o 150 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání navrhovatele a účastnice do usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. března 2017, č. j. 2 ECm 61/2012-433 ve znění opravného usnesení ze dne 4. dubna 2017, č. j. 2 ECm 61/2012-439

1. Návrhem doručeným soudu dne 15. 10. 2012 se navrhovatel vůči společnosti [právnická osoba]., sídlem [adresa], identifikační číslo [IČO] (dále jen „Společnost“) domáhal zaplacení částky 150 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ode dne 1. 4. 2012 do zaplacení z právního důvodu práva na vyplacení vypořádacího podílu.

2. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. uložil Společnosti povinnost zaplatit navrhovateli na vypořádacím podílu 150 000 Kč spolu se 7,75 % úrokem z prodlení ročně od 1. 4. 2012 do 30. 6. 2013 a s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 1. 7. 2013 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci usnesení. Ve výroku II. uložil soud Společnosti povinnost zaplatit navrhovateli na nákladech řízení 104 494 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho právního zástupce. Ve výroku III. uložil soud Společnosti povinnost zaplatit České republice na nákladech řízení 40 228,33 Kč do tří dnů od právní moci usnesení a výroku IV. rozhodl o tom, že navrhovateli se z účtu Krajského soudu v Hradci Králové vrací záloha na náklady řízení státu ve výši 40 000 Kč.

3. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud ustanovení § 61 odst. 1 až 3 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutkové a právní závěry. Mezi účastníky nebyla sporná existence a obsah společenské smlouvy, která byla obsahem notářského zápisu sepsaného dne 9. 2. 2001 notářkou [tituly před jménem] pod [Anonymizováno]. Obchodní podíl navrhovatele ve Společnosti byl 25 %. Společnost vyplatila navrhovateli vypořádací podíl ve výši 1 993 482,75 Kč po odečtení položek 300 000 Kč (zaplaceno soudnímu exekutorovi na jistině), 58 200 Kč (náklady exekuce) a 300 297 Kč (daň). Účast navrhovatele ve Společnosti zanikla dne 27. 8. 2011 v důsledku exekuce nařízené Okresním soudem v [adresa], kterou postižením podílu navrhovatele – povinného ve Společnosti provedl soudní exekutor [tituly před jménem]. Znaleckými posudky [Anonymizováno] a [fyzická osoba] bylo prokázáno, že výše vypořádacího podílu navrhovatele byla Společností stanovena na 2 351 979,75 Kč jako podíl ve výši 25 % na vlastním kapitálu Společnosti podle mimořádné účetní závěrky sestavené v listopadu 2011 ke dni 27. 8. 2011. Výši vypořádacího podílu pouze mírně upravila znalkyně [fyzická osoba], a to na částku 2 346 571 Kč. Znalci se shodli i na tom, že rezerva tvořená na opravu kotelny, a to minimálně ve výši 851 000 Kč (vytvořena k datu 27. 8. 2011, tzn. k datu vypořádání navrhovatele) byla v listopadu 2011 neoprávněně rozpuštěna. Ke konci roku 2011 byl stav rezerv nulový. Znalec [fyzická osoba] se vyjádřil tak, že Společnost neuvedla žádný důvod v účetní dokumentaci pro vytvoření rezervy ani pro její zrušení. Znalec považoval vytvoření rezervy za oprávněné, avšak nikoliv její zrušení, a to vzhledem ke stavu kotelny, pro jejíž opravu byla rezerva tvořena. Znalci [fyzická osoba] a [fyzická osoba] uvedli, že zaúčtováním tvorby rezervy byl snížen základní kapitál, jakož i hospodářský výsledek. Navrhovatel podaným návrhem uplatnil právo na doplacení vypořádacího podílu podle § 61 odst. 2 obchodního zákoníku „pouze“ ve výši 150 000 Kč s tím, že po zpracování znaleckého posudku si vyhrazuje právo návrh upravit o částku rozdílu mezi soudem zjištěným vypořádacím podílem a již skutečně vyplaceným. Žádnou takovou změnu podle § 95 o. s. ř. navrhovatel neprovedl, a to ani poté, co předložil znalecký posudek [Anonymizováno] ze dne 16. 8. 2016, č. 1851-15/2016, který stanovil vypořádací podíl navrhovatele na podstatně vyšší částku zejména s ohledem na dotace obdržené Společností. Přesto, že ze strany navrhovatele docházelo k poukazům, jakož i otázkám na znalce ohledně dotací, o jejichž poskytnutí bylo rozhodnuto již v říjnu a v listopadu 2011, ve skutečnosti byly Společností obdrženy až v roce 2012. Soud se těmito námitkami navrhovatele vzhledem k vymezenému rámci řízení (návrh o zaplacení 150 000 Kč) při absenci změny návrhu nezabýval. Z tohoto důvodu soud neprovedl podle § 120 o. s. ř. ani důkaz zpracováním revizního znaleckého posudku, když měl za to, že otázky týkající se nezahrnutí rezerv byly již vyčerpávajícím způsobem všemi znalci osvětleny a otázky dotací byly v tomto řízení již nad rámec dokazování. Při úvaze o výši vypořádacího podílu soud vycházel z úpravy § 61 odst. 2 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, a zároveň z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013, které se zabývá poctivostí vypořádání mezi společníky obchodní společnosti jako obecným kritériem, jímž je soud povinen poměřovat všechny případy. Společnost tvořila rezervy, které byly na počátku roku 2011 v celkové výši 2 043 080 Kč, poté byla k datu 27. 8. 2011 (k datu vypořádání navrhovatele) vytvořena rezerva ve výši 851 000 Kč, avšak v listopadu 2011 byl stav rezerv opět ponížen, tedy rezerva 851 000 Kč byla zrušena a ke konci roku 2011 byl stav rezerv nulový. Soud proto dospěl k závěru, že navrhovatel se podílel na nákladech (tvoření rezerv) avšak nespravedlivě se nepodílel na výnosech (zrušení rezerv). Soud přihlédl i k tomu, že dle znalce [fyzická osoba] na tvorbu ani na zrušení rezerv neexistoval v účetnictví Společnosti žádný vysvětlující důvod. Soud má proto za to, že je spravedlivé a poctivé, aby se navrhovatel podílel na těchto rezervách, a to minimálně na části rezervy ve výši 851 000 Kč, která byla vytvořena 27. 8. 2011 a byla zrušena v listopadu 2011. Navrhovatel by se minimálně na této části rezerv měl podílet 25 %, tzn. částkou 212 750 Kč. Vzhledem k tomu, že se domáhal doplacení vypořádacího podílu pouze ve výši 150 000 Kč, soud mu přiznal doplacení vypořádacího podílu v této výši. Společnost neprokázala ani netvrdila, že předmětnou částku navrhovateli zaplatila. Soud proto uzavřel, že povinnost Společnosti k zaplacení částky 150 000 Kč podle § 61 odst. 2 a 3 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 trvá a v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jí tuto povinnost uložil výrokem I. usnesení ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení, a to včetně zákonného úroku z prodlení podle § 369 obchodního zákoníku, § 517 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013. Nákladový výrok II. je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že soud navrhovateli nepřiznal uplatněné náklady na znalecký posudek[Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne 16. 8. 2016, č. 1851-15/2016 ve výši 50 820 Kč, neboť jejich vynaložení neshledal účelným. Jak bylo shora uvedeno, během řízení byly zpracovány dva znalecké posudky, ve věci se vyjadřovali celkem čtyři znalci včetně [Anonymizováno]. Soud má za to, že i vzhledem k výši žalované částky a nákladům, které uplatnili znalci ustanovení soudem (méně než polovina částky uplatněné [Anonymizováno], není částka 50 820 Kč vynaložená navrhovatelem účelně vynaloženým nákladem řízení. Výrok III. je odůvodněn ustanovením § 148 o. s. ř., ohledně výroku IV. soud uvedl, že vrací ve věci úspěšnému navrhovateli složenou zálohu v celkové výši 40 000 Kč (20 000 Kč plus 20 000 Kč rovná se 40 000 Kč) z účtu krajského soudu.

