o nahrazení projevu vůle k uzavření smluv o převodu podílu ve společnostech Nástupnická PQANTUM s.r.o. a Nástupnická GIGANT s.r.o., o odvolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2024, č. j. 81 Cm 124/2016-1372,

1. Výše uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“ či „soud“) výrokem I. rozhodl, že žalobkyně má právo požadovat nahrazení projevu vůle žalovaných na smlouvách o převodu podílů na společnostech [právnická osoba] a [právnická osoba], protože žalovaní porušili svou povinnost podle smlouvy o smlouvě budoucí a o převodu podílu dle podílu ze dne 5. 2. 2016 uzavřít s žalobkyní smlouvy o převodu podílu na společnostech [právnická osoba] a [právnická osoba]; výrokem II. rozhodl, že žalovaní [právnická osoba]) a 5) jako převodci uzavírají se žalobkyní jako nabyvatelkou smlouvu o převodu podílu ve společnosti [právnická osoba]. a soud tak nahrazuje jejich projev vůle smlouvou, jejíž obsah soud v rámci uvedeného výroku II. specifikoval. Dále soud specifikoval obsah smlouvy o převodu podílu ve společnosti [právnická osoba] v rámci uvedeného výroku II. uzavírané mezi žalobkyní a žalovanými [právnická osoba]) a 4); výrokem III. uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 717 672 Kč.

2. V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl zejména následující:

3. Žalobkyně se domáhala nahrazení projevů vůle k uzavření smluv o převodu podílů žalovaných [Anonymizováno], [Jméno žalované B], [Anonymizováno] a společnosti [Jméno žalované E]. ve společnosti [Anonymizováno]. (IČ [IČO]) a nahrazení projevů vůle k uzavření smluv o převodu podílů žalovaných [Anonymizováno], [Jméno žalované B], [Anonymizováno] a [Jméno žalované D] ve společnosti [Jméno advokátky B]. (IČ [IČO]). Podáním ze dne 7. 8. 2019 žalobkyně navrhla, aby soud provedl moderaci smluv. Podáním ze 4. 3. 2020 žalobkyně spolu s vyjádřením k věci navrhla změnu žaloby, již soud nepřipustil.

4. Vedlejší účastník [Jméno žalobce B]. vstoupil do řízení, aby podporoval žalobkyni, neboť ve věci působil jako zprostředkovatel prodeje předmětných podílů.

5. Žalobkyně uvedla, že dne 2. 5. 2016 uzavřela s žalovanými [Anonymizováno], [tituly před jménem] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Jméno žalované D] a společností [Jméno žalované E]. smlouvu o budoucí smlouvě (dále též smlouva), jejímž předmětem byl závazek žalovaných k převodu jejich podílů, tvořících 100 % podílů ve společnosti [Anonymizováno], jako společnosti, jež vznikne rozdělením odštěpením od společnosti [Anonymizováno], vlastnící pozemek par. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa], a 100 % podílů ve společnosti [Jméno advokátky B]., jako společnosti, jež vznikne rozdělením odštěpením od společnosti [Jméno žalované E]., vlastnící budovu č.p. [Anonymizováno], stojící na pozemku parc.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa], žalobkyně splnila své povinnosti podle smlouvy a dopisem ze dne 8. 7. 2016 žalované vyzvala k uzavření smlouvy (smluv), na což žalovaní nereagovali.

6. Žalovaní k věci zejména uvedli, že nebyly splněny podmínky pro uzavření obou smluv.

7. O věci rozhodl rozsudkem ze dne 24. 6. 2020 č. j. 81 Cm 124/2016-975, kdy žalobu zamítl.

8. Rozsudek zrušil odvolací soud k odvolání žalobkyně a žalovaných a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.

9. V dalším řízení po provedeném dokazování dospěl k závěru, že předmětem sporu je povinnost žalovaných s žalobcem, který je v obchodním rejstříku vedenou právnickou osobou, jejímž jednatelem je [Anonymizováno], uzavřít smlouvy o převodu podílů na společnostech [právnická osoba] a [právnická osoba]

10. Dne 2.5.2016 byly mezi žalobkyní a žalovanými uzavřeny smlouvy o smlouvě budoucí o převodu podílů ve společnosti [Anonymizováno], a [právnická osoba] („SoB“), které jsou dohromady vlastníkem nemovitosti.

