o přezkoumání přiměřenosti protiplnění a přiznání práva na dorovnání, k odvolání žalované a vedlejší účastnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. října 2024, č. j. 76 Cm 20/2015-311,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. přiznal znalecké kanceláři [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „znalecká kancelář“ či „znalec“), znalečné (tj. odměnu a náhradu hotových výdajů) v celkové částce 144 452,86 Kč s tím, že tato jí bude vyplacena z účtu soudu prvního stupně po právní moci usnesení. Výrokem II. vyzval žalovanou, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení doplatila zálohu na náklady důkazu ve výši 45 000 Kč.

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že usnesením ze dne 27. listopadu 2018, č. j. 76 Cm 20/2015-82, ustanovil znaleckou kancelář znalcem k podání znaleckého posudku. Úkolem znalce bylo stanovit hodnotu podniku již zaniklé společnosti [Anonymizováno], IČO [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „společnost“), připadající na jednu akcii. Dále bylo úkolem znalce u znaleckých posudků [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] posoudit, zda použité metody jsou pro výpočet vhodné, či ne, svůj názor odůvodnit, zejména odůvodnit, v čem spočívá, že znalci došli k různým výším ceny za akcie v rámci nuceného výkupu cenných papírů (srovnání měl znalec provést u obou posudků a vlastního posudku) a zda taková odchylka by mohla být ještě v toleranci ke stanovené ceně za protiplnění zjištěné ve vlastním posudku. Znalec vypracoval znalecký posudek č. 5676/2023 a předložil vyúčtování znalečného.

3. Soud prvního stupně s odkazem na § 31 odst. 1 a odst. 4 až 7 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen „zákon o znalcích“), § 2 (správně § 16 - pozn. odvolacího soudu) a § 20 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících (dále jen „vyhláška č. 37/1967 Sb.“), znalecké kanceláři přiznal odměnu v celkové výši 136 911,50 Kč. S odkazem na § 32 odst. 1, 4 až 7 zákona o znalcích, § 28 odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky č. 37/1967 Sb., § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2023, a přílohu č. 2 vyhlášky č. 504/2020 Sb., o znalečném, ve znění účinném od 1. ledna 2023 (dále jen „vyhláška č. 504/2020 Sb.“), přiznal znalecké kanceláři na náhradě hotových výdajů částku 7 541,36 Kč. Celkem byla znalci přiznána částka 144 452,86 Kč.

4. Výrok II. týkající se uložení povinnosti žalované k doplacení zálohy na náklady důkazu ve výši 45 000 Kč odůvodnil odkazem na § 141 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a § 390 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích).

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podaly společné odvolání žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované. Navrhly, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako nezákonné a nesprávné zrušil, event. změnil tak, že se znalci, z důvodu zvlášť závažného případu nekvalitního provedení úkonu odměna odpírá, případně se zkracuje na polovinu z důvodu opožděného provedení znaleckého úkolu.

6. Odvolatelky zejména namítají, že znalec překročil mezní termín pro podání znaleckého posudku stanovený v usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. listopadu 2018, č. j. 76 Cm 20/2015-82. Se znaleckou činností se znalec opozdil o několik měsíců a snažil se vyvolat dojem, že žalovaná a společnost způsobily toto prodlení. Odvolatelky zdůraznily, že předložily znalci požadované podklady v nejkratším možném termínu. Znalec neodůvodněně opakovaně požadoval podklady, které z hlediska okamžiku jejich vzniku nemohly mít na plnění znaleckého úkolu žádný relevantní vliv. Odvolatelky mají za to, že znalec svým neodůvodněným a neprofesionálním postupem vůči žalované a společnosti zapříčinil, že jim nezbylo, než se domáhat zpřesnění znaleckého úkolu jeho definováním v čase, tj. k datu 31. prosince 2014, od kterého se soud prvního stupně částečně odklonil a jako termín, ke kterému má znalec znalecké otázky zpracovat, určil 14. květen 2015, což vedlo k tomu, že znalec až dne 9. února 2024 oslovil žalovanou s požadavky na podklady, které požadoval již v roce 2019, ale s dovětkem, že je požaduje k datu 14. května 2015. Rovněž poukázaly na skutečnost, že soud prvního stupně opakovaně znalci prodlužoval lhůtu pro podání znaleckého posudku.

