o návrhu na zrušení vyplácení zálohy na odměnu likvidátora, k odvolání účastníka prof. Ing. Zdeňka Častorála, DrSc. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. srpna 2019, č. j. 54 Cm 139/2001-119

1. V záhlaví uvedeným usnesením Městský soud v Praze rozhodl, že [Jméno účastníka], [adresa], od právní moci usnesení nepřísluší žádná další záloha na odměnu likvidátora společnosti [Jméno navrhovatelky], sídlem [Adresa navrhovatelky], identifikační číslo [IČO navrhovatelky] (dále jen „Společnost“).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že v projednávané věci byl likvidátor jmenován soudem, přičemž mu byla přiznána záloha na odměnu ve výši 15 000 Kč měsíčně, dle soudu se jedná o velkorysou a v praxi ne zcela obvyklou odměnu, kdy byla za více jak 17 let likvidátorovi vyplacena značná částka. Navrhovatelka požaduje, aby soud výplatu této pravidelné zálohy zrušil, přičemž tvrdí, že [Jméno advokátky B] nespolupracuje s novými likvidátory Společnosti a neúčastní se jejich schůzek ani valných hromad Společnosti. Jmenovaný likvidátor toto tvrzení ve svých podáních nevyvrací a svolané valné hromady považuje za účelové a neplatné. Soud uvedl, že aktivita [Jméno advokátky B] za poslední rok, předestřená v podáních ze dne 11. 3. 2019 a 9. 4. 2019 se z velké části nejedná o aktivitu, která by měla velkou měrou přispět ke zdárnému ukončení likvidace. Zasílání výzev a telefonní hovory s akcionáři jsou běžné činnosti likvidátora a náhrada hotových výdajů za ně nespadá do odměny likvidátora, likvidátor by měl tyto hotové výdaje primárně hradit ze získaného likvidačního majetku. Zveřejňování příspěvků na svých internetových stránkách je dle soudu ryze soukromou aktivitou [Jméno advokátky B] Pokud jde o podání žaloby na neplatnost valné hromady, schůzku se zástupcem společnosti z [Anonymizováno], kterou však žádným způsobem nedoložil a analýzu kroků ostatních likvidátorů o stavu společnosti (jejímž výstupem jsou pouze dva stručné grafy), soud konstatoval, že se nejedná o náročnou činnost, která by měla být oceněna ve výši 15 000 Kč měsíčně, tedy 180 000 Kč ročně. Soud dále uvádí, že na vyplácení zálohy na odměnu likvidátora není právní nárok a její výše je v projednávané věci zcela na úvaze soudu. Vzhledem k tomu, že likvidátorovi byla již na zálohách vyplacena velmi vysoká, až nadstandardní částka, a že likvidátor v poslední době nevyvíjí téměř žádnou aktivitu směřující ke zdárnému ukončení likvidace, dospěl soud k závěru, že je na místě, aby bylo [tituly před jménem] [Anonymizováno] zrušeno vyplácení záloh na odměnu za provedení likvidace, a to minimálně do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o jeho odvolání z funkce a bude najisto postaveno, zda bude v likvidaci Společnosti pokračovat či nikoli. Nad to soud uvedl, že samotná odměna bude likvidátorovi přiznána na základě jeho vyúčtování až po skončení likvidace, příp. Po jeho odvolání z funkce, zrušením vyplácení záloh nezaniká právo na její přiznání. Soud proto rozhodl jak uvedeno výše.

3. Proti usnesení podal včasné odvolání likvidátor, doplněné podáním doručeným soudu prvního stupně dne 18. 11. 2019 z důvodů uvedených § 205 odst. 2 písm. d), g) a e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Nesouhlasí se závěrem soudu, že byla na zálohách vyplacena vysoká částka. Uvádí, že objem provedené likvidace vyplaceným zálohovým platbám plně odpovídá. Brojí i proti závěru soudu o zrušení vyplácení záloh do doby než bude pravomocně rozhodnuto o návrhu na odvolání [Jméno advokátky B] z funkce likvidátora Společnosti, když neexistuje žádná spojitost mezi zmiňovaným rozhodnutím a výkonem funkce likvidátora. Soud svým rozhodnutím požaduje, aby likvidátor svou funkci vykonával bez odměny, to vše za situace, kdy zbylým likvidátorům zálohu na odměnu, každému 15 000 Kč měsíčně přiznal. Postup soudu tak není vůči všem likvidátorům stejný. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrh navrhovatelky zamítne.

