o jmenování jednatele, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2018 č. j. 80 Cm 110/2017-38,

1. Návrhem ze dne 29. 9. 2017 se navrhovatel domáhal, aby soud jmenoval [Anonymizováno] jednatelkou společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen “společnost”). Návrh odůvodnil tím, že společnost nemá žádného jednatele, přičemž ve společnosti existuje patová situace, kdy dva společníci vlastnící (obchodní podíly) představující podíl na základním kapitálu společnosti ve výši každý 50%, jednají protichůdně.

2. Společnost označila návrh navrhovatel za účelový a zjevně nedůvodný. Poukázala na to, že společnost má usnesením Městského soudu ze dne 23. 5. 2017, č. j. 80 Cm 25/2017-25, které nabylo právní moci dne 7. 6. 2017, jmenovaného hmotněprávního opatrovníka. V takovém případě není potřeba jmenovat jednatele soudem. Má-li společnost soudem jmenovaného opatrovníka, nejsou splněny podmínky pro jmenování jednatele společnosti soudem. Společnost potvrdila existenci závažných sporů mezi společníky s tím, že opatrovník jmenovaný soudem v souladu s výše uvedeným usnesením Městského soudu v Praze zcela transparentně chrání zájmy společnosti. Navrhla zamítnutí návrhu navrhovatele.

3. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. července 2018 č. j. 80 Cm 110/2017-38 rozhodl tak, že „návrh, aby soud jmenoval [Anonymizováno], dat.nar. [Anonymizováno], bytem [adresa] jednatelem společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO], se sídlem [adresa], se zamítá“ (výrok I.) a dále, že „navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na účet jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 6.800,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení“ (výrok II.).

4. Soud prvního stupně v odůvodnění usnesení uvedl, že je mu z jeho vlastní činnosti a z úplného výpisu z obchodního rejstříku známo, že se jedná o společnost dvoučlennou, jejímiž společníky jsou navrhovatel a [Anonymizováno], každý z nich s obchodním podílem představujícím 50% na základním kapitálu společnosti. Tato skutečnost, jakož i aktuální existence závažných sporů mezi společníky společnosti, je mezi účastníky tohoto řízení nesporná. Taktéž je soudu z jeho vlastní činnosti známo, že na základě návrhu [Anonymizováno] došlého soudu dne 21. 2. 2017 soud usnesením ze dne 23. 5. 2017, č. j. 80 Cm 25/2017-25, které nabylo právní moci dne 7. 6. 2017, rozhodl o jmenování [Anonymizováno] opatrovníkem společnosti, a to do doby, než bude řádně zvolen statutární orgán společnosti (výrok I.), přičemž jmenovanému opatrovníku, [Anonymizováno], uložil, aby s odbornou péčí usiloval o řádné obnovení činnosti statutárního orgánu společnosti (výrok II.). [Anonymizováno] je aktuálně jako opatrovník společnosti zapsána v obchodním rejstříku, který zdejší soud vede. Rovněž bylo soudu prvního stupně známo, že v době vydání usnesení ze dne 23. 5. 2017, č. j. 80 Cm 25/2017-25, neprobíhalo u zdejšího soudu řízení o jmenování jednatele společnosti.

