o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka ze dne 4. 2. 2016, k odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. července 2019 č. j. 75 Cm 37/2016-174,

1. Navrhovatelka a) se návrhem došlým podepsanému soudu dne 31. 3. 2016 a navrhovatelka b) se návrhem došlým podepsanému soudu dne 4. 5. 2016 domáhaly vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady účastníka konané dne 4. 2. 2016. Navrhovatelky tvrdily, že valná hromada nebyla svolána řádně, jelikož byla svolána většinovým společníkem společnosti, a to [jméno FO], tudíž osobou neoprávněnou, a dále jim nebyla řádně doručena pozvánka na tuto valnou hromadu společnosti, jakož i to, že většinový společník společnosti [jméno FO] byl na napadené valné hromadě společnosti zastoupen advokátkou [jméno FO] na základě neplatné plné moci, neboť z této není zřejmé, zda se vztahuje pouze k předmětné valné hromadě či zda opravňuje jmenovanou zástupkyni k zastupování většinového společníka společnosti i na dalších valných hromadách společnosti.

2. Účastník uvedl, že valná hromada byla svolána řádně, jelikož pozvánka na ni byla všem společníkům společnosti doručována v dostatečném předstihu kurýrem na adresu jejich bydliště [adresa] v obci [adresa] a účastník nemohl ovlivnit, zda si adresáti pozvánky převezmou. Dále namítl, že potřeba urychleného svolání předmětné valné hromady společnosti odůvodňovala skutečnost, že jednatel společnosti [jméno FO], o jehož odvolání zde bylo mimo jiné rozhodnuto, způsobil společnosti svými úkony škodu, která vysoce převyšovala částku 100 000 Kč. Z uvedeného důvodu se většinový společník společnosti neobrátil na jednatele a rovnou sám přistoupil ke svolání předmětné valné hromady společnosti. Zástupkyně většinového společníka společnosti na uvedené valné hromadě společnosti jednala na základě platné plné moci, k čemuž argumentovala tím, že případné překročení oprávnění z této plné moci by bylo pouze porušením práv zastoupeného, který toto nerozporuje, avšak práva navrhovatelek a) a b) by tímto nikterak dotčena nebyla. Nebylo prokázáno, že by došlo ke vzniku závažného právního následku u navrhovatelek a je v zájmu účastníka, aby neplatnost vyslovena nebyla.

3. Soud prvního stupně ve věci rozhodl usnesením ze dne 9. 10. 2017 č. j. 75 Cm 37/2016-88 a vyslovil neplatnost všech usnesení valné hromady účastníka ze dne 4.2.2016, jež však bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 1. 2019 č. j. 7 Cmo 151/2018-121 zrušeno se závěrem, že rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a bez provedení dokazování zatížil soud prvního stupně řízení vadou zmatečnosti, s tím, že v dalším řízení soud nařídí jednání, při kterém provede dokazování ke zjištění skutkového stavu věci. Dospěje-li poté k závěru, že přijatá usnesení přijatá na předmětné valné hromadě jsou neplatná, bude se zabývat i tvrzeními, pro které nelze soudem neplatnost těchto rozhodnutí vyslovit.

[právnická osoba] záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „U usnesení přijatých na valné hromadě účastníka [Jméno advokáta A]. konané dne 4. 2. 2016, obsažených v notářském zápise notáře [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. NZ 111/2016, N 106/2016, nejde o rozhodnutí účastníka [Jméno advokáta A].“ (výrok I.), „Účastník [Jméno advokáta A]. je povinen zaplatit navrhovatelce a) na nákladech řízení částku 37 037,30 Kč a to k rukám advokáta [tituly před jménem] Bargrata Verdiyana do tří dnů od právní moci usnesení.“ (výrok II.), „Účastník [Jméno advokáta A]. je povinen zaplatit navrhovatelce b) na nákladech řízení částku 33 798,80 Kč, a to k rukám advokáta [tituly před jménem] Bargrata Verdiyana do tří dnů od právní moci usnesení.“ (výrok III.).

5. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že na základě provedeného dokazování soud vzal za zjištěné tyto rozhodující skutečnosti: z notářského zápisu ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. NZ 111/2016, N 106/2016, sepsaného notářem [tituly před jménem] [jméno FO], že zachycuje průběh valné hromady účastníka konané v tento den (dále též „předmětná valná hromada“), jíž se zúčastnila (za společníky účastníka) toliko [jméno FO], vystupující jako zástupce [jméno FO] a [jméno FO] na základě plných mocí ze dne 14. 12. 2015 (jež jsou jeho nedílnou přílohou), a rozhodla (jako jejich zástupce) o přijetí těchto usnesení (za druhé): A) Valná hromada odvolává z funkce jednatele osobu, kterou je [jméno FO], B) Valná hromada volí do funkce jednatele osobu, kterou je [jméno FO], nar. 12.1.1981, pobytem v ČR [adresa] a (za třetí) A) valná hromada nahrazuje dosavadní znění článku V. společenské smlouvy tímto novým zněním: Orgány společnosti: a) Nejvyšším orgánem společnosti je valná hromada společníků. Do její působnosti patří rozhodování o záležitostech uvedených v § 190 z.o.k. a dále o těchto záležitostech: změně společenské smlouvy, zrušení společnosti s likvidací, o volbě a odvolání likvidátora; Rozhodování per rollam dle § 175 z.o.k. se vylučuje. Valná hromada je usnášení schopná jsou-li přítomni společníci, kteří mají alespoň 50% všech hlasů. Každý společník má jeden hlas na každých 1 000 Kč svého vkladu. Valná hromada rozhoduje alespoň prostou většinou hlasů přítomných společníků, není-li zákonem stanovena většina jiná. B) Statutárním orgánem společnosti je jednatel. Společnost má dva jednatele, kteří jsou voleni a odvoláváni valnou hromadou, a B) Valná hromada nahrazuje dosavadní znění článku VI. Společenské smlouvy tímto novým zněním: Jednání za společnost: Každý jednatel jedná za společnost samostatně. Podepisování za společnost se děje tak, že k obchodní firmě společnosti připojí jednatel společnosti svůj podpis. Jednatel je oprávněn k zastupování společnosti udělit plnou moc jiné osobě. Z plné moci ze dne 14. 12. 2015, na jejímž podkladě [Anonymizováno]. [jméno FO] takto na předmětné valné hromadě zastupovala [jméno FO], vzal soud za zjištěné, že jí [jméno FO] zmocňuje [Anonymizováno]. [Anonymizováno], aby jej zastupovala na valné hromadě účastníka, jejímž programem bude: vnesení změn do zakladatelských listin účastníka, jmenování jednatele účastníka, odvolání jednatele účastníka, s tím, že plná moc je vydána na dobu tří měsíců (dále též „PM AS“). Z plné moci ze dne 14. 12. 2015, na jejímž podkladě[Anonymizováno][Anonymizováno]. [jméno FO] takto na předmětné valné hromadě zastupovala [jméno FO], vzal soud za zjištěné, že jí [jméno FO] zmocňuje [Anonymizováno]. [Anonymizováno], aby jej zastupovala na valné hromadě účastníka, která bude rozhodovat o změně obsahu společenské smlouvy a o podřízení se společenské smlouvy společnosti (účastníka) zákonu o obchodních korporacích podle § 775 odst. 5 zák. č. 90/2012 SB, zákon o obchodních korporacích a družstvech, s tím, že plná moc je vydána na dobu tří měsíců (dále též „PM SS“). Z obsahu notářského zápisu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. NZ 1279/2015, N 1291/2015, sepsaného notářem [tituly před jménem] [jméno FO] (získaného ze sbírky listin účastníka), vzal soud za zjištěné, že zachycuje průběh valné hromady účastníka konané v tento den, jíž se zúčastnila [jméno FO], vystupující jako zástupce [jméno FO] a [jméno FO] na základě PM AS a PM SS, a dále se jí zúčastnily obě navrhovatelky s tím, jejím programem bylo též usnesení o podřízení se účastníka zákonu o obchodních korporacích jako celku a o nahrazení dosavadního znění společenské smlouvy novým úplným zněním, kdy obě tato usnesení byla přijata 100 % všech hlasů všech společníků účastníka. Z čl. VII takto nahrazeného znění společenské smlouvy, tj. z nového znění, vzal soud prvního stupně za zjištěné, že kterýkoliv ze společníků může se souhlasem valné hromady převést svůj podíl ve společnosti, nebo jeho část, na společníka nebo na jinou osobu. Skutečnost, že účastník měl ke dni konání předmětné valné hromady, celkem 4 společníky, a to obě navrhovatelky a dále [jméno FO] a [jméno FO], vzal soud za zjištěné z úplného výpisu stran účastníka ze dne 9. 7. 2017.