11. Soud shledal, že byly splněny podmínky pro uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu. Dále se zabýval skutečnostmi, které mu zjistit uložil odvolací soud, kterými jsou vůle stran při uzavírání smlouvy o smlouvě budoucí a důvodnost tvrzeného odstoupení od smlouvy.

12. Pokud jde o vůli stran uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí, soud opětovně vyslechl navržené účastníky a svědky, když z provedených výslechů nemá pochyb o vůli stran k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí spojenou s vůlí následného uzavření smluv o převodech obchodních podílů. Svým jednáním však žalovaní maří uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní a dokonce maří zajištěné financování. Soud s odkazem na § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) dovodil, že žalovaní uvedenou skutečnost svým jednáním zapříčinili a z takového jednání tedy nemohou těžit. Uvedené jednání hodnotil jako jednání ve smyslu § 6 odst. 1 o.z., které není jednáním poctivým. Již z uvedeného důvodu dospěl k závěru, že žalovaní poté, co uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí kupní, směřovali k odstoupení od této smlouvy a neposkytli žalobci součinnost při krocích směřujících k uzavření této smlouvy.

13. Uzavření smlouvy o smlouvě budoucí hodnotil podle vyjádření vůle stran a podle jeho obsahu. Zejména žalobkyně z jednání žalovaných byla v dobré víře ohledně směrování jednání stran k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu, když až první projev neochoty smlouvu o převodu obchodního podílu uzavřít je možné sledovat až s neochotou vkladu zástavního práva pro banku. Z jednání stran až do doby „přerušení jednání“ mezi stranami ve smyslu § 556 odst. 1 a 2 o.z. byla zřejmá vůle stran smlouvu uzavřít.

14. Všechny formální požadavky na uzavření smlouvy byly splněny. Když žalovaní neposkytli plnou součinnost, došlo k výzvě k uzavření smlouvy ze strany žalobkyně, byť smlouva o smlouvě budoucí měla ujednáno, že tak mohou učinit pouze žalovaní. Soud odkázal na rozhodnutí odvolacího soudu, který dospěl k závěru, že právo vyzvat k uzavření realizační smlouvy, jakož i závazek realizační smlouvu uzavřít, může náležet kterékoli ze stran smlouvy o smlouvě budoucí, avšak nedojde-li k dohodě v rámci přípravné smlouvy o smlouvě budoucí, má podle odvolacího soudu právo vyzvat a domáhat se uzavření realizační smlouvy kterákoli ze stran smlouvy. Soud uzavřel, že po splnění podmínek žalobkyně řádně ve smyslu § 1788 odst. 1 o.z. vyzvala žalované k uzavření smlouvy samotné.

15. Dospěl k závěru, že text smlouvy o smlouvě budoucí byl ujednán odpovídajícím způsobem (žalovaní ani netvrdili nejasnost nebo neurčitost smlouvy o smlouvě budoucí) ve smyslu § 1785 o.z., když žalovaní po řádné výzvě ve smyslu výše uvedeného realizační smlouvu neuzavřeli.

16. Zároveň dospěl k závěru, že okolnosti se nezměnili natolik, aby nebylo rozumné požadovat uzavření smlouvy ve smyslu § 1788 odst. 2 o.z.

17. K problematice moderace smluv ve smyslu § 1787 odst. 2 o.z., strany si sice vymínily nemožnost moderace smluv, nicméně jednání žalovaných, které soud neshledal konformní ve smyslu § 6 odst. 1 a 2 o.z., způsobilo nutnost soudního řízení, když s ohledem na plynutí času a jednání strany žalované došlo k nezbytnosti moderace smluv. Pokud by k moderaci nedošlo, nezbylo by soudu nic než žalobu zamítnout, což by však znamenalo skutečnost, že by žalovaní ve smyslu § 6 odst. 2 o.z., těžili ze svého nepoctivého (občanskoprávního) jednání.

18. Protože žalobkyně složila požadovanou kupní cenu a prokázala dispozici s touto kupní cenou a není na místě zamítnutí žaloby pro její nesplnění povinnosti.

19. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu.

