o určení vlastnického práva k obchodním podílům, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2023, č. j. 76 Cm 82/2023-53,

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 6. 2023 domáhá určení, že jediným společníkem společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], a společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], je žalovaný 1). V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že žalovaný 1) (bývalý manžel žalobkyně), převedl 100 % obchodní podíly v uvedených společnostech, nabyté jím za trvání manželství, bez souhlasu žalobkyně na žalovaného 2). Proto se dovolává neplatnosti převodních smluv.

2. Krajský soud v Praze usnesením označeným v záhlaví rozhodl ve výroku I. tak, že řízení se zastavuje. Ve výrocích II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky a ve výroku IV. rozhodl, že žalobkyni se po právní moci usnesení vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč.

3. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že o žalobkyní uplatňovaném nároku probíhá jiné řízení u Okresního soudu v Kutné Hoře vedené pod sp. zn. 5 C 248/2023 se shodnými účastníky [žalobkyně a žalovaný 1)], kdy předmět sporu vyplývající ze shodných skutkových tvrzení je řešen coby předběžná otázka. Žalobkyně v těchto řízeních tvrdí, že žalovaný 1) vlastnictví k obchodním podílům v uvedených společnostech nabyl za trvání manželství a tyto podíly bez souhlasu žalobkyně převedl na žalovaného 2). Zároveň se v obou řízeních žalobkyně snaží dosáhnout vydání rozhodnutí, dle nichž by žalovaný 1) byl vlastníkem obchodních podílů společností, neboť žalobkyně v řízení u Okresního soudu v Kutné Hoře usiluje o finanční kompenzaci za výlučné vlastnictví obchodních podílů žalovaným 1). Soud prvního stupně poté uzavřel, že podstata řízení v tomto řízení je konzumována řízením u Okresního soudu v Kutné Hoře coby předběžná otázka a uvedené řízení bylo zahájeno dříve (dne 19. 6. 2023). Soudu tak nezbylo, než řízení z důvodu překážky litispendence (překážky probíhajícího sporu) zastavit. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že soud přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení, neboť zastavení řízení zavinila žalobkyně. O soudním poplatku bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 3 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neb řízení bylo zastaveno před prvním jednáním.

4. Proti výrokům I. až III. tohoto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně, jelikož je v rozporu s judikaturou, např. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1789/2016. Rozsudek o vypořádání společného jmění manželů je závazný jenom pro účastníky, žalobkyni nelze upřít naléhavý právní zájem na určení proti třetí osobě jen proto, že již probíhá řízení o vypořádání společného jmění manželů (dále jen „řízení o vypořádání SJM“). Žalovaný 2) není účastníkem řízení o vypořádání SJM. Žalobkyně se též vyjadřuje k nabytí a převodům obchodních podílů žalovaného 1) za trvání manželství, kdy žalovaný 1) učinil právní úkony, jejichž prostřednictvím nakládal s majetkem tvořícím součást SJM, přestože žalobkyně s převodem částí obchodních podílů nesouhlasila, čímž projevila vůli nebýt příslušným právním úkonem vázána a dovolává se proto neplatnosti převodu obchodních podílů. Dále žalobkyně argumentuje formální materiální publicitou obchodního rejstříku jako veřejného seznamu a ochranou tzv. dobrověrmého nabyvatele, kdy namítá, že se připouští určovací žaloba, je-li v obchodním rejstříku zapsána jako společník třetí osoba, i tehdy, pokud již probíhá řízení o vypořádání SJM. Zavedení tohoto principu je jasným důvodem pro posílení naléhavého právního zájmu na určení, že určitá věc je součástí SJM. Navrhuje, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaní ve vyjádřeních k odvolání žalobkyně vyjádřili nesouhlas s jejími odvolacími námitkami, podrobně k tomu argumentovali a navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Podle § 83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

8. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

9. Podle § 104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.

10. Překážka věci zahájené (litispendence) podle ustanovení § 83 o. s. ř. patří k podmínkám řízení, jejichž nedostatek znemožňuje, aby soud v řízení, které bylo zahájeno později, rozhodl ve věci samé.

11. Podle ustálené rozhodovací praxe soudů překážka věci zahájené uvedená v citovaném § 83 odst. 1 o. s. ř. brání tomu, aby byla projednána a rozhodnuta stejná věc, o níž již bylo dříve zahájeno jiné řízení. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž bylo již zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku), jimiž byl uplatněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 31 Cdo 365/2009, uveřejněné pod číslem 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1002/2005, dostupné na www.nsoud.cz).

12. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že podle rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 20. 7. 2022, č. j. 12 C 111/2022-26 (č. l. 37 spisu), bylo manželství žalobkyně a žalovaného 1), uzavřené dne 6. 8. 2005 před Městským úřadem [adresa], rozvedeno. Rozsudek nabyl právní moci dne 21. 7. 2022. Podle žaloby ze dne 19. 6. 2023 na vypořádání společného jmění manželů adresované Okresnímu soudu v Kutné Hoře, založené na č. l. 43 a 44 spisu, a veřejně přístupné internetové databáze infosoud, je u Okresního soudu v Kutné Hoře vedeno od 19. 6. 2023 dosud neskončené řízení sp. zn. 5 C 248/2023 o vypořádání zaniklého společného jmění manželů. V žalobě se žalobkyně kromě jiného domáhá, aby soud do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal 100 % obchodní podíly v předmětných obchodních společnostech, a dále, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na vyrovnání podílů následně specifikovanou částku. Uvedeného se v rámci řízení o vypořádání SJM domáhá s tvrzením, že žalovaný 1) neplatně, bez souhlasu druhého manžela za doby trvání manželství, převedl uvedené obchodní podíly, tudíž jsou i nadále předmětem vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Řízení vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 248/2023 nebylo dosud pravomocně skončeno a bylo zahájeno dříve než toto řízení.

13. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 24 Cdo 312/2020, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách, dospěl k závěru, že Posouzení platnosti smlouvy o převodu obchodního podílu mezi žalovaným 1) a žalovaným 2) má povahu předběžné otázky ve vztahu k určení, kdo je společníkem společnosti s ručením omezeným, respektive k určení, zda předmětný obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným je součástí společného jmění manželů, přičemž posouzení této otázky má povahu otázky předběžné v řízení o vypořádání společného jmění manželů - žalobkyně a žalovaného 1), v němž bude nejprve posouzeno [s ohledem na odlišná tvrzení žalobkyně a žalovaného 1) o povaze finančních prostředků, jež žalovaný 1) vynaložil k zaplacení kupní ceny za předmětný obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným], zda obchodní podíl, jenž žalovaný 1) nabyl za trvání manželství s žalobkyní, vůbec náležel do společného jmění žalobkyně a žalovaného 1), a teprve poté budou moci být řešeny výše uvedené předběžné otázky. Protože v projednávané věci nejsou dány žádné okolnosti, jež by odůvodňovaly naléhavý právní zájem dovolatelky na požadovaném určení (představuje-li dovolatelkou požadované určení předběžnou otázku v řízení o vypořádání společného jmění manželů), považuje dovolací soud rozsudek odvolacího soudu za správný a souladný také například s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.8.2019, sp. zn. 27 Cdo 1420/2018, dle kterého „otázku platnosti smlouvy o převodu podílu (a důsledku její případné neplatnosti pro vypořádání společného jmění manželů) je na místě řešit (jako předběžnou) v probíhajícím řízení o vypořádání společného jmění manželů“.

14. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožňuje a konstatuje, že v posuzované věci je řešena předběžná otázka ve vztahu k řízení o vypořádání SJM. O překážku věci zahájené však nejde v případě, kdy předmětem později zahájeného řízení je otázka, která v řízení zahájeném dříve má být řešena jako otázka předběžná (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 8. 1997, sp. zn. 5 Cmo 503/96, veřejnosti dostupné v SoRo. V čísle vydání 3 ročník 1997 na straně 56). V usnesení ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2578/2020, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách, Nejvyšší soud uvedl, že „Je-li zahájeno řízení o splnění povinnosti a rozhodnutí sporu závisí na vyřešení předběžné otázky (řešení přijaté v takovém sporu vyčerpá beze zbytku obsah předběžné otázky, ze které již proto nemohou vzejít další spory o splnění povinnosti mezi týmiž účastníky), pak následnému sporu o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, jímž má být výrokem soudního rozhodnutí znovu posouzena stejná předběžná otázka, brání překážka věci zahájené.“

15. Řízení o vypořádání SJM není řízením o splnění povinnosti, takže výjimka shora uvedená v posuzované věci neplatí. Soud prvního stupně proto pochybil, když řízení v posuzované věci, ve které se bude řešit předběžná otázka ve vztahu k řízení o vypořádání SJM, zastavil pro překážku litispendence podle § 83 odst. 1 o. s. ř., přestože podmínky pro zastavení řízení podle § 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř. splněny nejsou.

16. Odvolací soud proto podle § 220 o. s. ř. napadené usnesení změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

17. Při rozhodování o věci samé soud prvního stupně nepřehlédne závěry shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 24 Cdo 312/2020, který se v řízení o určení společníka společnosti s ručením omezeným zabýval otázkou dříve zahájeného řízení o vypořádání SJM v souvislosti s naléhavým právním zájmem žalobkyně na požadovaném určení.

18. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).