6. Dále soud prvního stupně pokračoval, že úprava zastoupení (plné moci) stran valné hromady dle ust. § 168 odst. 1 z. o. k. představuje úpravu právního postavení osob (ust. § 1 odst. 2 o. z.), protože vymezuje způsob vytváření vůle účastníka (jde o tzv. statusovou úpravu), od které se tak není možné platně odchýlit, pročež jde o úpravu absolutně kogentní (ve smyslu ust. § 588 o. z., jež je podmnožinou chránící veřejný pořádek, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 387/2016, mutatis mutandis). Na předmětné valné hromadě účastníka měli být přítomni jen dva společníci účastníka, [jméno FO] a [jméno FO], oba zastoupeni [Anonymizováno]. [jméno FO] na základě plných mocí jí udělených dne 14. 12. 2015. Dále soud prvního stupně uvedl, že výklad plné moci, stejně jako výklad obsahu společenské smlouvy účastníka, je nutno provádět zásadně objektivně, neboť tyto písemnosti se mohou týkat práv a povinností osob, jež se členy účastníka mohou stát v budoucnu (čl. VII společenské smlouvy účastníka schválené dne 22. 12. 2015, obsažené v notářském zápise ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. NZ 1279/2015, N 1291/2015). To znamená, že mohou být vykládány jen dle v nich vyjádřeného projevu vůle tak, že bude vyložen dle významu, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen, nikoliv dle úmyslu osob, které stanovy přijaly, pokud tento úmysl neodpovídá tomuto významu [ust. § 556 o.z., neboť takový výklad by byl v rozporu s ust. § 2 o. z., čímž by neodpovídal účelu (smyslu) ust. § 556 o. z. v těchto případech [k tomu srov. též např. Ronovská, K., Havel, B., Povaha a pravidla výkladu (nejen) zakladatelských právních jednání soukromých korporací, Právní rozhledy 18/2016]. K prioritě teleologického výkladu v poměrech o. z. srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5943/2016. Při jejich výkladu tak platí, že určitost obsahu projevu vůle musí vyplývat z textu listiny, na níž je projev vůle zaznamenán (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 26 Cdo 404/2005). Nestačí tedy, je-li smluvním stranám jasné, co je předmětem smlouvy či plné moci, není-li to objektivně seznatelné osobám, které účastníky smlouvy nejsou (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 311/2001, nebo ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 33 Odo 512/2000). To dopadá i na obsah plné moci. Neboli, možnost schválení překročení zástupčího oprávnění ve smyslu ust. § 440 o. z., což je víc postup nahodilý a nejistý, neboť není zřejmé, zda a kdy k němu dojde, není v poměrech plné moci dle § 168 odst. 1 z. o. k. možná. Tento požadavek na obsah a výklad plné moci pak lze dle soudu prvního stupně dovodit přímo i z dikce § 168 odst. 1 z. o. k. gramatickým výkladem, neboť je vyžadováno, aby zmocnění z plné moci vyplývalo, a to přinejmenším v rozsahu, zda je udělena na jednu nebo pro více valných hromad, což je přesně ta otázka, jež je klíčová pro posouzení dané věci. Pokud jde o plnou moc udělenou k zastupování [jméno FO], z jejího obsahu, po provedení výkladu vysvětleným způsobem, je zřejmé, že je udělena k zastupování jen na valné hromadě jedné, nikoliv na více valných hromadách, na které bude rozhodováno o změně obsahu společenské smlouvy a o podřízení se společenské smlouvy zákonu o obchodních korporacích. To odpovídá programu valné hromady účastníka konané dne 22. 12. 2015. Na předmětné valné hromadě však bylo rozhodováno i o odvolání jednatele, k čemuž nebyla tato plná moc udělena, přičemž soudní praxí je dovozováno, že plná moc musí být udělena k zastupování na celé valné hromadě, ne jen na část programu valné hromady (např. usnesení Vrchního soudu sp. zn. 14 Cmo 46/2015 z 9. 3. 2016, např. v: beck- online.cz). Především ale tato plná moc byla udělena jen k zastupování na jedné valné hromadě, a to té, jež proběhla dne 22. 12. 2015, na které byl zmocnitel takto zastoupen, jak je zřejmé z přílohy notářského zápisu, kde je její průběh zaznamenán. Totéž dle soudu prvního stupně dopadá i na plnou moc k zastupování [jméno FO], s výhradou, že její obsah by umožňoval i zastupování na předmětné hromadě (tj. v rozsahu celého programu), pokud by ovšem nebyla udělena jen k zastupování na jedné valné hromadě, tj. té, jež se konala dne 22. 12. 2015, kde byl zmocnitel na jejím podkladě rovněž zastoupen. V těchto plných mocích uvedené omezení jejich vydání na dobu 3 měsíců neznamená, že se týká více valných hromad, ale valné hromady, jež se může konat ve lhůtě 3 měsíců od udělení plné moci, což odpovídá výkladu nerozpornosti a logičnosti celého jejich textu. Daný závěr odpovídá i závěrům komentáře k z. o. k. (Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 353-356), dle kterých druhá věta § 168 odst. 1 klade na plnou moc jediný obsahový požadavek - musí z ní vyplývat, zda byla udělena pro zastoupení na jedné nebo na více valných hromadách (zasedání valné hromady) konkrétní společnosti. Zmocnění lze tudíž udělit jak pouze pro jedno zasedání valné hromady (určené datem konání, popřípadě jinými nezaměnitelnými údaji), tak i pro více zasedání valné hromady určité společnosti. Ve druhém případě pak může jít o valné hromady konané v určitém období nebo i o valné hromady konané v budoucnosti (počínaje udělením plné moci) bez časového omezení. Je tak dle soudu prvního stupně zřejmé, že předmětné valné hromady se neúčastnil nikdo ze společníků účastníka, ani žádný jejich zástupce, neboť mu nebyla udělena platná plná moc (ust. § 168 odst. 1 z. o. k.).

7. Dále soud uvedl, že z ust. § 90 odst. 1 z. ř. s. vyplývá, že soud rozhodne i bez návrhu o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby (tedy rozhodnutí valné hromady ve smyslu ust. § 247 odst. 1 o. z.) nejde, hledí-li se na něj, jako by nebylo přijato, což soud učinil, aniž by pro případ tohoto rozhodnutí zákon vyžadoval existenci naléhavého právního zájmu nebo naplnění dalších podmínek (srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3397/2010). Nicotnosti rozhodnutí se může dotčená osoba dovolat kdykoliv, to, že jsou navrhovatelky dotčeny vydáním posuzovaných usnesení, je zřejmé z toho, že v době konání předmětné valné hromady byly a v současné době jsou společnicemi účastníka (ust. § 90 odst. 1 z. ř. s. však existenci takového dotčení nevyžaduje). Navrhovatelky tak podaly návrh důvodně.