4. K odvolání se vyjádřila navrhovatelka, která uvedla, že objem její likvidace je sice enormní, neboť Společnost vymáhá majetek v hodnotě miliard Kč, nicméně účastník k jeho vymáhání zjevně nepřispívá. Během samostatného vedení likvidace se mu podařilo získat cca 120-150 mil. Kč prodejem nemovitého majetku Společnosti, ale stejnou částku utratil. Navíc funkci likvidátora fakticky již několik let nijak nevykonává. Také nelze přehlédnout, že při vedení likvidace pochybil a způsobil tak Společnosti škodu. Dle navrhovatelky pak účastníkovi bylo, již na zálohách vyplacena částka přesahující 2 mil. Kč, přitom ale vyplacená částka neodpovídá činnosti účastníka pro likvidovanou Společnost. Za tohoto stavu postupoval soud prvního stupně zcela správně, když vyplácení záloh účastníkovi zastavil. Dále se věcně vyjádřila k činnosti likvidátora [Jméno účastníka], [tituly za jménem] a dalších dvou zbývajících likvidátorů Společnosti. Jestliže tedy soud prvního stupně vůči likvidátorům při přiznání zálohy na jejich odměnu nepostupuje stejně, tak pouze akcentuje rozdílnou činnost, kterou jednotliví likvidátoři vykonávají. Naznačování účastníka, že soud prvního stupně jej diskriminuje, není udržitelné, neboť nemá oporu v provedených důkazech. Navrhovatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, jenž s ohledem na čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. postupoval dle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o.s.ř.“), přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Aplikace obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (dále jen „obch. zák.“) na tuto věc vyplývá z ust. § 3043 odst. 2 zák. č. 89/ 2012 Sb., občanský zákoník a § 775 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích.

7. Podle § 71 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obch. zák., určuje odměnu likvidátora orgán společnosti, který likvidátora jmenoval. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Likvidátorovi lze přiznat právo na vyplácení záloh.

8. Podle § 71 odst. 9 obch. zák. stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, a v jakých případech náhradu hotových výdajů likvidátora a odměnu likvidátora hradí stát.

9. Podle § 1 odst. 1 a 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále i jen „vyhláška“), odměna a náhrada hotových výdajů podle této vyhlášky náleží v případech stanovených obchodním zákoníkem likvidátorovi jmenovanému soudem a členovi orgánu společnosti jmenovanému soudem (odst. 1). Odměnu likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem určuje soud. V případě, kdy jsou odměna likvidátora a jeho hotové výdaje hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud (odst. 2).

10. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky základem pro určení odměny náležející likvidátorovi za provedení likvidace je majetkový zůstatek, který zbude po provedení všech úkonů nezbytných k provedení likvidace před vypořádáním odměny likvidátora (dále jen "likvidační majetek").

11. Podle § 4 odst. 1 vyhlášky skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč. Podle odst. 2 soud může podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč.

12. Podle § 7 vyhlášky není-li likvidační majetek k úhradě odměny a hotových výdajů likvidátora, hradí odměnu a hotové výdaje podle § 8 a 9 likvidátorovi stát. Dostačuje-li likvidační majetek k úhradě odměny a hotových výdajů pouze částečně, hradí odměnu a hotové výdaje stát pouze v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny z majetku společnosti.