4. Do všech výroků podala včasné odvolání Společnost. Uvedla, že rozhodnutí pro ni bylo překvapivé a nepředvídatelné, protože již ve vyjádření k návrhu uvedla, že částku na vypořádacím podílu stanovenou všemi znalci přibranými do řízení, tedy 2 351 979,75 Kč, navrhovateli zaplatila před podáním žaloby. Totéž Společnost prohlásila při prvním ústním jednání ve věci dne 13. 11. 2014, což je zachyceno v soudním protokolu. V reakci na před žalobní upomínku navrhovatele Společnost dopisem z 5. 10. 2012 zrekapitulovala, jaké částky a komu byly z vypořádacího podílu vyplaceny. Dopisem ze dne 28. 8. 2014 navrhovatel vyzval Společnost k zaplacení částky 573 520,25 Kč a odkázal na znalecký posudek [fyzická osoba] zpracovaný pro toto řízení. Právní důvod požadavku je totožný - vypořádací podíl po zániku účasti navrhovatele ve Společnosti. Zde také navrhovatel potvrdil, že mu Společnost vyplatila částku 2 351 979,70 Kč. V srpnu roku 2015 podal navrhovatel další žalobu vůči Společnosti vedenou u nadepsaného soudu pod spisovou značkou 37 Cm 136/2015 o 573 520,25 Kč. V žalobě tvrdí, že mu byla zaplacena částka 2 351 979,70 Kč. Není proto pravdivé tvrzení soudu, že Společnost neprokázala a ani netvrdila, že by předmětnou částku navrhovateli zaplatila. Společnost tvrdila, že navrhovateli zaplatila 2 351 979,75 Kč, tj. částku, která byla znaleckým posudky označena za správnou. Soud měl v rámci předvídatelnosti rozhodnutí vyzvat Společnost před vydáním rozhodnutí k prokázání tohoto jejího tvrzení. Společnost bohužel věc považovala za tak jasnou, že důkazy, které nyní soudu zasílá, do spisu nezaložila. Na závěr Společnost navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrh se zamítá.

5. Navrhovatel ve vyjádření k odvolání Společnosti vyvracel její odvolací námitky a podrobně k tomu argumentoval. Uvedl, že mezi stranami nebylo sporné, že Společnost zaplatila navrhovateli na vypořádacím podílu 2 351 979,75 Kč. Navrhovatel má však za to, že výše jeho vypořádacího podílu činí částku 3 075 000 Kč. V tomto řízení navrhovatel uplatňuje pouze částku 150 000 Kč a v jiném řízení vedeném pod spisovou značkou 37 Cm 136/2015 uplatňuje částku 573 520,25 Kč. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

6. Navrhovatel podal odvolání do výroku II. předmětného usnesení. Brojil proti závěru soudu prvního stupně, že částka 50 820 Kč vynaložená navrhovatelem na znalecký posudek zpracovaný společnosti [Anonymizováno] není účelně vynaloženým nákladem navrhovatele, přestože se jednalo o znalecký posudek podle § 127a o. s. ř. Navrhl, aby odvolací soud výrok II. změnil tak, že přizná navrhovateli vůči Společnosti náhradu nákladů řízení ve výši 154 774 Kč.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že zatím nejsou dány důvody pro jeho potvrzení ani změnu.

8. Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého odvolací soud odvolání projednal a rozhodl o něm (do 31. 12. 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Vzhledem k datu ukončení účasti navrhovatele ve Společnosti aplikace obchodního zákoníku vyplývá z ustanovení § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích.

9. Podle § 61 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., ve znění účinném ke dni 27. 8. 2011 (dále jen „obch. zák.“), při zániku účasti společníka ve společnosti za trvání společnosti jinak než převodem podílu vzniká společníkovi právo na vypořádání (vypořádací podíl). Výše vypořádacího podílu se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti, pokud společenská smlouva nestanoví, že se má zjistit z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce ustanoveného obdobně podle § 59 odst. 3. Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, neplyne-li ze společenské smlouvy nebo stanov něco jiného.

10. Podle § 148 odst. 2 obch. zák. prohlášení konkursu na majetek společníka, zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku nebo pravomocné nařízení výkonu rozhodnutí postižením obchodního podílu společníka ve společnosti nebo vydání exekučního příkazu k postižení obchodního podílu společníka ve společnosti po právní moci usnesení o nařízení exekuce má stejné účinky jako zrušení jeho účasti ve společnosti soudem.

11. Podle § 150 odst. 3 obch. zák. společnost je povinna vyplatit vypořádací podíl bez zbytečného odkladu poté, co splnila povinnost podle § 113 odst. 5 nebo 6, jestliže byl vklad společníka splacen. Není-li v době splnění povinnosti podle § 113 odst. 5 nebo 6 vklad společníka splacen, je společnost povinna vyplatit vypořádací podíl bez zbytečného odkladu po splacení tohoto vkladu. Společenská smlouva může lhůtu pro splatnost vypořádacího podílu prodloužit.

