o návrhu na nařízení předběžného opatření v řízení o zaplacení vypořádacího podílu, o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2023, č. j. 20 Cm 158/2023-209

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že společnosti [právnická osoba], IČO [IČO žalované], se do právní moci rozhodnutí ve věci samé zakazuje zcizit nebo zatížit věcnými právy následující nemovitosti: pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 1858 m2, jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 1 958 m2 a pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 2 637 m2, vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsané v katastru nemovitostí na LV č. [Anonymizováno] vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa]; nebo činit jakékoli úkony směřující k pozbytí vlastnického práva společnosti [právnická osoba], IČO [IČO žalované], k těmto nemovitostem či k zatížení těchto nemovitostí věcnými právy.

2. Rozhodl tak o návrhu doručeném soudu prvního stupně dne 21. 7. 2023, kterým se žalobkyně domáhala vydání předběžného opatření, kterým by bylo žalované společnosti [právnická osoba], IČO [IČO žalované], sídlem [Adresa žalované] (dále též jen „společnost“), se do právní moci rozhodnutí ve věci samé zakazuje zcizit nebo zatížit věcnými právy následující nemovitosti: pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 1858 m2, jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 1 958 m2 a pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 2 637 m2, vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsané v katastru nemovitostí na LV č. [Anonymizováno] vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] (dále také jen „předmětné nemovitosti“); nebo činit jakékoli úkony směřující k pozbytí vlastnického práva společnosti [právnická osoba], IČO [IČO žalované], k těmto nemovitostem či k zatížení těchto nemovitostí věcnými právy. Svůj návrh odůvodnila tím, že jí svědčí vůči společnosti nárok na zaplacení vypořádacího podílu, který vznikl s ohledem na zrušení její účasti, coby dědičky podílu o velikosti 37,5 % ve společnosti dle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 2. 2023, č. j. 18 Cm 82/2022-177, které nabylo právní moci dne 29. 3. 2023 (dále jen „rozhodný den“). Společnost před podáním návrhu převedla předmětný obchodní podíl na [tituly před jménem] [Anonymizováno] za částku 8 603 000 Kč dle usnesení o příklepu ze dne 16. 6. 2023, sp. zn. 118/DD 1/23 – 11. Poté zaplatila žalobkyni částku 6 448 535 Kč s tím, že tímto jí uhradila vypořádací podíl. Dle tvrzení žalobkyně se společnost až do dne 30. 6. 2023 nepodřídila zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)/dále jen „z. o. k.“/, proto se i právní režim ohledně vypořádacího podílu řídí ustanoveními obchodního zákoníku dle § 777 odst. 4 z. o. k. Společnost ale dle této zákonné úpravy výši vypořádacího podílu nestanovila, neboť nepostupovala dle § 150 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), a tam odkazovaná ustanovení (§ 61 odst. 2 a § 113 odst. 5 obch. zák.). K tomu odkázala na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, dle které platí, že hodnota vypořádacího podílu společníka musí odpovídat hodnotě čistého obchodního majetku, připadajícího na jeho obchodní podíl. Pokud tedy společnost nevyhotovila mezitímní účetní závěrku k rozhodnému dni a nezajistila zjištění hodnoty čistého obchodního majetku společnosti, a výši vypořádacího podílu odvodila od ceny, za kterou převedla obchodní podíl na třetí osobu a vůči žalobkyni si započítala své údajné náklady spojené s prodejem podílu, tak takový postup je nesprávný a protiprávní. Společnost si musela být vědoma toho, že je povinna žalobkyni zaplatit přinejmenším částku 28 677 000 Kč. Nárok žalobkyně, s jehož úhradou je společnost v prodlení, tak činí přinejmenším částku 22 228 465 Kč, kterou jí společnost dosud neuhradila. Obavu z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí ve věci samé odůvodnila žalobkyně tím, že její nárok dosahuje značně vysoké částky a prakticky jediným hodnotným majetkem společnosti jsou předmětné nemovitosti. Pokud by k nim společnost pozbyla vlastnické právo nebo tyto dále zatížila věcnými právy, nelze očekávat reálnou možnost uspokojení jejího nároku, jelikož ze společnosti by se stala „prázdná schránka“ k čemuž už manželé [Anonymizováno] (společníci, jednatelé a ovládající osoby), začali dle žalobkyně činit kroky, přičemž jejich transakce s nemovitostmi jsou značně pochybné a podezřelé. Po rozhodném datu uzavřeli manželé [Anonymizováno] s propojenou osobou [právnická osoba]., tedy osobou 100% ovládanou právě manželi [Anonymizováno], úvěrové smlouvy, na základě kterých měly společnosti vůči [právnická osoba]. vzniknout dluhy v řádech desítek milionů Kč, k zajištění těchto a jiných dluhů zatížili předmětné nemovitosti zástavními a jinými věcnými právy. V důsledku jednání manželů [Anonymizováno] vznikly společnosti dle žalobkyně údajné dluhy vůči osobně a majetkově propojeným osobám, či osobám pochybným, řádově v desítek milionů Kč, které jsou zajištěny nemovitostmi do výše až 113 milionů Kč. Dle žalobkyně je tedy výkon soudního rozhodnutí ve věci samé zjevně ohrožen a je i dána naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků prostřednictvím navrhovaného předběžného opatření, které je restriktivní, přiměřené a nijak neomezuje podnikatelskou činnost společnosti.