8. „V zájmu úplnosti“ ještě soud „doplnil“, že [jméno FO] nebyl oprávněn předmětnou valnou hromadu svolat sám, neboť nebyl jednatelem účastníka, a pro svolání nebyl splněn postup předepsaný v § 183 nebo § 187 z. o. k., protože společnost měla jednatele a tento společník jej o svolání nepožádal, jak je nesporné. Nadto nebylo tvrzeno, přes poskytnutou výzvu k doplnění rozhodných tvrzení, že by byl předtím jednatel účastníka o svolání valné hromady požádán a ten byl nečinný, kdy jiná tvrzená pochybení nejsou pro možnost svolání valné hromady společníkem relevantní (neboť to není smyslem a účelem § 183 z. o. k., tj. oproti výkladu že tak může společník činit kdykoliv, pokud porušuje jednatel jiné své povinnosti). Jelikož dle ustálených závěrů soudní praxe platí, že svolání valné hromady neoprávněnou osobou zpravidla představuje důvod pro vyslovení neplatnosti usnesení přijatých valnou hromadou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2544/2014, nebo ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4223/2007), je zřejmé, že by předmětná usnesení byla při absenci jiných, než soudem dovozených vad neplatná. K tomu ještě soud doplnil, že zájem hodný právní ochrany na neplatnosti usnesení o volbě statutárního orgánu či jeho členů (představenstva účastníka) by byl dán a je zřejmý bez dalšího (srov. např. rozhodnutí publikované pod č. Rc 95/2012 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek 2012, tj. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3706/2010), což je zřejmé z rozsahu působnosti statutárního orgánu dovnitř spolku, jakož i navenek (ust. § 164 o. z.). Provedená změna ujednání společenské smlouvy se rovněž týkala per se důležité záležitosti, jak je zřejmé z obsahu takto přijaté změny společenské smlouvy, uzavřel soud prvního stupně.

9. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník včasné odvolání. Je přesvědčen, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když nesprávně vyložil ust. § 168 z.o.k., a to především pokud jde o otázku platnosti plných mocí udělených [jméno FO][Anonymizováno]a [jméno FO]. Neztotožňuje se tedy s právním názorem soudu prvního stupně, že by snad obě plné moci byly uděleny pouze k účasti na jedné valné hromadě, a nikoli k zastupování na více valných hromadách konaných v určitém období. Má za to, že z textu obou plných mocí je zřejmé, že umožňovaly zastupování na valných hromadách s určitým programem konaných v období tří měsíců od jejich udělení, a tedy zastupování jak na valné hromadě konané dne 22. 12. 2015, tak i na valné hromadě konané dne 4. 2. 2016. Rovněž se neztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že překročení zástupčího oprávnění v poměrech plné moci dle ust. § 168 odst. 1 z.o.k. není možné. Dosavadní judikatura Nejvyššího soudu opakovaně připustila možnost překročení zástupčího oprávnění, a to jak v případě smluvního, tak i v případě zákonného zmocnění (viz např. rozsudek NS sp. zn. 29 Odo 914/2004 ze dne 25. 10. 2005). Účastník tedy nevidí důvod, proč by závěry dosavadní judikatury nebylo možno aplikovat i pro překročení zástupčího oprávnění v poměrech plné moci udělené dle ust. § 168 odst. 1 z.o.k. Pokud soud prvního stupně takový zákaz dovozuje mj. i z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 387/2016 ze dne 31. 10. 2017, tak Nejvyšší soud se v dané věci zabýval situací zcela odlišnou, a sice přípustností společného jednání prokuristy a člena statutárního orgánu při zastupování obchodní korporace. Nicméně v této věci se jedná o smluvní zastoupení společníka při výkonu jeho práv na valné hromadě ve smyslu ust. § 441 a násl. o.z., nikoli o způsob jednání za právnickou osobu. Proto by se i v této věci za předpokladu, že by k překročení zástupčího oprávnění došlo, což se účastník nedomnívá, měla plně uplatnit právní úprava překročení zástupčího oprávnění dle ustanovení o smluvním zastoupení o.z., podle které je oprávněn uplatnit výhradu nevázanosti právním jednáním učiněným za jiného osobou, která k tomu neměla oprávnění, pouze ten, za koho bylo jednáno. Ani jeden ze zastoupených společníků však takovou výhradu neuplatnil. Překročení zástupčího oprávnění namítaly pouze navrhovatelky, které k tomu nebyly oprávněny. Účastník odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3983/2016, kde Nejvyšší soud konstatoval následující: „Nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem ovšem spočívá především v tom, že neplatnost předmětné rozhodčí doložky dovodil na základě námitky její neplatnosti z důvodu, že jednající osoba ([tituly před jménem] [právnická osoba].) neměla oprávnění smlouvu za žalovanou podepsat. Tuto námitku však vznesla žalobkyně, tedy protistrana, nikoli sama žalovaná, za kterou [tituly před jménem] [právnická osoba]. jednal. Odvolací soud se tak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle níž právo uplatnit výhradu nevázanosti právním úkonem učiněného za jiného osobou, která k tomu neměla oprávnění, svědčí pouze té osobě, za níž bylo jednáno, nikoli druhé straně smlouvy. Nejvyšší soud tuto otázku již řešil ve vztahu k překročení oprávnění zmocněnce vyplývající z plné moci, resp. k jednání za jiného bez plné moci, a uzavřel, že právo namítat překročení oprávnění vyplývajícího pro zmocněnce z plné moci (příp. schválit jednání nezmocněné osoby) svědčí pouze tomu, za něhož byl dotčený právní úkon učiněn. K tomu viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1635/2005. Ke shodnému závěru dospěl Nejvyšší soud také ve vztahu k překročení zmocnění v případě zákonného zastoupení. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2005, sp. zn. 29 Odo 914/2004, podle kterého nedovolala-li se žalovaná, tedy osoba, které svědčí právo ochrany podle ustanovení § 20 odst. 2 obč. zák, tohoto práva, je uzavřenou smlouvou vázána, stejně jako žalobce, kterému právo namítat, že mu z uzavřené smlouvy nevznikla práva a povinnosti, uvedené ustanovení nepřiznává. Výše uvedený závěr, že právo uplatnit výhradu nevázanosti úkonem učiněným osobou, která k tomu neměla oprávnění, svědčí pouze osobě, za kterou byl tento úkon učiněn, je tedy použitelný ve vztahu ke všem způsobům jednání za jiného při zastoupení zákonném, smluvním, při jednání nezmocněné osoby a rovněž v případě nedodržení stanoveného způsobu jednání statutárního orgánu (zde nejde v rámci právní úpravy obchodního zákoníku o jednání za jiného, nýbrž o přímé jednání právnické osoby; důsledky nedodržení stanoveného způsobu jednání jsou ovšem obdobné jako v případě překročení zmocnění zástupce viz výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu).“ Citované závěry Nejvyššího soudu lze dle účastníka plně aplikovat i na nyní posuzovanou věc. Vzhledem k absenci výhrady nevázanosti právním jednání učiněnou osobou, k tomu oprávněnou, tedy zmocniteli, proto nelze k případnému překročení zástupčího oprávnění (za předpokladu, že by k němu skutečně došlo) zmocněncem přihlížet. Oba společníci jsou tak vázání právními jednáními zmocněnce učiněnými na základě předmětných plných mocí. Závěr soudu prvního stupně, že se valné hromady neúčastnil nikdo ze společníků ani žádný jejich zástupce, neboť mu k tomu nebyla udělena platná plná moc, je tak zjevně nesprávný a nebylo namístě rozhodnout o nicotnosti usnesení přijatých na valné hromadě účastníka konané dne 4. 2. 2016.

