o přiznání práva na jinou výši protiplnění, o odvolání žalobců a), b), c), e) proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 73 Cm 2/2019- 180 ze dne 1. června 2020

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně (dále jen soud) rozhodl, že žaloby žalobců a), b), c), e) se odmítají a že ve vztahu žalobců a), b), c), e) a žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že žalobou došlou soudu dne 4. 1. 2019 se žalobci a), b), c), e) domáhali po žalované dorovnání protiplnění v důsledku nuceného přechodu účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře - na žalovanou, že usnesením ze dne 28. 1. 2020, čj. 73 Cm 2/2019-83 vyzval žalobce a), b), c), e), aby ve stanovené doplnili žalobu o konkrétní výši žalobního nároku, o konkrétní výši protiplnění, které požadovali po žalované, že žalobci a), b), c), e) podáním došlým soudu dne 15. 3. 2020 soudu sdělili, že výzvě nevyhoví, že považují žalobu za projednatelnou, že není potřeba uvést konkrétní výši protiplnění. Soud uvedl též, že poskytl žalobcům a), b), c), e) poučení o tom, jak se mají zachovat, aby byly jejich žaloby schopné projednání. Žalobci a), b), c), e) výzvě soudu nevyhověli, nezformulovali alespoň hrubou představu o tom, jakého vypořádání se domáhají. Soud konstatoval, že nárok žalobců a), b), c), e) je nárokem na zaplacení dorovnání za zrušené akcie uplatněným menšinovými akcionáři žalobou na plnění, že taková žaloba musí splňovat náležitosti § 79 o. s. ř. a musí z ní být patrno, čeho se žalobci domáhají. Soud dospěl k tomu, že požadují-li žalobci peněžité plnění, musí být ze žalob patrno, jakou částku jim má žalovaný zaplatit a nemůže-li být peněžitý nárok přesně vyčíslen, musí být uveden alespoň v přibližné výši. Neuvede-li žalobce, čeho se domáhá, jde o podání neurčité a soud by měl žalobce vyzvat podle § 43 o. s. ř. k doplnění žaloby, přičemž není-li nedostatek odstraněn, nelze v řízení pokračovat a soud takovou žalobu usnesením odmítne. Soud uzavřel, že jelikož žalobci a), b), c), e) neodstranili vady svých žalob, přičemž jde o takové vady, pro které nelze v řízení pokračovat, je třeba žalobu odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. Námitku, že výzva neobsahovala řádné poučení, shledal nedůvodnou, když výzva obsahovala citaci ust. § 43 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení mezi žalobci a), b), c), e) a žalovanou rozhodl soud podle § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalované, která by měla právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady nevznikly.

2. Proti uvedenému usnesení se žalobci a), b), c), e) odvolali. Uvedli zejména, že již v žalobě ze dne 2. 1. 2019 odůvodnili, proč je jejich žalobou uplatněný petit přípustný a plně projednatelný, přičemž odkázali na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, na ust. § 153 odst. 2 OSŘ a na autoritativní komentářovou literaturu. Odkázali na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4712/20076 ze dne 16. 12. 2009, které se týká institutu práva výkupu ve smyslu ust. § 183i a násl. dřívějšího ObchZ. a na pravomocné usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 179/2017 - 17 ze dne 27. 4. 2018, ve věci přiznání práva na jinou výši protiplnění, resp. zaplacení dorovnání, podle ust. § 390 ZOK, ve kterém Vrchní soud v Praze změnil usnesení Městského soudu v Praze tak, že žaloba se neodmítá. Vrchní soud v Praze označil za odpovídající ust. § 390 odst. 1 ZOK a plně soudem projednatelný žalobní petit, který zněl: „... aby soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši násobku mezi soudem stanovenou a valnou hromadou společnosti [právnická osoba]. určenou výší protiplnění a celkovým počtem akcií vlastněných žalobkyní.“. Uvedli, že v daném případě nemusí žalobci zformulovat v petitu přesnou představu o výši požadovaného doplatku na protiplnění. Uvedli též, že výzva soudu neobsahovala řádné poučení, a již proto nebylo možno žalobu odmítnout. Soud se nevypořádal s argumentací žalobců obsaženou v žalobě. Navrhli, aby odvolací soud napadené soudu zrušil, případně změnil, že se žaloby neodmítají.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí podle 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

