o návrhu likvidátora na schválení konečné zprávy a přiznání odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, o odvolání likvidátora Mgr. Davida Uhlíře proti usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 83 Cm 400 /2017-26 ze dne 19. října 2021,

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud v bodě I. výroku rozhodl takto: Soud schvaluje konečnou zprávu o průběhu likvidace společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa], doručenou soudu dne 23. 8. 2021.“ V bodě II. výroku rozhodl takto: „ Likvidátorovi společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa].

2. [tituly před jménem] [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], sídlem [adresa], se přiznává za likvidaci společnosti odměna ve výši 6.000,- Kč, která mu bude vyplacena po zákonných srážkách účtárnou zdejšího soudu na účet č. [č. účtu], VS [var. symbol] po právní moci tohoto usnesení.“ V bodě III. výroku rozhodl takto: „Likvidátorovi společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa], [tituly před jménem] [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], sídlem [adresa], se přiznává náhrada hotových výdajů spojených s likvidací této společnosti ve výši 3.994,- Kč, která mu bude v plné výši pokryta z poskytnuté zálohy.“ V bodě IV. výroku soud rozhodl takto: „Likvidátor společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa], [tituly před jménem] [Anonymizováno], narozen [Anonymizováno], sídlem [adresa], je povinen vrátit českému státu na účet zdejšího soudu č. [č. účtu], pod variabilním symbolem [var. symbol] nespotřebovanou zálohu na náhradu hotových výdajů ve výši 2 006 Kč, do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení.

3. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že usnesením č. j. 83 Cm 400/2017-6 ze dne 12. července 2017 soud rozhodl jmenování likvidátora obchodní společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa]. Soudem jmenovaný likvidátor [tituly před jménem] [Anonymizováno] likvidaci ukončil a soudu dne 23. srpna 2021 zaslal konečnou zprávu o průběhu likvidace, datovanou dnem 31. 5. 2021, a vyúčtování odměny a náhrady hotových výdajů.

4. V odůvodnění rozhodnutí soud dále konstatoval z úřední činnosti mu známou skutečnost, že k výmazu likvidované společnosti z obchodního rejstříku došlo dne 8. června 2021.

5. Ve vztahu k bodu I. výroku soud v odůvodnění rozhodnutí odkázal na dikci ustanovení § 205 odst. 2 zákona č. 89/2021 Sb. a poukázal na obsah konečné zprávy, z níž vyplývá, skutečnost, že se likvidátorovi společnosti nepodařilo dohledat žádný movitý či nemovitý majetek, který by bylo možno zpeněžit.

6. K otázce hotových výdajů, o nichž rozhodl v bodě III. výroku, rekapituloval soud vyčíslení jednotlivých položek, likvidátorem učiněných, kdy finální suma činila 3 994 Kč. Tuto částku, sestávající z nákladů na inzerci v Obchodním věstníku ve výši 2.178,- Kč, archivaci dokumentů ve výši 200,- Kč, poštovného ve výši 716 Kč a telefonu v paušální částce 500 Kč, a nákladů za účetní a daňové služby ve výši 400,- Kč, soud likvidátorovi v plném rozsahu přiznal, když náklady jsou řádně vyúčtované, doložené a vycházejí ze soudní praxe.

7. Vzhledem k tomu, že likvidátorovi byla přiznána a vyplacena záloha ve výši 6.000,- Kč na hotové výdaje spojené s likvidací společnosti, uložil soud likvidátorovi v bodě IV. výroku nespotřebovanou část zálohy státu vrátit.

8. Odvolací soud konstatuje, že rozhodnutí v rozsahu, jímž byla schválena konečná zpráva o průběhu likvidace, přiznána náhrada hotových výdajů, rozhodnuto o vrácení nespotřebované části zálohy a rovněž v rozsahu, stanovujícím způsob výplaty odměny likvidátora, zůstalo odvoláním nedotčeno a není tak předmětem přezkumu odvolacím soudem.