13. Z předloženého spisu plyne, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 1999, č. j. 54 Cm 89/99-13 byl [Jméno advokátky B] jmenován likvidátorem Společnosti a usnesením téhož soudu ze dne 5. 10. 2001, č. j. 54 Cm 139/2001-13 mu byla přiznána záloha na odměnu likvidátora ve výši 15 000 Kč měsíčně. Podáním ze dne 30. 10. 2018 vznesla navrhovatelka návrh na zrušení vyplácení zálohy na odměnu likvidátora [Jméno účastníka], [tituly za jménem] V odůvodnění svého podání uvedla, že Společnosti byli usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2016, č. j. 73 Cm 321/2015-90 jmenováni další dva likvidátoři, a to [tituly před jménem] [Anonymizováno] a společnost [právnická osoba]. Dle navrhovatelky [Jméno advokátky B] již více než rok funkci likvidátora Společnosti fakticky nevykonává, nechodí na společná setkání likvidátorů, ani na valné hromady Společnosti, čímž komplikuje činnost ostatních likvidátorů.

14. Ze zjištění soudu prvního stupně plyne, že u Městského soudu v Praze jsou vedena celkem tři řízení, jejichž předmětem je odvolání [Jméno účastníka], [tituly za jménem] z funkce likvidátora Společnosti. Řízení vedené pod sp. zn. 73 Cm 3/2015 bylo zahájeno na návrh dozorčí rady Společnosti a dosud není pravomocně skončeno. Řízení vedené pod sp. zn. 75 Cm 76/2017 bylo zahájeno na návrh nových likvidátorů Společnosti a bylo v souladu s § 112 odst. 1 o. s. ř. spojeno s řízením vedeným pod sp. zn. 75 Cm 245/2013, které bylo zahájeno na návrh akcionáře Společnosti [Anonymizováno]. V tomto řízení byl [Jméno advokátky B] odvolán z funkce likvidátora Společnosti, nicméně ani toto řízení nebylo doposud pravomocně ukončeno.

15. Odvolací soud nemá v posuzované věci, důvod se odchýlit od závěrů přijatých v jeho rozhodnutí ze dne 12. 10. 2012, č. j. 7 Cmo 204/2012-74, ze kterých vyšel i soud prvního stupně, a to, že na vyplácení zálohy na odměnu likvidátora neexistuje právní nárok, naopak se jedná o institut spíše výjimečný a záleží jen na uvážení orgánu, který likvidátora jmenoval, zda mu tuto zálohu přizná.

16. Odvolací soud konstatuje, že běžnou praxí je přiznávat zálohu na hotové výdaje spojené s likvidacemi společnosti, a to především u těch nemajetných, kdy by hotové výdaje vynaložené v průběhu likvidace musel hradit likvidátor ze svých prostředků. Pokud jde o odměnu likvidátora, tak při posouzení její výše a vůbec samotného nároku na ni, je soud vázán mezemi stanovenými vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., kdy zohledňuje nezbytnou kvalifikaci likvidátora pro výkon takové funkce, míru jeho odpovědnosti, kterou s výkonem této funkce nese, jakož i náročnost a výslednou efektivitu likvidátorem provedených úkonů v procesu provedené likvidace. Proto je odměna likvidátora již ze své podstaty složkou, která je v převážné většině likvidovaných společností vyplácena likvidátorovi až po samotném skončení likvidace, tedy až v okamžiku, kdy funkce likvidátora zaniká, a kdy lze celý proces likvidace a jí subsumovaných úkonů a činností, včetně činnosti konkrétního likvidátora, posoudit jako dokončený celek. V daném případě byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. října 2001, č. j. 54 Cm 139/2001- 13, nastolen odlišný postup spočívající v opakujícím se vyplácení záloh na odměnu likvidátora ve výši 15 000 Kč v pravidelném měsíčním rytmu, a to již v průběhu samotné likvidace. Bez ohledu na důvod tohoto vytvořeného módu vyplácení, který odvolacímu soudu v tomto řízení ani nepřísluší přezkoumávat, zůstává zachována shora uvedená myšlenka, že je pouze na úvaze orgánu, který likvidátora jmenoval, zda mu zálohu na odměnu přizná, v daném případě tedy soudu.