20. Proti tomuto usnesení podali odvolání žalovaní. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

21. V obsáhlém odvolání zejména namítají, že žalovaní uplatnili před soudem základní důvody pro zamítnutí žaloby. A to zejména, že:

- Žalovaní byli dle smlouvy o smlouvě budoucí jedinou stranou oprávněnou vyzvat k uzavření realizačních smluv, když text výzvy byl přílohou č. 3, soud se nezabýval touto argumentací a pouze odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.6.2021, čj. 6 Cmo 234/2020-1025, s tím, že dospěl k údajnému skutkovému závěru, že vyzvat k uzavření realizačních smluv mohl vedle žalovaných i žalobce, přitom Vrchní soud v Praze uložil nalézacímu soudu, aby zjistil vůli stran při uzavírání smlouvy o smlouvě budoucí, která ze stran byla oprávněna vyzvat k uzavření realizačních smluv.

- Žalovaní nevyzvali žalobkyni k uzavření realizačních smluv z důvodu, že žalobkyně zmařila jejich uzavření. K tomuto důvodu se soud nevyjádřil vůbec, čímž porušil povinnost uloženou mu v uvedeném usnesení Vrchního soudu v Praze.

- Výzva žalobkyně ze dne 8.7.2016 k uzavření realizačních smluv je předčasná. K tomuto důvodu se soud vůbec nevyjádřil.

- Vyloučeno bylo právo moderovat obsah realizačních smluv, když smluvní strany se dohodly na vyloučení práva soudu moderovat obsah realizačních smluv. Soud sice uvedl, že právo moderace realizačních smluv bylo smluvně vyloučeno, přesto tuto vůli stran nerespektoval a k moderaci přistoupil, aniž by tento krok odůvodnil.

- Soud nemůže rozhodnout o uzavření realizačních smluv ve znění, které je připojeno ke smlouvě o smlouvě budoucí, neboť takové znění realizačních smluv je v praxi nerealizovatelné (nedošlo k úhradě kupní ceny). Je tak zjevné, že závazek k uzavření realizačních smluv zanikl z důvodu nemožnosti plnění. Znění realizačních smluv je zejména z hlediska vyplacení kupní ceny absurdní, když nezaručuje žalovaným, že jim kupní cena bude uhrazena. Nadto soud nerozhodl pouze o uzavření realizačních smluv, ale i o uzavření smluv o advokátních úschovách, jejichž uzavření nebylo žalováno.

- Nebyla splněna základní podmínka pro uzavření realizačních smluv, kterou bylo uhrazení kupní ceny za obchodní podíly před uzavřením realizačních smluv a zajištěno její vyplacení.

22. Navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá nebo že se rozsudek soudu zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

23. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaných vyvrací odvolací námitky. Má za to, že odvolání obsahuje nesprávná tvrzení. Není podstatné, co bylo dohodnuto v původní smlouvě o smlouvě budoucí. Pokud žalovaní uváděli, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] nebyla jejich zástupkyní, z důkazů je patrné, že žalobkyně zastoupená [tituly před jménem] [Anonymizováno], jednala v této věci s [tituly před jménem] [Anonymizováno], která reprezentovala stranu prodávající a která žalovaným poskytovala právní poradenství ve věcech smluvních. Žalobkyně se v prodlení nenacházela. Žalovaní o uzavření smlouvy o jistotním účtu a o uzavření zástavní smlouvy s bankou vůbec nejednali, nesdělili žalobkyni, že texty smluv podle banky jsou pro ně nepřijatelné. Závazek uzavřít smlouvu o jistotním účtu byl závazkem žalobkyně i žalovaných. Nebylo sjednáno, že úvěrová dokumentace musí být podepsána do určitého termínu. Do určitého termínu, tj. 15. 7. 2016, musel být zbytek kupní ceny (50 000 000 Kč) složen na jistotním účtu, což žalobkyně splnila. Žalovaní nemohli po právu odmítnout plnit smlouvu budoucí s ohledem na podmínky banky. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

24. Žalovaní ve vyjádření k vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaných vyvrací námitky žalobkyně obsažené ve vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaných.

25. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nelze ani potvrdit ani změnit.

26. Odvolací soud konstatoval, že v dané věci jde již o druhé rozhodnutí o věci. Soud prvního stupně o věci rozhodl již rozsudkem ze dne 24. 6. 2020, č. j. 81 Cm 124/2016-975, kdy žalobu zamítl. Tento rozsudek zrušil odvolací soud k odvolání žalobkyně a žalovaných a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to usnesením ze dne 14. 6. 2021, č.j. 6 Cmo 234/2020 – 1025.

