o uložení povinnosti provést zápis do seznamu akcionářů, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 22. srpna 2018 č. j. 55 Cm 81/2016-146,

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal po žalovaném uložení povinnosti zápisu do seznamu akcionářů s tím, že vlastní v petitu žaloby specifikované, listinné akcie na jméno žalovaného. Ty nabyl na základě smlouvy o prodeji akcií uzavřené dne 6. 9. 2014 mezi notářkou [Anonymizováno], se sídlem v [Anonymizováno], jako prodávající a žalobcem, jako kupujícím, ve znění dodatku 16. 2. 2015. Označená notářka citované čtyři kusy akcií na žalobce převedla smlouvou v rámci nařízené „likvidace dědictví“ po zůstaviteli [Anonymizováno], zemřelém dne [Anonymizováno]. Se svolením soudu, projednávajícího dědictví, byly předmětné 4 kusy akcií prodány notářkou z tzv. volné ruky, tedy mimo dražbu. Notářka [Anonymizováno] žalovaného informovala o prodeji akcií, zaslala mu dne 2. 12. 2014 ověřenou kopii kupní smlouvy o prodeji akcií a další listiny týkající se prodeje akcií žalovaného v rámci likvidace dědictví. Vyzvala žalovaného, aby nabyvatele akcií zapsal do seznamu akcionářů, ten nakonec zápis žalobce do seznamu akcionářů odmítl s odůvodněním, že převod akcií je absolutně neplatný pro absenci rubopisu. Žalobce je přesvědčen, že postup žalovaného, spočívající v odmítavém stanovisku, není po právu a žalobce má právo být zapsán v seznamu akcionářů. Notářka [Anonymizováno] prováděla likvidaci dědictví dle ust. § 175t a 175u o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť dědické řízení bylo zahájeno v roce 2004. K nabytí akcií žalobcem nedošlo převodem. Na této skutečnosti nemění nic to, že se tak stalo smlouvou uzavřenou s notářkou a žalobcem nazvanou Smlouva o prodeji. K nabytí akcií došlo v rámci likvidace dědictví. Žalobce není dědicem zemřelého [Anonymizováno] ani smluvní stranou, dvojstranného jednání mezi převádějícím původním vlastníkem a novým nabyvatelem akcií. Způsob nabytí se neodvíjí od svobodné vůle prodávajícího původního vlastníka, nejedná se dvojstranný projev vůle. Vlastnické právo k akciím na žalobce přešlo. Žalobce má proto právo být zapsán do seznamu akcionářů žalovaného dle § 269 odst. 2 Zákona o obchodních korporacích a § 265 Zákona o obchodních korporacích.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal, neboť notářka [Anonymizováno] předmětné akcie převáděla smlouvou, jako soudem pověřená soudní komisařka, prodejem mimo dražbu, v rámci likvidace dědictví. Jednalo se o smluvní převod, neboť podkladem nabytí vlastnického práva měla být smlouva jako dvoustranný projev vůle smluvních stran žalovaného a notářky. K přechodu akcií, jak se snaží dovodit žalobce, v tomto případě, nedošlo a dojít nemohlo. Pokud žalobce tvrdí, že na něj přešly akcie a nebyly převedeny, pak by musel o této skutečnosti žalovanému předložit důkaz listinou. V rámci řízení o dědictví by akcie na žalobce mohly přejít pouze v případě, kdyby žalobce předmětné akcie zdědil a důkazem o této skutečnosti by bylo pravomocné usnesení o dědictví. Toto se však v daném případě nestalo. Žalobce žalovanému předmětné akcie předložil, ale nebyly opatřené řádným rubopisem ve prospěch žalobce. Převod akcií na žalobce na základě smlouvy nelze považovat za platný vzhledem k absenci rubopisu. Žalovaný písemnou smlouvu o převodu akcií ze 4. 9. 2014 považuje za neplatnou.

3. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 1. listopadu 2016 č. j. 55 Cm 81/2016-50 žalobci vyhověl.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání.

5. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. března 2018 č. j. 7 Cmo 553/2016-77 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení pro nepřezkoumatelnost v podstatné části.

6. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (rozsudkem v záhlaví tohoto usnesení specifikovaným) rozhodl tak, že „Zamítá se žaloba žalobce, aby žalovanému byla uložena povinnost zapsat žalobce do seznamu akcionářů v rozsahu údajů: jméno akcionáře: [Anonymizováno], bydliště akcionáře: [adresa], e-mailová adresa: [e-mail], číslo bankovního účtu: [č. účtu], druh a jmenovitá hodnota akcií: kmenová akcie na jméno, jmenovitá hodnota 10.000 Kč, označení akcie C/314, kmenová akcie na jméno, jmenovitá hodnota 5.000 Kč, označení akcie D/125, kmenová akcie na jméno, jmenovitá hodnota 1.000 Kč, označení akcie E/361, kmenová akcie na jméno, jmenovitá hodnota 1.000 Kč, označení akcie E/362.“ (výrok II.) a dále rozhodl, že „Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení v částce 19.428 Kč, na účet [Anonymizováno], AK [Anonymizováno], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.“ (výrok II.).

7. Soud prvního stupně v rámci odůvodnění vyšel z následujícího a učinil následující závěry ohledně stěžejních námitek:

1) Listinnými důkazy (jež specifikoval) došlo k prokázání relevantních skutečností vedoucích k tomu, že notářka [Anonymizováno] projednávala předmětné dědictví, jakož i realizovala úkony v rámci likvidace dědictví (včetně prodeje veškerého majetku zůstavitele [Anonymizováno]), a to vše v souladu s ust. § 175a - 175 zd o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013.

2) Ze smlouvy o prodeji akcií obchodní společnosti [Jméno žalovaného]. ze dne 4. 9. 2014 (dále též jen „smlouva“) vzal soud za prokázané, že smlouva byla uzavřena mezi [Anonymizováno], notářkou v [Anonymizováno] jako soudní komisařkou pověřenou Okresním soudem v [Anonymizováno] k projednání dědictví po zemřelém [Anonymizováno], jako stranou prodávající, a [Anonymizováno], jako stranou kupující. V bodě IV. smlouvy bylo konstatováno, že kupující bere na vědomí, že vzhledem k tomu, že listinné akcie se po úmrtí zůstavitele nenašly, byl Okresním soudem v [Anonymizováno] podán návrh na umoření předmětných akcií. Po uzavření smlouvy, před vydáním rozvrhového usnesení, byly listinné akcie soudu zaslány, předány nabyvateli a návrh na umoření vzat zpět.

3) Ohledně platnosti smlouvy o prodeji akcií se soud neztotožnil s názorem žalovaného, že smlouva je neplatná proto, že v době uzavření smlouvy dne 4. 9. 2014 byly akcie „ ztraceny“. Z dokazování (dodatek ke smlouvě o prodeji akcií ze dne 16. 2. 2015, kopie listinných akcií společnosti [Jméno žalovaného]. předložené žalobcem) vyplynulo, že akcie v listinné podobě v době podpisu smlouvy dne 4. 9. 2014 reálně existovaly, pouze nebyly dohledány v rámci úkonů soudního komisaře při likvidaci dědictví a v rámci likvidace dědictví po zemřelém [Anonymizováno] byly notářkou žalobci, jako nabyvateli, prokazatelně předány.

4) K námitce žalovaného týkající se neplatnosti smlouvy o prodeji akcií ze dne 4. 9. 2014 z důvodu nesprávného označení akcií lze uplatnit ust. § 578 o.z., dle kterého chyby v psaní nebo počtech nejsou právnímu jednání na újmu, je-li jeho význam nepochybný. Strany smlouvy si zjevně byly pochybení, spočívajícím v nesprávném označení části převáděných akcií, vědomy, neboť dne 16. 2. 2015 uzavřely dodatek ke smlouvě o prodeji akcií, ve kterém došlo k upřesnění označení 2 kusů převáděných akcií.

