o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2024, č. j. 71 Cm 205/2007-35,

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. přiznal likvidátorce [Jméno navrhovatelky A] (dále též jen „likvidátorka“) odměnu za provedenou likvidaci společnosti [Jméno navrhovatelky B], IČO [IČO navrhovatelky B] (dále též jen „společnost“) ve výši 5 000 Kč. Výrokem II. likvidátorce na náhradě hotových výdajů přiznal částku 4 137 Kč. Výrokem III. pak likvidátorce uložil povinnost vrátit na účet soudu prvního stupně nespotřebovanou zálohu na hotové výdaje ve výši 5 863 Kč za tam uvedených platebních podmínek.

2. Soud prvního stupně konstatoval, že usnesením, jímž byla společnost zrušena s likvidací, mimo jiné jmenoval likvidátorkou společnosti [Jméno navrhovatelky A]. Jelikož likvidátorka likvidaci ukončila a společnost byla z obchodního rejstříku vymazána, vznikl jí nárok na přiznání odměny a náhrady nákladů, které jí v souvislosti s likvidací vznikly. V průběhu likvidace byla likvidátorce poskytnuta záloha na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč.

3. Při stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů likvidátorky společnosti soud prvního stupně vyšel s odkazem na přechodné ustanovení § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z § 71 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a z § 4 odst. 1 a 2 a § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena statutárního orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále též „vyhláška“). S přihlédnutím k náročnosti likvidace po stránce administrativní, právní i časové přiznal likvidátorce zvýšenou odměnu ve výši 5 000 Kč. Náhradu účelně vynaložených nákladů jí přiznal toliko ve výši 4 137 Kč (oznámení o likvidaci v Obchodním věstníku ve výši 2 142 Kč, ověřování listin ve výši 169 Kč, správní poplatky ve výši 486, poštovné ve výši 340 Kč a archivace písemností ve výši 1 000 Kč). Likvidátorkou původně požadovanou částku 2 400 Kč za archivaci písemností shledal nepřiměřeně vysokou, neboť zjevně překračuje cenu, která je na trhu pro obdobnou službu obvyklá.

4. Požadovanou náhradu hotových výdajů ve výši 3 400 Kč vynaloženou na vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek soud prvního stupně s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2012, sp. zn. 7 Cmo 456/2011, likvidátorce nepřiznal, neboť tyto výdaje nepovažoval za účelně vynaložené. Ostatní požadované výdaje – kopírování listin, kancelářský materiál a telekomunikační poplatky – v celkové výši 950 Kč soud prvního stupně likvidátorce též nepřiznal, neboť tyto výdaje nebyly řádně doloženy, jednalo se pouze o jejich odhad. Jelikož byla likvidátorce poskytnuta záloha na náklady likvidace ve výši 10 000 Kč, soud prvního stupně jí uložil povinnost nespotřebovanou část zálohy ve výši 5 863 Kč (10 000 – 4 137) vrátit.

5. Proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu změnil a přiznal jí náhradu hotových výdajů ve výši 9 787 Kč a uložil jí povinnost zaplatit nespotřebovanou zálohu na hotové výdaje ve výši 213 Kč.

6. Odvolatelka namítá, že kromě výdajů přiznaných soudem prvního stupně, požadovala přiznat i částku 3 400 Kč, vynaloženou (a doloženou) za vedení a zpracování účetnictví, zpracování účetních závěrek a daňových přiznání, kterou považuje za účelně vynaložený výdaj. Má za to, že usnesení Vrchního soudu v Praze (výše uvedené), na něž soud prvního stupně odkazuje a z jehož závěrů vyšel, nelze aplikovat paušálně na všechny případy. Úvaha o tom, že vedení účetnictví a sestavení účetních závěrek u neaktivní společnosti automaticky znamená pouze vyplnění 0 do daňových přiznání, je pouze mechanická činnost, je nesprávná. Ve většině případů nemá likvidátor předané účetnictví, a i při nečinnosti společnosti je nezbytné zjistit její majetek a provést šetření nejen o majetku společnosti, ale i o jejích závazcích (věřitelích), jakož i sestavit účetní závěrku a její přílohy a podat daňové přiznání. Poukázala na skutečnost, že za provedení likvidace společnosti, tj. včetně vedení účetnictví, nese likvidátor odpovědnost, která se neaktivní společností nijak nezmenšuje. Účelně vynaložené výdaje nemohou být k tíži určené výše odměny. Odvolatelka je přesvědčena, že usnesení, o které soud své rozhodnutí opírá, bylo již překonáno, a to usneseními Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, ze dne 24. května 2024, sp. zn. 7 Cmo 112/2024, ze dne 11. června 2024, sp. zn. 7 Cmo 162/2024, ze dne 15. července 2024, sp. zn. 7 Cmo 209/2024.