27. Odvolací soud v uvedeném rozhodnutí uvedl zejména následující:

- Odvolací soud vychází ze správných závěrů soudu I. stupně o skutkovém stavu věci; nemá pochybnosti o tom, že mezi účastníky není sporu v tom směru, že tito uzavřeli smlouvu o budoucí smlouvě, na níž bylo vyznačeno datum 2. 5. 2016. Smlouva se týkala podílů ve společnostech [Anonymizováno] a [Jméno advokátky B]., jež v té době vlastnily lukrativní nemovitosti v Praze, o něž především má žalobce zájem.

- Tomu odpovídá i zjištění soudu I. stupně, podle něhož se žalovaní ve smlouvě o smlouvě budoucí dohodli s žalobkyní, že na ní převedou své podíly, a tím i nemovitosti v majetku společností [Anonymizováno] a [Jméno advokátky B]., avšak po částečném naplnění smlouvy již další potřebnou součinnost žalobci neposkytli. Žalobkyni k uzavření smluv ani nevyzvali, ačkoli naopak žalobkyně podle správných zjištění soudu prvního stupně k uzavření smlouvy žalované sám marně vyzývala dopisem ze dne 16. 6. 2016 doplněným opětovným upozorněním ze dne 8. 7. 2016.

- Odvolací soud posuzoval právní názor soudu prvního stupně, podle něhož žalovaní svým postupem zmařili celý původní záměr sjednaný shora uvedenou smlouvou o smlouvě budoucí, přičemž odvolací soud hodnotil mezi jinými i právní názor soudu, podle něhož, jestliže žalovaní k uzavření smluv žalobkyni nevyzvali, povinnost k uzavření budoucí smlouvy ve smyslu § 1788 odst. 1 o.z. žalovaným zanikla a podle názoru soudu I. stupně tak soud není oprávněn smlouvu za žalobkyni uzavřít. S tímto právním názorem se odvolací soud neztotožnil.

- Odvolací soud v projednávané věci vycházel z § 1785 a násl. o.z. z § 1785 a násl. o.z. Je obecně zřejmé, že se smlouvou o smlouvě budoucí nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

- Podle právního názoru odvolacího soudu spojení „…..obsah smlouvy …alespoň obecným způsobem…“ je nutno rozumět tak, že zákon požaduje alespoň obecné vymezení předmětu plnění, jakož i určení kauzy budoucího závazku, což společně v obecné rovině tvoří rozsah podstatných náležitostí tohoto smluvního typu. Za účelem identifikace smlouvy o budoucí smlouvě a práv a povinností z ní vyplývajících, což je v projednávaném případě předmětem sporu vyplývajícího z různého výkladu smlouvy smluvními stranami, je podle právního názoru odvolacího soudu třeba brát v úvahu zcela zásadně skutečnou vůli stran při uzavírání smlouvy o budoucí smlouvě. Je tomu tak proto, že vymezení obsahu budoucí realizační smlouvy alespoň obecným způsobem předpokládá vymezení dostatečně určité, aby z něho bylo patrné, jaká práva a závazky mají z budoucí realizační smlouvy vyplývat, přičemž jestliže ve smlouvě o budoucí smlouvě nejsou ujednány podstatné a určující náležitosti budoucí realizační smlouvy, je vymezení obsahu budoucí smlouvy neurčité a nelze ani vycházet z toho, že vznikla smlouva o budoucí smlouvě.

- Je-li ze smlouvy o budoucí smlouvě zřejmý účel budoucí smlouvy, k němuž mají směřovat závazky smluvních stran budoucí smlouvy, lze pokládat obecné vymezení budoucí smlouvy za dostatečně určité.

- Podle právního názoru odvolacího soudu smlouva o budoucí smlouvě, již je pochopitelně třeba smluvními stranami splnit, může obsahovat úplné znění budoucí realizační smlouvy, ale také může obsahovat pouze ujednání dostatečně určitě vymezující budoucí realizační smlouvu (závazek, jenž má být v budoucnu precizován) s tím, že o zbývajícím se smluvní strany v budoucnu dohodnou. Nedojde-li k dohodě též o dalších ujednání budoucí smlouvy, jež smluvní strany přípravné smlouvy ponechaly až na realizační smlouvu, potom ta strana, jež měla povinnost podle smlouvy o budoucí smlouvě v budoucnosti předloženou smlouvu uzavřít a neučinila tak a neuzavřela navrženou realizační smlouvu obsahující všechna další ujednání, nepochybně poruší svoji povinnost. Ta ujednání, jež mají být precizována až v realizační smlouvě přitom navrhuje vyzývatel, neboť součástí práva vyzvat k uzavření smlouvy je i právo obsah smlouvy ve výše naznačených mezích konkretizovat. Výzva k uzavření smlouvy přitom podle právního názoru odvolacího soudu může v praxi vypadat jenom jako stručný podnět k zahájení jednání, v rámci něhož má být obsah smlouvy upřesněn.