5) V době uzavření smlouvy nebyl převod akcií společnosti [Jméno žalovaného]. omezen. Jak vyplynulo z úplného výpisu z obchodního rejstříku, účinky rozhodnutí o omezení převoditelnosti akcií, nastaly dnem 21. 10. 2014 (§ 431 odst. 1 z. o. k.). Pokud byla smlouva o převodu akcií uzavřena 4. 9. 2014, došlo k tomu před omezením převoditelnosti akcií souhlasem představenstva. Účinky omezení převodu akcií je nutno zkoumat ke dni uzavření případné smlouvy o prodeji akcií (nikoliv vázat omezení převoditelnosti akcií k okamžiku předání akcií či k rubopisování akcií).

6) Ke dni vyhlášení rozhodnutí, jak uvedl sám žalobce, akcie notářem rubopisovány nebyly. Přestože byla uzavřena platná kupní smlouva týkající se předmětných akcií, došlo k předání akcií nabyvateli, akcie nebyly opatřeny rubopisem jako dalším z předpokladů převodu vlastnického práva k cennému papíru dle ust. § 1103 o. z. Žalobce není vlastníkem akcií společnosti [Jméno žalovaného]., soud proto jeho požadavek na jeho zápis do seznamu akcionářů zamítl.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání. V odvolání vznesl tyto stěžejní odvolací námitky:

1) Podstatou je to, že notář při likvidaci dědictví neprojevuje vůli prodat/převést věc ve svém vlastnictví. Právě tato jednota osoby projevující vůli převodu a osoby vlastnící převáděnou věc by dávala podstatu termínu převodu. V dané věci je to pojmově vyloučeno, neboť notářka zpeněžovala to, co jí nikdy nepatřilo, nýbrž patřilo po zůstaviteli do likvidační podstaty. Rubopis napsaný neoprávněnou (jinou) osobou než oprávněným vlastníkem nedává smyslu. Notářka nemohla projevit vůli prodat akcie, které jí nepatřily. Toto pouze zprostředkovala, a to v závislosti na soudem schválené likvidaci dědictví. To, že byla při zcizení akcií využita terminologie kupní smlouvy (smlouva o prodeji akcií - § 175u o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013) patrně přispělo k mylným úvahám žalované. Prvotní a základní nevyhnutelnou pohnutkou, která vyvolala nakládání s akciemi, tak nebyla vůle notářky, nýbrž úmrtí zůstavitele [Anonymizováno].

2) Z rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 316/2008 ze dne 9. 2. 2011 žalobce dovozuje, že uvedené rozhodnutí ani náznakem nezmiňuje to, že při likvidaci dědictví by se mělo jednat o převod vlastnictví namísto teorií a praxí obecně přijímaného nabývání přechodem při úmrtí vlastníka, tj. mortis causa. Výsledkem dědického řízení po [Anonymizováno] bylo ohledně 4 kusů dotčených akcí uzavření smlouvy o prodeji při zpeněžení v rámci likvidace. Tento výsledek je však stále svou podstatou přechodem a nikoli převodem. To dovozuje i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2015 sp. zn. 21 Cdo 2720/2014.

3) Žalobce se obrátil neformálně na notáře [Anonymizováno] v [Anonymizováno], který je od 1. 4. 2016 nástupcem notářky [Anonymizováno], s tím, aby na vzniklou situaci reagoval, tj. s dotazem zda akcie opatří rubopisem. Notář jakékoli dodatečné kroky v dané věci však odmítl s odkazem na dřívější stanovisko notářky [Anonymizováno]. S totožnou žádostí na notáře se žalobce obrátil i písemně a notář i nadále odmítá opatřit akcie rubopisem s odkazem na shodnou argumentaci, jakou uplatňuje žalobce v tomto řízení. Notář zastává v této právní otázce shodné právní stanovisko jako žalobce, tedy že se v případě nabytí akcií v rámci dědického řízení jedná o jejich přechod a není tak povinností notáře opatřit akcie rubopisem.

9. Navrhl, aby odvolací soud změnil odvoláním napadený rozsudek tak, že návrhu vyhoví a přizná mu náhradu nákladů řízení.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

11. Podle § 263 z. o. k. akcie může mít formu cenného papíru na řad nebo na doručitele; to platí obdobně pro zaknihované akcie. Akcie ve formě cenného papíru na doručitele se označuje jako akcie na majitele. Akcie ve formě cenného papíru na řad se označuje jako akcie na jméno. Podle § 1103 odst. 2 věta první o.z. vlastnické právo k cennému papíru na řad se převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání.