5. Podle soudu prvního stupně „situaci, kdy jednateli společnosti s ručením omezeným zanikne funkce a valná hromada nezvolí v zákonem stanovené lhůtě nového jednatele, upravuje výslovně zákon o obchodních korporacích, který je zásadně ve vztahu speciality k občanskému zákoníku“. Z dikce ust. § 198 odst. 3 z.o.k. vyplývá, že zanikla-li jednateli společnosti s ručením omezeným funkce a nezvolila-li valná hromada v zákonem stanovené lhůtě nového jednatele, může osoba, která na tom má právní zájem, podat návrh na jmenování chybějícího jednatele soudem. Není-li návrh na jmenování chybějícího jednatele podán, anebo není-li podanému návrhu vyhověno, může soud společnost podle § 198 odst. 3 z.o.k. (i bez návrhu) zrušit a nařídit její likvidaci. Úprava ust. § 198 odst. 3 z.o.k. však nevylučuje, aby soud - dospěje-li k závěru, že takové opatření je s ohledem na poměry konkrétní společnosti vhodnější - jmenoval společnosti opatrovníka podle § 165 odst. 1 o.z. Jakkoliv je i jmenování opatrovníka zásahem do vnitřních poměrů obchodní společnosti, přičemž jde vskutku o ultima ratio při řešení těchto poměrů (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015), jde o zásah méně radikální než zrušení společnosti a nařízení její likvidace. Z řečeného se podle soudu prvního stupně „podává, že soud může společnosti s ručením omezeným jmenovat opatrovníka podle § 165 odst. 1 o.z., nemá-li společnost žádného jednatele (či zanikla-li funkce některému z více jednatelů a zbývající jednatelé nejsou z důvodu zániku funkce některého z nich schopni plnit své funkce), valná hromada nezvolila ve lhůtě podle § 198 odst. 1 z.o.k. nového jednatele a současně nebyl podán návrh na jmenování (chybějícího) jednatele soudem, popř. takovému návrhu nebylo vyhověno. Je potřebné zdůraznit, že institut opatrovníka (stejně jako jmenování chybějících členů statutárního orgánu soudem - srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4235/2013) neslouží k řešení sporů mezi společníky, nýbrž je nástrojem ochrany zájmů dotčené obchodní společnosti, přičemž jsou-li předpoklady pro jmenování hmotněprávního opatrovníka splněny, vyžaduje účel právní úpravy jmenování opatrovníka (ochrana zájmů společnosti), aby tak soud učinil neprodleně. Hmotněprávního opatrovníka právnická osoba potřebuje, jestliže by bez jeho ustanovení došlo k ochromení její činnosti a není ve vlastních silách právnické osoby tuto situaci překlenout. Přitom platí, že jmenování opatrovníka je z povahy věci opatřením toliko dočasné povahy, které trvá po dobu, než bude valnou hromadou zvolen nový jednatel (ust. § 487 odst. 2 o.z.), přičemž ke svolání valné hromady za účelem volby jednatele musí společnost přistoupit bez zbytečného odkladu za využití postupu podle ust. § 183 z.o.k.; případně může valnou hromadu svolat i samotný opatrovník, pro něhož dle ust. § 487 odst. 1 o.z. platí obdobně ustanovení o právech a povinnostech statutárního orgánu. Podle ust. § 487 odst. 2 věty prvé o.z. soud hmotněprávnímu opatrovníku uloží, aby s odbornou péčí usiloval o řádné obnovení činnosti statutárního orgánu právnické osoby. Jakmile je zvolen nový jednatel, funkce opatrovníka bez dalšího (aniž by o tom soud musel rozhodovat) zaniká.

6. Soud prvního stupně ve věci rozhodl v souladu s ust. § 89 odst. 1 zák.č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen “z.ř.s.”) bez nařízení jednání, neboť neprováděl dokazování, když pro relevantnost zjištění potřebných pro posouzení dané věci postačovala zjištění známá soudu z jeho vlastní činnosti (ust. § 121 o. s. ř.), a to konkrétně ohledně toho, že oba společníci společnosti disponují s obchodním podílem představujícím 50% na základním kapitálu společnosti, že společnost má v současné době hmotněprávního opatrovníka jmenovaného usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 5. 2017, č. j. 80 Cm 25/2017-25, které nabylo právní moci dne 7. 6. 2017, a shodná tvrzení účastníků tohoto řízení ohledně existence aktuálně panujících závažných sporů mezi společníky společnosti (ust. § 120 odst. 3 o. s. ř.).