- Není-li osobou, jíž byla výzva k uzavření smlouvy určena, konečná realizační smlouva uzavřena, potom se oprávněná strana za uvedených podmínek může domáhat, aby obsah předpokládané smlouvy určil soud. Soud následně v návaznosti na účel realizační smlouvy určí obsah očekávané budoucí smlouvy podle pravidel stanovených v § 1787 NOZ a nelze nerespektovat ani základní principy občanskoprávních vztahů. Určení obsahu smlouvy soudem představuje komplexní nahrazení smluvního konsensu, přičemž nejde jenom o upřesnění nebo dořešení detailů, ale o případ, kdy povinný porušil svoji povinnost uzavřít budoucí smlouvu a z toho důvodu musí nastoupit náhradní řešení, jež nemůže spočívat v ničem jiném, než v nahrazení chybějícího projevu.

- Shora zmíněná povinnost stran přípravné smlouvy (smlouvy o budoucí smlouvě) plnit z této smlouvy může v projednávaném případě odpovědět na otázku, zda a v jakém rozsahu lze umožnit žalobci měnit parametry realizační smlouvy, jestliže strany v přípravné smlouvě tyto parametry nastavily určitým způsobem tak, aby byl naplněn účel budoucí smlouvy. Proto účel budoucí smlouvy je nutno zjišťovat a podle právního názoru odvolacího soudu lze obsah budoucí smlouvy určit ve znění navrhovaném stranami toliko se změnami nevybočujících z mezí účelu budoucí smlouvy. V tomto směru je podle právního názoru odvolacího soudu nutno chápat povinnost soudu vyjít z „návrhů stran“. Soud přitom nemůže opomenout návrhy ani žalovaného (žalovaných) v procesu určení účelu budoucí smlouvy soudem, vyjádřeném již ve smlouvě o budoucí smlouvě.

- Soud zamítl návrh na nahrazení projevu vůle na základě právního názoru, podle něhož žalovaným povinnost k uzavření budoucí smlouvy (hlavní smlouvy/hlavních smluv) ve smyslu § 1788 odst. 1 NOZ zanikla, když žalovaní k uzavření smluv žalobkyni nevyzvali.

- Odvolací soud se neztotožnil s právním názorem soudu o zániku povinnosti žalovaných k uzavření budoucí smlouvy, když sami žalovaní k uzavření smluv žalobkyni nevyzvali. Uvedený nesouhlas odvolacího soudu vyplývá ze skutečnosti, že doposud soudem nebyla zjišťována a ustálena vůle stran smlouvy o budoucí smlouvě, zejména ohledně otázek, která ze smluvních stran byla výlučně oprávněna vyzvat k uzavření budoucí smlouvy a zda předpokládaná výzva k uzavření budoucí smlouvy představuje sjednanou smluvní povinnost nebo pouhé smlouvou dané oprávnění, obdobné opci svědčící žalovaným (na úplatný převod uvedených podílů v označených společnostech).

- Odvolací soud konstatuje, že právo vyzvat k uzavření realizační smlouvy, jakož i závazek realizační smlouvu uzavřít, může náležet (může případně tížit) kteroukoli ze stran smlouvy o budoucí smlouvě, avšak nedojde-li k dohodě v rámci přípravné smlouvy o budoucí smlouvě, má podle odvolacího soudu kterákoliv ze stran právo vyzvat a domáhat se uzavření realizační smlouvy.