7. Odvolatelky poukazují na skutečnost, že nejpozději ode dne 4. června 2019 byly znalci poskytnuty veškeré podrobné informace a podklady relevantní ke splnění znaleckého úkolu uloženého mu soudem prvního stupně usnesením ze dne 27. listopadu 2018, č. j. 76 Cm 20/2015-82, a usnesením ze dne 6. prosince 2018, č. j. 76 Cm 20/2015-90. Pouze neodůvodněným postupem znalce, jenž tak měl k dispozici spisový materiál od 3. ledna 2019 do 8. srpna 2024, nastala skutečnost, že znalec opakovaně, takřka pravidelně na samotném konci každé lhůty, požadoval o její prodloužení k podání znaleckého posudku, a to z důvodů jeho velkého pracovního vytížení a časové náročnosti zpracovávaného znaleckého posudku, výskytu komplikací při zpracovávání znaleckého posudku. Velké pracovní vytížení znalce a časová náročnost zpracovávaného znaleckého posudku se potom ve shora uvedeném kontextu nejeví více jak čtyři roky od obdržení spisového materiálu jako důvody, které by bylo možné akceptovat a znalci přiznat odměnu, tak jak to učinil soud prvního stupně.

8. Znalec považoval odvolání za nedůvodné. Zpracování předmětného znaleckého posudku považoval za náročné vzhledem k rozsáhlému zadání ze strany soudu prvního stupně, k účelu původního ocenění a k rozsáhlému majetku společnosti. Připomínky odvolatelek považuje za formální a irelevantní. Pro doplnění znalec uvedl, že podle současného znění vyhlášky č. 504/2020 Sb. náleží znalci za každou hodinu práce vynaložené na výkon činnosti odměna ve výši 800 - 1 000 Kč. Znalečné za vypracovaný posudek bylo účtováno k datu ustanovení znalce, tj. k 27. prosinci 2018 (100–350 Kč/hod). Znalečné za zpracování posudku bylo vyúčtováno v řádné výši, kdy jednotlivé úkony se pohybovaly od 100 do 350 Kč v závislosti na náročnosti práce.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nejprve posuzoval, zda je odvolání proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně přípustné, a dospěl k závěru, že nikoliv.

10. Podle § 141 odst. 1 o. s. ř. lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží předseda senátu tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních poplatků, aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést, o tom musí být účastník poučen.

11. Podle § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

12. Podle § 202 odst. 1 písm. k) o. s. ř. odvolání není přípustné proti usnesení, jímž byla uložena povinnost složit zálohu na náklady důkazu.

13. Podle § 218 písm. c) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

14. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

15. Oprávnění k podání odvolání má účastník řízení. Odvolání však mohou podat jen osoby, které jsou nositeli tzv. subjektivní legitimace, tedy osoby, jimž nebylo – objektivně nahlíženo – rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, či jim byla uložena nějaká povinnost, nebo jimž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na právech, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí.

16. Odvolání směřující proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně, jímž byla uložena povinnost doplatit zálohu na náklady důkazu jen žalované, odvolací soud jako nepřípustné odmítl, neboť jednak jde o usnesení, proti němuž není dle § 202 odst. 1 písm. k) o. s. ř. odvolání přípustné, a jednak – pokud jde o vedlejší účastnici na straně žalované – této nebyla napadeným výrokem uložena žádná povinnost, a z tohoto důvodu tato není osobou oprávněnou k podání odvolání proti předmětnému výroku napadeného usnesení (výrok I. tohoto usnesení).

17. Odvolací soud dále přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I. a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně z níže uvedených důvodů neobstojí.

18. Podle § 139 odst. 2 o. s. ř. byl-li podán znalecký posudek nebo proveden tlumočnický úkon, vzniká právo na náhradu hotových výdajů a na odměnu (znalečné a tlumočné). Zvláštní předpisy stanoví, komu a v jaké výši se znalečné a tlumočné vyplácí.

19. Podle § 30 zákona o znalcích znalečným se rozumí souhrnná částka odměny, náhrady hotových výdajů a náhrady za ztrátu času včetně času stráveného na cestě.

20. Podle § 31 zákona o znalcích náleží znalci za výkon znalecké činnosti odměna (odst. 1). Odměna za výkon znalecké činnosti se řídí smlouvou se zadavatelem; není-li odměna takto sjednána nebo je-li zadavatelem orgán veřejné moci, odměna se určí podle příslušných ustanovení tohoto zákona a vyhlášky podle odstavce 7 (odst. 2). Odměna se určí podle množství účelně vynaložené práce a odborné náročnosti vyžadované k provedení znaleckého úkonu (odst. 4). Určenou odměnu lze zvýšit, je-li znalecký posudek mimořádně obtížný, nebo je-li nutné urychlené zpracování znaleckého posudku. Určená odměna se může přiměřeně krátit, jestliže úkon nebyl proveden v souladu s požadavky uvedenými v § 28 nebo ve stanovené lhůtě. Jde-li o zvlášť závažný případ nekvalitního provedení úkonu, může zadavatel určenou odměnu zcela odepřít. To platí i v případě sjednané odměny, pokud si strany neujednaly něco jiného (odst. 5). Odměna určená nebo sjednaná podle odstavců 1 až 5 se zvyšuje o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je znalec, plátce daně z přidané hodnoty, povinen uplatnit podle zákona o dani z přidané hodnoty (odst. 7). Výši a způsob určení odměny, rozsah snížení, odepření nebo zvýšení odměny a způsob vyúčtování odměny stanoví ministerstvo vyhláškou (odst. 7).

