o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že nařizuje předběžné opatření: Společnosti [Jméno povinné]., IČ [IČO povinné], se sídlem [adresa] se zakazuje nakládat s podílem na společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [Adresa povinné], zejména tento podíl zcizovat a zatěžovat, a zároveň jí zakáže jako jedinému společníkovi společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [Adresa povinné], v působnosti valné hromady schválit prodej závodu společnosti [právnická osoba]. nebo jeho části nebo přeměnu společnosti [právnická osoba]. (výrok I.), a že navrhovatel je povinen zaplatit do 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč podle položky 5 Sazebníku soudních poplatků.

2. Navrhovatelé se jako akcionáři účastnice, svými návrhy domáhají vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti [Jméno advokáta B]., IČ [IČO advokáta B], [adresa] (dále i jen „Společnost“) konané dne 20. 12. 2019, která rozhodla o přechodu všech účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře podle ust. § 375 a násl. ZOK z důvodu jeho rozporu s právními předpisy, stanovami a dobrými mravy. K tomu odvolací soud konstatuje, že řízení zahájená návrhy navrhovatelů b), c) a d) vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 56/2020 jsou spojena s dříve zahájeným řízením vedeným u téhož soudu pod sp. zn. 80 Cm 31/2020 dle ust. § 88 odst. 2 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, neboť navrhovatelé se v nich domáhají vyslovení neplatnosti téhož rozhodnutí valné hromady Společnosti.

3. Navrhovatel c) se svým návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 24. 7. 2020 domáhal nařízení předběžného opatření výše uvedeného znění, neboť je zde obava, že by mohl být ohrožen výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného. Svůj návrh odůvodnil tím, že v řízení o věci samé je řešena otázka platnosti usnesení valné hromady Společnosti o nuceném přechodu akcií na hlavního akcionáře. Dle navrhovatele c) se od počátku nucený přechod akcií jevil být přípravným krokem pro zcizení 100% majetkové účasti na Společnosti ve prospěch Libereckého kraje, nebo některé z jím kontrolovaných společností. K tomu uvedl, že Společnost provedla k 1. 7. 2020 přeměnu, jíž odštěpuje ze svého závodu velký počet zaměstnanců a částku 8 100 000 Kč z dlouhodobých rezerv ve prospěch společnosti [právnická osoba]. Obavy navrhovatele spočívají v tom, že dříve než se domůže svých práv v řízení o vyslovení neplatnosti valné hromady, bude reálný majetek tvořící hodnotu Společnosti, od níž se odvíjí též hodnota účasti navrhovatelů v ní, vyveden ze Společnosti. Dále se zabývá významem a důsledky přeměny pro řízení o neplatnost usnesení valné hromady. Navrhovatel c) konstatuje, že předběžným opatřením žádá uložit povinnost společnosti [Jméno povinné]. jako hlavnímu akcionáři Společnosti a jedinému společníku společnosti [právnická osoba]., byť hlavní akcionář není účastníkem řízení o věci samé. Apeluje na soud, aby nevolil nepřípustně formalistický přístup, neboť prakticky jakákoliv osoba kromě Společnosti a navrhovatele bude v obdobné věci vždy ve vztahu k předběžnému opatření právě v pozici třetí osoby podle ust. § 76 odst. 2 o. s. ř. Dle navrhovatele pak nařízeným předběžným opatřením nebude zasaženo do práv hlavního akcionáře, neboť jediným cílem předběžného opatření je zabránit hlavnímu akcionáři v dokonání již započatého materiálního „vyprázdnění“ Společnosti. V porovnání s účinností ochrany minoritních akcionářů je omezení hlavního akcionáře zcela marginální, tedy lze na něm spravedlivě žádat, aby je strpěl. Navrhovatel c) uzavřel, že z uvedených důvodů zde existuje obava, že by výkon rozhodnutí byl ohrožen ve smyslu ust. § 74 odst. 1 o. s. ř., což nařízení předběžného opatření odůvodňuje a uložení povinnosti hlavnímu akcionáři po něm lze spravedlivě požadovat dle ust. § 76 odst. 2 o. s. ř.

4. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí, kterým návrhu navrhovatele c) na nařízení předběžného opatření zcela vyhověl, vyšel z toho, že navrhovatel návrh na nařízení předběžného opatření podrobně zdůvodnil a doložil listinami. Poté uzavřel, že se s argumentací navrhovatele c), prokázanou doloženými listinami, ztotožnil a shledal, že jsou naplněny podmínky pro nařízení předběžného opatření pro potřebu prozatímní úpravy poměrů účastníků ve smyslu ust. § 75 c o. s. ř.

5. Proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně se včas odvolala účastnice řízení, která namítala, že navrhovatel c) není ve věci aktivně věcně legitimován, neboť se nikdy akcionářem Společnosti nestal, k čemuž obsáhle argumentuje. Dále namítá nemožnost vydání předběžného opatření vůči třetí osobě, neboť podle ust. § 76 odst. 2 o. s. ř. nelze třetí osobě uložit jakoukoliv povinnost, ale pouze povinnost, která představuje součinnost při splnění povinnosti uložené účastníku řízení. Uložení povinnosti třetí osobě, aby se zdržela nakládání s vlastním majetkem, je však zcela nepřípustné a jedná se o zákonem neaprobovaný zásah do vlastnického práva, a tudíž o porušení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek. Napadené usnesení soudu prvního stupně je ve zjevném a příkrém rozporu s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2020, č. j. 7 Cmo 113/2020 - 28, vydaným v témže řízení s totožným předmětem a odlišnými navrhovateli. Soud prvního stupně proto návrh nesprávně právně posoudil, když postupoval v rozporu s ust. § 76 odst. 2 o. s. ř. a v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod a nařídil předběžné opatření, aniž by jakákoliv povinnost byla uložena účastnici řízení. Dle odvolatelky pak nebyly splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření, neboť navrhovatel c) neosvědčil nárok ve věci samé, k čemuž obsáhle věcně argumentuje v bodu IV a) svého odvolání. Dále odvolatelka namítá, že navrhovatel c) neprokázal obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí ve věci samé. Navrhovatel c) odůvodňuje obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí údajným jednáním mezi jediným akcionářem účastnice a Libereckým krajem o prodeji akcií účastnici. Pokud by však jediný akcionář účastnice jednal o prodeji akcií jí emitovaných, je tato tvrzená skutečnost naprosto irelevantní pro nařízení předběžného opatření směřujícího vůči podílu ve společnosti [právnická osoba]. Předběžné opatření neslouží k ochraně navrhovatele c), jak ve svém návrhu uvádí, neboť vůbec není způsobilé zamezit údajnému (ale žádným způsobem neprokázanému) budoucímu vyvádění majetku ze Společnosti. Předběžné opatření se vůbec netýká právního postavení navrhovatele c) či účastnice, ale dvou zcela odlišných osob od obou účastníků řízení. Přičemž na společnost [právnická osoba]. nemůže mít rozhodnutí ve věci samé žádný vliv. Již to samo o sobě vylučuje, že by předběžné opatření mohlo sloužit k tomu, aby zamezilo obavám navrhovatele c) z údajně hrozícího vyvádění majetku ze Společnosti, což předběžné opatření vůbec nečiní. Nad rámec uvedeného považovala odvolatelka za nezbytné uvést skutečnosti, které svědčí o skutečné motivaci navrhovatele k podání návrhu na nařízení předběžného opatření (bod V. odvolání). Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření uvedeného znění zamítá.

6. Proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně se včas odvolala i společnost [Jméno povinné]., přičemž ve svém odvolání uvedla námitky zcela totožné s námitkami vznesenými v odvolání Společnosti, a odvolací soud pro stručnost odkazuje na shora uvedené. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření uvedeného znění zamítá a uplatnila náhradu nákladů řízení.