7. Co se věci samé týče, soud prvního stupně se ztotožnil s tvrzením navrhovatele, že z ustálené judikatury vyplývá pořadí, v jakém mají být uplatněna řešení zákonu nevyhovující situace, kdy společnost nemá statutární orgán, a to prvotně (je-li podán návrh), možnost jmenovat jednatele soudem, následně (nebyl-li návrh podán nebo byl zamítnut), přichází v úvahu možnost ustanovení opatrovníka (jde o zásah méně radikální než zrušení společnosti a nařízení její likvidace) a teprve jako poslední možnost, zrušení společnosti s likvidací. V této souvislosti však soud poukazuje na to, že v době, kdy bylo soudem rozhodováno o návrhu na jmenování hmotněprávního opatrovníka společnosti u zdejšího soudu, neprobíhalo řízení o jmenování jednatele společnosti (ostatně i z tohoto důvodu soud návrhu [Anonymizováno] na jmenování hmotněprávního opatrovníka společnosti vyhověl). Za situace, kdy nebyl návrh na jmenování jednatele společnosti podán, nemohl soud (v rozhodné době, tj. v době vydání usnesení o jmenování hmotněprávního opatrovníka společnosti) neprobíhajícímu řízení o jmenování jednatele společnosti dát přednost před navrhovaným jmenováním hmotněprávního opatrovníka společnosti, který soud navíc shledal důvodným a vyhověl mu (zde soud pro úplnost a stručnost odkázal na odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, č. j. 80 Cm 25/2017-25, které nabylo právní moci dne 7. 6. 2017, a které bylo účastníkům řízení známo). Možnost upřednostnění návrhu na jmenování jednatele společnosti, který byl podán až poté, kdy soud pravomocně vyhověl dříve podanému návrhu na jmenování hmotněprávního opatrovníka společnosti, je podle soudu zcela nelogická. Za daného stavu, kdy společnost má aktuálně zapsaného soudem jmenovaného hmotněprávního opatrovníka, není následně podaný návrh navrhovatele na jmenování jednatele společnosti (jakožto další osoby oprávněné jednat za společnost - vedle již pravomocně jmenovaného hmotněprávního opatrovníka společnosti) důvodný. Soud uzavírá, že v daném případě nelze dospět k závěru, že by byly naplněny podmínky ust. § 198 odst. 3 z.o.k. pro jmenování jednatele společnosti soudem, neboť absentuje základní zákonný předpoklad, a to absence statutárního orgánu společnosti, resp. osoby oprávněné za ni jednat, neboť práva a povinnosti statutárního orgánu v současné době náleží soudem pravomocně jmenovanému hmotněprávnímu opatrovníku (srov. ust. § 487 odst. 1 o.z.).

8. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. Odvolatel brojil proti tomu, jak soud prvního stupně shledal nenaplnění podmínek ustanovení§ 198 odst. 3 z.o.k. pro jmenování jednatele soudem. Odvolatel akcentoval, že hmotněprávní opatrovník není statutárním orgánem společnosti, přičemž soud zcela ignoroval řečené ustanovení zákona. V době podání návrhu na jmenování jednatele soudem probíhalo u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 80 Cm 65/2017 řízení o odvolání a jmenování opatrovníka [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] a jmenování paní [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] do této funkce. Byla-li tedy souběžně vedena řízení o jmenování jednatele soudem a jmenování, resp. odvolání opatrovníka, mělo přednost rozhodnutí o jmenování jednatele; přesto soud rozhodl prioritně ve věci opatrovníka, a to usnesením ze dne 6. 11. 2017 na č.l. 44 spisu, kterým návrh zamítl. Nerozhodl-li soud prioritně o jmenování jednatele, bylo na místě obě řízení spojit (jak podotkl Nejvyšší soud ve svém rozsudku pod sp.zn. 29 Cdo 396/2016). Soud prvního stupně však takto nepostupoval, a to navíc za situace, kdy navrhovatel ve svém vyjádření ze dne 29. 9. 2017 (v řízení sp.zn. 80 Cm 65/2017) uvedl zásadní výhrady proti osobě [Anonymizováno]. Na místo toho přerušil řízení o jmenování jednatele soudem z důvodu probíhajícího řízení 80 Cm 10/2017 o vyslovení neplatnosti valné hromady společnosti. Tento postup je chybný. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 3899/2015 bod 24 totiž“… souběžně vedené řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, jímž byla v poměrech projednávané věci odvolána jediná jednatelka společnosti s ručením omezeným, zásadně není důvodem pro přerušení řízení o jmenování opatrovníka společnosti s ručením omezeným podle § 1 odst. 2 z. ř. s. a § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.“. Tím spíše není ani důvodu k přerušení řízení o jmenování jednatele. Napadeným rozhodnutím soud prvního stupně navozuje dojem, že právní mocí jeho usnesení ze dne 23. 5. 2017 č. j. 80 Cm 25/2017-25 nastal neměnný stav a o věci nelze nově rozhodnout. Přitom smysl institutu opatrovnictví je zřejmý - prostřednictvím jmenování opatrovníka dočasně vyřešit poměry ve společnosti, jež může být ochromena z důvodu, že nemá řádný statutární orgán. Toto opatření, právě proto, že je dočasné povahy, trvá pouze do doby, než bude situace vyřešena. Brojil proti tomu, že soud sice uvedl, jmenování opatrovníka je z povahy věci dočasným opatřením, ale nevyvodil z toho patřičný závěr. Namítl též nevypořádání se s kolizí zájmů opatrovnice se zájmy společnosti, s čímž se soud nijak nevypořádal a též vznesl námitku podjatosti soudkyně [Anonymizováno], jež věcně nesprávně a procesně vadně vyhovuje všem návrhům [Anonymizováno] a zamítá návrhy [Anonymizováno] Navrhl změnit napadené usnesení tak, aby odvolací soud jmenoval do funkce jednatele společnosti paní [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] a současně odvolal z funkce její opatrovnici [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] a požadoval náhradu nákladů řízení. V doplnění odvolání ještě brojil proti tomu, že soud ustanovil společnici opatrovnici, a to k návrhu podanému před marným uplynutím lhůty dle § 198 odst. 1 z.o.k., čímž dal najevo, že hodlá záležitost řešit bez ohledu na ust. § 183 věta prvá z.o.k. Dále s odkazem na § 487 odst. 2 o.z. namítl, že opatrovnice ke splnění této povinnosti ničeho neučinila, přičemž odvolateli nezbývá, než se domáhat naplnění svého práva na obsazení obligatorně zřizovaných volených orgánů a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 4235/2013. V dalším doplnění odvolání ještě navrhl alternativně zvážit možnost ustanovit jednatele z okruhu osob stojících mimo rodinu [Anonymizováno], a to paní [Anonymizováno], jež je seznámena s chodem společnosti. V dalším doplnění odvolání uvedl, že se domáhá odvolání [Anonymizováno] z „funkce“ opatrovnice z důvodu, že pokračuje ve svém „škodlivém“ jednání a nepodala řádné daňové přiznání.

