o určení vlastnického práva k obchodnímu podílu, o návrhu žalobkyně ze dne 27. 10. 2022 na nařízení předběžného opatření, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. listopadu 2022, č. j. 31 Cm 10/2022-181,

1. Krajský soud v Plzni (dále též jen soud) v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že se zamítá návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření, kterým by soud uložil 2. žalované povinnost zdržet se převádění vlastnického práva ke svému vlastnictví, do pravomocného skončení tohoto řízení (výrok I.), že se zamítá návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření, kterým by soud uložil 2. žalované povinnost zdržet se nakládání se svým vlastnictvím nad rámec běžné obchodní činnosti, do pravomocného skončení tohoto řízení (výrok II.), že se zamítá návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření, kterým by soud uložil 1. žalovanému povinnost zdržet se nakládání s 1) bytovou jednotkou č. 2108/1 v budově č. p. [Anonymizováno] stojící na pozemku parc. č. [Anonymizováno] včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy č. p. [Anonymizováno] o velikosti 12911/108945, 2) bytovou jednotkou č. [Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno] stojící na pozemku parc. č. [Anonymizováno] včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy č. p. [Anonymizováno] o velikosti 10486/108945, 3) spoluvlastnickým podílem na pozemku parc. č. [Anonymizováno] o velikosti 12911/108945, 4) spoluvlastnickým podílem na pozemku parc. č. [Anonymizováno] o velikosti 10486/108945, 5) spoluvlastnickým podílem na pozemku parc. č. [Anonymizováno] o velikosti 26639780994/459736861872, 6) spoluvlastnickým podílem na pozemku parc. č. [Anonymizováno] o velikosti 26639780994/459736861872, a 7) spoluvlastnickým podílem na pozemku parc. č. [Anonymizováno] o velikosti 178862/1545864, to vše v katastrálním území [adresa], do pravomocného skončení tohoto řízení, (výrok III.), že žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Krajského soudu v Plzni č. účtu [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol] (výrok IV.), že po právní moci výroků I., II. a III. tohoto usnesení se žalobkyni prostřednictvím Krajského soudu v Plzni vrací složená jistota v částce 10 000 Kč (výrok V.).

2. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že žalobkyně navrhla nařízení předběžného opatření shora uvedeného znění. Návrh odůvodnila tím, že náhodně nahlédla do katastru nemovitostí a zjistila, že žalovaní uzavřeli 17. 6. 2022 kupní smlouvu, na základě níž druhá žalovaná prodala prvnímu žalovanému dvě bytové jednotky a pět spoluvlastnických podílů na různých pozemcích, vše v katastrálním území [adresa]. Tímto krokem první žalovaný vyvedl majetek z druhé žalované do svého vlastnictví, a to bez vědomí či souhlasu žalobkyně jako majoritní společnice druhé žalované. Uzavření kupní smlouvy bylo krokem vedoucím k nelegálnímu nabytí veškerého majetku, který zanechala matka žalobkyně a jehož je žalobkyně jedinou a univerzální dědičkou. Tímto způsobem si první žalovaný vytváří „zadní vrátka“ pro případ, že by v řízení nebyl úspěšný. Žalobkyně má důvodné obavy, že se nejedná o jediný majetek, který první žalovaný vyvedl nebo se chystá vyvést z druhé žalované, přičemž pokud se mu to podaří, bude tím zmařen cíl, kterého se žalobkyně domáhá podanou žalobou. Je zde potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků řízení. Způsob, jak žalobkyně může alespoň částečně ochránit zájmy druhé žalované, je předběžné opatření zamezující tomu, aby první žalovaný do pravomocného skončení řízení vyvedl z druhé žalované veškerý její majetek, přičemž aby žalovaný takové omezení nemohl obcházet, je namístě uložit druhé žalované povinnost zdržet se převádění vlastnického práva ke svému vlastnictví. Dále je třeba zamezit tomu, aby první žalovaný vyváděl finanční prostředky z druhé žalované, například formou hrazení osobní potřeby, dluhů a podobně, je proto namístě také druhé žalované uložit povinnost zdržet se nakládání se svým vlastnictvím nad rámec běžné obchodní činnosti. Pokud jde o návrh, aby prvnímu žalovanému byla uložena povinnost zdržet se nakládání s výše uvedenými nemovitými věcmi, tento návrh je odůvodněn možným ohrožením výkonu soudního rozhodnutí, neboť pokud by první žalovaný převedl nemovitosti na třetí subjekt, mohlo by tím dojít ke zmaření případného vydání bezdůvodného obohacení.

3. Soud konstatoval, že jako důkaz žalobkyně navrhla a předložila kupní smlouvu ze 14. 6. 2022 a výpis z katastru nemovitostí, LV č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Z předložené kupní smlouvy ze dne 17. 6. 2022 vyplývají skutečnosti shora tvrzené, pokud jde o převod vlastnického práva k výše uvedeným nemovitým věcem mezi druhou žalovanou jako prodávající a prvým žalovaným jako kupujícím. Výpis z katastru nemovitostí pak dokládá, že vklad práva podle této kupní smlouvy byl proveden zápisem dne 20. 7. 2022 s právními účinky zápisu ke dni 22. 6. 2022, kdy výše uvedené bytové jednotky č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v obci a katastrálním území [adresa] jsou již vlastnicky evidovány na prvního žalovaného. Jiné důkazy nebyly ze strany žalobkyně navrženy ani předloženy.

