o zaplacení 475 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 76 ECm 3/2023–70 ze dne 29. 5. 2024,

1. Krajský soud v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) výrokem I. výše uvedeného rozsudku rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 475 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 475 000 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, výrokem II. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 77 751 Kč, výrokem III. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 4 750 Kč na účet Krajského soudu v Praze.

2. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 475 000 Kč s tím, že na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 20. 5. 2019 (dále jen „smlouva“) žalobkyně na žalovaného převedla svůj obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] (dále jen „společnost“) a žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni za převod částku ve výši 500 000 Kč do 30. 6. 2021. Žalovaný však uhradil pouze 25 000 Kč.

3. Žalovaný učinil nesporným, že v roce 2019 došlo k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu za dohodnutou cenu 500 000 Kč, k úhradě kupní ceny nedošlo proto, že se žalobkyně se žalovaným dohodli, že při úhradě kupní ceny zohlední závazky, které oba jako tehdejší společníci měli vůči společnosti z titulu zápůjček. Společnosti vznikla pohledávka vůči žalobkyni, když žalobkyně od společnosti obdržela mezi daty 2. 9. 2015 až 10. 12. 2018 částku v celkové výši 1 131 000 Kč, žalobkyně ničeho nezaplatila, společnost postoupila tuto svoji pohledávku na žalovaného, toto postoupení bylo žalobkyni oznámeno žalovaným 12. 4. 2024. Žalovaný učinil projev započtení (dále jen „zápočet“ nebo „započtení“) a vznesl kompenzační námitku do výše žalované částky. Pohledávka žalobkyně tedy zanikla. Co se týče promlčení, uvedl, že právo na úhradu se nepromlčelo, neboť nebyla specifikována doba vrácení, splatnost tedy nastala 6 týdnů po doručení výzvy, pohledávka za žalobkyní tak promlčena není.

4. Žalobkyně k započtení a vznesené kompenzační námitce uvedla, že započtení není možné, pohledávky jsou nejisté, neurčité, rozporovala, že by se jednalo o zápůjčky, zmíněné platby byly platby na odměnu za vykonanou práci, byť o nich nebylo správně účtováno. Zápočet nebylo možno provést, neboť právo žalovaného je promlčeno.

5. Soud po provedeném dokazování vyšel z toho, že

- žalobkyně byla jednatelkou společnosti od 28. 8. 2015 do 21. 5. 2019 a společnicí s podílem o velikosti 20 % od 28. 8. 2015 do 3. 6. 2019, žalovaný je jednatelem společnosti od 28. 8. 2015 do současnosti, společníkem s obchodním podílem o velikosti 80 % od 28. 8. 2015 do 3. 6. 2019 a jediným společníkem společnosti od 3. 6. 2019 do současnosti;

- žalobkyně převedla svůj obchodní podíl ve společnosti o velikosti 20 % na žalovaného za úplatu ve výši 500 000 Kč, která měla být uhrazena do 30. 6. 2021;

- žalovaný žalobkyni oznámil, že dne 12. 4. 2024 došlo k postoupení pohledávky společnosti ve výši 1 131 000 Kč, sdělení obsahuje rozpis částek i s daty, kdy měly být zápůjčky žalobkyni společností poskytnuty;

