o návrhu na zrušení obchodní společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, k odvolání obou navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2019, č. j. 84 Cm 1974/2018-15

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně návrh na zrušení obchodní korporace [Jméno navrhovatele C]., IČO: [Anonymizováno], …zamítl (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že návrhem, doručeným soudu dne 26. 11. 2018, se navrhovatelé domáhali zrušení obchodní korporace [Jméno navrhovatele C]., IČO: [Anonymizováno]. V návrhu tvrdili, že právní zájem navrhovatelů je dán tím, že navrhovatelé jsou spoluvlastníky nemovitosti, ve které má účastník 1 evidováno sídlo společnosti v obchodním rejstříku. Souhlas s umístěním sídla udělili navrhovatelé [Anonymizováno], a to na dobu určitou do 30. 11. 2011, [Anonymizováno] nemovitost podnajal účastníkovi 1, který ale po ukončení nájemního vztahu, sjednaného mezi navrhovateli a [Anonymizováno], neprovedl změnu sídla „firmy“. Účastník 1 nemá právní důvod k užívání prostor v nemovitosti navrhovatelů a tedy ani k umístění sídla „firmy“ na adrese jejich nemovitosti. K nápravě stávajícího stavu vyzvali navrhovatelé účastníka 1 výzvou ze dne 8. 8. 2013, ten na výzvu nereagoval, navrhovatelé proto zaslali rejstříkovému soudu dne 10. 9. 2018 podnět, aby rejstříkový soud vyzval účastníka 1 k odstranění nesouladu mezi zapsaným sídlem a skutečným stavem. Věc je vedena pod sp. zn. Fj 355304/2018, společnost byla soudem vyzvána k nápravě, avšak bezvýsledně. Navrhovatelé mají zájem na zrušení předmětné společnosti a nařízení její likvidace, neboť je v přímém rozporu s výkonem jejich vlastnického práva, aby společnost- účastník 1- bez jejich svolení uváděla za své sídlo adresu jejich nemovitosti, navrhovatelé jsou ohroženi případným exekučním řízením, zahájeným proti účastníkovi 1, a jejich vlastnické právo je rušeno i tím, že na jejich adresu je doručována korespondence určená účastníkovi 1. Dále soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 14. prosince 2018, č. j. 84 Cm 1974/2018-5 přibral soud do řízení [Jméno navrhovatele D], narozeného [Datum narození navrhovatele D], jediného společníka účastníka 1, jakožto účastníka 2. Usnesením ze dne 22. ledna 2019, č. j. 84 Cm 1974/2018-7 vyzval soud účastníka 1 k nápravě závadného stavu, lhůta soudem k nápravě určená uběhla marně. Usnesením ze dne 2. května 2019, č. j. 84 Cm 1974/2019-9 vyzval soud účastníka 2 k vyjádření se k návrhu na zrušení společnosti a nařízení její likvidace, lhůta k tomu soudem určená uplynula marně. Při jednání soudu, konaném dne 23. 9. 2019, zmocněnec navrhovatelů uvedl, že navrhovatelé se domáhají zrušení účastníka 1 z důvodů uvedených v ustanovení § 93, písm. b) z. o. k., právní zájem navrhovatelů na podaném návrhu spočívá v tom, že účastník 1 se v sídle, uvedeném v obchodním rejstříku jako sídlo jeho firmy, nezdržuje, navrhovatele obtěžuje pošta, která je doručována společnosti do jejího sídla, které je v nemovitosti vlastněné navrhovateli, v ostatním odkázal na tvrzení, uvedená v návrhu. Při posouzení návrhu vyšel soud prvního stupně z ustanovení § 93 z. o. k. a z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3483/2017 ze dne 24. dubna 2019, v němž tento konstatoval, že ustanovení § 93 z. o. k. umožňuje podat návrh na zahájení řízení (vedle státních zastupitelství) toliko osobám, jimž svědčí právní zájem na zrušení obchodní korporace. Právní zájem přitom předpokládá, že zrušení obchodní korporace se přímo dotýká právního postavení té osoby, tj. jejích práv a povinností, vyplývajících z hmotného práva. Pouhý „ morální“, „majetkový“ nebo jiný „ neprávní“ zájem na zrušení společnosti nepostačuje. V poměrech projednávané věci dospěl soud prvního stupně k závěru, že navrhovatelé neprokázali existenci právního zájmu na podaném návrhu, neboť netvrdili a tedy ani neprokazovali, že stávajícím faktickým stavem jsou ohroženi ve výkonu svého vlastnického práva. V intencích citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu lze dospět k závěru, že navrhovatelům jistě svědčí „morální“ zájem na odstranění stávajícího vadného stavu, nikoli však zájem právní, který je předpokladem pro aktivní legitimaci v projednávané věci. Z uvedených důvodů dospěl k závěru, že nejsou dány zákonné podmínky pro zrušení společnost, neboť návrh podaly osoby, které neprokázaly právní zájem na zrušení společnosti, a návrh zamítl.