17. Pro rozhodnutí soudu je podle ust. § 154 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o. s. ř. rozhodující stav v době vyhlášení, v tomto případě vydání rozhodnutí, což platí i pro rozhodnutí soudu odvolacího.

18. V této věci, není rozhodný pouze obecně odvolatelem tvrzený objem a náročnost prováděné likvidace Společnosti, ale předně činnost likvidátorem při likvidaci vykonávaná, jakož i peněžní prostředky, které má společnost v průběhu likvidace skutečně k dispozici, tedy zda má aktiva, jež můžou být předběžně vyčleněny k jejich následnému vyplacení jako zálohy na odměnu likvidátorů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 4193/2009).

19. Odvolací soud vycházeje z obsahu spisu a z napadeného rozhodnutí shledal úvahy soudu prvního stupně o úkonech likvidátorem prováděných poté, co Společnosti byli jmenováni další dva likvidátoři za dostatečně vyložené a správné. A správný je proto i jeho závěr o tom, že „likvidátor téměř žádnou aktivitu směřující ke zdárnému ukončení likvidace nevyvíjí, pro které je namístě, aby mu bylo vyplácení zálohy na odměnu za provedení likvidace zrušeno“. Je sice pravdou, že řízení o odvolání likvidátora [Jméno účastníka], [tituly za jménem] nejsou dosud pravomocně skončena, to ale samo o sobě neznamená, že má bez dalšího nárok na vyplácení záloh na jeho odměnu přiznaných mu soudem před 18ti lety. Odvolacímu soudu je pak z jeho činnosti známo, že Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 19. prosince 2016, č. j. 7 Cmo 313/2016 – 167, mimo jiné shledal, že likvidátor Společnosti [Jméno advokátky B] není od roku 2010 kontrolován ani valnou hromadou, účetní závěrky nejsou ověřovány auditorem schváleným valnou hromadou, a je tedy na místě kontrola činnosti likvidátora, tzv. kontrolou čtyř očí. Pročež soud rozhodl o zastupování likvidátory tak, že společnost zastupují vždy dva společně. Z uvedeného tak plyne, že hmotněprávní jednání každého ze tří likvidátorů Společnosti, jež má vést k ukončení likvidace, je závislé na likvidátorech zbývajících. Nadto je třeba v daném případě vzít i v úvahu, že konečnou výši odměny likvidátora s ohledem na dobu, která od přiznání uvedené zálohy uběhla a i částku, jež mu již byla vyplacena, nelze za daného stavu likvidace Společnosti předjímat, stejně jako nelze předjímat existenci „likvidačního majetku“ Společnosti, který je jinak základem právě pro určení skutečné výše jeho odměny soudem, k čemuž pak odvolatel ani ničeho netvrdí. Možná existence pohledávek, které zbývající likvidátoři dle tvrzení navrhovatele odmítají vymáhat, pak nejsou ani těmi aktivy Společnosti, ze kterých by bylo možné zálohy na jeho odměnu hradit. Důvodem pro pokračování ve vyplácení záloh likvidátorovi na jeho odměnu v této věci pak ani nemůže být samo o sobě, že zbývajícím likvidátorům soud prvního stupně v jiném řízení zálohu na jejich odměnu přiznal, neboť to záleželo pouze na jeho posouzení rozhodných skutečností v tom daném případě.

20. Odvolací soud se proto ztotožnil s uvedenými úvahami a závěry soudu prvního stupně, pro které [Jméno účastníka] jako likvidátorovi Společností nepřísluší žádná další záloha na jeho odměnu, neboť likvidátor ve svém odvolání neuvedl a nedoložil soudu žádné konkrétní skutečnosti, kterými by návrh navrhovatelky vyvrátil a přesvědčil soud, že hrazení záloh na jeho odměnu likvidátora je i nadále na místě.

21. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, jak ve výroku uvedeno.