9. Účastnice ve svém vyjádření k odvolání shledala odvolání nedůvodným (ztotožnila se s důvody soudu prvního stupně souladnými s judikaturou Nejvyššího soudu) a navrhla potvrzení usnesení soudu prvního stupně. V dalším vyjádření namítla, že navrhovatel do funkce navrhuje svoji manželku a nyní svoji asistentku [Anonymizováno], o které tvrdí, že stojí mimo rodinný spor, když je zjevné, že se jedná o rodinný spor mezi otcem (navrhovatelem) a synem (druhý společník s podílem 50%). Soudem jmenovaný opatrovník je dcera navrhovatele a sestra druhého společníka [Anonymizováno] Stručně rekapitulovala události na počátku rodinného sporu. Navrhla, aby odvolací soud jmenoval členem statutárního orgánu [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], která je dosavadním opatrovníkem účastnice.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

11. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

12. Ohledně odvolatelem vznesené námitce podjatosti vůči soudkyni [Anonymizováno] odvolací soud zdůrazňuje, že rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě a je-li taková pochybnost (objektivně posuzováno) dána. K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak tomu je v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení. Poměrem k věci se rozumí také situace, kdy soudce získal o věci poznatky jinak, než z dokazování prováděného při jednání, např. kdyby jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování, což by mohlo deformovat jeho pohled na věc. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout. Žádné takové okolnosti odvolatel však netvrdil, tím spíše nedokládal. Neexistuje tedy žádná právně relevantní skutečnost, která by nasvědčovala, byť i jen potencionálně o podjatosti námitkou dotčené soudkyně. Věcná a procesní nesprávnost rozhodnutí podle subjektivního přesvědčení navrhovatele - odvolatele není způsobilá založit důvodnou námitku podjatosti. Námitky odvolatele jsou však důvodnými odvolacími námitkami, s nimiž se odvolací soud vypořádal následovně.

13. V prvé řadě soud prvního stupně při své argumentaci v odůvodnění nevyjasnil rozdíl mezi opatrovníkem stanoveným soudem podle § 165 odst. 1 o.z. a opatrovníkem ustanoveným soudem podle § 486 a násl. o.z. Pro oba opatrovníky je společné to, že jde o tzv. hmotněprávní opatrovníky, tedy že do jejich působnosti náleží právní jednání za opatrovance (viz. § 457 a násl. o.z.) - v případě právnické osoby tedy právní jednání za tuto právnickou osobu. Zásadním rozdílem mezi nimi je to, že podle § 486 odst. 1 o.z. je opatrovník právnické osobě jmenován proto, aby mohly být spravovány její záležitosti nebo mohla být hájena její práva, za situace, že právnická osoba statutární orgán resp. jeho člena sice má, nicméně ten či ti záležitosti právnické osoby nespravují či nehájí její práva (jediný jednatel společnosti s ručením omezeným je například v dlouhodobém bezvědomí). Oproti tomu zákonným předpokladem jmenování opatrovníka podle § 165 odst. 1 o.z. je, že statutární orgán právnické osoby nemá dostatečný počet členů potřebný k rozhodování.