7. Výdaj za archivaci písemností ve výši 2 400 Kč považuje za přiměřeně obvyklý a účelně vynaložený. Zdůraznila, že žádná spisovna nepřijme k archivaci 1 šanon, tzn. nedělí 1 běžný metr na poměrné centimetry. Cena za jeden metr je stanovena jako základní a může být násobena, nikoliv dělena. Obvyklá cena za archivaci po dobu 10 let by - bez zohlednění dalších nákladů (skartace, jednání se Státním oblastním archivem o uložení archiválií, doprava) - činila 3 650 Kč + DPH 730 Kč, tzn. celkem 4 380 Kč, což je téměř dvojnásobná výše výdajů účtovaných odvolatelkou. Ponížené ceny na paušál 2 000 Kč + DPH dosáhla odvolatelka pouze díky uzavření rámcové smlouvy, neboť likvidovaných společností s potřebou archivovat spravovala několik set. Tzn. podařilo se jí získat značnou množstevní slevu. Povinnost archivovat vyplývá ze zákona a v žádném případě se jí likvidátor nemůže zprostit. Rovněž požaduje přiznat náhradu hotových výdajů za kopírování, kancelářský materiál a telekomunikační poplatky. Zdůraznila, že administrativní výdaje není možné pro každou jednotlivou likvidaci individualizovat. Proto tyto položky byly stanoveny odhadem.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

9. Z obsahu předloženého spisu se podává, že odvolatelka byla jmenována likvidátorkou společnosti pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. ledna 2008, č. j. 71 Cm 205/2007-14. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. června 2008, č. j. 71 Cm 107/2008-3, byla likvidátorce přiznána záloha na náklady spojené s likvidací společnosti ve výši 10 000 Kč, která jí byla vyplacena (viz platební poukaz č. l. 7 připojeného spisu zn. 71 Cm 107/2008).

10. Ve vyúčtování nákladů likvidace a žádosti o přiznání odměny ze dne 15. dubna 2024 požadovala likvidátorka náhradu hotových výdajů v celkové výši 9 787 Kč. Likvidátorka vyčíslila výdaje, které jí vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně:

- oznámení o likvidaci v Obchodním věstníku – 2 142 Kč;

- ověřování listin, podpisů a kolky – 169 Kč;

- správní poplatky (registr vozidel, FÚ – potvrzení) – 486 Kč;

- poštovné – 340 Kč;

- kopírování listin (odhad) - 300 Kč;

- kancelářský materiál (odhad) – 350 Kč;

- telekomunikační poplatky (odhad) – 200 Kč;

- vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek společnosti – 3 400 Kč;

- archivace písemností a účetnictví – 2 400 Kč.

11. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [Anonymizováno], odvolací soud zjistil, že společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne 13. října 2010. Právním důvodem výmazu je zamítnutí insolvenčního návrhu likvidátora společnosti.

12. Při zkoumání toho, zda likvidátorce přísluší náhrada uplatněných hotových výdajů, je třeba vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byla likvidátorka soudem jmenována do své funkce, v daném případě tedy z vyhlášky (jak správně učinil soud prvního stupně).

13. Dle ustanovení § 4 odst. 1 vyhlášky, končí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč. Dle odst. 2 tohoto ustanovení může soud podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč. Dle § 6 vyhlášky je v odměně likvidátora zahrnuta i náhrada za administrativní a jiné práce uskutečněné v souvislosti s prováděním likvidace. Dle § 8 odst. 1 vyhlášky náleží likvidátorovi náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.

14. Pokud jde o přiznanou náhradu hotových výdajů a s tím související povinnost likvidátora vrátit nevyčerpanou část poskytnuté zálohy na tyto náklady, má odvolací soud za to, že závěr soudu prvního stupně o tom, že výdaje za vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek společnosti nelze považovat za účelně vynaložené výdaje z důvodů uvedených soudem prvního stupně, není správný.

