o neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 31. 10. 2018, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2020, č. j. 75 Cm 82/2018-102

1. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně ve výroku I. zastavil řízení v části, ve které se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B] (dále jen „Společnost“) ze dne 31. 10. 2018, kterými bylo rozhodnuto o tom, že valná hromada volí předsedou valné hromady [tituly před jménem] [Anonymizováno] a zapisovatelem valné hromady [tituly před jménem] [Anonymizováno], a o tom, že valná hromada schvaluje převod podílu na společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] z účastníka [Jméno advokáta B]., na třetí osobu. Ve II. výroku rozhodl, že usnesení valné hromady účastníka [právnická osoba], ze dne 31. 10. 2018, kterými bylo rozhodnuto o odvolání jednatele - navrhovatele, a to s účinností k okamžiku přijetí rozhodnutí valné hromady, a o jmenování jednatele účastníka [Jméno advokáta B]., pana [tituly před jménem] [Anonymizováno], narozeného [Anonymizováno], bytem [adresa], a to s účinností k okamžiku přijetí rozhodnutí valné hromady, jsou neplatná. Ve III. výroku soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. V odůvodnění výroku III. napadeného usnesení soud prvního stupně vyšel z toho, že předmětem řízení byl k datu rozhodnutí soudu jednak návrh, který je obsahem výroku I., tj. návrh na určení neplatnosti 2 usnesení, v jehož rozsahu byl navrhovatel neúspěšný, protože zastavení řízení o tomto návrhu v procesním smyslu zavinil (§ 146 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) a jednak návrh, který je obsahem výroku II. usnesení, tj. návrh na určení neplatnosti dalších 2 usnesení, přičemž v tomto rozsahu byl navrhovatel úspěšný. Soud měl tedy za to, že míra úspěchu a neúspěchu navrhovatele v řízení je stejná, a proto nemá nikdo dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení.

3. Proti výroku III. usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání, ve kterém namítal, že vzal svůj návrh částečně zpět z důvodu vývoje judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 2645/2018 ze dne 29. 5. 2019), ke kterému došlo až půl roku po podání návrhu. Odvolatel nesouhlasí s tím, že by neměl ve věci plný úspěch. Navrhovatel svůj návrh v souladu s dispoziční zásadou omezil a soud tomuto omezenému návrhu 100 % vyhověl. Odvolatel má tedy za to, že by mu měly být přiznány náklady řízení v plné výši. Proto navrhuje, aby odvolací soud zrušil výrok III. napadeného usnesení a rozhodl tak, že se navrhovateli přiznává náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 28 798 Kč včetně DPH a přiznal navrhovateli náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem, které činí k datu podání odvolání částku 4 144 Kč včetně DPH, přičemž účastník je povinen uhradit navrhovateli náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce navrhovatele, a to do tří dnů od nabytí právní moci usnesení.

4. K podanému odvolání se vyjádřila Společnost v podání ze dne 20. 8. 2020, ve kterém uvedla, že důvod odvolání, tedy vývoj judikatury NS ČR po podání žalobního návrhu, je ve vztahu k obsahu ust. § 142 o. s. ř. irelevantní. Navrhovatel byl neúspěšný v případě určení neplatnosti usnesení valné hromady Společnosti ze dne 31. 10. 2018, kterými bylo rozhodnuto o tom, že valná hromada volí předsedou valné hromady [tituly před jménem] [Anonymizováno] a zapisovatelem valné hromady [tituly před jménem] [Anonymizováno], a o tom, že valná hromada schvaluje převod podílu na společnosti [právnická osoba]. ze Společnosti na třetí osobu. Navrhovatel byl úspěšný v případě určení vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Společnosti ze dne 31. 10. 2018, kterými bylo rozhodnuto o odvolání jednatele - navrhovatele, a o jmenování jednatele Společnosti pana [tituly před jménem] [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno]. Dle Společnosti je procesní „hodnota“ obou požadovaných výroků z pohledu občanského soudního řádu zcela identická jak ve vztahu k ust. § 9 odst. 4 písm. c) o. s. ř. tak ve vztahu k obsahu ust. § 142 o. s. ř.. Hodnota sporu se v tomto řízení nedala navíc posuzovat dle výše požadovaného plnění a oba výroky byly na sobě obsahově od počátku nezávislé i z pohledu hmotného práva. Společnost proto navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení bez jednání potvrdil a přiznal žalovanému náklady odvolacího řízení.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