9. Soud v odůvodnění rozhodnutí poukázal na okolnost, že: „Usnesením ze dne 25. srpna 2021, č. j. 83 Cm 400/2017-25 byl likvidátor vyzván, aby s ohledem na délku trvání likvidace doložil, jaké nadstandardní úkony, v jejichž důsledku došlo k prodloužení likvidace na dobu delší než dva roky, v projednávané věci učinil. Výzva byla likvidátorovi doručena 30. srpna 2021, likvidátor se k výzvě soudu nevyjádřil.“

10. Pokud jde o odměnu likvidátora, respektive její výši, zde soud prvního stupně odkázal v odůvodnění svého rozhodnutí na dikci ustanovení § 7 odst. 1 a 2, a ustanovení § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodl o přiznání odměny likvidátorovi v částce 6.000,- Kč. V dané souvislosti soud uvedl: „K přiznané výši odměny za provedení likvidace soud podotýká, že standardně přiznává odměnu v uvedené výši za provedení likvidace nekontaktních společností bez majetku, kde likvidátor musí sám vyhledávat potřebné dokumenty a podklady pro provedení likvidace bez součinnosti s likvidovanou společností.“

11. V dané souvislosti soud zdůraznil: „ Tento závěr soud učinil se znalostí judikatury Vrchního soudu v Praze, například usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2017, č. j. 7 Cmo 74/2016-36, publikovaného v časopise Právní rozhledy č. 13-14/2017, na které odkazuje Vrchní soud v Praze v aktuálním rozhodnutí ze dne 19. srpna 2021, č. j. 7 Cmo 24/2021-23, a ze kterého ve svém rozhodnutí cituje stejně jako z rozhodnutí sp. zn. 7 Cmo 324/2019 ze dne 23. září 2020 a č. j. 14 Cmo 421/2019-42 ze dne 11. února 2020.“

12. Dále se soud zabýval výší odměny v kontextu doby trvání předmětné likvidace. Uvedl v této souvislosti:„ Právě délku likvidace, kterou lze v předmětné věci v intencích rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11. února 2020 č. j. 14 Cmo 421/2019-42 označit za typově jednodušší případ likvidace, kdy daná společnost existovala jen formálně bez jakéhokoliv zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s minimem závazků, s jednoduchou vlastnickou strukturou, a to více než čtyři roky, nelze dle názoru soudu v žádném případě akceptovat jako adekvátní časový horizont, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že běžná délka likvidací obdobného typu je maximálně 2 roky.“

13. Soud předestřel úvahu, že vzhledem k tomu, že likvidátor nereagoval na výzvu soudu v otázce případného nadstandardního úkonu likvidátora v průběhu likvidace, a tedy nelze s ohledem na neúměrnou délku likvidace učinit závěr, konvenující usnesení 7 Cmo 324/2019 ze dne 23. září 2020, že likvidátor při likvidaci postupoval s plnou odpovědností. „Odměna ve výši 6.000,- Kč je ze shora uvedených důvodů tedy dle názoru soudu zcela přiměřená, z citovaných rozhodnutí Vrchního soudu pak rozhodně nevyplývá, že odměnu 10 tisíc Kč lze likvidátorovi jmenovanému z řad insolvenčních správců přiznat paušálně pouze na základě skutečnosti, že je zapsán v seznamu insolvenčních správců, bez ohledu na průběh konkrétní likvidace.“

14. Ve včas podaném odvolání, směřujícím proti rozhodnutí, jímž mu byla přiznána odměna likvidátora v částce 6.000,- Kč, likvidátor navrhoval změnu rozhodnutí tak, že mu bude přiznána odměna ve výši 10.000,- Kč. Odvolatel namítal, že rozhodnutí soudu není řádně odůvodněno a je nespravedlivé. Odvolatel má za to, že přiměřenost požadované odměny vyplývá z rozsahu činnosti likvidátora, kterou náležitě popsal v závěrečné zprávě, jež je součástí spisu. Přiznaná odměna ve výši 6.000,- Kč neodpovídá náročnosti provedených úkonů při likvidaci ani kvalifikaci likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců ani odpovědnosti, kterou jako likvidátor při výkonu své funkce nese a neodpovídá ani ustálené praxi soudů.

15. Odvolatel rovněž zdůraznil, že jako soudem ustanovený likvidátor vykonal všechny činnosti potřebné k provedení likvidace, přičemž společnost ani statutární orgán mu neposkytli žádnou součinnost ani nepředali žádné písemnosti společnosti.