14. Podle § 165 odst. 1 o.z. platí, že „nemá-li statutární orgán dostatečný počet členů potřebný k rozhodování, jmenuje na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, chybějící členy soud na dobu než budou noví členové povoláni postupem určeným v zakladatelském právním jednání; jinak soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, kdykoli se o tom při své činnosti dozví“. Ve vztahu určité speciality k § 165 odst. 1 o.z. vztahujícímu se na všechny právnické osoby a řešícímu situaci absence dostatečného počtu členů statutárního orgánu nutného pro rozhodování (potažmo tak samozřejmě též situaci nulového počtu členů statutárního orgánu, tedy i absence jediného jednatele společnosti), je ust. § 198 z.o.k. vztahující se výlučně na společnosti s ručením omezeným. Podle § 198 odst. 1 z.o.k. „v případě smrti jednatele, odstoupení nebo odvolání z funkce anebo jiného ukončení jeho funkce, anebo v případě zániku právnické osoby, která je jednatelem, bez právního nástupce zvolí valná hromada do 1 měsíce nového jednatele“, podle § 198 odst. 3 z.o.k. „nebude-li jednatel zvolen podle odstavce 1, jmenuje jednatele soud na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a to na dobu, než bude řádně zvolen nový jednatel, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci“. Z ust. § 198 z.o.k. tedy vyplývá, že postup zahrnující jmenování jednatele je vztažen výlučně k situaci, kdy společnost nemá žádného jednatele (a zároveň není rušena). To ostatně vyplývá též z judikatury viz. usnesení NS ze dne 20. 4. 2016 sp.zn. 29 Cdo 3899/2016, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59/2017: „Soud může společnosti s ručením omezeným jmenovat opatrovníka podle § 165 odst. 1 o. z., nemá-li společnost žádného jednatele či zanikla-li funkce některému z více jednatelů a zbývající jednatelé nejsou z důvodu zániku funkce některého z nich schopni plnit své funkce, valná hromada nezvolila ve lhůtě podle § 198 odst. 1 z. o. k. nového jednatele a současně nebyl podán návrh na jmenování chybějícího jednatele soudem, popř. takovému návrhu nebylo vyhověno.“ Se soudem prvního stupně lze tedy souhlasit potud, že nebyl-li podán návrh na jmenování jednatele podle § 198 odst. 3 z.o.k., když toto řízení lze zahájit dle zákona jen na návrh, pak lze, a to i bez návrhu, jmenovat společnosti s ručením omezeným nemajícího jednatele jen opatrovníka, a to i bez návrhu. Se soudem prvního stupně však nelze souhlasit v tom, že jde o řešení definitivní, dále již neměnné, vylučující možnost podání „následného“ návrhu na jmenování jednatele a vylučující vyhovění tomuto návrhu.

15. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu - usnesení NS ze dne 8. 12. 2015 sp.zn. 29 Cdo 4384/2015, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 102/2016, které se však týká opatrovníka jmenovaného dle § 165 odst. 2 o.z., že jmenování opatrovníka je řešením tzv. ultima ratio. Tento závěr lze akceptovat a platí tak, že jakýkoli zásah moci soudní do vnitřních záležitostí soukromoprávní právnické osoby, tedy i společnosti s ručením omezeným, může být jen na základě zákona a jako nejzazší opatření. [právnická osoba] je tak nejenom ustanovené opatrovníka dle § 165 odst. 2 o.z. - tzv. kolizního, leč je jím též i ustanovené opatrovníka podle § 165 odst. 1 o.z. Podle pořadí vytýčeného soudem prvního stupně je-li podán návrh přímo na jmenování absentujícího člena statutárního orgánu právnické osoby, v poměrech společnosti s ručením omezeným na jmenování absentujícího jediného jednatele, neuplatní se řešení ultima ratio spočívající ve jmenování opatrovníka. Z uvedeného pak ovšem, podle odvolacího soudu, vyplývá a contrario též i to, že byl-li již ustanoven opatrovník rozhodnutím soudu podle § 165 odst. 1 o.z., nebrání to za situace, že absentuje jediný jednatel společnosti, zvolit případně jmenovat, a to i rozhodnutím soudu, jednatele společnosti. Jinak řečeno, z ust. § 487 odst. 2 o.z. vyplývá, že základní funkcí opatrovníka právnické osoby (ustanoveného za situace, že tato má obsazenu funkci statutárního orgánu) je, aby s odbornou péčí usilovat o řádné obnovení činnosti statutárního orgánu právnické osoby. Tím spíše pak u opatrovníka jmenovaného podle § 165 odst. 1 o.z., na nějž se ust. § 487 odst. 2 o.z. též v příslušném rozsahu a s přihlédnutím ke speciální situaci vztahuje, je jeho základní povinností usilovat o obnovení činnosti statutárního orgánu. To u absence statutárního orgánu obnáší usilovat o příslušný vznik jeho funkce - volbou, jmenováním či jinak (viz. § 151 odst. 1 o.z.). U jednatele společnosti s ručením omezeným to znamená, že opatrovník má povinnost usilovat o to, aby byl valnou hromadou zvolen či jediným společníkem společnosti s ručením omezeným jmenován jednatel. Tím by postavení opatrovníka zaniklo. Nicméně to nijak nevylučuje ani to, aby byla funkce jednatele obsazena za pomoci moci veřejné, tedy rozhodnutím soudu podle § 198 odst. 3 z.o.k. Je třeba si uvědomit, že opatrovník podle § 165 odst. 1 o.z. může být právnické osobě ustanoven soudem v řízením zahájeném i bez návrhu, zatímco jmenování jednatele podle § 198 odst. 3 z.o.k. vyžaduje návrh, tedy iniciativu osoby mající na jeho jmenování právní zájem. Jak ostatně uvedl i soud prvního stupně, ač následně vyvodil chybné závěry, pořadí řešení situace absence jediného jednatele společnosti s ručením omezeným je takové, že primárním řešením je volba jednatele valnou hromadou ve lhůtě jednoho měsíce resp. jeho jmenování jediným společníkem v této lhůtě (§ 198 odst. 1 z.o.k.), nestane-li se tak, nastupuje možnost osoby mající na tom právní zájem navrhnout jmenování jednatele soudem, není-li učiněn ani takový návrh, nastupuje možnost ustanovení opatrovníka podle § 165 odst. 1 o.z., a to i bez návrhu. Dojde-li k jeho ustanovení, ze zákona ani z logiky věci nevyplývá, že již není možné jmenování jednatele rozhodnutím soudu podle § 198 odst. 3 z.o.k. Zákon podání takového návrhu neomezuje žádnou lhůtou a není omezeno ani logikou věci, naopak. Z logiky věci totiž vyplývá, že působnost jednatele včetně jednatele jmenovaného soudem je širší, než působnost opatrovníka, včetně opatrovníka jmenovaného podle § 165 odst. 1 o.z.

