o schválení konečné zprávy a o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 12. 8. 2024, č. j. 38 Cm 63/2019-927,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh navrhovatelky [Anonymizováno], IČO [IČO] (dále jen „likvidátorky“) právnické osoby [Jméno navrhovatelky]., v likvidaci, IČO [IČO navrhovatelky], sídlem [adresa], [adresa], (dále jen „Společnost“) na schválení konečné zprávy (výrok I.). Likvidátorce stanovil odměnu za provedenou likvidaci Společnosti ve výši 7 000 Kč s příslušnou DPH (výrok II.). Likvidátorce byla přiznána náhrada účelně vynaložených hotových výdajů ve výši 2 178 Kč, která jí byla plně uhrazena z poskytnuté zálohy (výrok III.). Likvidátorce bylo uloženo, aby část nespotřebované zálohy ve výši 7 822 Kč vrátila, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem (výrok IV.).

2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že odměňování likvidátora jmenovaného soudem upravuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „Nařízení“). Pokud je právnická osoba nemajetná, jako je tomu u dané právnické osoby, kdy není co zpeněžit a není žádný likvidační zůstatek, ze kterého by mohla být hrazena odměna likvidátora, nelze pro určení výše odměny likvidátora aplikovat ustanovení § 6 Nařízení a odměna likvidátora se tak určí dle ustanovení § 7 odst. 1 Nařízení, na základě kterého, nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč, přičemž podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč. Z konečné zprávy ani z podání likvidátorky nevyplynulo, že by při likvidaci právnické osoby tato činila něco nad rámec obvyklé činnosti likvidátora při likvidaci nemajetné právnické osoby. Soud prvního stupně uvedl, že mu z jeho činnosti je známo, že běžná činnost likvidátora nemajetné právnické osoby nepřesahuje více jak 15 hodin. Vycházeje z průměrné hodinové mzdy administrativního pracovníka dle ČSÚ, při zohlednění souvisejících odvodů a vyšší mzdové úrovně v Praze tak lze považovat podpůrně za odpovídající hodinovou sazbu 300 Kč, čemuž by odpovídala odměna navrhovatelky ve výši 4 500 Kč (15x300 Kč). Soud prvního stupně dále uvedl, že dle ustálené soudní praxe v případě likvidace nemajetné a nečinné právnické osoby, kdy činnost likvidátora nijak nevybočuje z běžné činnosti při likvidaci takové právnické osoby, odpovídá okolnosti případu, kdy je likvidátorem osoba zapsaná na seznamu insolvenčních správců, odměna zvýšená na částku 5 000 Kč, což opakovaně shledal ústavně konformní při své rozhodovací činnosti i Ústavní soud (viz např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 9. 2020, č. j. 5 Cmo 163/2020-44 a usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2020, č. j. I. ÚS 3214/20-1). V reakci na usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2020, č. j. I. ÚS 3214/20-1, došlo v soudní praxi ke zvýšení odměn likvidátorů z řad insolvenčních správců v případech likvidací nemajetných a nečinných právnických osob na částku ve výši 7 000 Kč (viz např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 12. 2022, č. j. 8 Cmo 261/2022-59, a usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2023, č. j. III. ÚS 646/23-1) odpovídající 1/3 právní normou možného maximálního navýšení odměny likvidátora. Pouze v případě, kdy i u nemajetné právnické osoby jsou dány i další okolnosti případu, jako například, že má právnická osoba pohledávky, které je potřeba posoudit a zvážit jejich možné uspokojení, nebo kdy je taková právnická osoba účastníkem soudního řízení apod., přichází v úvahu i u nemajetné právnické osoby, aby bylo přiznáváno zvýšení odměny na částku vyšší než 7 000 Kč, a v současné soudní praxi je v takových případech u nemajetných právnických osob přiznávána odměna ve výši 9 000 Kč - 10 000 Kč (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2017, č. j. 14 Cmo 257/2016-42). Soudu prvního stupně je známo, že Vrchní soud v Praze vyjádřil právní názor, že považuje za přiměřenou odměnu likvidátora ve výši 10 000 Kč i v případě nemajetné společnosti, což odůvodnil tím, že odměna v této výši odpovídá vysoké míře kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců, jakož i jeho nezanedbatelné míře jeho odpovědnosti při výkonu této funkce likvidátora (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2018, č. j. 14 Cmo 467/2017-27), ale s tímto právním názorem se zdejší soud neztotožňuje a přiklání se k názoru, že takto zvýšenou odměnu až do výše 1/2 právní normou možného maximálního navýšení odměny likvidátora je možné považovat za přiměřenou u likvidace nemajetné a nečinné právnické osoby bez zaměstnanců pouze v případě, kdy je dána i jiná okolnost, jak již bylo uvedeno výše, než pouze to, že je likvidátorem jmenovaná osoba zapsaná na seznamu insolvenčních správců. Při přiměřeném zvýšení odměny likvidátora při likvidaci nemajetné právnické osoby je třeba vzít v úvahu, že mohou nastat případy, kde je likvidátorem prováděná náročná likvidace právnických osob, které mají nějaký majetek, mají například hodně pohledávek, které je třeba řešit, vedou řadu soudních sporů, provádí zpeněžení majetku, kdy jde o časově, pracovně a odborně náročnou likvidaci, při které nebude likvidační zůstatek stačit k úhradě odměny likvidátora a bude tak muset být i u takové likvidace stanovena výše odměny dle ustanovení § 7 Nařízení. Vzhledem k tomu, že v daném případě jedinou okolností pro zvýšení odměny je skutečnost, že byla likvidátorem jmenovaná osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců, kdy zde nebyla žádná jiná okolnost pro zvýšení odměny, kdy činnost likvidátorky při likvidaci Společnosti nijak nevybočovala z běžné činnosti při likvidaci nemajetné a nečinné právnické osoby bez zaměstnanců, stanovil soud prvního stupně odměnu likvidátorky za výkon funkce ve výši 7 000 Kč a příslušnou DPH.