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podali navrhovatelé a) a b) včasné odvolání shodného obsahu. V odvolání uvedli, že soud ve svém rozhodnutí věc nesprávně právně posoudil, když shledal, že navrhovatelům jistě svědčí morální zájem na odstranění vadného stavu, ale nesvědčí jim právní zájem, který je předpokladem pro aktivní legitimaci v projednávané věci. Navrhovatelé mají právní zájem na ochraně svého vlastnického práva k nemovitosti, na jejíž adrese je zapsáno sídlo společnosti [Jméno navrhovatele C]., přestože k tomu této společnosti nesvědčí žádný právní titul a navrhovatelé s umístěním sídla společnosti v budově v jejich vlastnictví nesouhlasí. Soud prvního stupně učinil nesprávný právní závěr, když shledal, že zásah do vlastnického práva v podobě zápisu sídla společnosti na adrese nemovitosti navrhovatelů bez právního titulu a v rozporu s jejich vůlí nepředstavuje dostatečný právní zájem, který je předpokladem pro podání návrhu na zrušení společnosti. Zápis sídla společnosti na adrese nemovitosti ve vlastnictví navrhovatelů značně zasahuje do výkonu jejich vlastnického práva a jeho výkon významně omezuje. Ohrožení vlastnického práva je dne názoru navrhovatelů zajisté důvodem pro právní zájem na zrušení právnické osoby s likvidací dle § 93 zákona o obchodních korporacích. Právo vlastnit majetek je základním lidským právem a zásah do tohoto práva je naprosto zásadním porušením základních zásad právního státu. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve svém ust. § 1012 zakotvuje, že vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. V důsledku rozhodnutí soudu prvního stupně dochází k tomu, že navrhovatelům je toto právo odepřeno, když dle právního posouzení soudu nemají dostatečný právní zájem na tom, aby byla společnost zrušena (když jinak výmazu sídla společnosti na adrese nemovitosti ve vlastnictví navrhovatelů nelze docílit) a jsou tedy povinni strpět omezení svého vlastnického práva, ačkoli občanský zákoník ani jiný právní předpis jim takovou povinnost neukládá. Z možných důsledků shora popsaného omezení vlastnického práva, které navrhovatelé uváděli již ve svém návrhu na zrušení společnosti, lze poukázat na ty nejzávažnější: - Navrhovatelé jsou neustále ohrožení případným exekučním řízením zahájeným proti společnosti, v jehož důsledku by mohly být postiženy movité věci osob oprávněně užívajících nemovitost. Vzhledem k tomu, že se navrhovatelé neúspěšně snaží kontaktovat společnost za účelem zajištění nápravy po dobu téměř 8 let, kdy společnost reálně nevykonává činnost, nemá zisk a neplní své závazky, je i exekuční řízení vedené proti společnosti velmi pravděpodobné. K obtěžování poštou, která přichází společnosti na adresu nemovitosti ve vlastnictví navrhovatelů, odvolatelé uvedli, že ačkoli tato situace se nemusí na první pohled jevit jako velký zásah, je nutno poukázat na to, že tento stav trvá již téměř 8 let a poštovní doručovatelé se neustále snaží společnosti doručovat listovní poštu. Jde tedy skutečně o nepřímý závažný zásah do vlastnického práva navrhovatelů, kdy je ohroženo jejich právo pronajímat nemovitost, jelikož nájemníky neustálé doručování pošty obtěžuje a vyvolává v nich nejistotu ohledně právních vztahů k předmětu nájmu a osobám oprávněným nemovitost užívat. Důsledkem této skutečnosti může být ukončení nájmu v nemovitosti ze strany nájemců. Umístění sídla společnosti snižuje hodnotu nemovitosti, případně omezuje možnost vlastnické právo k takové nemovitosti úplatně převést, resp. snižuje její cenu, když je v ní umístěno sídlo společnosti. Potenciální zájemci jsou od koupě nemovitosti s tímto „břemenem“ odrazováni. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že vzniklá situace představuje intenzivní zásah do vlastnických práv navrhovatelů, který odůvodňuje naléhavý právní zájem na zrušení společnosti. Odkázali na rozhodnutí soudu u jiných společností v obdobné věci, v níž soud zrušil předmětné společnosti s likvidací. Brojili proti tomu, že se soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe. Navrhli, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že návrhu vyhoví, případně usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