- z účtu společnosti vedeného u [Anonymizováno] byla na účet č. [č. účtu] (komu účet patří není z výpisů zřejmé) zaslána dne 2. 9. 2015 částka ve výši 70 000 Kč, dne 23. 6. 2016 částka ve výši 10 000 Kč, dne 13. 7. 2016 částka ve výši 10 000 Kč, dne 28. 7. 2016 částka ve výši 40 900 Kč, dne 30. 8. 2016 částka ve výši 27 275 Kč, dne 23. 9. 2016 částka ve výši 26 250 Kč, dne 27. 9. 2016 částka ve výši 13 125 Kč, dne 10. 11. 2016 částka ve výši 15 000 Kč, dne 15. 12. 2016 částka ve výši 45 000 Kč, dne 16. 1. 2017 částka ve výši 35 000 Kč, dne 21. 2. 2017 částka ve výši 45 000 Kč, dne 21. 3. 2017 částka ve výši 35 000 Kč, dne 19. 4. 2017 částka ve výši 45 000 Kč, dne 16. 5. 2017 částka ve výši 35 000 Kč, dne 15. 6. 2017 částka ve výši 45 000 Kč, dne 13. 7. 2017 částka ve výši 35 000 Kč, dne 11. 8. 2017 částka ve výši 45 000 Kč, dne 12. 9. 2017 částka ve výši 35 000 Kč, dne 12. 10. 2017 částka ve výši 45 000 Kč, dne 9. 11. 2017 částka ve výši 35 000 Kč, dne 12. 12. 2017 částka ve výši 45 000 Kč, dne 11. 1. 2018 částka ve výši 45 000 Kč, dne 27. 2. 2018 částka ve výši 5 000 Kč, dne 13. 3. 2018 částka ve výši 30 000 Kč, dne 11. 4. 2018 částka ve výši 20 000 Kč, dne 10. 5. 2018 částka ve výši 15 000 Kč, dne 14. 5. 2018 částka ve výši 15 000 Kč, dne 18. 6. 2018 částka ve výši 30 000 Kč, dne 28. 6. 2018 částka ve výši 5 000 Kč, dne 17. 7. 2018 částka ve výši 25 000 Kč, dne 18. 7. 2018 částka ve výši 10 000 Kč, dne 24. 7. 2018 částka ve výši 5 000 Kč, dne 9. 8. 2018 částka ve výši 3 500 Kč, dne 14. 8. 2018 částka ve výši 15 000 Kč, dne 30. 8. 2018 částka ve výši 5 000 Kč, dne 5. 9. 2018 částka ve výši 5 000 Kč, dne 12. 9. 2018 částka ve výši 5 000 Kč a ve výši 55 000 Kč, dne 17. 10. 2018 částka ve výši 30 000 Kč, dne 31. 10. 2018 částka ve výši 24 950 Kč, dne 10. 12. 2018 částka ve výši 10 000 Kč, zjevně duplicitně byl předložen výpis z účtu ze dne 13. 7. 2016, ze dne 23. 9. 2016 a ze dne 12. 10. 2017; přičemž podle specifikace plateb se jedná o konkretizaci jednotlivých částek, které měly být žalobkyni společností poskytnuty včetně data poskytnutí, tato specifikace vyplývá z bankovních výpisů společnosti vyjma platby dne 24. 8. 2016 ve výši 10 000 Kč a dne 21. 11. 2016 ve výši 25 000 Kč, které ve specifikaci přebývají, tyto platby z předložených výpisů z účtu společnosti nevyplývají.

6. Soud konstatoval, že účastníci učinili nesporným, že byla uzavřena dohoda o převodu obchodního podílu ve společnosti za dohodnutou cenu ve výši 500 000 Kč a tato měla být uhrazena do 30. 6. 2021, dále učinili nesporným, že nebyla uzavřena smlouva o výkonu funkce.

7. Soud rekapituloval, že v řízení nebylo mezi účastníky sporu o tom, že došlo k převodu obchodního podílu ve společnosti z žalobkyně na žalovaného za cenu 500 000 Kč a tato měla být uhrazena do 30. 6. 2021, avšak nebyla žalovaným v rozsahu částky 475 000 Kč žalobkyni uhrazena, že žalovaný vůči nároku žalobkyně uplatnil kompenzační námitku v rozsahu 475 000 Kč, když disponuje pohledávkou za žalobkyní, která na něj byla postoupena společností, která evidovala za žalobkyní pohledávky vzniklé z titulu zápůjček. Postoupení pohledávek společnosti za žalobkyní na žalovaného má soud za prokázané. To, že žalobkyni byly v letech 2015 až 2018 společností zasílány na účet finanční prostředky, žalobkyně nesporovala, nesporovala ani to, že poskytnuté částky společnost vedla v účetnictví jako zápůjčky. Pokud žalobkyně tvrdila, že uvedené částky jí nebyly poskytovány z titulu zápůjčky, ač tak o nich společnost účtovala, ale byly jí poskytovány jako odměna za práci pro společnost, žalobkyně toto tvrzení neprokázala.

8. Soud konstatoval též, že neobstojí námitka žalobkyně, že započtení není možné, neboť pohledávky jsou nejisté, když jejich výše je přesně vyčíslena a jejich vznik a existence byla prokázána. Soud tak má za prokázané, že společnost žalobkyni uvedené částky poskytla právě z titulu zápůjček, přičemž žalobkyně jejich zánik ani netvrdila, finanční prostředky společnosti nevrátila.

9. Co se týče žalobkyní vznesené námitky promlčení nároku žalovaného, který žalovaný započítal na žalobou uplatněný nárok žalobkyně, soud dospěl k závěru, že tato je důvodná.

10. Soud uvedl, že vycházel ze závěrů Nejvyššího soudu vyslovených v jeho rozhodnutí ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3037/2019. Tento konstatoval, že se v případě zápůjčky, u které nebylo dohodnuto datum vrácení, nepromlčuje právo vypovědět smlouvu o zápůjčce, avšak promlčuje se právo požadovat vrácení zápůjčky. Konstatoval též, že věřitel (společnost) mohl požadovat vrácení zápůjčky po žalobkyni již druhý den po uzavření smlouvy o zápůjčce. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce nebyla sjednána písemnou formou, je v daném případě dnem uzavření každé jednotlivé smlouvy den uskutečnění platby společností ve prospěch žalobkyně. Druhý den po provedení platby mohla společnost po žalobkyni žádat vrácení poskytnuté zápůjčky a od této chvíle by rovněž počala běžet výpovědní lhůta 6 týdnů. Den následující po uplynutí uvedené 6 týdenní lhůty by nastal první den, kdy by společnost mohla své právo na vrácení zápůjčky uplatnit u soudu poprvé a zároveň jde o první den počátku plynutí (tříleté) promlčecí lhůty.