16. Dále odvolatel ve svém odvolání předestřel výčet jím realizovaných činností v pozici likvidátora s tím, že těmto činnostem se věnoval cca 40 hodin. Na základě výsledků šetření o majetku, spolupráce s FÚ a informací, získaných z uložených datových zpráv v datové schránce likvidované společnosti, sestavil podklady pro rekonstrukci účetnictví a sestavení seznamu věřitelů a jejich pohledávek za likvidovanou společností. Dále se jednalo o 2x zveřejnění oznámení o vstupu do likvidace v obchodním rejstříku, kontrola likvidátorem najaté účetní, jež na základě likvidátorem zjištěných vstupů provedla rekonstrukci účetnictví a zpracovala účetní závěrky a daňová přiznání. Následně likvidátor podal účetní závěrky a daňová přiznání FÚ, sestavil konečnou zprávu o průběhu likvidace a připravil návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku včetně příloh.

17. V dané souvislosti odvolatel odkázal na rozhodnutí č. j. 7 Cmo 74/2016-36 ze dne 27. 3. 2017, publikované v časopise Právní rozhledy č. 13-14/2017, jež se podrobně zabývalo postavením, obsahovou náplní činnosti a odpovědností likvidátora povolaného soudem ze seznamu insolvenčních správců. Odvolatel rovněž poukázal na řadu dalších rozhodnutí odvolacího soudu, v nichž byla likvidátorovi za provedení obdobné likvidace stanovena odměna v částce 10 000,- Kč.

18. Ve svém odvolání likvidátor rovněž poukázal na odůvodnění rozhodnutí soudu v tom směru, že likvidátorovi byla přiznána nižší odměna mimo jiné z důvodu, že likvidace společnosti neproběhla v adekvátním časovém horizontu. V této souvislosti odvolatel uvedl, že usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 222/2021-24 ze dne 30. 8. 2021 byla odvolateli coby soudem ustanovenému likvidátorovi přiznána odměna za likvidaci společnosti [právnická osoba] ve výši 10.000 Kč. Likvidace trvala déle než čtyři roky. Odvolatel zdůraznil, že tvrzení soudu prvního stupně, že Městský soud v Praze standardně přiznává za obdobné likvidace odměnu ve výši 6.000 Kč je liché, protože například ve věci obdobné likvidace společnosti [právnická osoba] byla usnesením Městského soudu v Praze č. j. 83 Cm 2811/2016-23 ze dne 28. 7. 2021 odvolateli, co by likvidátorovi, přiznána odměna ve výši 10 000,- Kč.

19. Odvolatel namítá, že se soud prvního stupně napadeným rozhodnutím výrazně odchýlil od ustálené judikatury Vrchního soudu.

20. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle § 212, § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání, /§ 214 odst. 2 písm. c / o. s. ř./, a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání.

21. Podle ustanovení § 191 odst. 1 věta in fine občanského zákoníku soud jmenuje likvidátora i v případě, že sám rozhodl o zrušení právnické osoby.

22. Jmenování likvidátora z osob, zapsaných v seznamu insolvenčních správců, předvídá ustanovení § 191 odst. 4 občanského zákoníku.

23. Podle ustanovení § 195 občanského zákoníku odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal

24. V daném případě likvidátor v předmětné věci byl jmenován soudem, a to ze seznamu insolvenčních správců.

25. Podle ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč, podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20.000,- Kč.

26. Odvolací soud konstatuje, že částka 10 000,- Kč, jak byla likvidátorem uplatněna, není nadsazená, respektive nepřiměřená, a odpovídá soudní praxi v obdobných případech. V tomto směru existuje bohatá judikatura, odvolatel na ni ve svém odvolání případně odkázal.

27. Např. v odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 324/2019 ze dne 23. září 2020, jímž byla rovněž likvidátorovi přiznána odměna ve výši 10 000 Kč v režimu § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 352/2013 Sb., se mimo jiné uvádí: „Při stanovení výše odměny je třeba brát ohled nejenom na rozsah a složitost provádění likvidace, leč též zohlednit míru odborné kvalifikace likvidátora, jakož i míru jeho odpovědnosti. Míra kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců je vysoká, když je dána velmi sofistikovanými podmínkami, za nichž může být osoba do seznamu insolvenčních správců zapsána.“

28. Dále je v citovaném rozhodnutí rovněž akcentována okolnost, že „ rozsah minimálně nutných úkonů likvidátora u právnické osoby s majetkem a u nemajetné právnické osoby je shodný, rozdíl je jen v rozsahu vypořádání majetku a vyrovnávání dluhů.“

29. V tomto směru je v odůvodnění uvedeného rozhodnutí odkazováno na příslušnou judikaturu odvolacího soudu.

30. Shrneme-li argumentaci odvolacího soudu v citovaných rozhodnutích, od níž odvolací soud neshledává důvod se v posuzovaném případě odchýlit, navíc na obdobných, respektive shodných úvahových východiscích je postavena i řada dalších rozhodnutí, na něž soudy v odůvodnění svých rozhodnutí odkazují, tak pokud soud jmenoval likvidátora z řad insolvenčních správců, a je tím tak /obecně/ využita odbornost, odpovědnost, personální a materiální vybavenost insolvenčního správce, přičemž o odměně rozhodoval za situace, že odměna se stanovuje v režimu ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., je za přiměřenou výši odměny v typově nenáročné likvidaci třeba považovat částku 10 000 Kč.