10. Za nesprávný považuje účastník rovněž závěr soudu prvního stupně, že by předmětná usnesení přijatá na valné hromadě účastníka konané dne 4. 2. 2016, byla (pokud by nedošlo k vyslovení nicotnosti) neplatná, protože valnou hromadu svolal společník, aniž by dodržel zákonem stanovený postup pro svolání valné hromady, neboť má za to, že valnou hromadu svolal společník v souladu s ust. § 183 z.o.k., podle kterého platí, že: „V případě, že společnost nemá jednatele nebo jednatel dlouhodobě neplní své povinnosti, svolá valnou hromadu kterýkoliv společník.“ Z uvedeného ustanovení plyne, že společník je oprávněn svolat valnou hromadu, jestliže jednatel dlouhodobě neplní své povinnosti, což se v daném případě prokazatelně stalo. Jednatel účastníka dlouhodobě neplnil své povinnosti, když po dobu výkonu své funkce úmyslně postupoval v rozporu se zájmy účastníka, kdy např. nevedl účetnictví, zavinil, že nedošlo ke schválení účetní závěrky za rok 2014, uzavíral pro účastníka nevýhodné smlouvy (nájemní smlouva na dobu určitou do roku 2058, za nevýhodné nájemné 120 000 Kč měsíčně, které ani nebylo schopné pokrýt běžné náklady účastníka), se společností, v níž rovněž působil, porušil tak nepochybně pravidla o střetu zájmu dle ust. § 54 a násl. z.o.k., neoprávněně si ponechal finanční prostředky z pokladny, což je předmětem řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 49 Cm 50/2017, součástí spisu jsou i důkazy o tom, že [jméno FO] prováděl výplaty přebytku na pokladně ve prospěch navrhovatelky a), ačkoli k tomuto nebyl oprávněn a tyto prostředky měly být použity na splácení úvěru poskytnutého [právnická osoba]., v souladu se smlouvou o podřízenosti pohledávek, prováděl nedůvodné výběry hotovosti z účtů účastníka. Účastník k prokázání tvrzených porušení povinností jednatelem navrhoval řadu důkazů, zejména výslech společníka [jméno FO] a provedení listinného důkazu, a to nájemní smlouvy mezi účastníkem a společností [právnická osoba], provedení spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 3 sp. zn. 4 C 99/2016 a spisu vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 49 Cm 50/2017. Soud prvního stupně se však těmito návrhy na provedení důkazů vůbec nezabýval a návrhy neprovedl. Účastník se proto neztotožňuje s právním názorem soudu prvního stupně, že nebyly splněny podmínky pro postup podle ust. § 183 nebo podle § 187 z.o.k., protože účastník měl jednatele a společník jej nepožádal, a rovněž nesouhlasí se závěrem, že jiná tvrzená pochybení jednatele nejsou pro svolání valné hromady společníkem relevantní. Za situace, kdy ze strany jednatele účastníka prokazatelně docházelo k porušování zákonem stanovených povinností, v důsledku kterých vznikla účastníkovi škoda, by bylo příliš formalistické trvat na tom, aby společníci požádali jednatele o svolání valné hromady podle ust. § 187 odst. 1 z.o.k. a vyčkávali jeden měsíc, neboť za tu dobu mohla účastníkovi vzniknout další nenapravitelná újma. Vzhledem k tomu, že jednatel účastníka byl odvolán v době, kdy prokazatelně působil účastníkovi škody a porušoval své povinnosti vyplývající z právních předpisů, by byla výzva jednateli ke svolání valné hromady kontraproduktivní, neboť by pouze umožnila jednateli získat více času pro působení dalších škod účastníkovi. Soud prvního stupně tedy věc nesprávně právně posoudil, pokud jde o naplnění podmínek dle ust. § 183 z.o.k. pro svolání valné hromady, jakož i zatížil napadené usnesení dalšími vadami, když nepřihlédl k účastníkem tvrzeným skutečnostem a jím označeným důkazům a neúplně zjistil skutkový stav.