3. Pokud jde o náhradu hotových výdajů likvidátorky, tato vyčíslila a doložila účelně vynaložené hotové výdaje ve výši 2 178 Kč, proto soud prvního stupně postupem dle ustanovení § 9 Nařízení přiznal likvidátorce náhradu hotových výdajů ve výši 2 178 Kč, které byly plně uhrazeny z poskytnuté zálohy. Vzhledem k tomu, že likvidátorce byla soudem na hotové výdaje poskytnutá záloha ve výši 10 000 Kč, a část ze zálohy nebyla spotřebována, soud prvního stupně dále uložil likvidátorce, aby část nespotřebované zálohy ve výši 7 822 Kč vrátila.

4. Proti výrokům II. a IV. usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka včasné odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se jí přiznává požadovaná odměna.

5. Likvidátorka namítla, že likvidátor je v rámci likvidačního řízení povinen detailně prozkoumat finanční a právní situaci právnické osoby, zajistit, aby veškeré závazky byly správně identifikovány a případně uzavřeny a nakonec zajistit zánik právnické osoby v souladu se zákonem. Tyto úkony vyžadují nejen pečlivost, ale také odborné znalosti z oblasti práva, účetnictví a obchodního práva. Úkony likvidátora nelze, jak činil soud prvního stupně, označovat za „běžné administrativní činnosti nevyžadující žádnou zvláštní odbornost“. Role likvidátora zahrnuje komplexní úkoly, které nepochybně přesahují rámec běžné administrativy a vyžadují specializované znalosti a dovednosti, které jsou pro správné a zákonné vypořádání společnosti klíčové. Likvidátorka ve svém odvolání uvedla, že dle hodinových sazeb mzdy nabízenými zaměstnavateli i mimo rámec hl. m. Prahy činí mzda za jednu hodinu částku 218,75 Kč pro montážního pracovníka v Brně s požadavkem na vzdělání s oborovým výučním listem; 225 Kč pro vedoucího prodejny v Českých Budějovicích se středoškolským vzděláním s maturitou; 237,50 Kč pro prodejce šperků a klenotů v Praze se středoškolským vzděláním s maturitou. Odměna ve výši 7 000 Kč nemůže být považována za adekvátní, neboť takřka vůbec nepokrývá náklady na výkon činnosti, kdy je nutné vynaložit také nemalé náklady na provoz pronajatých kancelářských prostor, což zahrnuje nájemné, služby i mzdu pomocného personálu. Stanovená odměna nedosahuje úrovně, která by odpovídala skutečné časové náročnosti a finančním výdajům spojeným s výkonem funkce likvidátora. Rovněž likvidátorka zdůraznila, že činnost likvidátora je velmi blízká funkci insolvenčního správce, jehož odměna však činí 45 000 Kč a DPH.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že:

- odvolatelka byla jmenována likvidátorkou Společnosti usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 7. 2021, č. j. 38 Cm 63/2019-653, jež nabylo právní moci dne 20. 5. 2023;

- odvolatelka v rámci vyhledávací a zjišťovací činnosti vyzvala Společnost i statutární zástupce k předání veškeré dokumentace Společnosti, zejména účetnictví apod.; k předání dokumentů však nedošlo;

- Společnost nemá žádný movitý ani nemovitý majetek;

- likvidační zůstatek činí 0 Kč;

- přihlášena byla pohledávka Krajského soudu v Ústí nad Labem v celkové hodnotě 2 000 Kč,

- Společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku ke dni 31. 7. 2024;

- dne 29. 7. 2024 doručila likvidátorka soudu prvního stupně návrh na určení odměny likvidátora, dle něhož likvidátorka požadovala náhradu hotových výdajů ve výši 2 178 Kč (vynaložených na zveřejnění vstupu Společnosti do likvidace v Obchodním věstníku) a odměnu za provedenou likvidaci ve výši 12 000 Kč.

8. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.

9. Podle § 7 odst. 1 Nařízení skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.

10. Dle § 9 odst. 2, 3 Nařízení likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. Hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.

11. Odvoláním nastolenou otázkou v projednávané věci je výše odměny likvidátorky. Soud prvního stupně likvidátorce přiznal odměnu za provedenou likvidaci ve výši 7 000 Kč.

12. V posuzovaném případě byla likvidátorka jmenována do funkce podle § 191 odst. 1 o. z. usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 7. 2021, č. j. 38 Cm 63/20219-653, jež nabylo právní moci dne 20. 5. 2023, tudíž odměnu likvidátorky určuje soud. Jelikož likvidační zůstatek, který vyplynul z likvidace předmětné společnosti, je nulový, je na daný případ třeba aplikovat výše citované ustanovení § 7 odst. 1, § 9 odst. 3 Nařízení. Podle výše citovaného § 7 odst. 1 Nařízení v situaci, která nastala v poměrech projednávané věci, kdy likvidační zůstatek nedostačuje k úhradě odměny likvidátora, činí odměna likvidátora 1 000 Kč. Zvýšení této odměny záleží na okolnostech případu.