- V případě, že by oprávnění vyzvat k uzavření budoucí smlouvy svědčilo vedle žalovaných i žalobkyni, jenž podle správných zjištění soudu vyzvala žalované k uzavření smlouvy, nemohlo by dojít k zániku povinnosti žalovaných k uzavření budoucí smlouvy. Uvedený právní názor odvolacího soudu má základ ve skutečnosti, že plněním ze smlouvy o budoucí smlouvě je uzavření realizační smlouvy, přičemž jak vyplývá z již uvedeného, oprávněný k podání výzvy může být, v obecné rovině současně i povinný, půjde-li o oboustrannou kontraktační povinnost. V této souvislosti odvolací soud rovněž připomíná, že podle jeho právního názoru samotná výzva k uzavření realizační smlouvy nemusí splňovat náležitosti oferty což znamená, že oprávněný může realizační smlouvu doplnit v souladu s tím, co bylo ujednáno ve smlouvě o budoucí smlouvě a může dokonce ponechat i na povinném, aby některé prvky budoucí smlouvy konkretizoval tak, aby tato byla v souladu s účelem, který uzavřená budoucí smlouva měla sledovat, jakož i v souladu s poctivě uspořádanými právy a povinnostmi stran.

- Ježto soud nezjišťoval vůli smluvních stran při uzavírání smlouvy o budoucí smlouvě, jež měla směřovat k naplnění účelu realizační smlouvy, bez čeho nelze zejména posoudit důvodnost obrany žalovaných, založené na jejich tvrzeném neplnění povinností žalobkyní, založené na tvrzeném zániku povinnosti žalovaných vyzvat žalobkyni k uzavření realizační smlouvy a založené na tvrzeném zániku vlastní povinnosti žalovaných uzavřít uvedenou realizační smlouvu. Bez zjištění vůle stran smlouvy o budoucí smlouvě se jenom stěží mohou obejít závěry soudu ohledně účelu, jenž měl být uzavřením přípravné i budoucí smlouvy účastníky smlouvy zřejmě sledován tak, aby případně mohlo být žalovaným uloženo uzavřít realizační smlouvu odpovídající svým účelem a obsahem předmětné smlouvě o budoucí smlouvě. Obsahem určitého právního jednání je přitom podle právního názoru odvolacího soudu nutno rozumět určení práv a povinností, jež na základě právního jednání mají vzniknout, změnit se nebo zaniknout.

- Z uvedených důvodů bude po vrácení věci soudu nutno zjišťovat vůli stran při uzavírání smlouvy o budoucí smlouvě, a to zejména ve vztahu k účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat. V návaznosti na to bude nutno zjišťovat i důvodnost a účinnost tvrzeného odstoupení žalovaných od předmětné smlouvy.

- Ke shora uvedenému odvolací soud dodává nad již uvedené, že obecně ve vztahu k vlastnímu zjišťování vůle stran při uzavírání smlouvy o budoucí smlouvě zastává odvolací soud právní názor, podle něhož je (obvykle) obsah právního jednání a tedy i předmětné smlouvy o budoucí smlouvě zjišťován ze slovního vyjádření, přičemž, jestliže slovní znění smlouvy o budoucí smlouvě není jednoznačným vodítkem ke zjištění skutečného obsahu projevu vůle, bude zapotřebí brát zřetel i na ostatní okolnosti, za kterých byl projev vůle učiněn, což znamená potřebu vzít v úvahu i textový rámec - kontext celkového ujednání stran. Tento názor odvolacího soudu má oporu též v § 545 o.z. z něhož je zřejmé, že právní jednání mj. vyvolává právní následky, jež jsou v něm vyjádřeny, přičemž podle § 555 odst. 1 o.z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu, když podle § 556 odst. 1 věty první o.z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení přitom při výkladu projevu vůle se přihlédne i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. V rámci písemné formy právního jednání, preferované smluvnímu stranami i v projednávaném případě, je podle odvolacího soudu třeba primárně vycházet z toho, jak bylo toto právní jednání formulováno ve výsledném textu uzavřené smlouvy. Podle právního názoru odvolacího soudu soudy obecně postupují správně, jestliže se při výkladu smluv o budoucí smlouvě vyhýbají takovému výkladu, jenž je pochybný, zejména s ohledem na absurdní či problematické důsledky, k nimž by takový pochybný výklad vedl.

- Z hlediska praktického při zjišťování vůle účastníků smlouvy je kromě provedení dokazování samotnou smlouvou nezbytné vyslechnout účastníky smlouvy, respektive osoby, jež se zúčastnily tohoto právního jednání směřujícího k uzavření smlouvy o budoucí smlouvě a mohou tak soudu zprostředkovat informace nejen o vlastním průběhu sepisu předmětné smlouvy, ale také o důvodech a stimulu, proč k takovému jednání smluvní strany přistoupily.