11. Účastník shledal rovněž nesprávným závěr soudu prvního stupně, že je bez dalšího dán zájem hodný právní ochrany společníka na vyslovení neplatnosti usnesení o volbě statutárního orgánu. Soudem prvního stupně citovaná judikatura (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3706/2010 ze dne 25. 1. 2012), z níž tento závěr dovozuje, se však týká toliko společenství vlastníků, nikoli obchodních společností, kdy s ohledem na odlišný charakter společenství vlastníků a společnosti s ručením omezením, nelze soudem prvního stupně citovaný judikát na poměry účastníka použít. Nejvyšší soud v předmětném rozsudku dospěl k závěru, že: „Usnesení shromáždění o volbě člena (členů) výboru je proto vždy důležitou záležitostí ve smyslu ustanovení § 11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů.“ Je tedy zřejmé, že citovaný judikát se týká pouze volby orgánů, na předmětné valné hromadě však došlo mj. i k odvolání jednatele a změně společenské smlouvy. Judikatura Nejvyššího soudu vztahující se k obchodním korporacím přitom připouští názor, že není na místě vyslovit neplatnost usnesení o odvolání statutárního orgánu v případě, kdy sice došlo k porušení právních předpisů, avšak takové porušení nemělo závažné následky pro členy obchodní korporace (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 158/2018 ze dne 27. 3. 2018). Soud prvního stupně tedy nejenže aplikoval judikát, který na posuzovanou věc vůbec nedopadá, ale zcela nepřípustně vztáhl závěry z něj i na ostatní přijatá usnesení. Soud prvního stupně rovněž pochybil, když se nezabýval neplatností každého z přijatých usnesení zvlášť. Zároveň je v tomto případě nutné zohlednit další skutečnost, a sice že je v zájmu účastníka, aby nebyla vyslovena neplatnost usnesení přijatých na valné hromadě konané dne 4. 2. 2016. Soud prvního stupně v tomto případě nesprávně aplikoval ust. § 260 o. z., podle kterého platí, že: „Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit“. Soud prvního stupně se však hodnocením, zda jsou usnesení přijatá na valné hromadě konané dne 4. 2. 2016 v souladu se zájmem účastníka, vůbec nezabýval. Účastník je názoru, že v daném případě nedošlo k porušení zákona a společenské smlouvy, nicméně i v případě, pokud by byl porušen zákon a společenská smlouva v souvislosti se svoláním valné hromady, nemělo by toto porušení závažné právní následky, když v souvislosti se svoláním valné hromady byly pozvánky všem společníkům řádně doručeny, navrhovatelky z nich mohly zjistit, co je předmětem valné hromady, a této valné hromady se účastnit, tj. nebylo žádným způsobem omezeno jejich právo účasti na valné hromadě, a je v zájmu účastníka, aby nebyla vyslovena neplatnost usnesení přijatých na valné hromadě konané dne 4. 2. 2016, neboť valná hromada odvolala jednatele, který závažným způsobem porušoval zájmy účastníka.

12. S ohledem na výše uvedené odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2019 č. j. 75 Cm 37/2016-174 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

14. Primárně je nutné poukázat na chybnost výroku I. odvoláním napadeného usnesení soudu prvního stupně. Navrhovatelky již v návrhu správně požadovaly, aby soud vyslovil neplatnost usnesení přijatých na valné hromadě předmětné společnosti - dalšího účastníka, konané dne 4. 2. 2016. Podle soudu prvního stupně nešlo vůbec o rozhodnutí valné hromady společnosti s ručením omezeným, a potud v odůvodnění usnesení soud prvního stupně odkázal na ust. § 90 odst. 1 z.ř.s. Podle tohoto ustanovení zákona ovšem „v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby rozhodne soud o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, hledí-li se na něj, jako by nebylo přijato, i bez návrhu“. Soud prvního stupně však namísto, aby vyslovil, že nejde o rozhodnutí valné hromady účastníka [Jméno advokáta A]., vyslovil, že „nejde o rozhodnutí účastníka [Jméno advokáta A].“, což je něco zásadně odlišného. Ve smyslu § 151 odst. 1 o.z. sice nahrazují vůli právnické osoby orgány této právnické osoby, ale nejde jen o valnou hromadu, leč i o orgány další, především orgán statutární. Soud prvního stupně potud rozhodl výrokem I. svého usnesení formálně chybně.

15. Podle § 192 odst. 2 z.o.k. se „neplatnosti usnesení valné hromady nemůže společník dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán protest, ledaže …navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen…….“. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 27 Cdo 3885/2017 ze dne 27. 3. 2019, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 9/2020 v prostředí akciové společnosti „úkolem soudů tak mimo jiné bude posoudit, zda teleologický výklad § 424 odst. 1 z.o.k. nevede - s ohledem na účel, pro který byl protest upraven - k odlišnému závěru než výklad gramatický a zda není namístě popsanou výjimkou upravenou v § 424 odst. 1 z.o.k. zúžit toliko na akcionáře, kteří se jednání valné hromady nezúčastnili z vážných (omluvitelných) důvodů“. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 27 Cdo 787/2018 ze dne 17. 12. 2019 „teleologický výklad § 424 odst. 1 z.o.k. (vycházející z účelu, pro který byl institut protestu upraven) vede k odlišnému závěru, než výklad gramatický, a to, že je namístě popsanou výjimku upravenou v § 424 odst. 1 z.o.k. zúžit toliko na akcionáře bdělé, tj. pouze na ty, kteří se valné hromady nezúčastnili z vážných (omluvitelných) důvodů“. Uvedené platí též i pro ust. § 192 odst. 2 z.o.k. v prostředí společnosti s ručením omezeným. V daném případě se sice navrhovatelky na danou valnou hromadu nedostavily, nicméně soud prvního stupně se vůbec nezabýval otázkou protestu, jeho nutností či nenutností, tím spíše pak z hlediska citované judikatury Nejvyššího soudu.

