o vyslovení neplatnosti rozhodnutí zakladatelky, k odvolání navrhovatelky a účastnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2018 č.j. 77 Cm 293/2015-143,

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 27. 10. 2015 se navrhovatelka vůči společnosti [právnická osoba]., sídlem [adresa], IČ [IČO] (dále jen „Společnost“) domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí zakladatelky [tituly před jménem] [Anonymizováno] a) z neznámého data, kterým odvolala z funkce člena správní rady [Anonymizováno], b) rozhodnutí z neznámého data, kterým odvolala z funkce člena dozorčí rady [Anonymizováno], c) rozhodnutí ze dne 20.11.2014, kterým jmenovala [Anonymizováno] do funkce člena dozorčí rady a ve kterém prohlásila, že přistoupení další zakladatelky nebylo a není v souladu s platnými právními předpisy možné, d) rozhodnutí ze dne 20.11.2014, kterým jmenovala [Anonymizováno] do funkce člena dozorčí rady a ve kterém prohlásila, že přistoupení další zakladatelky nebylo a není v souladu s platnými právními předpisy možné, e) rozhodnutí ze dne 20.11.2014, kterým jmenovala [Anonymizováno] do funkce člena dozorčí rady a ve kterém prohlásila, že přistoupení další zakladatelky nebylo a není v souladu s platnými právními předpisy možné, f) rozhodnutí ze dne 20.11.2014, kterým jmenovala [Anonymizováno] do funkce člena správní rady a ve kterém prohlásila, že přistoupení další zakladatelky nebylo a není v souladu s platnými právními předpisy možné, g) rozhodnutí ze dne 20.11.2014, kterým jmenovala [Anonymizováno] do funkce člena správní rady a ve kterém prohlásila, že přistoupení další zakladatelky nebylo a není v souladu s platnými právními předpisy možné, h) rozhodnutí ze dne 20.11.2014, kterým jmenovala [Anonymizováno] do funkce člena správní rady a ve kterém prohlásila, že přistoupení další zakladatelky nebylo a není v souladu s platnými právními předpisy možné.

2. Zbývající 2 návrhy na vyslovení neplatnosti usnesení správní rady Společnosti ze dne 20.11.2014, kterým byla odvolána ředitelka společnosti [Jméno navrhovatelky], jmenována ředitelka společnosti [Anonymizováno] a zvolen předseda správní rady, a na vyslovení neplatnosti zápisu do rejstříku o.p.s. vyhotovený dne 22.9.2015 paní [Anonymizováno], na jehož základě došlo k dodatečnému výmazu paní [Jméno navrhovatelky] z pozice zakladatelky Společnosti, byly usnesením ze dne 19.2.2016 č.j. 77 Cm 293/2015-17 vyloučeny k samostatnému řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 9.3.2016.

3. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně návrh v celém rozsahu zamítl. Ve výroku II. uložil navrhovatelce povinnost zaplatit účastnici na náhradě nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce částku 16 456 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení. Po provedeném dokazování soud s odkazem na § 3050 první věta zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), došel k závěru, že práva a povinnosti obecně prospěšných společností se i nadále řídí dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 248/1995 Sb. a zákonem č. 40/1964 Sb., s přihlédnutím na obecnou subsidiární povahu občanského zákoníku. Navrhovatelka se měla stát jedním ze zakladatelů Společnosti přistoupením k zakladatelskému dokumentu. Jedná o originální způsob vstupu do společnosti, na rozdíl od přechodu a převodu, kdy se jedná o derivátní způsob, tedy odvozený od něčeho, nicméně zákon u o.p.s. přistoupení dalšího zakladatele nezná a nezná ji ani subsidiární právní úprava obsažená v občanském zákoníku, když i nejbližší smluvní typ – smlouva o sdružení – přistoupení dalšího společníka nezná a zná pouze vystoupení nebo vyloučení. Úpravu přistoupení pak neobsahuje ani zakládací smlouva z 22.6.2011. Soud tedy uzavřel, že v daném případě přistoupení není možné, když jde o jiný, originální způsob nabytí práv a povinností, který navíc není připuštěn zakládací smlouvou Společnosti a navrhovatelka se tak nestala další zakladatelkou. Rozhodnutí [tituly před jménem] [Anonymizováno] jako jediné zakladatelky dne 20.11.2014 o odvolání členů správní a dozorčí rady bylo učiněno v souladu s čl. VI odst. 1 a čl. VII odst. 2 zakládací listiny. Navrhovatelkou tvrzené důvody neplatnosti proto dány nejsou a soud návrh zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), kdy účastnice byla v řízení úspěšná, proto jí přísluší náhrada nákladů řízení. Účastnice byla zastoupena právním zástupcem, kterému za jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dál jen „AT“) náleží odměna 3 100 Kč. Právní zástupce ve věci učinil 4 úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT , a to převzetí-příprava, vyjádření z 4.10.2018 a účast u ústního jednání dne 12.10.2018 a 19.10.2018 (12 400Kč). Za stejné úkony mu podle § 13 odst. 3 AT náleží 4x režijní paušál po 300 Kč (1200 Kč). Právní zástupce je plátcem 21% DPH (2 856 Kč). Odměna za zastupování činí 16 456 Kč.

4. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka včasné odvolání doplněné podáním doručeným odvolacímu soudu dne 30.7.2019. Namítla, že napadené rozhodnutí stojí na jediné právní úvaze, která je nesprávná. Dle odvolatelky je přechod práv a povinností či přistoupení do práv a povinností zakladatele na jinou osobu možný, pokud to zakládací listina nevylučuje a není to v rozporu se zákonem. Zakládací smlouva Společnosti přistoupení nezakazuje a druhá zakladatelka projevila vůli připustit za zakladatele další osobu. Dle odvolatelky je proto nerozhodné, zda se tak stalo nad rámec zakládací smlouvy. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrhu vyhoví, případně aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Proti výroku II. usnesení podala včasné odvolání též Společnost. Namítla, že řízení se vedlo o 8 samostatných návrzích, z nichž každý byl uplatnitelný samostatně, což při určení tarifní hodnoty soud nezohlednil a všech 8 návrhů považoval za návrh jediný. Výši odměny je proto třeba určit součtem odměn za všechny spojené věci v souladu s § 12 odst. 3 AT. Celkové účelně vynaložené náklady vzniklé účastnici v řízení před soudem prvního stupně tak správně činí 131 648 Kč. Navrhla, aby odvolací soud výrok II. změnil tak, že jí přizná na náhradě nákladů řízení částku 131 648 Kč a současně jí přizná i náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Společnost ve vyjádření k odvolání navrhovatelky uvedla, že navrhovatelka se návrhem domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí zakladatelky, tedy zásadního zásahu do jejích vnitřních poměrů. Soud může do vnitřních poměrů právnických osob zasahovat pouze na základě zákona a rozhodnutí jejich orgánů může přezkoumávat jen v případě, že tak stanoví zákon. Soudní přezkum rozhodnutí orgánů obecně prospěšné společnosti ani jiný obdobný zásah státní moci do jejích vnitřních poměrů zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, nezná. Obecně prospěšná společnost je právnickou osobou svým účelem i povahou nejbližší nadaci, nadačnímu fondu nebo ústavu, nicméně ani úprava těchto právnických osob přezkum rozhodnutí jejich orgánů nezahrnuje. Určovací žalobou se lze domáhat určení existence právního vztahu či práva a povinnosti, případě určení neplatnosti smlouvy či jiného právního jednání, ale rozhodnutí zakladatele obecně prospěšné společnosti právním jednáním není, jedná se o právní skutečnost „sui generis“. Pokud by byla v daném případě připuštěna analogická aplikace právní úpravy umožňující přezkum rozhodnutí právnické osoby, byly by návrhy navrhovatelky podány opožděně. Dále uvedla, že účastníci soukromoprávních vztahů mohou zakládat jen právnické osoby, které právní řád výslovně upravuje, a provádět v nich jen změny, které zákon rovněž připouští. Přistoupení k zakládací smlouvě obecně prospěšné společnosti jakožto způsob změny osob zakladatelů nikde upraven není. Přistoupení dalšího zakladatele do obecně prospěšné společnosti není možné pro rozpor s § 1 odst. 2 o.z. Výrok I. napadeného usnesení se tak navrhovatelce zpochybnit nepodařilo.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelky důvodné není a odvolání Společnosti do nákladového výroku je důvodné částečně.

8. Ve věci bylo odvolacím soudem rozhodnuto bez nařízení jednání podle § 214 odst. 3 o.s.ř.

9. Podle § 3050 o.z. se práva a povinnosti obecně prospěšných společností i nadále řídí dosavadními právními předpisy. Obecně prospěšná společnost má právo změnit svoji právní formu na ústav, nadaci nebo nadační fond podle tohoto zákona; ustanovení tohoto zákona o přeměně právní formy právnických osob se použijí obdobně.

10. Podle § 1 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, tento zákon upravuje postavení a právní poměry obecně prospěšné společnosti.