- Jestliže by se účastníci ve svých výpovědích podstatně lišili ohledně okolností uzavření smlouvy, ve vylíčení vlastního průběhu uzavření smlouvy, případně v tom, jakým způsobem projevovali svou vůli při uzavírání smlouvy, nezbylo by, než aby si soud zajistil skutkový základ pro své rozhodnutí v průběhu dokazování při dodržování poučovací povinnosti zejména ohledně břemene tvrzení i břemene důkazního. Ve shora uvedeném kontextu zastává odvolací soud názor, podle něhož je-li ohledně právně významných okolností rozpor mezi písemným vyjádřením a výslechem účastníka smlouvy (ať již v pozici účastníka řízení či svědka), je na soudu, aby v procesu hodnocení důkazů přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, aby zjistil právně významné okolnosti na podkladě přiznané platnosti informací vyplývajících, z toho kterého důkazu a na základě toho učinil předmětná dílčí skutková zjištění.

- Při rozhodování o případném posuzování obsahu budoucí smlouvy soudem v rámci ukládání povinnosti k uzavření smlouvy bude soud I. stupně pracovat s obsahem budoucí smlouvy tak, aby byl v souladu s účelem smlouvy o budoucí smlouvě a přihlížel k „návrhům stran“, jak svůj návrh prosazovala žalobkyně (o čemž bylo rozhodováno soudem I. stupně v jeho výroku I.), přičemž tímto způsobem může soud přihlédnout i k návrhům žalobkyně, jsou-li v souladu s účelem smlouvy o budoucí smlouvě a s dalšími uvedenými kritérii.

- Rozhodnutí soudu ohledně obsahu budoucí smlouvy má povahu právotvorného rozsudku, jímž soud hmotněprávní vztah mezi stranami vytváří. V takovém případě není soud vázán v otázce obsahu realizační smlouvy žalobou, když se od něho požaduje dotvoření obsahu toho, s čím měl žalovaný projevit souhlas již ve smlouvě o budoucí smlouvě. Kritéria pro určení obsahu realizační smlouvy přitom spočívají v soudem zjišťovaném účelu smlouvy, v okolnostech sjednání smlouvy o budoucí smlouvě, v návrzích stran (nepochybně též odrážející okolnosti sjednání smlouvy) a v poctivém uspořádání práv a povinností stran. Obsah realizační smlouvy tak nesmí odporovat obsahu smlouvy o budoucí smlouvě.

- Výrok rozsudku soudu nahrazující projev vůle obstojí jako výrok formulovaný tak, že se nahrazuje projev vůle žalovaného a obstojí i jiná formulace se stejným obsahem např. určuje se obsah smlouvy mezi žalobkyní a žalovanými, případně ukládá se povinnost uzavřít smlouvu, atd.

28. Z uvedeného plyne, že odvolací soud v uvedeném rozhodnutí vyjádřil svůj právní názor, jímž je soud prvního stupně vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.) a nastínil, jak má soud prvního stupně v dalším řízení postupovat.

29. Soud prvního stupně se však v dalším řízení uvedeným právním názorem odvolacího soudu neřídil a nepostupoval, jak odvolací soud nastínil.

30. Podle § 555 odst. 1 o.z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

31. Podle § 556 odst. 1 o.z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

32. Podle § 556 odst. 2 o.z. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

33. Podle § 1785 o.z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

34. Podle § 1786 o.z. zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí.

35. Podle § 1787 odst. 1 o.z. nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby jej určil soud.

36. Podle § 1787 odst. 2 o.z. obsah budoucí smlouvy se určí podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat. Přitom se vychází z návrhů stran a přihlédne se k okolnostem, za kterých byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena, jakož i k tomu, aby práva a povinnosti stran byly poctivě uspořádány.

37. Podle § 1788 odst. 1 o.z. nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu k uzavření smlouvy včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká.

38. Ze spisu se podává, že soud prvního stupně v dalším řízení sice vyslechl advokátku [tituly před jménem] [Anonymizováno], advokátku [tituly před jménem] [Anonymizováno], svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno], účastníka [Anonymizováno], účastníka [Anonymizováno], účastnici [Jméno žalované B], účastníka [Anonymizováno], avšak uvedené výslechy nezaměřil na zjištění vůle stran smlouvy o budoucí smlouvě ohledně toho, zda a případně která ze smluvních stran byla výlučně oprávněna vyzvat druhou stranu k uzavření budoucí smlouvy a zda předpokládaná výzva k uzavření budoucí smlouvy představuje sjednanou smluvní povinnost nebo oprávnění svědčící žalovaným, a tak vůli smluvních stran ohledně uvedené otázky při uzavírání smlouvy o budoucí smlouvě nezjistil, a to přestože mu odvolací soud ve svém zrušovacím rozhodnutí uložil se uvedenou otázkou zabývat.