16. Zásadního pochybení se soud prvního stupně dopustil v hodnocení výše jmenovaných plných mocí, jakož i v právních závěrech ohledně nich. Je sice pravdou, že rozhodování valné hromady coby vnitřního orgánu obchodní korporace- společnosti s ručením omezeným, je rozhodováním ohledně tzv. statusu společnosti, jež je tvořen jednak otázkami založení, vzniku, změn, zrušení a zániku společnosti jako takové, jakož i otázkami její vnitřní organizace, tedy struktury jejích orgánů a jejich působnosti. Nicméně ze skutečnosti, že je ustanovením § 168 odst. 1 z.o.k. vynucována k účasti na valné hromadě písemná plná moc pro zástupce společníka, z níž musí vyplývat, zda byla udělena pro zastoupení na jedné nebo na více valných hromadách, ještě nevyplývá, že by samo zmocnění coby právní jednání (v daném případě soukromoprávní) bylo statusovou úpravou absolutně kogentní (jak tvrdí soud prvního stupně). Kogentní je samozřejmě zákonný požadavek na formu plné moci a na její obsahovou náležitost - musí z ní být zřejmé, zda je udělena pro jednu čí více valných hromad. Jinak je však i tato plná moc (coby průkaz zmocnění, tedy průkaz právního jednání) plně v režimu dispozitivním. Mělo-li by jít o ochranu veřejného pořádku dle § 588 o.z., jak dovodil soud prvního stupně, pak výlučně v uvedené obsahové obligatorní náležitosti.