3. V dané věci se jedná o druhé rozhodnutí o podaném návrhu na nařízení předběžného opatření. Soud prvního stupně předchozím usnesením ze dne 25. července 2023, č. j. 68 Nc 510/2023-206, ve znění opravného usnesení ze dne 26. července 2023, č. j. 68 Nc 510/2023-215, návrhu v plném rozsahu vyhověl. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 9. 2023, č. j. 7 Cmo 167/2023-295, usnesení soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závěrem, že nelze-li z odůvodnění napadeného usnesení soudu prvního stupně seznat, který hmotněprávní předpis na danou věc aplikoval, tak nelze ani přezkoumat jeho závěr o osvědčení nároku ve věci samé.

4. Dne 25. 8. 2023 podala žalobkyně návrh ve věci samé mimo jiné na doplacení hodnoty vypořádacího podílu představující rozdíl mezi hodnotou čistého obchodního majetku společnosti k rozhodnému dni připadající na podíl a uhrazenou částí pohledávky.

5. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že má za to, že v projednávaném případě zákonné předpoklady pro vydání předběžného opatření splněny jsou, když skutkové okolnosti, které odůvodňují navrhované předběžné opatření se v tomto stadiu řízení neprokazují. Soud prvního stupně vzal za osvědčený nárok ve věci samé, neboť žalobkyni vznikl nárok na vypořádací podíl, jehož výše se stanoví podle § 61 odst. 2 obch. zák. z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky společnosti sestavené ke dni zániku účasti žalobkyně ve společnosti. Přičemž platí, že vypořádání musí být poctivé a hodnota vypořádacího podílu společníka musí zásadně odpovídat hodnotě čistého obchodního majetku, připadajícího na jeho podíl. Pokud společnost na vypořádací podíl zaplatila částku 6 448 535 Kč, tak jde o hrubý nepoměr k tržní hodnotě podílu žalobkyně určené znalcem k počátku roku 2023 ve výši 28 677 000 Kč /osvědčeno znaleckým posudkem [právnická osoba] ze dne 14. 4. 2023/, případně znalcem ke dni 30. 6. 2021 ve výši 58 396 000 Kč /osvědčeno znaleckým posudkem [právnická osoba] ze dne 29. 3. 2022/. Závěr o hrubém nepoměru nemůže zvrátit ani posudek předložený společností, podle kterého obvyklá cena podílu žalobkyně činí 8 363 000 Kč /osvědčeno znaleckým posudkem [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze dne 30. 4. 2015/, neboť uvedené ocenění bylo provedeno již ke dni 28. 4. 2015, nikoliv k rozhodnému dni pro určení výše vypořádacího podílu (tzn. ke dni 29. 3. 2023). K právní kvalifikaci soud prvního stupně uvedl, že má za to, že výše vypořádacího podílu žalobkyně by měla být stanovena podle obchodního zákoníku, když její účast ve společnosti zanikla dne 29. 3. 2023, tedy ještě předtím, než se společnost podřídila z. o. k. Společnost se až do dne 30. 6. 2023 nepodřídila z. o. k., a proto se pro nárok žalobkyně, který vznikl dne 29. 3. 