7. K odvoláním účastnice a společnosti [Jméno povinné]. se vyjádřil navrhovatel c), který obsáhle vyvracel argumentaci odvolatelek, a to ve smyslu svého návrhu na nařízení předběžného opatření, a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil, jako věcně správné.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle ust. § 212 a násl. o. s. ř. odvoláními napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná.

9. Podle ust. § 102 odst. 1 o. s. ř. může soud nařídit předběžné opatření po zahájení řízení, je-li třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by mohl být ohrožen výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného. Podle ust. § 102 odst. 3 věta druhá ustanovení § 75, § 75a, § 75b, § 75c, § 76, 76c, § 76d, § 76e, § 76f, § 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a, a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

10. Podle ust. § 75c o. s. ř. (1) Nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. (4) Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vydání usnesení soudu prvního stupně.

11. Podle ust. § 76 odst. 2 o. s. ř. předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.

12. V daném případě se jedná o návrh na nařízení předběžného opatření po zahájení řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Společnosti ze dne 20. 12. 2019. K tomu odvolací soud konstatuje, že toto řízení je dle ust. § 85 písm. a) zák. č. 292/2013 Sb., zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), řízením ve statusové věci právnické osoby, které lze zahájit pouze na návrh. Účastenství v něm se řídí ust. § 6 odst. 1 z. ř. s., a proto je jeho účastníkem vedle navrhovatelů Společnost, jejíž valná hromada napadené usnesení přijala, neboť o jejích právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno.

13. V řízeních o určení právní skutečnosti nebo o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, přichází v úvahu jen nařízení předběžného opatření z důvodu potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků, nikoli pro obavu, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, když z povahy věci vyplývá, že rozhodnutí o určení existence práva, právního vztahu či právní skutečnosti, se nuceně nevykonává podle ustanovení ČÁSTI ŠESTÉ o. s. ř. upravující výkon rozhodnutí ani podle exekučního řádu, neboť jím není žádnému z účastníků ukládána povinnost k plnění.

14. Vzhledem k tomu dospěl odvolací soud k závěru, že navrhovatelem c) tvrzená obava z ohrožení výkonu rozhodnutí v dané věci nepřichází v úvahu, neboť rozhodnutím, kterým by byla neplatnost předmětného usnesení valné hromady soudem vyslovena, není účastníkům řízení ukládána žádná povinnost, takové rozhodnutí se nuceně nevykonává, a proto nemůže být titulem pro exekuci. Odvolací soud tak na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v tomto případě není splněna jedna ze zákonných podmínek pro nařízení předběžného opatření dle ust. § 102 odst. 1 o. s. ř. tvrzená navrhovatelem c), tj. pro obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí, což je samo o sobě důvodem pro zamítnutí předmětného návrhu.

15. Nadto se pak navrženým předběžným opatřením navrhovatel c) domáhá uložení povinností společnosti [Jméno povinné]., IČ [IČO povinné], a to jako společníku společnosti [právnická osoba]., tedy osobě, která není účastníkem řízení a není ani pravdou, že by této osobě měla být uložena povinnost jako hlavnímu akcionáři Společnosti, jak je v návrhu tvrzeno, ostatně ani ten není účastníkem tohoto řízení. Odvolací soud se ztotožňuje s námitkami odvolatelek, že třetí osobě nelze předběžným opatřením uložit povinnost k plnění dle ust. § 76 odst. 2 o. s. ř., ale jen takovou povinnost, která představuje součinnost při splnění povinnosti uložené účastníku. Jinak řečeno předběžným opatřením nelze uložit povinnost jiné (tj. třetí) osobě než účastníku řízení, aniž by zároveň byla uložena nějaká povinnost přímo účastníku řízení ve věci samé (nelze tedy samostatně jen třetí osobě uložit předběžným opatřením splnění nějaké povinnosti bez současného uložení povinnosti přímo účastníku řízení). S těmito závěry zcela korespondují názory zastávané a vyslovené odbornou právní teorií, srovnej např. kom. k § 76 o. s. ř. in Drápal, L., Bureš,J., a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1600 s. či Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1422. S tvrzením navrhovatele c), že postup soudu dle ust. § 76 odst. 2 o. s. ř. by byl vzhledem k účastenství v tomto řízení formalistický, odvolací soud nesouhlasí, neboť stát potažmo soud může svým rozhodnutím o předběžném opatření ingerovat do práv třetích osob právě a pouze zákonem stanoveným způsobem, tedy jen tak jak mu to uvedené zákonné ustanovení dovoluje.

16. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že společnosti [Jméno povinné]. nelze dle ust. § 76 odst. 2 o. s. ř., jako osobě, která není účastníkem řízení, uložit povinnosti tak, jak se navrhovatel svým návrhem na nařízení předběžného opatřením domáhá, neboť se současně nedomáhá žádného uložení povinnosti účastnici, k jejímuž splnění by bylo takové její součinnosti třeba, a nelze to po ní ani jako po společníku společnosti [právnická osoba]. spravedlivě žádat.

17. Odvolací soud ze všech uvedených důvodů uzavírá, že nejsou splněny zákonné předpoklady pro nařízení předběžného opatření pro obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí po zahájení řízení a pro uložení povinnosti třetí osobě podle ust. § 102 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 76 odst. 2 o. s. ř., pročež rozhodnutí, kterým soud prvního stupně nařídil předběžné opatření, není správné. Odvolací soud se proto již dalšími věcnými námitkami odvolatelek vznesenými proti usnesení soudu prvního stupně nezabýval.

18. Odvolací soud ze shora popsaných důvodů usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil, tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl; ve výroku II., který je výrokem na výroku I. závislým (§ 212 písm. a/ o. s. ř.), je podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud pouze ve vztahu mezi navrhovatelem a společností [Jméno povinné]., neboť pro ni se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.) , a to dle ust. § 224 odst. 2 ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v řízení o předběžném opatření měla plný úspěch uvedená společnost, pročež jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů přiznal. V řízení před soudem prvního stupně společnosti [Jméno povinné]. žádné náklady řízení nevznikly; v řízení odvolacím jí náklady vznikly zaplacením soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a za 2 poskytnuté úkony právní služby advokátem, a to 1x za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) a za podané odvolání dle ust. § 11 odst. 2 písm. c) AT, které odvolací soud, vzhledem k jeho zcela totožnému obsahu s odvoláním účastnice, posoudil jako společný úkon advokáta poskytnutý při zastupování těchto osob. Výše odměny advokáta se určuje při tarifní hodnotě věci 50 000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT ve výši 1 x 3 100 Kč; a 1 x 1 550 Kč, snížené dle ust. § 12 odst. 4 AT o 20%, tj. 1 x 1 240 Kč, paušální náhrada hotových výdajů advokáta se určuje dle ust. § 13 odst. 4 AT 2 x 300 Kč a náhrada za 21 % DPH se z toho určuje ve výši 1 037,40 Kč (zástupce společnosti [Jméno povinné]. doložil, že je plátcem DPH). Celkem se náklady řízení společnosti [Jméno povinné]. určují částkou 6 977,40 Kč, a v této výši jí byla jejich náhrada odvolacím soudem přiznána; platební místo je určeno dle ust. § 149 dost. 1 o. s. ř.

20. O vrácení složené jistoty rozhodne soud prvního stupně dle ust. § 75b odst. 4 o. s. ř.; o zbylých nákladech řízení o předběžném opatření, včetně nákladů tohoto odvolacího řízení, rozhodne v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé (§ 145 o. s. ř.).