21. Tímto zvláštním předpisem byla do 31. prosince 2020 vyhláška č. 37/1967 Sb. a od 1. ledna 2021 je jím pak vyhláška č. 504/2020 Sb.

22. Podle § 19 - Přechodná ustanovení vyhlášky č. 504/2020 Sb., odměna za znaleckou činnost vykonanou přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky a náhrada nákladů účelně vynaložených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky v souvislosti se znaleckou činností se určují a vyúčtují podle vyhlášky č. 37/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

23. Soud prvního stupně usnesením ze dne 27. listopadu 2018, č. j. 76 Cm 20/2016-82, ustanovil znaleckou kancelář znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady – oceňování nemovitostí, podniky. Úkolem znalce bylo určit hodnotu podniku společnosti připadající na jednu akcii a dále u znaleckých posudků [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] posoudit, zda použité metody jsou pro výpočet vhodné, svůj názor odůvodnit, uvést v čem zejména spočívá, že znalci došly k různým výším ceny za akcii v rámci nuceného výkupu cenných papírů a zda taková odchylka by mohla být ještě v toleranci ke stanovené ceně za protiplnění zjištěné ve vlastním posudku. Znalci byla uložena povinnost zadaný znalecký posudek zpracovat ve lhůtě 90 dnů od obdržení usnesení, jímž byl ustanoven znalcem. Následně uvedené usnesení soud prvního stupně usnesením ze dne 27. července 2022, č. j. 76 Cm 20/2015-246, doplnil tak, že znalec má stanovit hodnotu podniku připadající na jednu akcii ke dni 14. května 2015. Dne 6. srpna 2024 znalec doručil soudu prvního stupně znalecký posudek č. [č. účtu] (se dnem vyhotovení 29. července 2024), fakturu č. 87-24 za vypracování znaleckého posudku a vyúčtování odměny znalce a nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku.

24. V poměrech projednávané věci nutno konstatovat, že znalec soudu prvního stupně nepředložil řádné vyúčtování znalečného, neboť ve vyúčtování specifikovaných úkonů neuvedl den vykonání znalecké činnosti a den, ve kterém došlo ke ztrátě času /§ 17 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 504/2020 Sb./. Znalec tak soudu prvního stupně nepředložil přezkoumatelné vyúčtování znalečného ve smyslu § 17 vyhlášky č. 504/2020 Sb.

25. Z obsahu spisu se podává, že znalecký ústav započal a část své znalecké činnosti vykonal před 1. lednem 2021, tudíž pro účely stanovení výše znalečného dle vyhlášky č. 37/1967 Sb., a to v souladu s výše citovaným přechodným ustanovením uvedeným v § 19 vyhlášky č. 504/2020 Sb. Další část znalecké činnosti byla vykonána v období od 1. ledna 2021, kdy na tuto znaleckou činnost se pak použijí ustanovení vyhlášky č. 504/2020 Sb. Jak ale plyne z odůvodnění napadeného usnesení, soud prvního stupně určil odměnu za znaleckou činnost toliko podle vyhlášky č. 37/1967 Sb., ačkoliv z obsahu spisu plyne, že znalec svou znaleckou činnost z velké části vykonal po 31. prosinci 2020, tj. za účinnosti vyhlášky č. 504/2020 Sb.

26. Jinak řečeno, aplikoval-li soud prvního stupně při určení výše odměny za znaleckou činnost vykonanou od 1. ledna 2021 nesprávný právní předpis, nelze než uzavřít, že usnesení soudu prvního stupně je ve výroku I. pro nedostatek důvodů odvolacím soudem nepřezkoumatelné.

27. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc mu podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok II. tohoto usnesení), v němž soud prvního stupně podle příslušných právních předpisů znovu posoudí přiměřenost znalcem vyúčtovaného znalečného, znalce vyzve k předložení řádného vyúčtování znalečného s uvedením doby, kdy byly konkrétní úkony znalcem učiněny a rovněž se bude zabývat námitkami vznesenými odvolatelkami. Ve věci znovu rozhodne, své úvahy a závěry promítne do nového rozhodnutí ve věci, rozhodnutí řádně odůvodní, tj. aby vyhovělo zásadám uvedeným v § 157 ve spojení s § 169 odst. 4 o. s. ř.

28. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.