15. Soud prvního stupně pominul, že závěr usnesení odvolacího soudu, z něhož při rozhodování o požadavku likvidátorky na přiznání náhrady hotových výdajů vynaložených za vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek společnosti vycházel, byl již překonán. Z ustálené rozhodovací praxe odvolacího soudu se podává, že likvidátor není povinen vést účetnictví – včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání – vlastními silami, neboť i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy. Po likvidátorovi, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, ze dne 24. května 2024, sp. zn. 7 Cmo 112/2024, ze dne 11. června 2024, sp. zn. 7 Cmo 162/2024, či ze dne 15. července 2024, sp. zn. 7 Cmo 209/2024). Skutečnost, že společnost nemá žádný majetek, by měla být reflektována ve výši úplaty požadované za poskytnuté účetní a daňové služby.

16. Přesto odvolací soud dospěl k závěru, že požadovanou náhradu hotových výdajů za „vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek“ ve výši 3 400 Kč likvidátorce přiznat nelze.

17. Podle § 1 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky (dále jen „zákon č. 523/1992 Sb.“), tento zákon upravuje: a) poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění (dále jen „daně“), jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí (dále jen „daňové poradenství“) a b) vznik, postavení a působnost Komory daňových poradců České republiky (dále jen „komora“) v souladu s právem Evropských společenství.

18. Podle § 2 zákona č. 523/1992 Sb. tímto zákonem nejsou dotčena oprávnění advokátů, komerčních právníků a auditorů, popřípadě jiných osob a orgánů, upravená zvláštními předpisy.1a) Dotčeno není ani právo fyzické nebo právnické osoby požádat o právní pomoc a finančně ekonomickou radu ve věcech daní a ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí, i jinou fyzickou osobu než je daňový poradce; tato jiná osoba však nesmí poskytovat uvedenou pomoc nebo rady soustavně za účelem dosažení zisku, nejde-li o osoby uvedené ve větě první.

19. Podle § 3 zákona č. 523/1992 Sb. (1) Daňové poradenství fyzické nebo právnické osobě (dále jen „klient") poskytuje daňový poradce nebo hostující daňový poradce. (2) Daňovým poradcem se rozumí fyzická osoba, zapsaná v seznamu daňových poradců (dále jen „seznam“) podle § 4 odst. 2 a 3. Hostujícím daňovým poradcem se rozumí fyzická osoba uvedená v § 8a odst. 1 písm. b) zaregistrovaná v seznamu podle § 4 odst. 4; seznam vede komora. (3) Daňové poradenství se poskytuje na základě smlouvy uzavřené mezi daňovým poradcem nebo hostujícím daňovým poradcem a klientem. Za poskytnutí daňového poradenství náleží daňovému poradci nebo hostujícímu daňovému poradci odměna, jejíž výši si obě smluvní strany dohodnou. Dohoda, kterou je odměna za poskytnutí daňového poradenství sjednána jako podíl na docíleném snížení daně, daňové úspoře nebo daňové úlevě, popřípadě jako podíl na ukazatelích výsledku činnosti, nebo je sjednána formou věcného plnění, je neplatná. (4) Činí-li daňový poradce nebo hostující daňový poradce právní úkony jménem klienta, má postavení zástupce podle zvláštních předpisů. (5) Daňový poradce může též vykonávat funkci insolvenčního správce, předběžného insolvenčního správce, zástupce insolvenčního správce, odděleného insolvenčního správce a zvláštního insolvenčního správce podle zvláštního právního předpisu. (6) Daňové poradenství mohou na základě smlouvy uzavřené mezi jimi a klientem vykonávat také obchodní společnosti nebo družstva, které daňové poradenství vykonávají pomocí daňových poradců, které mají tuto činnost jako předmět podnikání zapsánu do obchodního rejstříku podle zvláštního předpisu4a) a jejichž skutečný majitel podle zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů a fyzická osoba, která je členem jejich statutárního orgánu, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu anebo v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu, je osoba bezúhonná (dále jen „daňově poradenská společnost"); pro doložení bezúhonnosti platí § 5 odst. 3 obdobně. Na poskytování daňového poradenství daňově poradenskými společnostmi se přiměřeně použijí ustanovení tohoto zákona pro poskytování daňového poradenství daňovými poradci a stanovy komory. (7) Daňově poradenská společnost má při správě daní procesní postavení jako daňový poradce.

20. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 523/1992 Sb. právo vykonávat daňové poradenství nabývá fyzická osoba dnem zápisu nebo registrace do seznamu. K tomuto dni se vydá daňovému poradci osvědčení o zápisu do seznamu nebo hostujícímu daňovému poradci osvědčení o registraci v seznamu (dále jen „osvědčení“).

