o dorovnání přiměřeného protiplnění, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 20. 6. 2024, č. j. 55 Cm 448/2019-158,

1. Žalobou došlou soudu dne 31. 12. 2019 se žalobce domáhá jako akcionář společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], po žalované jako hlavním akcionáři dorovnání přiměřeného protiplnění podle § 329 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „ZOK“].

2. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně řízení přerušil do ukončení řízení vedeného před Ústavním soudem ve věci sp. zn. IV. ÚS. 1296/24. Soud prvního stupně uvedl, že je mu známo, že u téhož soudu prvního stupně probíhají řízení o žalobách na dorovnání protiplnění dalších akcionářů, a sice řízení vedené pod sp. zn. 54 Cm 454/2019 (žalobce [tituly před jménem] [právnická osoba]), sp. zn. 55 Cm 223/2022 (žalobce [Anonymizováno]), sp. zn. 55 Cm 47/2020 ([Anonymizováno]). V řízení vedeném pod sp. zn. 54 Cm 454/2019 usnesením ze dne 27. 2. 2024, č. j. 27 Cdo 2345/2023-124, rozhodl Nejvyšší soud o místní příslušnosti Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích v dané věci, s tím, že u uvedeného soudu je nesprávně vedeno více samostatných řízení v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy § 390 ZOK ve spojení s § 83 odst. 2 písm. c) a § 159a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), které vyžadují, aby o všech žalobách podaných jednotlivými vytěsněnými akcionáři probíhalo ze zákona jediné společné řízení ústící v jedno konečné rozhodnutí ve věci samé. Soud prvního stupně konstatoval, že nejdříve zahájeným řízením o dorovnání protiplnění je věc vedená u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 54 Cm 454/2019 žalobce [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Pod touto spisovou značkou tak musí probíhat společné řízení i o všech později napadlých žalobách akcionářů ve věci dorovnání protiplnění, které jsou dosud vedeny samostatně, a to pod 55 Cm 448/2019 (žalobce [Jméno žalobce]), 55 Cm 47/2020 ([Anonymizováno]), 55 Cm 223/2022 ([Anonymizováno]). Shora uvedené usnesení Nejvyššího soudu napadl žalovaný hlavní akcionář shora uvedenou ústavní stížností a navrhuje zrušení tohoto usnesení. Soud prvního stupně proto postupoval podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a rozhodl o přerušení řízení do ukončení řízení vedeného před Ústavním soudem ve věci sp. zn. IV. ÚS. 1296/24, neboť má za to, že v tomto řízení je řešena otázka, která může mít zásadní význam pro jednání a rozhodnutí v nadepsané věci.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání, v němž namítá, že s ohledem na skutkové okolnosti věci a samotný procesní postup žalované není důvodné přerušení předmětného řízení, navíc s odkazem na § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Odvolatel namítá, že soud prvního stupně nemohl přerušit předmětné soudní řízení s odkazem na § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť soud prvního stupně zjevně nezjistil nesoulad zákona s ústavním pořádkem a ani nepodal návrh na zrušení zákona nebo ustanovení k Ústavnímu soudu, který by byl projednáván u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 1296/24, pročež zde neexistuje obligatorní důvod pro přerušení řízení. Dále uvádí, že není možné ani přerušovat řízení pro tzv. fakultativní přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť to předpokládá přerušení z důvodu významu pro věcné rozhodnutí soudu, což však není otázka místní příslušnosti již vyřešená dovolacím soudem, k čemuž odkazuje a cituje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5759/2016. Žalobce navrhuje, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. K odvolání žalobce se vyjádřila žalovaná tak, že má odvoláním napadené usnesení za věcně správné, kdy tento procesní krok soudu prvního stupně není v rozporu s o. s. ř. a žádný takový rozpor neplyne ani z argumentace žalobce.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že v době jeho rozhodování již důvod pro přerušení řízení shledaný soudem prvního stupně dán není.

6. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

7. Pro rozhodnutí soudu je dle § 167 odst. 2 o. s. ř. a § 154 odst. 1 o. s. ř., které se vztahuje i na odvolací řízení (§ 211 o. s. ř.), rozhodující stav v době vyhlášení, resp. vydání rozhodnutí.

8. Z předloženého spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1296/24, Ústavní soud odmítl stížnost stěžovatelky, zde žalované, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2024, č. j. 27 Cdo 2345/2023-124. Soudu prvního stupně bylo usnesení Ústavního soudu doručeno dne 10. 10. 2024. Je tak zcela zřejmé, že v době rozhodování odvolacího soudu již neprobíhá soudem prvního stupně uváděné řízení u Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1296/24, vzhledem k němuž toto řízení sp. zn. 55 Cm 448/2019 o dorovnání přiměřeného protiplnění bylo přerušeno. Proto již není důvodu, respektive nejsou splněny podmínky, aby bylo toto řízení - sp. zn. 55 Cm 448/2019 - přerušeno.

9. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 220 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

10. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).