o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka ze dne 8. 10. 2007, o odvolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2020, č. j. 71 Cm 250/2008-1212, 71 Cm 251/2008

1. Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. 5. 2020, č. j. 71 Cm 250/2008-1212, 71 Cm 215/2008 (dále též „předmětné usnesení“), návrh, aby soud určil, že usnesení přijatá na mimořádné valné hromadě účastníka konané dne 8. 10. 2007 (dále též „předmětná valná hromada“), a to usnesení, jímž bylo rozhodnuto o zvolení [tituly před jménem] [fyzická osoba], [tituly za jménem], a [tituly před jménem] [Anonymizováno] členy představenstva účastníka, a usnesení, jímž bylo rozhodnuto o zrušení účastníka řízení s likvidací a jmenování [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem], advokáta, likvidátorem účastníka (obě usnesení dále též „napadená usnesení“), jsou neplatná in eventum nicotná, zamítl (výrokem I.), navrhovatelům a) a b) uložil povinnost uhradit České republice společně a nerozdílně náklady na tlumočné ve výši 37 480 Kč a náklady na svědečné ve výši 9 463 Kč (výrokem II.), jakož jim uložil i povinnost zaplatit společně a nerozdílně účastníkovi náklady řízení ve výši 106 124 Kč (výrokem III.).

2. Dovodil, že navrhovatel a) předložil originál akcií série B č. 25-34 a navrhovatel b) byl k datu konání předmětné valné hromady vlastníkem 43 akcií účastníka, aniž by došlo k jejich zcizení, což má soud prvního stupně za prokázané z výpovědí svědků [fyzická osoba] a [Anonymizováno]. Dále má za prokázané, že navrhovatelé o konání předmětné valné hromady jednoznačně věděli, když toto ani nebylo předmětem sporu a dokazování s tím, že je tak jednoznačné, že museli svůj návrh uplatnit v subjektivní tříměsíční prekluzivní lhůtě. Návrh navrhovatelů byl původně koncipován tak, že byla požadována neplatnost, až následně dne 19. 10. 2010 byl návrh rozšířen tak, že byla požadována nicotnost, když usnesením ze dne 15. 12. 2010 byla tato změna návrhu připuštěna. Pokud jde o posouzení nicotnosti, bylo namítáno jen to, že rozhodnutí na předmětné valné hromadě byla učiněna osobami, které nebyly akcionáři. Bylo prokázáno, že byla svolána řádně. Návrh ve věci samé byl proto podán opožděně a právo je tudíž prekludováno.