2023, podle přechodného ustanovení § 777 odst. 4 z. o. k. uplatní domněnka, že se pravidla uvedená v obchodním zákoníku, která upravují práva a povinnosti společníků (nikoliv společnosti), stávají (pokud nejsou v rozporu s donucujícími ustanoveními z. o. k.) součástí společenských smluv, protože se předpokládá, že na ně společníci spoléhali. Soud prvního stupně vzal rovněž za prokázanou naléhavost potřeby předběžného opatření, když obava z ohrožení výkonu rozhodnutí v případném budoucím soudním sporu s odkazem na konkrétní chování manželů [Anonymizováno], coby osob ovládajících společnost, je osvědčena zejména konkrétními údaji o jejich jednání, resp. nakládání s nemovitostmi. Soud prvního stupně konkrétní obavu spatřuje zejména v podobě zatěžování nemovitostí zástavními právy ve prospěch třetích osob, resp. osob osobně a majetkově propojených, a to po rozhodném dni /zatěžování nemovitostí v řádu desítek milionů Kč po rozhodném dni je zřejmé již z porovnání výpisů z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný ke dni 18. 3. 2023 a ke dni 21. 7. 2023/. Právě žalobkyní označené transakce s nemovitostmi po zániku její účasti ve společnosti svědčí o tom, že dochází k ohrožení majetku společnosti či jejich aktiv a tím ohrožení případného výkonu rozhodnutí. Obava, že by výkon posléze vydaného rozhodnutí měl být ohrožen, tedy prokázána je. Proto návrhu na vydání předběžného opatření podle § 102 o. s. ř. vyhověl.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podala včas odvolání žalovaná, v němž namítla, že zákon o obchodních korporacích obsahuje zcela nová závazná pravidla pro tzv. uvolněný obchodní podíl, než obsahoval obchodní zákoník. Žalobkyni zanikla účast ve společnosti dne 29. 3. 2023, kdy nabylo právní moci vyhovující rozhodnutí soudu prvního stupně o žalobě na ukončení účasti žalobkyně ve společnosti. Společnost uvolněný podíl prodá, a to za přiměřenou cenu a bez zbytečného odkladu. Výtěžek z prodeje po odečtení nákladů na prodej a započtení pohledávek společnosti tvoří vypořádací podíl, který společnost vyplatí. Ke zpeněžení podílu došlo ve veřejné dražbě. Výtěžek z prodeje se stal vypořádacím podílem a byl žalobkyni ve výši 6 448 535 Kč vyplacen poté, co byla odvedena daň z příjmu fyzických osob. Pokud soud rozhodl o ukončení účasti žalobkyně v režimu zákona o obchodních korporacích, musí být vypořádání provedeno v režimu téhož předpisu. Pokud jde o obavu z budoucího výkonu rozhodnutí, soud prvního stupně postupoval mechanicky, kdy žalobkyní uváděné transakce nejsou ničím jiným než nahrazením starých závazků zajištěných zástavními právy, závazky novými, které jsou řádově nižší. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené ustanovení změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítne.

7. K odvolání se obsáhle vyjádřila žalobkyně s tím, že odvolání je zcela nedůvodné. Dle žalobkyně je třeba nárok ve věci samé posuzovat optikou pravidel zakotvených v obch. zák. s přihlédnutím k relevantní judikatuře Nejvyššího soudu. Dle žalobkyně je nárok důvodný, i pokud by po právní stránce byl posouzen v režimu z. o. k., k čemuž uvedla řadu skutečností s odkazem na příslušná zákonná ustanovení a s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se veřejné dražby. Nárok ve věci samé má za osvědčený, a stejně tak dle ní byla prokázána existence obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí v řízení o nároku ve věci samé. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, jako věcně správné potvrdil.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně dle § 212a a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a neshledal odvolání žalované důvodným.

9. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

10. Podle § 102 odst. 3 o. s. ř. ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

11. Podle § 75c odst. 1 o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

12. Podle § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.

13. Podle § 76 odst. 2 o. s. ř. předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.

14. Podle § 777 odst. 4 z. o. k. se má za to, že obsahem společenských smluv obchodních korporací, které vznikly před účinností tohoto zákona, jsou i dosavadní ustanovení obchodního zákoníku, která upravovala práva a povinnosti společníků, pokud nejsou v rozporu s donucujícími ustanoveními tohoto zákona nebo se od nich společníci neodchýlili ve společenské smlouvě.

15. Pro nařízení předběžného opatření musí být v souladu s citovaným § 75c odst. 1 o. s. ř. zákona současně splněny dva základní předpoklady - jeho navrhovatel musí prokázat potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení (či důvodnou obavu, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen) a zároveň osvědčit základní skutečnosti, které odůvodňují samotný nárok. V podrobnostech k účelu předběžného opatření a předpokladům pro jeho nařízení odvolací soud odkazuje např. na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01, dostupného veřejnosti na stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz. Procesní odpovědnost v tomto směru má navrhovatel předběžného opatření (§ 102 odst. 3 o. s. ř. ve vazbě na § 75 odst. 3 o. s. ř. a § 75c odst. 3 a 4 o. s. ř.).

16. Je třeba mít na zřeteli, že pro účely předběžného opatření nemusí být nárok ve věci prokázán nepochybně, postačuje, aby byl osvědčen natolik, že se s ohledem na okolnosti případu jeví alespoň pravděpodobným. Zákon nepředpokládá, že soud bude při rozhodování o předběžném opatření provádět dokazování, převládá zde totiž požadavek rychlosti řízení nad úplným prokázáním uplatněného nároku (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 134/99, uveřejněného pod číslem 58/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupného na www.nsoud.cz). Rozhodnutím o předběžném opatření není prejudikován konečný výsledek řízení ve věci samé.

17. Žalobkyně podala návrh na vydání předběžného opatření z důvodu obavy z možného ohrožení výkonu budoucího rozhodnutí v řízení vydaného. Odvolací soud v této souvislosti poznamenává, že je vázán rozsahem i obsahem návrhu na vydání předběžného opatření, jeho mezemi a nemůže uložit něco jiného, jinou povinnost nebo omezení jiné osobě, než co je požadováno žalobkyní. Předpokladem pro nařízení předběžného opatření z důvodu obavy, že by výkon rozhodnutí byl ohrožen, je i to, aby bylo alespoň osvědčeno, že žalobkyně má tvrzenou pohledávku nebo jiný nárok a že dosud nic nebrání tomu, aby jí její nárok mohl být soudním rozhodnutím přiznán.

18. Odvolací soud z části V.A společenské smlouvy společnosti ze dne 29. 5. 2008 zjistil, že pokud přešel obchodní podíl na společnost, vzniká společníku, jehož účast ve společnosti zanikla nebo jeho právnímu nástupci právo na vypořádací podíl. Tento podíl se určuje poměrem obchodních podílů. Výše vypořádacího podílu se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti z vlastního kapitálu zjištěného z řádné, mimořádné nebo mezitímní účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti. Z části VI. společenské smlouvy vyplývá, že právní poměry společnosti se řídí touto společenskou smlouvou a nestanoví-li společenská smlouva, řídí se obecnou úpravou obsaženou v obchodním zákoníku.