7. Dle ust. § 146 odst. 2, věta první, o. s. ř., pokud některý z účastníků zaviní, že řízení musí být zastaveno, je povinen hradit druhé straně jeho náklady. V případě, kdy soud řízení zastaví, je třeba se zabývat při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům (druhé straně) náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložili na uplatňování nebo bránění svého práva. Pokud pouze jedna procesní strana zaviní, že řízení je zastaveno, a proto o věci nemůže být meritorně rozhodnuto a tím zjištěno, zda návrh byl podán důvodně, vzniká jí zásadně povinnost nahradit druhé procesní straně náklady řízení [z judikatury viz např. rozhodnutí uveřejněné v časopise SR, 2009, č.4, s.131-sp.zn. ÚS 315/07, S IV (s.736) - NS sp. zn. 3 Cz 14/82]. Výjimkou z této zásady je ustanovení věty druhé téhož odstavce, podle něhož byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Obě podmínky (důvodnost žaloby a chování žalovaného) musí být přitom splněny současně, a navíc důvodem zpětvzetí musí být výlučně jen chování samotného žalovaného.

8. Odvolací soud ze spisu zjistil, že v tomto případě vzal navrhovatel návrh částečně zpět pouze z důvodu vývoje judikatury Nejvyššího soudu. Nejednalo se tedy o výjimečnou situaci, kdy je řízení zastaveno sice pro zpětvzetí žalobcem, avšak po splnění dluhu (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), či jiné relevantní chování žalovaného, kdy v takovém případě by byl povinen náhrady nákladů řízení naopak žalovaný.

9. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně a výše uvedenou dospěl k závěru, že částečné zpětvzetí návrhu a s ním spojené částečné zastavení řízení z procesního hlediska zcela zavinil navrhovatel (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Z toho je třeba dovodit ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., že v tomto rozsahu neměl navrhovatel ve věci úspěch. Naproti tomu byl navrhovatel úspěšný v případě jeho návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Společnosti ze dne 31. 10. 2018, kterými bylo rozhodnuto o odvolání jednatele - navrhovatele, a o jmenování jednatele Společnosti pana [tituly před jménem] [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] (viz výrok II. napadeného usnesení). Míra úspěchu a neúspěchu navrhovatele ve věci je proto s ohledem na jeho návrhem uplatněné nároky stejná, jak také správně shledal soud prvního stupně (odst. 24 napadeného usnesení), a odvolací soud se zcela ztotožnil s jeho závěrem, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.

10. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v odvolacím řízení byla plně úspěšná Společnost, a proto jí byla přiznána náhrada nákladů řízení proti neúspěšnému odvolateli. V odvolacím řízení poskytl zástupce Společnosti 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále i jen „AT“), a to vyjádření k odvolání. Za odvolací řízení sestávají náklady řízení Společnosti v odměně za zastupování advokátem určené z tarifní hodnoty 50 000 Kč [§ 9 odst. 4 písm. c) AT] ve výši jedné poloviny z částky 3 100 Kč podle § 11 odst. 2 písm. c) a § 7 bod 5 AT, tj. 1 500 Kč, v náhradě hotových výdajů určené ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a v náhradě 21% DPH ve výši 388,50 Kč [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.]. Celkem se náklady odvolacího řízení Společnosti určují dle § 151 odst. 2 o. s. ř. částkou 2 238,50 Kč, jež byla i účastnici přiznána.