11. Podle § 12 zákona č. 248/1995 Sb. (1) Členy správní rady jmenuje zakladatel, pokud v zakládací listině nestanovil jinak. (3) Zakladatel odvolá člena správní rady, přestane-li tento člen splňovat podmínky pro členství ve správní radě podle § 10 odst. 3 nebo porušil-li závažným způsobem nebo opakovaně tento zákon, zakládací listinu nebo statut obecně prospěšné společnosti nebo z jiných důvodů stanovených v zakládací listině. (4) Zakladatel odvolá člena správní rady do jednoho měsíce ode dne, kdy se o důvodu odvolání dozvěděl, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy tento důvod nastal. Neodvolá-li zakladatel člena správní rady ve stanovené lhůtě nebo není-li zakladatel a nepřešla-li práva zakladatele na jinou osobu, odvolá člena správní rady soud na návrh člena správní rady nebo na návrh dozorčí rady nebo osoby, která osvědčí právní zájem. (5) Na uvolněná místa členů správní rady jsou nejpozději do 60 dnů jmenováni, popřípadě způsobem stanoveným v zakládací listině ustanoveni noví členové. Po marném uplynutí této lhůty jmenuje nové členy správní rady na návrh člena správní rady nebo na návrh dozorčí rady nebo osoby, která osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu soud.

12. Podle § 15 zákona č. 248/1995 Sb. (3) Členy dozorčí rady jmenuje zakladatel, nestanoví-li zakládací listina jinak. (4) Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro způsob ustanovení a členství v dozorčí radě obdobně ustanovení o správní radě.

13. Zásadní právní otázkou v dané věci je, zda lze soudně přezkoumávat rozhodnutí zakladatele obecně prospěšné společnosti.

14. V dané věci se nejedná o řízení podle § 80 o.s.ř., neboť předmětem řízení není určení, zda tu je nebo není právní poměr nebo právo. Navrhovatelka se domáhá vyslovení neplatnosti v petitu návrhu na zahájení řízení uvedených rozhodnutí zakladatelky Společnosti [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Žádá tedy, aby soud svým rozhodnutím zasáhl do vnitřních poměrů právnické osoby. Takovýto zásah je však možný pouze v případě, že je zákonem dovolen a zákon musí též určit rozsah a podmínky takového zásahu (viz obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005 sp. zn. 29 Odo 442/2004 uveřejněné v SJ 11/2006 s. 797). Zákon č. 248/1995 Sb. soudní přezkum rozhodnutí zakladatele obecně prospěšné společnosti nedovoluje a neodkazuje ani na žádnou právní úpravu, podle které by bylo možné v soudním řízení rozhodnutí zakladatele přezkoumat. Právní úpravu umožňující soudní přezkum rozhodnutí orgánů jiných právnických osob nelze použít ani analogicky, když zákon zásah veřejné moci do vnitřního režimu obecně prospěšné společnosti nepřipouští.

15. Z uvedeného vyplývá, že návrh je pro rozpor s hmotným právem nedůvodný a nezbývá, než ho zamítnout.

16. Soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když na ní neaplikoval citované ustanovení § 1 zákona č. 248/1995 Sb., zásah soudu do právních poměrů Společnosti přípustil a posuzoval platnost či neplatnost napadených rozhodnutí zakladatelky. Zamítavý výrok I. je však věcně správný.

17. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení ve výroku I. potvrdil podle § 219 o.s.ř.

18. Náhradu nákladů vzniklých úspěšné Společnosti v řízení před soudem prvního stupně za zastoupení advokátem (§ 142 odst. 1 a § 137 odst. 1 o.s.ř.) vypočetl prvostupňový soud chybně. Předmětem řízení je vyslovení neplatnosti 2 rozhodnutí zakladatelky [tituly před jménem] [Anonymizováno] z neznámého data a 6 rozhodnutí zakladatelky Martiny Kořenové ze dne 20.11.2014. Jedná se tedy o 3 samostatné věci, které ke společnému řízení spojila navrhovatelka podáním návrhu, když 6 rozhodnutí zakladatelky ze dne 20.11.2014 je nutno považovat za jednu věc. Náhrada nákladů řízení se proto vypočte z tarifní hodnoty určené podle § 12 odst. 3 AT., dle kterého při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Tarifní hodnota každé věci je 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) AT, součet tarifních hodnot je 150 000 Kč. Z této tarifní hodnoty činí odměna za úkon právní služby 7 100 Kč (§ 7 bod 5 AT). Společnosti náleží odměna za požadované 4 úkony právní služby učiněné jejím právním zástupcem, náhrada 4 režijních paušálů po 300 Kč a náhrada 21% DPH ve výši 6 216 Kč, celkem tedy za řízení před soudem prvního stupně 35 816 Kč.

19. Na základě shora uvedeného odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil výrok II. napadeného usnesení tak, že Společnosti vůči navrhovatelce přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 35 816 Kč.

20. Společnost měla plný úspěch i v odvolacím řízení o věci samé. Náleží jí proto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. odměna za 2 úkony právní služby po 7 100 Kč (vyjádření ve věci ze dne 2.7.2019 a ze dne 12.3.2020), náhrada 2 režijních paušálů po 300 Kč a náhrada 21% DPH ve výši 3 108 Kč, celkem tedy za odvolací řízení 17 908 Kč.