21. Z příjmového pokladního dokladu č. 215 (založeného na č. l. 33 spisu) odvolací soud zjistil, že tento doklad vystavila společnost [právnická osoba], IČO [IČO] (dále též jen „[Anonymizováno]“). V dokladu je uvedeno, že tato společnost přijala od [Anonymizováno], likvidátorky [Jméno navrhovatelky B], částku 3 400 Kč. Účel platby je označen jako účetní závěrky + DPPO v likvidaci, celkem 6x za dobu likvidace.

22. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [Anonymizováno], bylo odvolacím soudem zjištěno, že [Anonymizováno] měla od svého vzniku a zápisu do obchodního rejstříku, tj. od 24. dubna 1996, do 8. září 2001, zapsanou v předmětu podnikání činnost účetních poradců. Od 24. dubna 1996 má [Anonymizováno] v předmětu podnikání zapsanou (kromě jiného) činnost ekonomických a organizačních poradců.

23. Usnesením ze dne 21. února 2025, č. j. 7 Cmo 296/2024-41, odvolací soud vyzval navrhovatelku, aby mu ve lhůtě 3 dnů od doručení usnesení předložila smlouvu uzavřenou mezi likvidovanou společností a [Anonymizováno], o vyhotovení účetní závěrky přiznání k dani z příjmů právnických osob v hodnotě 3 400 Kč, a osvědčení o zápisu do seznamu daňových poradců [Anonymizováno] vydaným po 8. září 2001, podle zákona č. 523/1992 Sb. Toto usnesení bylo likvidátorce doručeno dne 25. února 2025.

24. Podáním doručeným odvolacímu soudu dne 26. února 2025 likvidátorka soudu sdělila, že mezi společností a [Anonymizováno] byla uzavřena rámcová smlouva na základě které, společnost [Anonymizováno] poskytovala likvidátorce účetní služby u likvidovaných společností. Likvidátorka nemá povědomí o tom, zda byla společnost [Anonymizováno] zapsána do seznamu daňových poradců, neboť daňové poradenství jí tato společnost neposkytovala. Odvolacímu soudu rovněž doložila Rámcovou smlouvu o poskytování účetních služeb ze dne 28. února 2003 uzavřenou mezi [Anonymizováno] a likvidátorkou.

25. Podle úplného znění Přílohy č. 4 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností volných, je pod bodem 60 uvedena „Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků“. Tato živnost obsahuje (kromě jiného) poradenské služby v oblasti organizačních a ekonomických otázek v obchodních záležitostech, při plánování, organizaci a kontrole v oblasti řízení a podobně. Obsahem činnosti není daňové a účetní poradenství ani právní porady.

26. Podle citovaného ustanovení § 1, § 3 a § 4 zákona č. 523/1992 Sb., právo vykonávat daňové poradenství nabývá právnická osoba dnem zápisu fyzické osoby, jejíž pomocí daňové poradenství právnická osoba vykonává, do seznamu daňových poradců. K tomuto dni se vydá daňovému poradci osvědčení o zápisu do seznamu. [Anonymizováno] měla v obchodním rejstříku v předmětu podnikání zapsanou do 8. září 2001 činnost účetních poradců. Od 24. dubna 1996 má v předmětu podnikání zapsanou činnost ekonomických a organizačních poradců. Činnost ekonomických a organizačních poradců však daňové a účetní poradenství ani právní porady neobsahuje (viz nařízení vlády č. 140/2000 Sb.). Ekonomičtí a organizační poradci mohou výjimečně právní pomoc a finanční ekonomickou radu ve věcech daní a ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí, poskytnout, ovšem pouze za předpokladu, že uvedenou pomoc nebo rady neposkytují soustavně za účelem dosazení zisku (§ 2 zákona č. 523/1992 Sb.). O tento případ se však v posuzované věci nejedná. Podle příjmového pokladního dokladu č. 215 společnost [Anonymizováno] vyhotovila přiznání daně z příjmu právnických osob pro likvidovanou společnost celkem 6x a tuto službu ji poskytovala po celou dobu likvidace. Za tuto činnost vyúčtovala likvidované společnosti částku 3 400 Kč. Je tak zřejmé, že [Anonymizováno] poskytovala daňové poradenství soustavně za účelem dosažení zisku a vykonávala tak pro společnost nedovolenou činnost, tj. činnost v rozporu se zákonem č. 523/1992 Sb. Náklady vynaložené likvidátorkou společnosti na tuto nedovolenou činnost jí proto nelze přiznat jako náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace podle § 8 odst. 1 vyhlášky.

27. V případě likvidátorkou nárokované náhrady nákladů za archivaci dokumentů společnosti v celkové výši 2 400 Kč nepovažuje odvolací soud závěr soudu prvního stupně o neúčelnosti a nehospodárnosti výdajů (specifikovaných a vynaložených likvidátorem), spojených s archivací dokumentů, za správný.