16. Primárně je, na základě výše uvedených skutečností, nutné vidět a potažmo také zohlednit, že funkce jednatele je funkcí statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným, tedy funkcí jejího vnitřního orgánu s rozsáhlými zástupčími oprávněními (jak navenek, tak i dovnitř společnosti). Jednateli náleží jak kompletní obchodní vedení společnosti s ručením omezeným (viz. § 195 odst. 1 z.o.k.), tak další oprávnění a povinnosti, určené zákonem případně společenskou smlouvou. Těmi je například právo a zároveň povinnost svolat valnou hromadu společnosti (§ 181 a násl. z.o.k.), informační povinnost vůči společníkům společnosti (viz. § 155 a 156 z.o.k.) atd. Zastoupení společnosti s ručením omezeným svým jednatelem coby členem statutárního orgánu je oprávněním sui generis. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.7.2019 sp.zn. 27 Cdo 4593/2017, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/2020 : „Zastoupení právnické osoby členem statutárního orgánu je zastoupením svého druhu (sui generis), na něž nedopadá ani úprava smluvního zastoupení (§ 441 až 456 o. z.), ani úprava zastoupení zákonného (§ 457 až 488 o. z.)“. Dále Nejvyšší soud v rozhodnutí uvedl, že „Jakkoliv je vztah mezi členem statutárního orgánu a právnickou osobou, o jejíž orgán jde, vztahem smluvním (vzniká na základě souhlasného projevu vůle právnické osoby a dotčeného člena), rozsah zástupčího oprávnění je primárně upraven zákonem a v jeho mezích zakladatelským právním jednáním (srov. důvody R 10/2019). Člena statutárního orgánu nelze považovat za zmocněnce právnické osoby (jednajícího na základě plné moci), ale ani za typického zákonného zástupce či dokonce opatrovníka právnické osoby. S ohledem na specifika postavení člena statutárního orgánu se Nejvyšší soud kloní k závěru, že nejde ani o zástupce smluvního, ani o zástupce zákonného“. Nejvyšší soud tedy zásadně odlišuje postavení opatrovníka od postavení člena statutárního orgánu. Je tedy nutné vidět, že postavení jednatele coby statutárního orgánu (zástupce sui generis) společnosti s ručením omezeným je zásadně odlišné od postavení jejího opatrovníka. Na opatrovníka se co do práv a povinností uplatní ustanovení o právech a povinnostech člena statutárního orgánu toliko obdobně, působnost opatrovníka se jen přiměřeně řídí ustanoveními o působnosti statutárního orgánu viz. § 487 odst. 1 o.z., jenž se uplatní též i na opatrovníka ustanoveného dle § 165 odst. 1 o.z. Zásadním tedy je, že statutární orgán je součástí zákonem dané, tzv. statusové (viz. § 1 odst. 2 o.z.) struktury právnické osoby, a potažmo i jednatel je tak součástí této vnitřní struktury obligatorních orgánů u společnosti s ručením omezeným. Oproti tomu opatrovník je osobou vykonávající ve větší či menší míře jen část oprávnění statutárního orgánu, a to ještě přiměřeně resp. obdobně, po dobu nezbytně nutnou, a nezbytně nutné rozsahu. Opatrovník (dle § 165 odst. 1 o.z.) je projevem tzv. ultima ratio opatření, jež nastupuje jen neprobíhá-li řízení o jmenování jednatele společnosti. A contrario to znamená, že probíhá-li řízení o jmenování jednatele společnosti, byť má společnost opatrovníka dle § 185 odst. 1 o.z., nebrání to, aby byl jednatel soudem jmenován. Funkce jednatele je totiž z výše uvedených důvodů funkcí představující jeden ze dvou obligatorních orgánů společnosti s ručením omezeným - jednatel a valná hromada. Z ust. § 198 z.o.k. vyplývá, že účelem sledovaným zákonem je, aby společnost měla po celou dobu své existence obsazenu funkci jednatele, pročež není namístě výklad dávající „přednost“ opatrovníkovi společnosti před jednatelem, tedy dovozující, že má-li již společnost jmenovaného opatrovníka, nelze jí, byť soudem, jmenovat likvidátora. Opatrovník právnické osoby (§ 165 odst. 1 o.z.) je osobou se speciálními právy a povinnostmi (§ 457 a násl. ve spojení s § 165 odst. 1 o.z.), nenahrazující člena statutárního orgánu resp. statutární orgán právnické osoby, ale jen suplující jej toliko v části jeho oprávnění a povinností. Je postavením nikoli alternativním ke členovi statutárního orgánu, ale postavením toliko jej v části práv a povinností suplujícím. To, že právnické osobě byl jmenován opatrovník, nenahrazuje nutnost jmenování chybějícího člena statutárního orgánu, včetně jeho jmenování podle § 165 odst. 1 o.z. a tím spíše pak jednatele podle speciálního § 198 odst. 3 z.o.k. Ust. § 198 odst. 3 z.o.k. totiž pro případ, že jednatel nebyl jmenován, a to ani soudem, zakládá speciální skutkovou podstatu jsoucí důvodem zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací, a to i bez návrhu.

17. Vzhledem k chybnému právnímu závěru soudu prvního stupně, jenž se již následně věcně nezabýval podmínkami jmenování jednatele předmětné společnosti s ručením omezeným soudem, nezbylo odvolacímu soudu, než podle § 219a odst. 1 písm. a), b) a odst. 2 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o. s. ř.). V tomto řízení soud prvního stupně samozřejmě zváží vhodnost navržené osoby či osob ke jmenování jednatelem předmětné společnosti, a to ve vztahu ke všem podstatným skutečnostem, kdy samozřejmě i pro tyto osoby platí, že jednatelem společnosti by neměla být jmenována osoba, jejíž zájmy jsou v kolizi se zájmy společnosti.