3. Proti předmětnému usnesení v celém jeho rozsahu podali odvolání oba navrhovatelé. Navrhovatel a) namítá, že se závěrem zdejšího soudu vyjádřenému v usnesení ze dne 17. 12. 2019, č. j. 7 Cmo 171/2019-1184, dle něhož za situace, kdy napadená usnesení byla přijata pouze hlasy někoho, kdo se na valnou hromadu dostavil, avšak nebyl akcionářem účastníka, jde o nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady, nelze v žádném případě souhlasit, neboť není o nic opřen a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4221/2011, na které je odkazováno, tuto situaci neřeší. Podstatou věci je to, co má za důsledek, že napadená usnesení byla přijata výlučně neoprávněnou osobou, které nebyla akcionářem účastníka a nemohla tak tvořit jeho valnou hromadu. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2811/99 dovozuje nicotnost napadených usnesení, s tím, že je irelevantní, zda byl návrh na vyslovení nicotnosti podán v tříměsíční lhůtě ode dne konání předmětné valné hromady, jelikož vyslovení nicotnosti se lze domáhat bez časového omezení. Navrhovatel a) je vlastníkem 125 akcií číselného označení 000025-000149. Návrh ve věci samé nebyl podán samostatně, ale v rámci řízení, v němž aktivní věcná legitimace navrhovatelů plyne z § 131 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. v posledním platném znění, obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), pročež není potřeba speciálně prokazovat naléhavý právní zájem. Ten zde však existuje, a to i s odstupem 13 let od konání předmětné valné hromady. Předmětnou valnou hromadu je nutno vnímat jako součást celé řady kroků, v jejichž důsledku byli účastník, resp. jeho skuteční akcionáři, připraveni o značnou část finančních prostředků. Předmětná valná hromada byla prvním krokem k tomu zajistit si absolutní kontrolu nad účastníkem skupinou kolem [fyzická osoba] a jeho obchodních partnerů, aby posléze mohli učinit kroky k odčerpání finančních prostředků ve výši přesahující 120 milionů Kč z něj cestou snížení jeho základního kapitálu. K tomu potřebovali v prvním kroku ovládnout představenstvo účastníka, včetně pozice likvidátora, což se jim napadenými usneseními povedlo. Na výsledku tohoto řízení jsou odvislá další probíhající řízení, resp. jsou přerušena do doby pravomocného rozhodnutí v něm. Jde konkrétně o řízení o náhradu škody vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 72/2013 ze strany navrhovatele b) proti [tituly před jménem] [fyzická osoba], [tituly za jménem], a [tituly před jménem] [Anonymizováno] z titulu škody, kterou měli způsobit jako statutární orgán účastníka tím, že z jeho majetku vyplatili částku převyšující 120 mil. Kč osobám, které nebyly akcionáři účastníka, dále o insolvenční řízení vedené proti účastníkovi, kde je ve zprávě insolvenčního správce uvedeno, že jsou přerušeny incidenční spory a nelze přikročit k předložení konečné zprávy s ohledem na skutečnost, že doposud nedošlo k ukončení sporu o nicotnost napadeného usnesení (jde např. o řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 71/24 ICm 3921/2013 o určení neexistence popřené vykonatelné pohledávky, kde se v usnesení o přerušení řízení uvádí, že řízení před soudem prvního stupně má zásadní význam pro posouzení důvodnosti žaloby a pro rozhodnutí soudu ve věci, a proto soud řízení přerušil). Dále jde o insolvenční řízení vedené ve Velké Británii proti navrhovateli b), jehož největším věřitelem je společnost [Anonymizováno] s tím, že výsledek řízení před zdejším soudem ve výsledku ovlivní uspokojení pohledávek věřitelů v tomto insolvenčním řízení a dále jde o trestní řízení vedené na Slovensku pro podezření ze spáchání více trestných činů, včetně obzvlášť závažných zločinů krádeže a legalizace příjmu z trestné činnosti. Domáhá se zrušení předmětného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Navrhovatel b) namítá, že podstatou věci je to, že jediná osoba, která se předmětné valné hromady účastnila, nebyla vůbec akcionářem účastníka, a proto nemohla ani tvořit jeho valnou hromadu. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2811/99, které lze zcela aplikovat i v dané věci, neboť v něm byla řešena skutkově totožná věc, dovozuje nicotnost napadených usnesení, s tím, že je zde dán prostor pro korekci předchozího právního názoru zdejšího soudu vysloveného v usnesení č. j. 7 Cmo 171/2019-1184. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení nicotnosti plyne již z postavení navrhovatele b) jako majoritního akcionáře účastníka, povahy napadených usnesení a nadto je dán přímo ze zákona, konkrétně z § 183 ve spojení s § 131 obch. zák. a § 200e odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, občanského soudního řádu. Předmětná valná hromada představuje první a zcela zásadní krok směřující k postupnému zániku účastníka a tedy i k zániku postavení navrhovatele b) coby jeho akcionáře. Je odkazováno na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3247/2009. Dále je namítáno, že [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] svolali dne 13. 3. 2008 další valnou hromadu účastníka, na které bylo rozhodnuto o snížení základního kapitálu účastníka o 4 447 997 500 Kč s tím, že částka 182 440 051,51 Kč bude rozdělena mezi akcionáře v poměru jejich podílu na základním kapitálu účastníka. Tato usnesení byla přijata hlasy společnosti [právnická osoba]., tj. hlasy [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem], [tituly před jménem] [Anonymizováno], která vystupovala opět jako majoritní akcionář vykazující se 43 akcii navrhovatele b). Z tohoto titulu má navrhovatel b) pohledávku vůči účastníku ve výši 176 290 380,49 Kč a pro případ, že by se v tomto řízení ukázalo, že jmenovaní byli platně zvoleni členy představenstva účastníka, odpovídali by z titulu jejich zákonného ručení za závazky účastníka dle § 194 odst. 6 obch. zák. Žaloba proti jmenovaným je vedena u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 72/2013, řízení je ale přerušeno, a to z důvodu čekání na výsledek tohoto soudního řízení. Určení nicotnosti napadených usnesení je rozhodující pro vyjasnění vztahů navrhovatele b) k účastníkovi a v této souvislosti je odkazováno na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 103/2016. Naléhavý právní zájem je dále shledáván i ve skutečnostech tvrzených navrhovatelem a), na něž je odkazováno. Domáhá se proto zrušení předmětného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Účastník se k podaným odvoláním vyjádřil tak, že nejsou důvodná. Vrchní soud v Praze ve zmíněném usnesení nepochybně vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně. Tedy nikoliv z toho, že na předmětné valné hromadě hlasovala cizí osoba, ale bylo prokázáno, že za navrhovatele b) vždy hlasoval [právnická osoba], když předání akcií této osobě k výkonu hlasovacích práv bylo ve společnosti běžnou praxí a poměrně běžnou obchodní zvyklostí (ve smyslu § 1 odst. 2 obch. zák.). Bylo prokázáno, že [právnická osoba] vyzvedl akcie od manželů [fyzická osoba] a předal je advokátní kanceláři [Anonymizováno] za účelem hlasování na předmětné valné hromadě. Napadená usnesení byla přijata osobami, které se na předmětné valné hromadě řádně prezentovali akciemi na majitele opravňujícími je k účasti a k hlasování, při němž nejednali v rozporu s pokynem či zájmem osoby, která jim akcie odevzdala. Závěr o nicotnosti napadených usnesení tak nelze učinit, neboť nejde o nejzávažnější vadu právního jednání.