17. Nelze souhlasit ani se závěry soudu prvního stupně ohledně výkladu plné moci, neboť plná moc coby průkaz soukromoprávního vztahu zmocnění mezi zmocnitelem a zmocněncem toliko svědčí o jimi uzavřené dohodě - právním jednání. Tato dohoda, a to ani v případě dle § 168 odst. 1 z.o.k., tedy v případě zmocnění obsahujícího či zahrnujícího i zmocnění k účasti zmocněnce na valné hromadě za zmocnitele coby společníka, nemusí mít sama o sobě písemnou formu, pročež úvaha soudu o objektivním posuzování tohoto vztahu není relevantní. Samozřejmě, že z písemné plné moci coby průkazu zmocnění musí být seznatelné těm, jimž je určena, tedy v daném případě funkcionářům valné hromady společnosti s ručením omezeným, že plná moc opravňuje zmocněnce k účasti na valné hromadě či i k hlasování na ní za zmocnitele společníka této společnosti. Z plné moci udělené [Anonymizováno]. [jméno FO] k zastupování [jméno FO] je i dle soudu prvního stupně patrné, že byla udělena k zastupování na valné hromadě společnosti „jejímž programem bude vnesení změn do zakladatelských listin účastníka, jmenování jednatele účastníka, odvolání jednatele účastníka“. Ve vztahu k realizovanému programu jednání valné hromady je tedy zjevné, že oprávnění zástupkyně společnosti [Anonymizováno]. [jméno FO] bylo v daném případě dáno, a potud byla za společníka oprávněna na valné hromadě činit příslušná právní jednání. Z plné moci udělené [Anonymizováno]. [jméno FO] k zastupování [jméno FO] je i dle soudu prvního stupně patrné, že byla udělena k zastupování na valné hromadě společnosti, „která bude rozhodovat o změně obsahu společenské smlouvy a o podřízení se společenské smlouvy společnosti (účastníka) zákonu o obchodních korporacích podle § 775 odst. 5 z.o.k.“ Ve vztahu k realizovanému programu jednání valné hromady je tedy zjevné, že oprávnění zástupkyně společníka [Anonymizováno]. [jméno FO] bylo v daném případě dáno, a potud byla za společníka oprávněna na valné hromadě činit příslušná právní jednání ve vztahu ke změně společenské smlouvy. Fabulace soudu prvního stupně ohledně překročení zástupčího oprávnění jsou tak zcela nepřípadné ve vztahu k výše jmenovaným otázkám, o nichž valná hromada jednala. Namístě by tak mohly být jen ohledně plné moci udělené [Anonymizováno]. [jméno FO] ohledně odvolání jednatele společnosti [jméno FO], když oprávnění zástupkyně ohledně právního jednání ve vztahu k řečenému odvolání plná moc neobsahuje. Zásadně nelze souhlasit se závěrem soudu, že plné moci byly udělené jen k zastupování na jedné valné hromadě - konané dne 22. 12. 2015, když toto z nich nijak neplyne, naopak časová období v nich uvedená jsou tři měsíce. Soud prvního stupně si v této otázce protiřečí, když podle jeho názoru platí plné moci kogentně a vůči třetím osobám (s čímž odvolací soud minimálně částečně nesouhlasí), a přitom se sám soud neřídil dobou, na níž byla plná moc udělena a zcela mimo její obsah, a zároveň bez dalšího dokazování, jež by jeho závěr opodstatnilo, dovodil, že byla udělena jen k zastupování na jedné valné hromadě. Soudem prvního stupně „vysvětlený“ způsobem výkladu (viz. odstavec 20 jeho usnesení) je tedy v daném případě chybný, judikatura nepoužita případným a přiléhavým způsobem a právní extrapolace chybné. Naprosto převrácené jsou vývody soudu prvního stupně z komentářové literatury, ohledně níž je třeba připomenout, že není pramenem práva, jak se k ní soud prvního stupně staví. Podle citovaného komentáře k z.o.k. - Štenglová I., Havel B., Cileček F., Kuhn P., Šuk P. : Zákon o obchodních korporacích. Komentář.1.vydání. Praha : C.H.Beck, 2013 s. 353 - 356 „druhá věta § 168 odst. 1 z.o.k. klade na plnou moc jediný obsahový požadavek - musí z ní vyplývat, zda byla udělena pro zastoupení na jedné nebo na více valných hromadách (rozuměj zasedání valné hromady) konkrétní společnosti.“ „Zmocnění lze tudíž udělit jak pouze pro jedno zasedání valné hromady tak i pro více zasedání valné hromady určité společnosti. Ve druhém případě pak může jít o valné hromady konané v určitém období nebo i o valné hromady konané v budoucnosti (počínaje udělením plné moci) bez časového omezení“. V daném případě jde právě o situaci, kdy byla udělena plná moc resp. plné moci, speciální, k účasti zmocněnce na valných hromadách konkrétní společnosti s ručením omezeným, na nichž bude rozhodováno o otázkách v plných mocích uvedených. Plné moci byly uděleny na dobu tří měsíců, přičemž udělena byla dne 14. 12. 2015. To znamená, že byly uděleny k zastupování na všech valných hromadách společnosti [právnická osoba]. konaných z období od udělení - 14. 12. 2015 do 14. 3. 2016, na nichž bude rozhodováno o věcech v předmětu plných mocí uvedených /viz. výše/. V žádném případě z těchto průkazů zmocnění zástupkyně zmocněnkyně výše jmenovaných společníků [jméno FO] [Anonymizováno] nevyplývá jakékoli jiné, než tam uvedené časové omezení oprávnění zmocněnkyně zastupovat řečené společníky, tím spíše pak to, že by plné moci byly uděleny jen k zastupování na jediné valné hromadě, resp. že by vztah zmocnění coby právní jednání obsahoval oprávnění zmocněnkyně jen k tomuto. Pokud by soud prvního byl skutečně přesvědčen o svém názoru o možnosti zastupovat jen na jediné valné hromadě (názoru chybném), pak by musel zkoumat nejenom samotnou plnou moc (jak to sice učinil, ovšem dovodil z ní chybné skutkové i právní závěry), leč musel by z hlediska překročení zástupčího oprávnění zkoumat i obsah vztahu zmocnění resp. obsah právního jednání mezi zmocnitelem a zmocněnkyní. To neučinil. Činit to ovšem po vyjasnění věci odvolacím soudem by bylo již nadbytečné.

18. S odvolatelem lze plně souhlasit v tom, že i kdyby bylo překročeno zástupčí oprávnění z plné moci předložené zástupcem společníka na předmětné valné hromadě, pak výhradu nevázanosti právním jednáním učiněným v rámci tohoto překročení může učinit jen ten, za koho bylo jednání. Ani jeden ze zastoupených společníků takovou výhradu neuplatnil. To potvrzuje též i judikatura Nejvyššího soudu viz. usnesení NS sp.zn. 23 Cdo 3983/2016, citované odvolatelem, dále i rozsudek NS 29 Odo 1635/2005 či 29 Odo 914/2004. Dále odvolatel trefně v této souvislosti neguje judikaturu, jež byla soudem prvního stupně použita viz. nepřípadnost usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 387/2016 dopadající na společné jednání prokuristy a jednatele.

19. Pokud jde o oprávnění [jméno FO] předmětnou valnou hromadu svolat, pak lze plně souhlasit s odvolatelem, že není na místě vyslovit neplatnost usnesení o odvolání statutárního orgánu v případě, kdy sice došlo k porušení právních předpisů při svolávání valné hromady, avšak takové porušení nemělo závažné následky pro členy obchodní korporace (viz. usnesení NS sp. zn. 27 Cdo 158/2018).

20. Z výše uvedených důvodů, když závěr soudu prvního stupně o tom, že se valné hromady nezúčastnil žádný ze společníků předmětné společnosti byl zcela chybný, odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o. s. ř.). „V dalším řízení soud prvního stupně znovu posoudí platnost usnesení sporné valné hromady z ostatních důvodů tvrzených navrhovatelkami, tj. zejména, zda byla navrhovatelkám řádně doručena pozvánka na valnou hromadu (§ 184 z. o. k.) a zda byl [jméno FO] jako společník oprávněn valnou hromadu svolat (viz společností namítané neplnění povinností jednatelem ve smyslu § 183 věty první z. o. k.). Dospěje-li soud prvního stupně k závěru, že při svolání sporné valné hromady byl porušen zákon nebo společenská smlouva, neopomene posoudit také otázku, zda takové porušení mělo závažné právní následky (§ 260 o. z.).“