19. Dále odvolací soud ze smlouvy o zřízení zástavního práva č. 51/2023/A ze dne 5. 5. 2023 zjistil, že žalovaná zřídila ve prospěch společnosti [právnická osoba]. zástavní právo k předmětným nemovitostem k zajištění dluhů vzniklých prakticky v jakékoliv souvislosti se smlouvou o úvěru č. 51/2023 ze dne 5. 5. 2023 uzavřené mezi společností a [právnická osoba]. Dále odvolací soud ze smlouvy o zřízení zástavního práva č. 53/2023/A ze dne 15. 5. 2023 zjistil, že společnost zřídila ve prospěch společnosti [právnická osoba]. zástavní právo k předmětným nemovitostem k zajištění dluhů vzniklých prakticky v jakékoliv souvislosti se smlouvou o úvěru č. 53/2023 ze dne 15. 5. 2023 uzavřené mezi společností a [právnická osoba]. Konečně odvolací soud ze smlouvy o zřízení zástavního práva č. 54/2023/A ze dne 30. 5. 2023 zjistil, že společnost zřídila ve prospěch společnosti [právnická osoba]. zástavní právo k předmětným nemovitostem k zajištění dluhů vzniklých prakticky v jakékoliv souvislosti se smlouvou o úvěru č. 54/2023 ze dne 30. 5. 2023 uzavřené mezi společností a [právnická osoba].

20. Prvotním předpokladem pro nařízení předběžného opatření je osvědčení nároku ve věci samé; jeho prokázání má místo až v řízení ve věci samé. V daném případě žalobkyně doložila, že jí zanikla účast ve společnosti dne 29. 3. 2023, kdy nabylo právní moci usnesení soudu prvního stupně, kterým byl schválen smír účastníků, v důsledku kterého byla zrušena účast žalobkyně ve společnosti. Ke zpeněžení podílu došlo ve veřejné dražbě. Výtěžek z prodeje se stal vypořádacím podílem a byl žalobkyni ve výši 6 448 535 Kč vyplacen poté, co byla odvedena daň z příjmu fyzických osob. Pokud společnost na vypořádací podíl zaplatila částku 6 448 535 Kč, tak jde o hrubý nepoměr k tržní hodnotě podílu žalobkyně určené znalcem k počátku roku 2023 ve výši 28 677 000 Kč (viz znalecký posudek [právnická osoba] ze dne 14. 4. 2023), případně znalcem ke dni 30. 6. 2021 ve výši 58 396 000 Kč (viz znalecký posudek [právnická osoba] ze dne 29. 3. 2022). I ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] za účasti konzultanta [tituly před jménem] [Anonymizováno] č. 361-28/2021 přiloženého samotnou společností k odvolání ze dne 9. 8. 2023 vyplývá, že hodnota vypořádacího podílu žalobkyně ke dni 30. 4. 2015 činí 8 363 000 Kč. Za situace, kdy společnost vyplatila žalobkyni dne 27. 6. 2023 částku 6 448 535 Kč jako vypořádací podíl, je nárok žalobkyně osvědčen minimálně ve výši rozdílu částek 8 363 000 Kč – 6 448 535 Kč. Společnost přitom při stanovení vypořádacího podílu nepostupovala podle části V.A společenské smlouvy společnosti ze dne 29. 5. 2008, neboť stanovila výši vypořádacího podílu jako výtěžek dosažený ve veřejné dražbě, který byl žalobkyni ve výši 6 448 535 Kč vyplacen poté, co byla odvedena daň z příjmu fyzických osob.

21. Vypořádací podíl slouží jako majetkové vyrovnání pro případ, že účast společníka nebo člena v korporaci zanikne, ale korporace existuje i nadále, přičemž účast společníka zanikla, aniž podíl přešel na právního nástupce společníka. Majetkové vyrovnání vyjadřuje v tomto případě míru zhodnocení nebo znehodnocení investice, kterou společník nebo člen korporaci poskytl v podobě vkladu do základního kapitálu nebo vlastní pracovní účastí ve společnosti. Právo na vypořádání patří k základním společnickým právům majetkové povahy, jeho význam je obdobný podílu na likvidačním zůstatku, neboť je majetkovým obrazem účasti společníka na společnosti a jejích výsledků. Jestliže by společnost neposkytla společníkovi při zániku jeho účasti majetkové vypořádání, vychýlila by rovnovážné majetkové poměry, které existovaly za jeho účasti, neoprávněně ve svůj prospěch.