4. Ze spisu odvolací soud zjistil, že žalobci a), b), c), e) se domáhali po žalované, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci a) částku rovnající se součinu soudem v tomto řízení stanoveného dorovnání protiplnění (tj. rozdílu mezi přiměřeným a dosud vyplaceným protiplněním) za každou jednu akcii společnosti [právnická osoba]., přešlou do vlastnictví žalovaného v návaznosti na usnesení valné hromady uvedené společnosti konané dne 3. 10. 2018, a počtu 4 335 akcií této společnosti vlastněných žalobcem a), úrok ve smyslu ust. § 388 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., ve výši 4,09 % p. a., z uvedené částky ode dne 6. 11. 2018 do zaplacení, od něhož bude odečtena částka 319,82 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,00 % p. a. z částky ode dne 10. 11. 2018 do zaplacení, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci b) částku rovnající se součinu soudem v tomto řízení stanoveného dorovnání protiplnění (tj. rozdílu mezi přiměřeným a dosud vyplaceným protiplněním) za každou jednu akcii společnosti [právnická osoba]., přešlou do vlastnictví žalovaného v návaznosti na usnesení valné hromady uvedené společnosti konané dne 3. 10. 2018, a počtu 18 684 akcií této společnosti vlastněných žalobcem b), úrok ve smyslu ust. § 388 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., ve výši 4,09 % p. a., z částky ode dne 6. 11. 2018 do zaplacení, od něhož bude odečtena částka 1 378,46 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,00 % p. a. z částky ode dne 10. 11. 2018 do zaplacení, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci c) částku rovnající se součinu soudem v tomto řízení stanoveného dorovnání protiplnění (tj. rozdílu mezi přiměřeným a dosud vyplaceným protiplněním) za každou jednu akcii společnosti [právnická osoba]., přešlou do vlastnictví žalovaného v návaznosti na usnesení valné hromady uvedené společnosti konané dne 3. 10. 2018, a počtu 250 akcií této společnosti vlastněných žalobcem c), úrok ve smyslu ust. § 388 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., ve výši 4,09 % p. a., z částky ode dne 6. 11. 2018 do zaplacení, od něhož bude odečtena částka 18,44 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,00 % p. a. z částky ode dne 10. 11. 2018 do zaplacení, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci e) částku rovnající se součinu soudem v tomto řízení stanoveného dorovnání protiplnění (tj. rozdílu mezi přiměřeným a dosud vyplaceným protiplněním) za každou jednu akcii společnosti [právnická osoba]., přešlou do vlastnictví žalovaného v návaznosti na usnesení valné hromady uvedené společnosti konané dne 3. 10. 2018, a počtu 1 520 akcií této společnosti vlastněných žalobcem e), úrok ve smyslu ust. § 388 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., ve výši 4,09 % p. a., z částky ode dne 6. 11. 2018 do zaplacení, od něhož bude odečtena částka 112,14 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,00 % p. a. z částky ode dne 10. 11. 2018 do zaplacení. V žalobě zejména uvedli, že valná hromada společnosti [právnická osoba], dne 3. 10. 2018 rozhodla hlasy hlavního akcionáře o přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům (akciím) společnosti z ostatních akcionářů, a to i ze žalobců, na hlavního akcionáře. Protiplnění za účastnické cenné papíry společnosti (akcie) valná hromada obchodní společnosti [právnická osoba]. stanovila s na 1 328 Kč za každou akcii s odkazem na závěry znaleckého posudku č. 310-6/2018 ze dne 1. 8. 2018, vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba] Uvedené protiplnění není přiměřené hodnotě účastnických cenných papírů společnosti (akcie). Soud usnesením ze dne 28. 1. 2020, čj. 73 Cm 2/2019-83 vyzval žalobce a), b), c), e), aby ve stanovené lhůtě doplnili žalobu o konkrétní výši protiplnění, které požadovali po žalované a poskytl žalobcům a), b), c), e) poučení o důsledcích nesplnění výzvy. Žalobci a), b), c), e) soudu sdělili, že není zapotřebí, aby přesně specifikovali požadovanou částku doplatku protiplnění v žalobě. Odkázali na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2018, č. j. 7 Cmo 179/2017 – 17 a též na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. prosince 2011, sp. zn. 29 Cdo 4252/2010, v němž soudy posuzovaly obdobnou otázku. Soud uzavřel, že jelikož žalobci a), b), c), e) neodstranili vady svých žalob, přičemž jde o takové vady, pro které nelze v řízení pokračovat, je třeba žalobu odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení, rozhodl soud dle ustanovení § 146 odst. 3 o. s. ř.