28. Podle faktury č. 1282/2010, vystavené již zaniklou společností [právnická osoba]., IČO [IČO], naposledy sídlem [adresa], (dále jen „[Anonymizováno]“), byla likvidátorce fakturována částka 2 400 Kč se splatností 24. října 2010 za „archivaci a správu dokumentů společnosti“. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [Anonymizováno], odvolací soud zjistil, že předmětem podnikání společnosti [Anonymizováno] bylo mimo jiné též „vedení spisovny“. Likvidátorka tak k zajištění spisové služby vybrala společnost, jež byla oprávněna k výkonu této podnikatelské činnosti. V této souvislosti odvolací soud dodává, že skartační lhůty vyplývají ze zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví (§ 31) a zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, přičemž zjednodušeně řečeno se faktury, daňové doklady pro DPH, bankovní výpisy, přehledy pro Českou správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny, včetně účetních závěrek a výročních zpráv se uchovávají po dobu deseti let, pokladní doklady mají skartační lhůtu pětiletou, firemní korespondence má skartační lhůtu tříletou, mzdové listy, skartace evidenčních listů důchodového pojištění je možná po uplynutí 30leté archivační lhůty (dle doporučení činí skartační doba až 45 let). Likvidátorkou specifikované náklady zaplacené za archivaci jsou hotovými výdaji vynaloženými v souvislosti s likvidací společnosti, byly prokázány a jejich vynaložení nebylo nedůvodné, povinnost archivace listin vyplývá pro společnost ze zákona a cena za tyto služby je cenou obvyklou, když odvolací soud ověřil z obecně dostupných ceníků archivačních služeb (poskytovaných v sídle mimo sídlo zákazníka), že obvyklá cena za zpracování dokumentů, jejich sepsání a zařazení ve spisovně se pohybuje v částkách 500 - 1 000 Kč/1 bm, za archivaci dokumentů se pak pohybuje v rozmezí 0,80-1,2 Kč/1 bm/1 den, fyzická skartace je hrazena částkou 350-450 Kč/1bm, rovněž se započítává doprava dokumentů částkou 150 Kč/1 hod. + 25 Kč/1 km; ceny jsou bez DPH. Proto odvolací soud likvidátorce požadované vynaložené výdaje za archivaci dokumentů ve výši 2 400 Kč přiznal.

29. Pouze pro úplnost odvolací soud dodává, že pokud jde o administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telekomunikační poplatky), soud prvního stupně postupoval správně, pakliže je likvidátorce nepřiznal. Tyto požadované náklady nebyly ze strany likvidátorky dostatečně specifikovány a doloženy, z jejího podání nelze určit, jak k požadovaným částkám dospěla. Za účelně vynaložený výdaj proto odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) tyto výdaje nepovažuje, tudíž není možné tyto částky přiznat (k otázce kritéria účelnosti vynaložených výdajů srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 2. října 2013, sp. zn. II. ÚS 736/2012).

30. V posouzení účelnosti a důvodnosti ostatních požadovaných a řádně doložených výdajů (za zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku 2 142 Kč, ověřování listin a podpisů 169 Kč, správní poplatky ve výši 486 Kč a poštovné 340 Kč), které byly odvolatelce přiznány, odvolací soud soudu prvního stupně přisvědčuje; ostatně proti těmto závěrům ani odvolatelka nebrojí.

31. Likvidátorce tak náleží náhrada hotových výdajů spojených s likvidací v celkové výši 5 537 Kč sestávající se z náhrady výdaje za zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku ve výši 2 142 Kč, poštovné 340 Kč, správní poplatky 486 Kč, ověřování listin a podpisů 169 Kč a z náhrady výdaje za archivaci dokumentů ve výši 2 400 Kč. Jelikož byla likvidátorce přiznána a vyplacena záloha na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč, je likvidátorka povinna nespotřebovanou část zálohy ve výši 4 463 Kč vrátit.

32. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku II. a III. tak, že ve výroku II. určená výše náhrady hotových výdajů činí částku 5 537 Kč, která likvidátorce již nebude vyplacena vzhledem k tomu, že jí byla vyplacena záloha ve výši 10 000 Kč a ve výroku III. tak, že likvidátorka je povinna zaplatit nespotřebovanou část zálohy na hotové výdaje likvidátorky ve výši 4 463 Kč na účet Městského soudu v Praze specifikovaný ve výroku.

33. Vzhledem k tomu, že likvidátorka je jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.