12. Zásadní odvolací námitkou v dané věci je, že žalobce měl nabýt předmětné akcie v rámci jejich přechodu v důsledku smrti jejich „původního“ vlastníka. Že tak na něj nebyly vlastně převedeny, nedošlo ohledně nich k převodu při likvidaci dědictví, ale že došlo k přechodu akcií coby součásti dědictví. Odvolací soud nemá důvodu odchýlit se od svého původního právního názoru v tom, že tzv. likvidace dědictví představovaná postupem podle § 175a - 175 zd o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013, jímž se řídila v daném případě (vzhledem k okamžiku smrti původního vlastník akcií - akcionáře), shodně tak jako likvidace pozůstalosti podle § 195 a násl. z. ř. s. (jež se uplatní ohledně situací nastalých od 1. 1. 2014 a na danou věc tedy nedopadá, ovšem v principech a zásadách rozvádí a precizuje předchozí právní úpravu), je procesem řešícím situace, kdy dědictví nepřechází na dědice. Nedochází tedy k přechodu dědictví - jeho obsahu, ale obsah dědictví se stává tzv. likvidační podstatou, tedy věcmi, právy a jinými majetkovými hodnotami ze zůstavitelova majetku (§ 175u odst. 1 o. s. ř.), které je třeba zpeněžit. V rámci likvidace dědictví tak toto „dědictví“, tedy likvidační majetková podstata, nepřechází na její nabyvatele, ale je jim převáděna za úplatu, je zpeněžována. To platí i o akciích, jsou-li součásti likvidovaného dědictví. I ty jsou zpeněženy, tedy prodány zájemci o ně. Není pak ovšem žádného věcného ani právního důvodu, aby takový prodej akcií proběhl jinak, než v případech, kdy nejsou akcie „likvidovány“ v rámci „likvidace dědictví“, tedy převáděny v rámci této likvidace. Plně se proto pro takový převod činěný ode dne 1. 1. 2014 uplatní ust. § 269 odst. 1 z. o. k. ve spojení s ust. § 1103 odst. 2 o. z. Je tudíž i „povinností notářky současně s uzavřením kupní smlouvy a předáním akcií i předmětné akcie opatřit rubopisem“. Jinak řečeno protože byly v rámci tzv. likvidace dědictví dle § 175a - 175zd o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013 převáděny akcie na jméno, a to převáděny již po dni 1. 1. 2014 pročež se na tento samotný převod použijí právní předpisy účinné v době jeho učinění, je třeba kromě smlouvy a jejich předání též rubopis těchto akcií. To by ostatně což platilo i pro likvidaci pozůstalosti dle § 195 a násl. z. ř. s. (zemřel-li by zůstavitel v době ode dne 1. 1. 2014), byly-li akcie převáděny smlouvou.