31. Odvolací soud uzavírá, že odvolatelem uplatněný nárok je oprávněný. Lze podotknout, že v daném případě likvidátor, soudem jmenovaný ze seznamu insolvenčních správců, se ani nedomáhal odměny v horní hranici možné výše, ale uplatnil odměnu v částce 10 000,- Kč, respektující ustálenou soudní praxi v obdobných případech. A je třeba říci, že obecně na to, aby byla přiznána odměna ve výši 10 000 Kč, nebylo třeba, aby likvidátor, jmenovaný ze seznamu insolvenčních správců, učinil jakýkoli nadstandardní úkon.

32. Pokud soud akcentuje délku likvidace, tak je třeba říci, že doba průběhu likvidace nenašla odraz v požadavku na odměnu z toho hlediska, že by snad likvidátor argumentoval vyšším počtem hodin, představovaných činností likvidátora. Doba 40 hodin, o níž v daném případě likvidátor hovoří, nepřevyšuje dobu činnosti likvidátora v jiných případech, kde se jednalo o typově obdobnou likvidaci, respektive je s ní v podstatě ve shodě.

33. Soud prvního stupně odkazuje na odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu sp. zn. 7 Cmo 324/2019 ze dne 23. září 2020 a tam obsaženou tezi, že „za okolnost odůvodňující odvolacím stanovenou výši odměny lze považovat i provedení likvidace v adekvátním časovém horizontu.“ Je třeba říci, že daný argument není v odůvodnění uvedeného rozhodnutí blíže rozveden, současně si je třeba uvědomit, v jakém kontextu byl vyřčen. Tak jednak se odvolatel / likvidátor v té věci / domáhal přiznání odměny ve výši 18 000 Kč, současně bylo délkou likvidace v zmiňovaném rozhodnutí obecně, bez bližších názorových vodítek, soudem argumentováno v kontextu výčtu okolností, jež dle stanoviska soudu z principu nemohou být při stanovení odměny likvidátora zohledněny. Tedy, doba trvání likvidace zohledněna být může, naopak např. okolnost, že se likvidátor nechal pojistit pro případ, že by způsobil škodu při výkonu funkce likvidátora, nikoliv, jak vysvítá z odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 324/2019 ze dne 23. září 2020.

34. Obdobného vyznění je i odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 74/2016-36 ze dne 27. března 2017. I v tomto rozhodnutí je použita formulace, že za okolnost odůvodňující odvolacím soudem stanovenou výši, lze považovat i provedení likvidace v adekvátním časovém horizontu, následovaná tezí, že maximální výši odměny 20.000 Kč je možno přiznat jen výjimečně, a to nejsložitějších likvidací.

35. Jinak řečeno, okolnost, že v předmětné věci trvala likvidace dvojnásobně více času než likvidace obdobná z hlediska svého rozsahu, respektive typově obdobná, nemůže bez dalšího vést k závěru, že likvidátorovi, jmenovanému ze seznamu insolvenčních správců, bude výše odměny snížena pod částku, běžně v typově obdobných případech, s obdobným rozsahem činnosti likvidátora /věcným i z hlediska počtu hodin činnosti likvidátora/ , přiznávanou. Pokud by bylo zvažování snížení odměny z důvodu časových relací, tak je snad představitelné, že by tomu tak bylo v případě extrémní délky likvidace s významnými dopady takové extrémní doby. Že by se o takový případ jednalo, nedovozuje ani soud, ani to nevyplývá z obsahu spisu.

36. Lze podotknout, že jednotlivé teze odůvodnění výše zmiňovaných rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nelze chápat izolovaně, časové hledisko v pojetí odůvodnění předmětných rozhodnutí není absolutní veličina, vždy jde o celkový kontext. Navíc se v mezidobí soudní praxe v daném směru již ustálila.

37. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil, jak ve výroku uvedeno.