11. Soud uvedl, že poslední zápůjčka byla společností žalobkyni poskytnuta dne 10. 12. 2018, již den následující mohla společnost po žalobkyni požadovat vrácení zápůjčky, a to ve lhůtě 6 týdnu, když den 12. 12. 2018 byl prvním dnem lhůty a den 23. 1. 2019 byl dnem posledním, den následující, tj. den 24. 1. 2019 byl prvním dnem, kdy mohla společnost pohledávku za žalobkyní uplatnit u soudu poprvé a zároveň jde o první den promlčecí lhůty. Tříletá promlčecí lhůta tak marně uplynula dnem 24. 1. 2022. Vzhledem k tomu, že došlo k promlčení naposledy poskytnuté zápůjčky, došlo k promlčení i všech předchozích jednotlivých zápůjček v datech, dle uvedeného schématu. Tj. např. ve vztahu k zápůjčce ze dne 2. 9. 2015 promlčecí lhůta marně uplynula dnem 16. 10. 2018, ve vztahu k zápůjčce ze dne 23. 6. 2016 promlčecí lhůta marně uplynula dnem 8. 8. 2019 atd.

12. Kompenzační námitka žalovaného nemůže být úspěšná, když sice disponuje pohledávkou za žalobkyní, avšak promlčenou. Postoupením pohledávky společností na žalovaného uvedené zhojit nelze.

13. Soud uzavřel, že pohledávka žalobkyně za žalovaným vznikla a tato započtením nezanikla, tedy nadále trvá.

14. Soud proto návrhu žalobkyně vyhověl, o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) a přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 77 751 Kč.

15. Proti uvedenému rozsudku se žalovaný odvolal. Uvedl, že soud se nezabýval otázkou, zda je možné započítat promlčenou pohledávku. To možné je a je současně možné namítat k započtení pohledávku, pokud v době střetu pohledávek ještě k promlčení nedošlo, jak je tomu v posuzovaném případě. Promlčení pohledávky jejímu započtení nebrání, nastalo-li až poté, co se setkala s pohledávkou, na niž se zápočet provádí. Úvaze, zda započítávaná pohledávka byla z hlediska námitky promlčení kompenzabilní, musí tudíž předcházet závěr o tom, kdy se započítávané pohledávky setkaly, tedy kdy dospěla pohledávka později splatná. V posuzované věci proti sobě stály – setkaly se proti pohledávce žalobkyně z titulu kupní ceny za převod obchodního podílu, která byla splatná dne 30.6.2021, pohledávky v celkové hodnotě 228 450 Kč. Při zohlednění kompenzační námitky by tak žalobkyně měla mít nárok toliko na 246 550 Kč. Jde o pohledávky žalovaného vzniklé dne 10.12.2018, 31.10.2018, 17.10.2018, 12.09.2018, 12.09.2018, 05.09.2018, 30.08.2018, 14.08.2018, 09.08.2018, 24.07.2018, 18.07.2018, 17.07.2018, 18.06.2018 a 28.06.2018. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnuti změnil tak, že žaloba se zamítá, nebo, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.

16. Žalobce se k odvolání písemně nevyjádřil.

17. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

18. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2393 odst. 1 o. z., neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