12. Podle § 113 obch. zák. obchodní podíl (§ 114) vyloučeného společníka přechází na společnost, která jej může převést na jiného společníka nebo třetí osobu. O převodu rozhoduje valná hromada (odst. 5). Nedojde-li k převodu obchodního podílu podle odstavce 5, rozhodne valná hromada do šesti měsíců ode dne, kdy k vyloučení společníka došlo, buď o snížení základního kapitálu o vklad vyloučeného společníka, nebo o tom, že ostatní společníci převezmou jeho obchodní podíl v poměru svých obchodních podílů za úplatu ve výši vypořádacího podílu, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci. Rozhodnutím valné hromady o rozdělení obchodního podílu mezi společníky přechází na společníky rozdělený obchodní podíl za podmínek stanovených valnou hromadou (odst. 6).

13. V usnesení ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 29 Cdo 752/2011 uveřejněném v časopise Soudní judikatura, č. vydání 5 ročník 2012 vyslovil Nejvyšší soud závěr, že: „I po novele obchodního zákoníku provedené zákonem č. 370/2000 Sb. platí, že v případě zániku účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným musí být vypořádání mezi společníky poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti skončila, zásadně odpovídala hodnotě čistého obchodního majetku, připadajícího na jeho obchodní podíl. Plyne-li z účetní závěrky (anebo by z ní mělo při řádném zpracování plynout), že výše vlastního kapitálu podle účetní závěrky je v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě čistého obchodního majetku, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout". V usnesení ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013 veřejnosti dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu dospěl dovolací soud k závěru, že: „Poctivost vypořádání mezi společníky je obecným kritériem, jímž je soud povinen poměřovat všechny případy, ve kterých má základem pro určení vypořádacího podílu být hodnota vycházející z účetnictví společnosti. Zásada poctivosti vypořádání se prosadí jak v případě, kdy je vypořádací podíl společníka určován podle zákonné úpravy (bez ohledu na její rozhodné znění), tak v případě, kdy způsob určení vypořádacího podílu vyplývá ze společenské smlouvy přebírající znění zákona. Není totiž žádného důvodu činit rozdíl mezi situací, kdy se společníci rozhodnou podřídit otázku určení výše vypořádacího podílu zákonné úpravě, a proto ji ve společenské smlouvě nijak neupraví, a situací, kdy znění zákona převezmou do společenské smlouvy. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že má-li být výše vypořádacího podílu určena z vlastního kapitálu společnosti podle účetní závěrky, je vždy nutné zabývat se tím, zda takové vypořádání mezi společníky je poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti skončila, zásadně odpovídala hodnotě čistého obchodního majetku, připadajícího na jeho obchodní podíl. Dospěje-li soud k závěru, že výše vlastního kapitálu podle účetní závěrky je v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě čistého obchodního majetku, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout“.

14. Ze znění § 61 odst. 2 obch. zák. i ze shora uvedených judikatorních závěrů vyplývá, že v řízení o zaplacení hodnoty vypořádacího podílu, ve kterém se aplikuje hmotněprávní úprava platná a účinná do 31. 12. 2013, musí soud nejprve ze společenské smlouvy ve znění účinném ke dni zániku účasti společníka ve společnosti zjistit, zda společenská smlouva nestanoví, že výše vypořádacího podílu se má zjistit z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce ustanoveného obdobně podle § 59 odst. 3. Z obsahu spisu a z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že důkaz předmětnou společenskou smlouvou ke zjištění uvedené rozhodné skutečnosti nebyl proveden ani hodnocen a není proto zřejmé, na základě čeho dospěl soud prvního stupně k závěru, že v dané věci se výše vypořádacího podílu stanoví z vlastního kapitálu Společnosti zjištěného z mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti navrhovatele ve Společnosti. Tento závěr soudu je proto nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.

