Přeskočit na obsah
Vrchní soud v Praze 7 Cmo 320/2021-50 ECLI:CZ:VSPH:2021:7.Cmo.320.2021.1 Usnesení

o zrušení společnosti DOVEXPORT, s. r. o., IČO 25049828, sídlem Jindřišská 192/13, 417 31 Novosedlice, nařízení její likvidace a jmenování likvidátora, o odvolání opatrovníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 72 Cm 249/2017 - 45 ze dne 30. července 2021,

JUDr. Milada Uhlířová · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 30. 11. 2021

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Uhlířové a soudců JUDr. Vladislavy Riegrové PhD. a JUDr. Ondřeje Kubáta ve věci

navrhovatele: [Anonymizováno]

sídlem [adresa]

za účasti: 1) [Jméno navrhovatele A]., IČO [IČO navrhovatele A]

sídlem [Adresa navrhovatele A]

2) [Anonymizováno], narozený [Datum narození navrhovatele B]

bytem [adresa]

[Anonymizováno]

3) [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno]

bytem [Anonymizováno]

[Anonymizováno]

4) [Jméno navrhovatele C], narozený [Datum narození navrhovatele C]

bytem [Adresa navrhovatele C]

[Anonymizováno]

o zrušení společnosti [Jméno navrhovatele A]., IČO [IČO navrhovatele A], sídlem [Adresa navrhovatele A], nařízení její likvidace a jmenování likvidátora, o odvolání opatrovníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 72 Cm 249/2017 - 45 ze dne 30. července 2021,


Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

1. Shora označeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem, jako soud prvního stupně (dále též soud) ustanovil účastníkům řízení 2) až 4) [tituly před jménem] [Anonymizováno], advokáta, sídlem [adresa] opatrovníkem. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že navrhovatel podal návrh na zrušení společnosti [Jméno navrhovatele A]., IČO [IČO navrhovatele A], sídlem [Adresa navrhovatele A] (dále jen společnost), s likvidací a jmenování likvidátora. Soud rozhodl o zrušení společnosti, po vydání tohoto usnesení přestali být společníci společnosti v zahraničí dosažitelní. Proto soud postupoval dle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) a ustanovil opatrovníka výše uvedeným účastníkům řízení, neboť se jim nedaří doručovat na známou adresu v cizině. V souladu s § 29 odst. 4 o. s. ř. jmenoval soud opatrovníkem advokáta.

2. Proti tomuto usnesení podal opatrovník odvolání. Uvedl v něm zejména, že z obsahu odůvodnění napadeného usnesení nelze osvědčit, že jsou splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka, tvrdil, že zákonné podmínky pro ustanovení opatrovníka nejsou dány. Navrhl zrušení napadeného usnesení.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

4. Podle § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovníka ustanoví předseda senátu též účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že soud vydal rozhodnutí, kterým zrušil společnost a nařídil její likvidaci. Rozhodnutí doručoval všem účastníkům řízení na adresu uvedenou v návrhu, přičemž účastníkům řízení 2) až 4) se rozhodnutí doručit nepodařilo. Ze spisu se též podává, že soud zjišťoval jinou adresu, na kterou by bylo možné doručovat účastníkům řízení 2) až 4) zásilky, než která byla uvedena v návrhu, takovou adresu se však soudu zjistit nepodařilo.

6. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu, že za situace, kdy účastníkům řízení 2) až 4), jejichž pobyt není znám, se nepodařilo doručit uvedené usnesení na známou adresu v cizině, je na místě účastníkům řízení 2) až 4) ustanovit opatrovníka.

7. Rozhodnutí soudu je správné. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadené rozhodnutí potvrdil.

8. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud nerozhodl, rozhodne o nich soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 224 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).