5. Podle § 385 odst. 1 ZOK přechází uplynutím 1 měsíce od zveřejnění zápisu usnesení do obchodního rejstříku podle § 384 vlastnické právo k účastnickým cenným papírům společnosti na hlavního akcionáře.

6. Podle § 390 odst. 1 ZOK se mohou vlastníci účastnických cenných papírů od splatnosti protiplnění domáhat po hlavním akcionáři práva na dorovnání, není-li poskytnuté protiplnění přiměřené hodnotě účastnických cenných papírů ke dni přechodu vlastnického práva na hlavního akcionáře; toto právo zaniká, není-li žádným vlastníkem účastnických cenných papírů uplatněno u hlavního akcionáře do 3 měsíců ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady podle § 384 v obchodním rejstříku.

7. Podle § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst. 2).

8. Odvolací soud konstatoval, že v usnesení ze dne 8. prosince 2011, sp. zn. 29 Cdo 4252/2010, Nejvyšší soud vysvětlil, že při rozhodování o dorovnání podle § 220p odst. 4 a § 220k odst. 1, 5 a 7 obch. zák. soud není vázán tím, jak navrhovatel v tzv. petitu návrhu na zahájení řízení zformuloval svou představu o výši dorovnání na jednu akcii. Návrh na zaplacení dorovnání bude projednatelný (soud o něm může zákonem předvídaným způsobem věcně rozhodnout) dokonce i tehdy, omezí-li navrhovatel svůj požadavek na zaplacení dorovnání, aniž zformuluje svou představu o jeho výši na jednu akcii. Je tomu tak proto, že obchodní zákoník (konkrétně ustanovení § 220k) předpokládá, že soud určí výši dorovnání, čímž v intencích ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. vypořádá vztah mezi účastníky řízení způsobem předjímaným tímto právním předpisem (v návaznosti na § 220k odst. 5 větu první obch. zák. tak dokonce učiní způsobem závazným i pro další – tam vypočtené – osoby)” ( srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4778/2014).

9. Odvolací soud konstatoval dále, že žaloba podle § 390 odst. 3 je žalobou na plnění, jíž se oprávněná osoba (dosavadní vlastník) domáhá zaplacení dorovnání. Platí, že z právního předpisu (§ 376 a 390) vyplývá způsob vypořádání vztahu mezi účastníky řízení ve smyslu § 153 odst. 2 OSŘ, a soud při rozhodování o žalobě není vázán tím, jak žalobce v tzv. petitu žaloby zformuloval svou představu o výši dorovnání. Může proto svým rozhodnutím přisoudit žalobci méně, než kolik žalobou požaduje (aniž by ve zbývající „části“ žalobu zamítl), anebo naopak více (aniž by žalobce musel v tomto směru měnit žalobu). Žaloba bude projednatelná (soud o ní může zákonem předvídaným způsobem věcně rozhodnout) dokonce i tehdy, omezí-li žalobce svůj požadavek na zaplacení dorovnání, aniž v petitu žaloby zformuluje svou představu o výši dorovnání (srov. usnesení NS 29 Cdo 4712/2007, Rc 104/2010).

10. Z uvedeného vyplývá, že žalobní petit formulovaný žalobci a), b), c), e) v žalobě došlé soudu dne 4. 1. 2019 odpovídá cit. ust. § 390 odst. 1 ZOK a jeho projednatelnosti nic nebrání. Soud prvního stupně proto pochybil, když žalobu podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl pro její nesrozumitelnost.

11. Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 o. s. ř. a napadené usnesení změnil tak, že žaloba se neodmítá.

12. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud nerozhodl, rozhodne o nich soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.).