6. Odvolací soud přezkoumal předmětné usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jehož použití je opodstatněno čl. II zákona č. 293/2013 Sb., kterým byl zákon č. 99/1963 Sb. s účinnosti ke dni 1. 1. 2014 novelizován], a odvolání ve věci samé neshledal důvodným. Nesprávným je toliko výrok o nákladech řízení v části, která se týká způsobu plnění.

7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která jsou pro posouzení věci dostatečná a jejichž správnost nebyla zpochybněna, pročež na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002). Doplnění dokazování bylo z těchto důvodů posouzeno jako nadbytečné.

8. Podle § 183 odst. 1 obch. zák. o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady platí obdobně ustanovení § 131 odst. 1 až 10 a 12. Podle § 131 odst. 1 obch. zák. každý společník, jednatel, likvidátor, insolvenční správce nebo člen dozorčí rady se může domáhat, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami. Není-li toto právo uplatněno do tří měsíců ode dne konání valné hromady nebo, nebyla-li řádně svolána, ode dne, kdy se mohl dovědět o konání valné hromady, nejdéle však do jednoho roku od konání valné hromady, zaniká. Jestliže bylo usnesení přijato postupem podle § 127 odst. 7, lze toto právo uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy společnost oznámila společníkovi přijetí usnesení, nejdéle však do jednoho roku od přijetí usnesení. Podle § 131 odst. 3 obch. zák. soud neplatnost podle odstavce 1 nebo 2 nevysloví, jestliže a) došlo k porušení právních předpisů, společenské smlouvy, zakladatelské listiny nebo stanov, jehož důsledkem je jen nepodstatné porušení práv osob oprávněných domáhat se rozhodnutí podle odstavce 1 nebo jiných osob, nebo jestliže porušení nemělo závažné právní následky, b) by postupem podle odstavce 1 došlo k podstatnému zásahu do práv získaných v dobré víře třetími osobami, nebo c) se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady proto, že byla svolána v rozporu se zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami, domáhá jen osoba, která takto valnou hromadu svolala anebo se podílela na jejím svolání, anebo jestliže na valné hromadě, která byla svolána v rozporu se zákonem, byli přítomni všichni společníci anebo společníci, kteří na valné hromadě přítomni nebyli, následně projevili s usnesením souhlas.

9. Podle § 200e odst. 5 o. s. ř. v řízení o neplatnosti usnesení valné hromady obchodní společnosti nebo členské schůze družstva rozhodne soud o tom, že dotčené usnesení valné hromady nebo členské schůze je nicotné, i bez návrhu.

10. Žádný z navrhovatelů k podání návrhu na vyslovení neplatnosti napadeného usnesení aktivně věcně legitimován není, neboť tento návrh byl podán po uplynutí prekluzivní lhůty k jeho podání (§ 183 odst. 1 ve spojení s § 131 odst. 1 obch. zák.), pročež mu právo podat návrh na vyslovení neplatnosti napadeného usnesení zaniklo (skutkové zjištění soudu prvního stupně o tom, že o konání předmětné valné hromady oba navrhovatelé věděli, není nijak zpochybněno).