4. Dle § 9 odst. 1 z. v. r. „Jestliže obsah zápisu ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze-li dosáhnout nápravy jinak, rejstříkový soud vyzve zapsanou osobu ke zjednání nápravy. Jde-li o právnickou osobu a ta ve stanovené lhůtě nezjedná nápravu, může soud i bez návrhu, je-li takový postup v zájmu ochrany třetích osob, rozhodnout o jejím zrušení s likvidací.“

5. Dle § 14 odst. 1 z. v. r. „Navrhovatel při návrhu na zápis doloží právní důvod užívání prostor, v nichž je umístěno sídlo osoby, jíž se zápis týká; ….“; dle § 14 odst. 3 z. v. r. „Zapsaná osoba musí mít právní důvod užívání prostor uvedených v odstavci 1 po celou dobu, po kterou jsou tyto prostory zapsané ve veřejném rejstříku jako její sídlo.“

6. Navrhovatelé uvedli ve svých podáních následující: Navrhovatelé se domáhají svým návrhem zrušení předmětné obchodní společnosti [Jméno navrhovatele C]. (dále jen „společnost“) s likvidací. Důvodem je, že společnost má v obchodním rejstříku uvedeno sídlo na adrese nemovitosti ve vlastnictví navrhovatelů, i když jí k tomu nesvědčí žádný právní titul. Souhlas s umístěním sídla udělili navrhovatelé [Anonymizováno], a to na dobu určitou do 30. 11. 2011, ten dal nemovitost do podnájmu společnosti, jež po ukončení nájemního vztahu, sjednaného mezi navrhovateli a [Anonymizováno], neprovedl změnu sídla společnosti. Navrhovatelé nesouhlasí se zápisem sídla v jejich nemovitosti. Společnost coby účastník 1 nemá právní důvod k užívání prostor v nemovitosti navrhovatelů a tedy ani k umístění sídla společnosti na adrese jejich nemovitosti. Navrhovatelé mají právní zájem na ochraně svého vlastnického práva k nemovitosti, na jejíž adrese je zapsáno sídlo společnosti [Jméno navrhovatele C]. Jsou neustále ohroženi případným exekučním řízení zahájeným proti společnosti, doručováním korespondence společnosti s třetími osobami, jež se je snaží na této adrese zastihnout. Společnost nápravu nezjednala.