22. Odvolací soud poukazuje na to, že právní úprava stanovení výše vypořádacího podílu v z. o. k. je dispozitivní (s výjimkou bytových družstev). Oproti režimu obchodního zákoníku obecná úprava vypořádacího podílu v zákoně o obchodních korporacích totiž nebrání tomu, aby se členové (společníci) dohodli na odchylné úpravě vypořádacího podílu, a to i takové, jež povede k nižší než zákonem upravené výši vypořádacího podílu (srov. § 36 z. o. k.). Například ve společnosti s ručením omezeným je možné sjednat (se souhlasem dotčeného společníka) i nulovou výši vypořádacího podílu. Zákon o obchodních korporacích (na rozdíl od obchodního zákoníku) tudíž neomezuje společníky při sjednávání výše vypořádacího podílu a respektuje jejich smluvní volnost sjednat ji odchylně od zákona, a to i v neprospěch společníka, o jehož vypořádací podíl jde; zákonná úprava se prosadí pouze v případě, že společenská smlouva výši vypořádacího podílu neupravuje. Ve společenské smlouvě ze dne 29. 5. 2008 se společníci dohodli, že pokud přešel obchodní podíl na společnost, vzniká společníku, jehož účast ve společnosti zanikla nebo jeho právnímu nástupci právo na vypořádací podíl. Tento podíl se určuje poměrem obchodních podílů. Výše vypořádacího podílu se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti z vlastního kapitálu zjištěného z řádné, mimořádné nebo mezitímní účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti. Za situace, kdy toto ujednání společenské smlouvy není v rozporu s donucujícími ustanoveními z. o. k. (právní úprava v z. o. k. je dispozitivní povahy), je účinné (viz § 777 odst. 1 z. o. k.). Výkladem § 777 odst. 4 a 5 z. o. k. se přitom Nejvyšší soud zabýval již ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 2016 k některým otázkám zápisů obchodních korporací do obchodního rejstříku sp. zn. Cpjn 204/2015 (R 31/2016). Zde vysvětlil, že § 777 odst. 4 z. o. k. upravuje výjimku z pravidla zakotveného v § 775 z. o. k. (podle něhož se obchodní korporace a jejich vnitřní poměry s účinností od 1. 1. 2014 řídí zákonem o obchodních korporacích), a to pro práva a povinnosti společníků obchodních korporací vzniklých před 1. 1. 2014. Ustanovení § 777 odst. 4 je projevem respektu zákonodárce ke smluvní autonomii společníků. Práva a povinnosti společníků těch obchodních korporací, které do zakladatelských právních jednání „neopsaly“ zákonnou úpravu práv a povinností společníků z obchodního zákoníku (bez ohledu na to, zda se společníci od ní odchýlit nechtěli či nemohli), spoléhajíce se na znění zákona, se tak i nadále řídí stejnými pravidly, která pro ně platila do 31. 12. 2013. Nově však již nejde o pravidla zákonná, ale – díky právní domněnce upravené v § 777 odst. 4 z. o. k. – o pravidla smluvní. Předpokladem je, že tato pravidla neodporují donucujícím ustanovením zákona o obchodních korporacích. Ustanovení § 777 odst. 4 z. o. k. se tak nedotýká statusových otázek, jako například vymezení jednotlivých orgánů obchodních korporací a jejich působnosti, rozhodování orgánů (tj. zejména svolání, usnášeníschopnosti, hlasovacích většin, osvědčování rozhodnutí veřejnou listinou) atd. Ty se řídí od 1. 1. 2014 zákonem o obchodních korporacích (§ 775 z. o. k.). Na základě toho je nutné respektovat autonomii společníků ve společenské smlouvě ze dne 29. 5. 2008 a postupovat podle ní, neboť smyslem § 777 odst. 4 z. o. k. je zachovat a respektovat autonomii vůle obchodních korporací vzniklých před účinností rekodifikace, s limitem spočívajícím v kogentních ustanoveních zákona o obchodních korporacích nebo občanského zákoníku.