13. S argumentací odvolacího soudu souzní i judikatura, viz. právě odvolatelem uvedené usnesení NS ze dne 12.8.2015 sp.zn. 21 Cdo 2720/2014, podle nějž „Byla-li pravomocným usnesením soudu nařízena likvidace dědictví, je tím - jak bylo vyloženo již výše - vyloučeno, aby kdokoliv z titulu dědického práva nabyl dědictví, nebo aby dědictví nebo jeho část připadly státu z titulu universální sukcese jako tzv. odúmrť. Znamená to (mimo jiné), že po pravomocném nařízení likvidace dědictví nemůže obchodní podíl zůstavitele ve společnosti s ručením omezeným přejít na "dědice" a že zůstavitelův majetek patřící do likvidační podstaty může přejít (být převeden) na jiného pouze na základě jeho zpeněžení provedeného ve smyslu ustanovení § 175u odst. 1 OSŘ“. Nejvyšší soud právě tímto rozhodnutím zdůraznil, že nepřešla-li „majetková masa“ představující dědictví na dědice, pak coby odúmrť přešla na stát. Přechod jsoucí následkem úmrtí fyzické osoby tak nastal vůči státu, a nastal-li přechod vůči státu, nemohl nastat vůči nikomu jinému, tedy ani vůči žalobci resp. nabyvatelům likvidovaného dědictví. Prodává-li následně stát jednotlivé složky takovéto odúmrti, jde již o jejich převod, což ostatně NS výslovně zdůraznil tak, že „zůstavitelům majetek patřící do likvidační podstaty může přejít (být převeden) na jiného pouze na základě zpeněžení provedeného ve smyslu § 175u odst. 1 o. s. ř.“. To, že v dané souvislosti realizace likvidace dědictví zdůraznil pojem „převod“, zatímco u přechodu na stát coby odúmrti převod nekonstatoval, leč hovoří výlučně o „přechodu“ odúmrti na stát, znamená právě opak právního názoru odvolatele. Tedy, že nikoli věci v rámci realizace likvidace dědictví přecházejí, leč naopak jsou převáděny, a to smluvně. O uvedeném svědčí i usnesení Okresního soudu v [Anonymizováno] rozhodujícího notářkou v [Anonymizováno] [Anonymizováno] č. j. 26D 352/2004-168 ze dne 27. 10. 2011 nařizující likvidaci dědictví po zemřelém [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], v němž se uvádí, že „vzhledem ke skutečnosti, že dědictví odmítli dědici všech zákonných dědických skupin, připadá dědictví v souladu s ustanovením § 462 o. z. Českému státu jako odúmrť“. Tím, že dědictví připadlo státu coby odúmrť, došlo k přechodu dědictví na stát. Další přechod v důsledku úmrtí zůstavitele, tak jak tvrdí odvolatel, již není ani právně, ani logicky možný. Smrt zůstavitele je jedinečná a také jediná právní skutečnost, v jejímž důsledku dochází k přechodu dědictví, a nepřechází-li na dědice, pak přechází ve smyslu výše uvedeného na stát. Jak již bylo zdůrazněno, je účelem likvidace dědictví získání prostředků na úhradu dluhů, což byl i daný případ předluženého dědictví. Likvidace se provádí převodem - prodejem aktiv dědictví, pročež zákon pro takový prodej nestanoví žádné zvláštní podmínky. Pro převod vlastnictví kmenových akcií na jméno v listinné podobě (coby cenných papírů na řad a potažmo tak akcií na jméno) je ve smyslu § 1103 odst. 2 o. z. ve spojení s § 263 z. o. k. nutný rubopis a smlouva k okamžiku jejich předání. V dané věci nebylo prokázáno rubopisování převáděných předmětných akcí, jak správně vyhodnotil soud prvního stupně, pročež nebylo prokázáno, že by se žalobce stal vlastníkem předmětných akcií a tím pádem i akcionářem žalované společnosti. Jeho poukaz na postup převodu resp. přechodu u směnek je nedůvodný, neboť podle § 1103 odst. 2 o. z. toliko „o náležitostech rubopisu a jeho přijetí, jakož i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn a jak toto oprávnění prokazuje, platí ustanovení právního předpisu upravujícího směnky“, tedy podle zák. č. 191/1950 Sb. , směnečného a šekového zákona. O převodu či přechodu akcií tedy nikoli. Ke stejným závěrům o nutnost rubopisu, jako odvolací soud, dochází i komentářová literatura, viz. Štenglová I., Havel B., Cileček F., Kuhn P., Šuk P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C.H.Beck. 2020 s. 617: „K okamžiku, kdy je akcie na jméno poté, co byla uzavřena smlouva o jejím převodu (třeba i konkludentně), opatřena rubopisem a kdy je předána nabyvateli, se nabyvatel stává jejím vlastníkem (§ 1103 odst. 2 o. z.)“.

14. Odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil z výše uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

15. Jelikož žalobce coby odvolatel nebyl v rámci odvolacího řízení vůbec úspěšný, náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v souladu se zásadou úspěchu v řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., úspěšnému žalovanému. Žalovanému však v rámci tohoto odvolacím řízení žádné náklady řízení nevznikly, proto rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.