13. V dané věci jde o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná obchodní společnost existuje jen formálně bez jakéhokoliv zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s jednoduchou vlastnickou strukturou. V takovýchto případech se rozhodovací praxe odvolacího soudu ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč (srov. např. usnesení ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. 7 Cmo 74/2016, ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 7 Cmo 4/2016, ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. 14 Cmo 396/2017, ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 14 Cmo 267/2018, ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. 7 Cmo 222/2021, ze dne 16. 9. 2021, sp. zn. 14 Cmo 211/2021, ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 14 Cmo 78/2022, ze dne 25. 1. 2024, sp. zn. 7 Cmo 245/2023, či ze dne 1. 7. 2024, sp. zn. 7 Cmo 176/2024). Zde odvolací soud vyslovil a odůvodnil závěr, že u likvidátorů z řad insolvenčních správců je třeba neopomenout skutečnost, že insolvenční správce musí splňovat řadu kvalifikačních předpokladů a dalších podmínek pro výkon této činnosti, vyplývajících zejména ze zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, vyhlášky č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, nyní i vyhlášky č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce. Na likvidátora přechází okamžikem jeho ustanovení do funkce jednak vnější jednatelská působnost statutárního orgánu a dále vnitřní působnost statutárního orgánu v činnostech, které bezprostředně souvisí s likvidací a jsou nutné pro její úspěšný průběh a dokončení. Podle § 193 o. z. za řádný výkon funkce likvidátor odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu. Tím, že zákon nestanoví výjimku pro likvidátory jmenované soudem ze seznamu insolvenčních správců ohledně míry jejich odpovědnosti, platí i pro ně stejná míra odpovědnosti, jaká platí pro členy statutárního orgánu té, které právnické osoby. Statutární orgán, resp. likvidátor společnosti s ručením omezeným je povinen vykonávat svojí funkci s péčí řádného hospodáře. Počítá-li § 191 odst. 4 o. z. se záložní možností jmenování insolvenčního správce do funkce likvidátora, pak jistě při vědomí shora uvedených souvislostí, které je následně třeba zohlednit při stanovení výše jeho odměny. Nařízením stanovená základní výše odměny 1 000 Kč není v takovýchto případech odpovídající. Nelze však pominout, že při stanovení výše odměny likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců v rozpětí daném § 7 odst. 1 nařízení je nutno ponechat dostatečný prostor pro zohlednění náročnosti likvidace v konkrétním případě. Maximální výši odměny likvidátora 20 000 Kč bude na místě přiznat u nejsložitějších likvidací s rozsáhlým majetkem, velkým množstvím věřitelů, složitou vlastnickou strukturou společnosti, vedenými soudními spory, náročným vypořádáváním likvidační podstaty atd. O podobný případ v poměrech projednávané věci nejde.

14. Podle odvolacího soudu je v daném případě přiměřená výše odměny likvidátora v částce 10 000 Kč, a to s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti s tím, že jde o odměnu navýšenou oproti základní zákonné hodnotě 1 000 Kč. Při stanovení výše odměny je třeba brát ohled nejenom na rozsah a složitost prováděné likvidace, leč též zohlednit míru odborné kvalifikace likvidátora, jakož i míru jeho odpovědnosti. Míra kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců je vysoká, když je dána velmi sofistikovanými podmínkami, za nichž může být osoba do seznamu insolvenčních správců zapsána. Též míra odpovědnosti likvidátora je značná. Je třeba vidět, že tato odpovědnost není odpovědností insolvenčního správce (jenž je ze zákona povinen se z činnosti insolvenčního správce do jisté míry pojistit), leč odpovědností voleného orgánu právnické osoby – obchodní korporace, viz. výše, tedy zcela jinou odpovědností, a to plnou odpovědností za způsobenou újmu. Jak je výše rozvedeno, rozsah minimálně nutných úkonů likvidátora u právnické osoby s majetkem a u nemajetné právnické osoby je shodný, rozdíl je jen v rozsahu vypořádávání majetku a vyrovnávání dluhů. Za okolnost odůvodňující odvolacím soudem stanovenou výši odměny lze považovat i provedení likvidace v adekvátním časovém horizontu. Maximální výši odměny 20 000 Kč je možno přiznat jen výjimečně, a to u nejsložitějších likvidací“.

15. K argumentům uvedeným soudem prvního stupně odvolací soud doplňuje, že pokud jde o označená usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. I. ÚS 3214/20 a ze dne 4. 4. 2023, sp. zn. III. ÚS 646/23, pak v obou případech jde o rozhodnutí o odmítnutí ústavní stížnosti. Ústavní soud se v rozhodnutích nevyjadřuje ke kritériím pro stanovení výše odměny likvidátora. V usnesení 4. 4. 2023, sp. zn. III. ÚS 646/23 je předmětem pouze otázka hotových výdajů likvidátora a nikoli jeho odměny. V usnesení ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. I. ÚS 3214/20 sice Ústavní soud hodnotí odměnu 5 000 Kč jako odměnu, která v daném případě není nepřiměřeně nízká, ale současně Ústavní soud uvedl, že „přístup soudů k práci likvidátora, jenž byl soudem jmenován a jemuž byla tato role uložena, by mohl být přece jen vstřícnější. Pokud si stát objedná u likvidátora – podnikatele práci, měl by ji i odpovídajícím způsobem zaplatit. Mohla by tak být ušetřena práce odvolacího soudu i Ústavního soudu. Sjednocovat praxi v těchto otázkách Ústavnímu soudu nepřísluší.“ Odkazy soudu prvního stupně jsou proto nepřípadné.