7. Skutková tvrzení navrhovatelů uvedená v návrhu na zrušení společnosti o tom, že společnost má v obchodním rejstříku uvedeno sídlo na adrese nemovitosti ve vlastnictví navrhovatelů, jsou osvědčena doloženým zápisem z katastru nemovitostí (coby veřejném seznamu) a zápisem v obchodním rejstříku (coby veřejném rejstříku). Navrhovatelé tvrdí zřejmý rozpor obsahu zápisu – zapsané adresy sídla společnosti ve veřejném rejstříku s donucujícím ustanovením zákona s poukazem na ustanovení § 14 z. v. r. Podle § 9 odst. 1 z. v. r. nezjednala - li právnická osoba (tedy i společnosti s ručením omezeným) nápravu rozporného stavu zápisu ani přes výzvu soudu, je soud oprávněn zahájit i bez návrhu řízení o zrušení společnosti s likvidací, je-li takový postup v zájmu ochrany třetích osob. Lze - li zahájit řízení i bez návrhu, znamená to, že tím spíše jej lze zahájit i na návrh. Navrhovatel nemusí mít právní zájem na podání takového návrhu. U navrhovatele se proto ani nezkoumá otázka právního zájmu neb zákon na něj neklade žádný zvláštní požadavek (oproti situaci např. dle § 93 z. o. k.). Dotazoval – li se soud prvního stupně zástupce navrhovatelů v předmětném řízení (nesporném řízení ve statusových věcech právnických osob dle § 85 písm. a/ z. ř. s.), na základě jakého zákonného ustanovení se domáhají zrušení společnosti s likvidací, nepostupoval správně, neboť právní posouzení věci, jež má být učiněno na základě skutkových zjištění je věcí soudu. A potažmo soud nepostupoval správně, posuzoval – li věc na základě ustanovení uvedeného navrhovateli (§ 93 písm. b) z. o. k.), dle něhož jedním z předpokladů úspěšnosti návrhu je právní zájem navrhovatele na zrušení společnosti, neboť toto ustanovení na předmětnou věc z výše vyložených důvodů nedopadá. Názoru odvolacího soudu ohledně aplikace ustanovení § 9 odst. 1 z. v. r. (do 31. 12. 2013 ustanovení § 29 odst. 6 obch. zák.) odpovídá i dosavadní ustálená judikatura Nejvyššího soudu, jež na věc dopadá i po změně právní úpravy od 1. 1. 2014, neboť koncepčně nedošlo k žádné změně. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3692/2010 (v němž je shrnuta i dosavadní jeho judikatura v dané věci) výslovně uvedl, že „… ačkoliv v důsledku změny ustanovení § 19c zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, provedené zákonem č. 215/2009 Sb., byl (s účinností od 20. července 2009) opuštěn princip skutečného sídla, jenž příslušnou právní úpravu dosud ovládal - pro případ, kdy se zápis sídla obchodní společnosti v obchodním rejstříku dostane do rozporu s donucujícím ustanovením zákona (např. s § 37 odst. 2 obch. zák.), upravuje obchodní zákoník nadále v ustanovení § 29 odst. 6 postup, kterým lze zjednat nápravu nezákonného stavu. Podle uvedeného ustanovení rejstříkový soud, jakmile zjistí, že zanikl (či nikdy neexistoval) právní důvod užívání prostor, ve kterých je umístěno zapsané sídlo obchodní společnosti, vyzve ji ke zjednání nápravy, tj. k doložení listiny osvědčující právní důvod užívání zapsaného sídla a stanoví jí lhůtu pro splnění této povinnosti. Nezjedná-li společnost ve stanovené lhůtě nápravu (nedoloží-li listinu osvědčující právní důvod užívání zapsaného sídla, popř. nerozhodne-li o změně svého sídla), rozhodne soud … o zrušení společnosti s likvidací. Po skončení likvidace pak bude společnost z obchodního rejstříku vymazána, a to včetně zápisu adresy sídla.“ (podtržení doplněno odvolacím soudem). Opřel – li soud prvního stupně své rozhodnutí o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2019, sp. zn. 27 Cdo 3483/2019, aplikoval rozhodnutí, jež na danou věc nedopadá.

8. Je – li tedy v obchodním (veřejném) rejstříku uvedeno sídlo určité zapsané osoby na adrese nemovitosti, k jejímuž užívání nemá zapsaná osoba právní důvod, a domáhá – li se vlastník nemovitosti zrušení této zapsané osoby (společnosti v daném případě), je třeba na takovou věc aplikovat ustanovení přímo dopadající a řešící popsanou situaci. Tím je ustanovení § 9 odst. 1 z. v. r., pročež nelze aplikovat ustanovení obecnější, např. § 93 z. o. k.

9. Vzhledem k argumentaci soudu prvního stupně o „morálním“ a nikoli právním zájmu navrhovatele na zrušení společnosti, odvolací soud pro úplnost uvádí, že má – li právnická osoba zapsáno ve veřejném rejstříku své sídlo (adresu sídla) v nemovitosti, aniž by měla k užívání příslušných prostor v této nemovitosti právní důvod, omezuje tím výkon vlastnického práva vlastníka nemovitosti. Byl – li by z hlediska úspěšnosti takového návrhu jedním z předpokladů právní zájem navrhovatele na zrušení společnosti (což v daném případě nebyl), existence právního zájmu vlastníka předmětné nemovitosti coby navrhovatele na zrušení společnosti by byla dána (a to vzhledem k omezené možnosti vlastníka nemovitosti domoci se změny zápisu sídla v obchodním rejstříku - k tomu srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 3692/2010, uveřejněné pod číslem 12/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v něm citovanou judikaturu).

10. Odvolací soud z výše uvedeného důvodu napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu podle § 219a odst. 2 o. s. ř., a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.