15. Pokud by dle společenské smlouvy měla být výše vypořádacího podílu zjištěna z čistého obchodního majetku Společnosti, soud by na základě znaleckého posudku zjistil pouze výši čistého obchodního majetku Společnosti ke dni zániku účasti navrhovatele ve Společnosti a z něho vypočetl výši vypořádacího podílu navrhovatele dle míry jeho účasti na základním kapitálu Společnosti (v dané věci 25 %). Pokud by však společenská smlouva způsob výpočtu vypořádacího podílu nestanovila nebo způsob jeho výpočtu byl ve společenské smlouvě upraven v souladu se zákonnou úpravou, tj. že výše vypořádacího podílu se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti, soud by musel nejprve zjistit z účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti navrhovatele ve Společnosti výši vlastního kapitálu Společnosti (v případě spornosti správnosti sestavené účetní závěrky by její správnost musela být podrobena přezkumu znalce a výše vlastního kapitálu stanovena též znalcem). Soud by poté musel na základě znaleckého zkoumání zjistit výši čistého obchodního majetku Společnosti ke dni zániku účasti navrhovatele ve Společnosti a následně přezkoumat, zda výše vlastního kapitálu podle účetní závěrky je v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě čistého obchodního majetku. Pokud by soud tento hrubý nepoměr zjistil, musel by k tomu při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout. Tuto úvahu však odůvodnění napadeného usnesení neobsahuje, což je dalším důvodem nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Závěr soudu o tom, že je poctivé a spravedlivé, aby se navrhovatel podílel na vytvořené a později rozpuštěné rezervě ve výši 851 000 Kč v rozsahu 25 % (212 750 Kč), zcela vybočuje ze znění ustanovení § 61 odst. 2 obch. zák. i závěrů shora uvedené judikatury Nejvyššího soudu.

16. Poté, co si v dané věci soud prvního stupně učinil závěr o výši vypořádacího podílu navrhovatele ve Společnosti, měl od vypořádacího podílu odečíst Společností uhrazenou výši vymáhané pohledávky dle usnesení soudu o nařízení exekuce a exekučního příkazu, jejího příslušenství, náklady oprávněného a náklady exekuce vzhledem k tomu, že účast navrhovatele ve Společnosti zanikla podle ustanovení § 148 odst. 2 obch. zák. Skutková zjištění o tom, kdy a v jakém rozsahu se dlužník (Společnost) povinného (navrhovatel) zprostil plnění své povinnosti vůči povinnému v souladu s § 320a odst. 2, § 313 odst. 3 a § 314a odst. 3 o. s. ř. však odůvodnění napadeného usnesení postrádá. Odůvodněn není ani odečet daně ve výši 300 297 Kč, což je dalším důvodem nepřezkoumatelnosti usnesení pro nedostatek důvodů.

17. Soud prvního stupně též nesprávně stanovil lhůtu splatnosti vypořádacího podílu, která se v dané věci nestanoví podle ustanovení § 61 odst. 3 obch. zák., nýbrž podle speciálního ustanovení § 150 odst. 3 ve spojení s § 113 odst. 5 a 6 obch. zák. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5048/2016 a v něm odkazovanou judikaturu, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách). Vzhledem k aplikaci nesprávné právní úpravy je závěr soudu o době splatnosti vypořádacího podílu nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Nepřezkoumatelné je též odůvodnění výroku IV. napadeného usnesení, když v něm soud neuvedl, z jakého důvodu navrhovateli složenou zálohu ve výši 40 000 Kč vrací.

18. Z vyložených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. V něm se soud bude zabývat též znaleckým posudkem předloženým navrhovatelem podle § 127a o. s. ř., neboť tento znalecký posudek má stejnou důkazní sílu jako znalecký posudek vyhotovený znalcem ustanoveným soudem. V případě rozdílných závěrů znalců o stejné otázce se soud nejprve pokusí tyto rozpory odstranit jejich výslechem. Pokud by se mu to nepodařilo, je jeho povinností stanovit revizního znalce a zadat mu, aby rozdílné závěry dosavadních znaleckých posudků přezkoumal a sám stanovil hodnotu čistého obchodního majetku Společnosti, případně výši jejího vlastního kapitálu (v případě spornosti správnosti účetní závěrky), neboť skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, není soud oprávněn sám posuzovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2197/2016 veřejnosti dostupný na jeho webových stránkách). Pro úplnost odvolací soud uvádí, že obsah znaleckého zadání vždy určuje soud a musí ho formulovat jasně a srozumitelně v souladu s hypotézou použité právní normy. Případné otázky účastníků na znalce položené mu při vyhotovování znaleckého posudku musí vycházet ze znaleckého zadání formulovaného soudem v usnesení o ustanovení znalce. Je nepřípustné, aby znalecké zadání bylo rozšiřováno či měněno na základě otázek účastníků řízení.

19. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).