16. Jestliže soud prvního stupně odkazoval dále na dvě usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 12. 2022, sp. zn. 8 Cmo 261/2022 a ze dne 1. 9. 2020, 5 Cmo 163/2020, jde ve srovnání s dlouhodobou a shora popsanou praxí Vrchního soudu v Praze o ojedinělá rozhodnutí, navíc i časově překonaná později vydanými rozhodnutími Vrchního soudu v Praze a jeho ustálenou rozhodovací praxí, od níž se nemá odvolací soud důvodu se odchýlit ani v poměrech projednávané věci.

17. K argumentu soudu prvního stupně srovnáním s průměrnou hodinovou mzdu administrativního pracovníka, pak odvolací soud zdůrazňuje, že práce likvidátora je odborná kvalifikovaná činnost s vysokou mírou odpovědnosti a jeho srovnání s administrativním pracovníkem není případné (a to i jen protože běžný administrativní pracovník nenese při své práci odpovědnost za způsobenou újmu). Odvolací soud zdůrazňuje, že na tento závěr nemá vliv hodnota majetku či závazků likvidované společnosti, neboť objem úkonů likvidátora je při likvidaci v podstatě obdobný, když částka 10 000 Kč je stále hluboko pod jejím horním limitem (20 000 Kč).

18. Pokud nárokovala likvidátorka částku vyšší a odůvodňovala její výší náklady, jež při svém provozu má (nájem, mzda pomocného personálu apod.), pak odvolací soud připomíná, že s odměnou jsou likvidátorce současně hrazeny také její hotové výdaje a jejich výše tak nemůže být důvodem pro zvýšení odměny.

19. Zbývá dodat, že odvolatelce nenáleží náhrada za daň z přidané hodnoty. Důvod, pro který nelze odvolatelce nad rámec přiznané odměny likvidátorky přiznat ještě náhradu za daň z přidané hodnoty v příslušné sazbě, spatřuje odvolací soud v souladu se svojí konstantní rozhodovací praxí v absenci právní úpravy, která by takový postup umožňovala. Náhrada za daň z přidané hodnoty totiž může být přiznána jedině na základě výslovné právní úpravy /srov. např. § 38 odst. 1 větu třetí zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), § 17 odst. 5 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, či § 137 odst. 3 o. s. ř./; analogii k dovození platební povinnosti státu použít nelze. Takovou normu, která by stanovila, že likvidátorovi náleží vedle přiznané odměny ještě náhrada za daň z přidané hodnoty, neobsahoval ani zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013, neobsahuje ji ani zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. ledna 2014, ani prováděcí předpisy k těmto zákonům - vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena statutárního orgánu společnosti jmenovaného soudem, či zmíněné nařízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 14 Cmo 220/2017). Zvýšení odměny likvidátora o částku odpovídající dani z přidané hodnoty tak nemá oporu v platné právní úpravě. Soud prvního stupně proto nesprávně odvolatelce přiznal náhradu za daň z přidané hodnoty (aniž však by tento svůj postup blíže odůvodnil), která jí nenáleží.

20. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal likvidátorce odměnu ve výši 10 000 Kč.

21. Pokud jde o napadený výrok IV., odvolací soud konstatuje, že záloha byla poskytnuta na náklady hotových výdajů, čemuž zcela odpovídá usnesení soudu prvního stupně o přiznání zálohy ze dne 9. 11. 2022, č. j. 38 Cm 93/2022-9. Záloha dle tohoto usnesení byla přiznána ve výši 10 000 Kč a náhrada nákladů hotových výdajů byla přiznána ve výši 2 178 Kč (tato částka byla také likvidátorkou účtována a proti její výši nebyly vzneseny žádné námitky). Tudíž nespotřebovaná záloha představuje soudem prvního stupně určenou částku 7 822 Kč (tj. 10 000 – 2 178). Rozhodnutí soudu prvního stupně je tak v tomto výroku zcela správné, když ani odvolatelka proti němu nevznesla žádné konkrétní námitky. Odvolací soud jej proto dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. Jelikož je likvidátorka jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.