20. Podle § 609 věty první o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

21. Podle § 610 věty první o. z., k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

22. Podle § 611 o. z., promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

23. Podle § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

24. Podle § 619 odst. 2 o. z., právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

25. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

26. Podle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

27. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

28. Podle § 1989 odst. 1 o. z. promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

29. Soud správně vycházel ze závěrů vyslovených v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3037/2019, že ……právo vypovědět smlouvu o zápůjčce uzavřenou na dobu neurčitou promlčení nepodléhá. Toto oprávnění nemá majetkovou povahu (není majetkovým právem - § 611 o. z.), nýbrž je výrazem dispozičního oprávnění smluvní strany změnit obsah smluvního závazku. Je pravidlem, že počátek běhu promlčecí lhůty je spojen s okamžikem splatnosti dluhu. Je chybné, v situaci, kdy nebyla splatnost zápůjčky výslovně sjednána, přesvědčení, že k promlčení takových pohledávek nemůže dojít, neboť běh promlčecí lhůty je spojen se splatností dluhu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 11. 1981, sp. zn. 3 Cz 99/81, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1984, č. 28). V souladu s dosavadní rozhodovací praxí (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 33 Odo 665/2002) „nese možnost vyvolání splatnosti závazku s sebou současně i právo věřitele vymáhat splnění závazku (…) první objektivní možnost výkonu práva je dána okamžikem, kdy věřitel mohl nejdříve o splnění požádat“. V takových případech proto není pro počátek běhu promlčecí doby určující den splatnosti dluhu. Promítnuto do poměrů nyní souzené věci to znamená, že nebyla-li splatnost dluhu (vrácení zápůjčky) dohodnuta, může již den následující po vzniku takového právního poměru zapůjčitel smlouvu o zápůjčce vypovědět ve lhůtě šesti týdnů (§ 605 o. z.), a tím vyvolat její splatnost. Až uplynutím výpovědní lhůty se právo zapůjčitele na vrácení zápůjčky stává nárokem s účinky actio nata. Tento okamžik je pak dnem počátku běhu promlčecí doby podle § 619 odst. 1 o. z. Proto pro počátek běhu obecné promlčecí doby je tedy rozhodným dnem, který následuje po okamžiku, kdy nastalo actio nata, a nikoli den, kdy nastala splatnost dluhu v důsledku výpovědi. Přijetí opačného názoru by znamenalo nepřípustné posunutí počátku běhu promlčecí doby (ve zřejmém rozporu s účelem institutu promlčení) prakticky na neomezenou dobu v situaci, kdy právo podat výpověď smlouvy o zápůjčce sjednané bez dohody o okamžiku splatnosti se nepromlčuje. Z tohoto pohledu pak není určující otázka promlčení práva podat výpověď smlouvy o zápůjčce, nýbrž promlčení práva požadovat vrácení zápůjčky.

30. Soud správně uzavřel, že žalovanou vznesená námitka promlčení žalovaným započtených pohledávek je důvodná, neboť k zániku pohledávky žalobkyně v důsledku zápočtu nemohlo dojít, neboť žalobkyně namítla promlčení pohledávek žalovaného, které nastalo dříve, než se pohledávky staly způsobilými k započtení.

31. Co se týče námitky žalovaného, že předmětným započtením došlo k zániku pohledávky žalobkyně, kterou odůvodnil odkazem na judikatorní závěry Nejvyššího soudu, že promlčení pohledávky jejímu započtení nebrání, nastalo-li až poté, co se setkala s pohledávkou, na niž se zápočet provádí a že úvaze, zda započítávaná pohledávka byla z hlediska námitky promlčení kompenzabilní, musí tudíž předcházet závěr o tom, kdy se započítávané pohledávky setkaly, tedy kdy dospěla pohledávka později splatná, odvolací soud dospěl k následujícím závěrům.

32. Pohledávka žalobkyně, na kterou žalovaný provedl zápočet svých pohledávek, se mohla setkat s pohledávkami žalovaného až ke dni, kdy žalovaný získal pohledávky od společnosti, tedy ke dni, kdy byly pohledávky společnosti postoupeny na žalovaného na základě smlouvy o jejich postoupení uzavřené mezi společností a žalovaným dne 12. 4. 2024, tedy dne 12. 4. 2024 (žalovaný mohl proti žalované uplatnit u soudu své pohledávky vůči žalobkyni až po dni 12. 4. 2024, kdy je získal). Společností postupované pohledávky byly v té době, tedy v době, kdy se setkaly, již promlčené (poslední zápůjčka byla společností žalobkyni poskytnuta dne 10. 12. 2018, a tedy den 24. 1. 2019 byl prvním dnem, kdy mohla společnost pohledávku za žalobkyní uplatnit u soudu poprvé a zároveň začala běžet promlčecí tříletá lhůta, která marně uplynula dnem 24. 1. 2022). Pokud se předmětné pohledávky setkaly v době, kdy byly pohledávky žalovaného již promlčené, a pokud žalobkyně namítla promlčení pohledávek žalovaného, k zániku žalobkyní uplatněné pohledávky v důsledku zápočtu učiněného žalovaným nedošlo. Ani nebylo zjištěno, že by se započítávané pohledávky žalovaného staly actio nata, nebo-li uplatnitelnými před soudem a tudíž způsobilými k započtení.

33. Pokud soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a je jí třeba vyhovět, je tento závěr soudu správný.

34. Napadený rozsudek je správný. Správný je též závislý výrok o nákladech řízení.

35. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

36. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § l42 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení, jak uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

37. Zástupci žalobkyně náleží odměna za účast na jednání odvolacího soudu ve výši 10 220 Kč, paušální náhrada 450 Kč, cestovné 1 959 Kč, náhrada za ztrátu času 900 Kč a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. celkem 16 370 Kč.