39. Za této situace, kdy soud nezjistil, zda to byla strana žalovaných, která byla výlučně oprávněna vyzvat druhou stranu – žalobkyni k uzavření budoucí smlouvy, jak žalovaní tvrdili, není možno uzavřít, že je důvodná obrana žalovaných, že pokud žalovaní žalobkyni nevyzvali k uzavření realizační smlouvy, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zanikla.

40. Odvolací soud zdůrazňuje, že pokud by bylo zjištěno, že to byli žalovaní, kteří byli pouze výlučně oprávněni vyzvat žalobkyni k uzavření budoucí smlouvy, bylo by třeba za situace, kdy bylo soudem správně zjištěno, že žalovaní žalobkyni k uzavření budoucí smlouvy nevyzvali, uzavřít, že povinnost vyplývající ze smlouvy o smlouvě budoucí uzavřít budoucí smlouvu zanikla. Žaloba by tak nebyla důvodná a bylo by ji třeba bez dalšího zamítnout.

41. Též je třeba zdůraznit, že teprve, pokud by bylo zjištěno, že podle smlouvy o smlouvě budoucí byla i žalobkyně oprávněna vyzvat žalované k uzavření budoucí smlouvy, bylo by třeba se zabývat vůlí smluvních stran, jež měla směřovat k naplnění účelu realizační smlouvy, bez čehož by nebylo možno posoudit důvodnost obrany žalovaných, a to zejména, že žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající ze smlouvy o smlouvě budoucí.

42. Protože se soud prvního stupně neřídil právním názorem odvolacího soudu a nepostupoval, jak odvolací soud nastínil ve svém předchozím výše uvedeném rozhodnutí vydaném ve věci, nelze závěry soudu prvního stupně přezkoumat.

43. Z uvedených důvodů bude po vrácení věci třeba, aby soud zjišťoval vůli smluvních stran při uzavírání smlouvy o budoucí smlouvě, a to zejména ve vztahu k otázce, která ze smluvních stran byla oprávněna vyzvat druhou - zavázanou stranu (v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku) k uzavření budoucí smlouvy. Přitom je třeba, aby soud ujasnil, zda byli žalovaní a žalobkyně při uzavření smlouvy o smlouvě budoucí zastoupeni zástupcem a na základě jakého titulu, či zda jednali osobně (u žalobkyně jednatelem).

44. V návaznosti na to bude třeba, aby soud zjišťoval i důvodnost a účinnost tvrzeného odstoupení žalovaných od předmětné smlouvy. Nestačí pouhé konstatování, že žalovaní od smlouvy o smlouvě budoucí odstoupili, jak to učinil soud prvního stupně v napadeném rozsudku.

45. Z praktického hlediska bude vhodné, aby soud shrnul, jaká učinil zjištění ohledně obsahu uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí, co se týče zejména otázek: která ze smluvních stran byla oprávněna vyzvat druhou stranu k uzavření budoucí smlouvy (výlučně jedna strana, či obě strany), jaká byla dojednaná lhůta k vyzvání k uzavření budoucí smlouvy, jak byl ujednán obsah budoucí smlouvy.

46. V dalším řízení bude soud postupovat nastíněným způsobem (při respektování výše uvedených ustanovení o výkladu právních jednání), své rozhodnutí náležitě odůvodní, promítne do něj své úvahy, aby bylo zřejmé a srozumitelné, z jakých důvodů dospěl ke svým závěrům, vypořádá se se všemi výše nastíněnými otázkami. Soud neopomene, že nezbytnou náležitostí jednotlivých výroků soudního rozhodnutí musí být určitost stanovení jimi ukládané povinnosti nebo určení právního vztahu či práva, aby tak ze znění výroku bylo jednoznačně patrno, jak soud rozhodl.

47. Soud prvního stupně je vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

48. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně podle § 224 odst. 3 o. s. ř. v novém rozhodnutí ve věci samé.