11. Nebyly však shledány ani předpoklady pro vyslovení nicotnosti napadeného usnesení. Odvolací soud setrvává na závěru, který k této námitce vyjádřil v usnesení ze dne 17. 12. 2019, č. j. 7Cmo 171/2019-1184, tedy, vol. cit., pokud napadená usnesení valné hromady byla přijata pouze hlasy někoho, kdo se na valnou hromadu dostavil, avšak nebyl akcionářem účastníka, jedná se o nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady. Nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady podle ustanovení § 185 odst. 1 obch. zák. může vést pouze k vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, nikoliv jeho nicotnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 4121/2011). Nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady, která je důvodem neplatnosti a nikoliv nicotnosti usnesení valné hromady, nelze zaměňovat se situací řešenou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2019, sp. zn. 29 Cdo 3914/2008, kde Nejvyšší soud dospěl k závěru, že: „Není-li osoba, která přijala rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady, jediným akcionářem, nebude mít její „rozhodnutí v působnosti valné hromady“ žádné právní účinky, ustanovení § 131 odst. 8 a § 183 odst. 1 obch. zák. se v takovém případě neuplatní a osoba, která prokáže, že je jediným akcionářem společnosti, se může domáhat určení, že napadené rozhodnutí není rozhodnutím jediného akcionáře (a tudíž nemá žádné právní účinky) postupem podle § 80 písm. c) o. s. ř.“. Navrhovatelé v rámci své odvolací argumentace s takto dovozeným závěrem toliko polemizují, což bez dalšího neopodstatňuje důvody pro odchýlení se od něj. Pokud tedy namítaná účast osoby, jež neměla být akcionářem účastníka, na předmětné valné hromadě představuje pouze její neusnášeníschopnost (která je důvodem neplatnosti napadených usnesení a nikoliv jejich nicotnosti), nemůže být pro absenci aktivní věcné legitimace taková neplatnost vyslovena (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 7 Cmo 406/2014, v: Právní rozhledy 5/2015, s. 188, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1870/2010).

12. Odvolací soud proto předmětné usnesení ve výroku o věci samé dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil (výrok I. tohoto usnesení).

13. Správný však není výrok o nákladech řízení. V případě navrhovatelů nejde o nerozlučné společenství (§ 91 odst. 2 ve spojení s § 140 odst. 1 o. s. ř.), neboť každý z nich mohl návrh podat samostatně. Proto jsou navrhovatelé povinni platit náklady řízení úspěšnému účastníkovi, resp. náklady státu rovným dílem (§ 140 odst. 1 o. s. ř.), o čemž odvolací soud rozhodl na podkladě § 220 odst. 1 o. s. ř., per analogiam (výrok I. tohoto usnesení). V této souvislosti je namístě dodat, že není významné, že proti nákladovému výroku podal odvolání pouze každý z navrhovatelů, a to z důvodu, že při rozhodování o nákladech řízení se neuplatňuje zásada zákazu reformatio in peius (zákazu rozhodnutí k horšímu), neboť soud o nákladech řízení rozhoduje z úřední povinnosti (§ 151 odst. 1 o. s. ř.) a není tak vázán rozsahem požadavku uplatněného odvolatelem v odvolání (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51/2016).

14. O nákladech odvolacího řízení (výrok II. tohoto usnesení) bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., a to dle zásady úspěchu v řízení. Právní zástupce účastníka účelně vykonal 2 úkony právní služby, spočívající 1x v podání vyjádření k podanému odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) AT a 1x v účasti na jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za což účastníkovi náleží 3 100 Kč za každý z těchto úkonů, určených na podkladě § 9 odst. 4 písm. c) AT z tarifní hodnoty 50 000 Kč (což je opodstatněno typovou obtížností posuzované věci, jež se projevuje ve stanovení věcné příslušnosti podepsaného soudu k jejímu projednání), ve spojení s § 7 bodem 5 AT. Účastníkovi za tyto 2 úkony právní služby náleží rovněž paušální náhrada ve výši 2x 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Celkem tak náleží účastníkovi 6 800 Kč [(2x 3100 Kč + 600 Kč). Právní zástupce účastníka plátcem DPH není, pročež nelze k takto určené výši nákladů připočíst částku odpovídající této dani. Není rozhodné, že jejím plátcem je další (substituční) zástupce. O výši nákladů rozhodl odvolací soud z úřední povinnosti, bez ohledu na návrh účastníka, což odpovídá ustáleným požadavkům soudní praxe (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. C. H. Beck, 2003, s. s. 558, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2821/2014).