23. Skutečnosti týkající se konkrétní právní kvalifikace uplatněného nároku navíc budou předmětem právního posouzení věci ve sporu mezi účastníky v řízení ve věci samé a budou se odvíjet od průběhu sporu a dokazování ve věci samé, k čemuž s ohledem na specifika řízení o návrhu na předběžné opatření není v této procesní fázi prostor. Podstatné je toliko, zda v kontextu skutkových okolností a právní úpravy se nárok jeví alespoň jako pravděpodobný a je osvědčen (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 134/99). Na soudu prvního stupně v řízení ve věci samé rovněž bude, aby na základě provedeného dokazování učinil závěr o tom, zda vypořádání poskytnuté žalobkyni bylo poctivé.

24. Druhým předpokladem pro nařízení předběžného opatření je prokázání skutečností, jež odůvodňují potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení. Odvolací soud vyhodnotil důkazy předložené žalobkyní spolu s návrhem na vydání předběžného opatření a dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žalobkyně obavu z možného ohrožení výkonu budoucího rozhodnutí prokázali. Obava z možného ohrožení výkonu budoucího rozhodnutí plyne zcela jednoznačně z časové posloupnosti jednotlivých událostí, kdy poté, co zanikla žalobkyni účast ve společnosti a vznikl nárok na vypořádací podíl, byly společností uzavřeny smlouvy o úvěru a na ně navazující smlouvy o zřízení zástavního práva k předmětným nemovitostem ve prospěch společnosti [právnická osoba]., konkrétně smlouva o zřízení zástavního práva č. 51/2023/A ze dne 5. 5. 2023, smlouva o zřízení zástavního práva č. 53/2023/A ze dne 15. 5. 2023 a smlouva o zřízení zástavního práva č. 54/2023/A ze dne 30. 5. 2023 na základě úvěrových smluv uzavřených manželi [Anonymizováno] s propojenou osobou [právnická osoba]., tedy osobou 100% ovládanou právě manželi [Anonymizováno], na základě kterých měly společnosti vůči [právnická osoba]. vzniknout dluhy v řádech desítek milionů Kč. V důsledku jednání manželů [Anonymizováno] vznikly společnosti dle žalobkyně dluhy vůči osobně a majetkově propojeným osobám, či osobám pochybným, řádově v desítek milionů Kč, které jsou zajištěny nemovitostmi do výše až 113 milionů Kč. Doložená časová posloupnost těchto jednotlivých událostí a kroků je sama o sobě dostatečným důvodem pro důvodnou obavu ve smyslu § 102 o. s. ř. Námitka odvolatelky, že žalobkyní uváděné transakce nejsou ničím jiným než nahrazením starých závazků zajištěných zástavními právy, závazky novými, které jsou řádově nižší, je proto pro účely rozhodování o předběžném opatření zcela nedůvodná. Lze připomenout, že zákon nepředpokládá, že soud bude při rozhodování o předběžném opatření provádět dokazování, převládá zde totiž požadavek rychlosti řízení.

25. K odvolací námitce žalované, že z. o. k. obsahuje zcela nová závazná pravidla pro tzv. uvolněný obchodní podíl, než obsahoval obchodní zákoník, odvolací soud uvádí, že je nutné odlišovat majetkové právo společníka na vypořádací podíl (§ 777 odst. 4 z. o. k.) a postup společnosti při nakládání s uvolněným obchodním podílem (statusová věc).

26. Konečně k odvolací námitce žalované, že pokud soud rozhodl o ukončení účasti žalobkyně v režimu zákona o obchodních korporacích, musí být vypořádání provedeno v režimu téhož předpisu, odvolací soud uvádí, že žalobkyni zanikla účast ve společnosti ke dni 29. 3. 2023, kdy nabylo právní moci usnesení soudu prvního stupně, kterým byl schválen smír účastníků, kterým byla zrušena účast žalobkyně ve společnosti. Z odůvodnění tohoto usnesení přitom konkrétní právní posouzení uplatněného nároku nevyplývá. Předběžné opatření proto bylo soudem prvního stupně nařízeno po právu.

27. Odvolací soud s poukazem na výše uvedené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

28. Za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 145 o. s. ř. odvolací soud nerozhodoval o náhradě nákladů odvolacího řízení, neboť nákladová povinnost vzniklá v souvislosti s nařízeným předběžným opatřením sleduje osud nákladové povinnosti věci samé.