4. Soud nahlédl do katastru nemovitostí a zjistil, že druhá žalovaná v současné době není vlastníkem žádné nemovité věci. Dále soud nahlédl do údajů listu vlastnictví č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] a zjistil, že jako vlastník obou bytových jednotek je i nadále zapsán první žalovaný a nemovité věci nejsou dotčené změnou právního vztahu.

5. Nahlédnutím do obchodního rejstříku soud zjistil, že druhá žalovaná založila 21. 10. 2021 účetní závěrku za rok 2020. Podle rozvahy ke dni 31. 12. 2020 druhá žalovaná vykazovala pouze aktiva v podobě staveb (nemovitých věcí) v ceně 8 273 tis. Kč, peněžních prostředků v pokladně ve výši 171 tis. Kč a peněžních prostředků na účtech ve výši 540 tis. Kč, a na straně pasiv kromě vlastního kapitálu vykazovala cizí zdroje v podobě závazků ke společníkům ve výši 19 281 tis. Kč a dohadné účty pasivní (závazky, jejichž výše není přesně známa, zejm. pokud dosud nebyly vyúčtovány) ve výši 15 tis. Kč. Účetní závěrka za rok 2021 nebyla do sbírky listin založena.

6. Žalobkyně složila na účet soudu jistotu v částce 10 000 Kč.

7. Soud konstatoval, že v daném případě žalobkyně prokázala, že mezi žalovanými došlo k převodu vlastnického práva k nemovitým věcem, které byly do té doby ve vlastnictví druhé žalované. Žádné jiné skutečnosti žalobkyně neprokázala ani neosvědčila. Konstatoval též, že ostatní tvrzení přednesená v návrhu na nařízení předběžného opatření jsou v rovině nedoložených tvrzení.

8. Pokud jde o návrh směřující vůči prvnímu žalovanému na zákaz dispozice s nemovitými věcmi, žalobkyně netvrdí nic a tedy ani neprokazuje o tom, že první žalovaný činí kroky směřující ke zcizení nemovitých věcí. Žalobkyně pouze vyjadřuje svoji obavu, že první žalovaný by nemovité věci mohl převést na třetí subjekt. Skutečnosti, které by takovýto hrozící postup naznačovaly, nejsou zřejmé. Ani podle stavu zápisu v katastru nemovitostí neprobíhá žádné vkladové řízení, jehož předmětem by bylo zcizení nemovitých věcí prvním žalovaným.

9. Soud dospěl k závěru, že protože žalobkyně ve smyslu ust. § 75c odst. 1 o. s. ř. neprokázala existující obavu o ohrožení výkonu soudního rozhodnutí, soud v této části návrh zamítl (výrok III. tohoto usnesení).

10. Pokud jde o návrhy směřující vůči druhé žalované, žalobkyně tyto návrhy odůvodnila svou obavou o to, že druhá žalovaná bude „po majetkové stránce zcela vybrakována“. S výjimkou převodu nemovitých věcí, který již proběhl před více než čtyřmi měsíci, však žalobkyně k těmto návrhům nepředložila tvrzení, kterými by potřebu zatímní poměry úpravy poměrů dostatečně vysvětlila a zdůvodnila, kromě již obecně prezentovaných obav. Z tvrzení žalobkyně není zřejmé, zda druhá žalovaná vlastní nějaký další majetek, když výše uvedené nemovité věci již nejsou v jejím vlastnictví. Předmětem činnosti druhé žalované je pouze pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, přičemž nemovitosti již druhá žalovaná nevlastní, a tudíž žádnou činnost zřejmě nevykonává. Podle téměř dva roky starých údajů z účetní rozvahy spočívala další aktiva společnosti pouze v peněžním zůstatku v pokladně a na účtu, to byl však stav k 31. 12. 2020, současný stav není znám.

11. Soud uvedl, že žalobkyně tak nedoložila žádným způsobem, že druhá žalovaná v současné době má nějaký majetek, který by mohl být předmětem převodu, a že k takovému převodu by mělo dojít. Protože ani v tomto případě žalobkyně neprokázala skutečnosti rozhodné pro potřebu zatímní poměry úpravy poměrů, soud i v této části návrh žalobkyně zamítl.

12. Soud konstatoval, že podle ust. § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 2 000 Kč, když dle položky 5 sazebníku poplatků, který tvoří přílohu uvedeného zákona, činí poplatek za návrh 1 000 Kč a v daném případě se jedná o dva různé návrhy vůči různým žalovaným.

13. Protože byly návrhy žalobkyně na nařízení předběžného opatření soudem zamítnuty, podle ust. § 75b odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl o vrácení složené jistoty, a to až po právní moci usnesení.

14. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolala žalobkyně. Namítala, že již v návrhu na nařízení předběžných opatření uvedla, že z dosavadního jednání žalovaného 1. vyplývá snaha o protiprávní převedení majetku žalované 2. Tato obava vyplývá z toho, že žalovaný 1. zfalšoval veřejnou listinu – dědické osvědčení údajně vydané dne 14. 9. 2015. Dne 4. 11. 2015 na žádost žalovaného 1. jako jednatele žalované 2. provedl soud příslušné změny v českém obchodním rejstříku. Žalovaný 1. dne 17. 6. 2022 uzavřel se žalovanou 2. kupní smlouvu, přičemž žalovaný 1. smlouvu uzavřel za sebe jako kupující, zároveň i za žalovanou 2. jako prodávající. Předmětem této kupní smlouvy byly dvě bytové jednotky a 5 spoluvlastnických podílů na různých pozemcích. Kupní smlouvou bylo převedeno vlastnické právo k těmto nemovitým věcem z žalované 2. na žalovaného 1., přičemž bylo dále ujednáno, že vypořádání kupní ceny bude upraveno ve zvláštní, vedlejší a neveřejné dohodě. Žalobkyně tak nemá možnost zjistit, zda a jakým způsobem žalovaný 1. žalované 2. kupní cenu zaplatil. Uzavření této kupní smlouvy je dalším z kroků žalovaného vedoucím k nelegálnímu nabytí veškerého majetku, který zanechala matka žalobkyně, jejíž jedinou a univerzální dědičkou je žalobkyně. Žalovaný 1. vyvádí majetek žalované 2. mimo sféru jejího vlastnického práva, čímž zmenšuje majetek žalobkyně, neboť podstatně snižuje hodnotu jejího podílu ve společnosti. Z jednání žalovaného 1. vyplývá podezření, že žalovaný 1. se bude snažit o to, aby si vyvedený majetek mohl ponechat. Lze očekávat, že žalovaný 1. by nemovitosti převedl na třetí osobu. Zároveň jednáním žalovaného 1. může být ohrožen výkon soudního rozhodnutí. Uvedla též, že z usnesení soudu vyplývá, že v posledních 2 letech nebyla zveřejňována ekonomická situace žalované 2., žalobkyně nemá přehled o aktuální majetkové situaci žalované 2. Není proto na místě, že soud žalobkyni vytýká, že nedoložila existenci jiného majetku žalované 2., když nemůže mít o majetku žalované 2. informace. Z usnesení též vyplývá, že žalovaná 2. vlastnila i aktiva v hodnotě převyšující 700.000 Kč, lze tedy důvodně předpokládat, že žalovaná 2. má k dnešnímu dni majetek větší hodnoty, který rovněž může žalovaný 1. z žalované 2. vyvést. Neztotožňuje se proto s názorem soudu, že tvrzení žalobkyně se nacházejí v rovině ničím nepodložených spekulací. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a návrhu vyhověl.

15. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu podle § 212a a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

16. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

17. Podle § 102 odst. 3 o. s. ř. ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

18. Podle ust. § 75c odst. 4 o. s. ř. pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně.

19. Podle ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

20. Odvolací soud konstatoval, že účelem předběžných opatření je poskytnout ochranu právům účastníků v případech, kdy nelze vyčkávat do doby, než poměry účastníků budou upraveny pravomocným a vykonatelným rozhodnutím ve věci samé. Předběžné opatření představuje dočasnou úpravu poměrů, nejedná se o konečné rozhodnutí ve věci samé. Předběžné opatření lze nařídit za podmínky, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Předběžné opatření tak může být nařízeno jen tehdy, bylo-li prokázáno, že existuje potřeba zatímně upravit poměry účastníků nebo že je dána obava z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí posléze vydaného; důkazní břemeno v tomto směru má navrhovatel. Předběžné opatření je institutem mimořádným a mělo by být využíváno pouze jako předběžná úprava poměrů účastníků v případě časové tísně, anebo v případě, kdy se jeví jako důvodná obava o (řádný) výkon rozhodnutí, např. když se dlužník zbavuje svého jediného majetku, který by stačil k pokrytí pohledávky navrhovatele. V ostatních případech není předběžné opatření na místě.

21. Ostatní rozhodné skutečnosti, zejména nárok sám, nemusí být spolehlivě prokázány. K nařízení předběžného opatření postačuje, jsou-li alespoň osvědčeny, tj. jeví-li se alespoň jako pravděpodobné.

22. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalobkyně domáhala žalobou, aby soud určil, že převod obchodního podílu ve výši 50% zapsaného na jméno [Anonymizováno] v obchodní společnost [Jméno žalované B]., IČO: [IČO], ze zemřelé [Anonymizováno] na žalovaného [Anonymizováno] je neplatný; nepřevod jedné poloviny obchodního podílu ve výši 50% zapsaného na jméno [Anonymizováno] v obchodní společnost [Jméno žalované B]., IČO: [IČO], žalobkyně [Jméno žalobkyně] není zákonný; vlastnické právo žalovaného [Anonymizováno] na 75% obchodní podíl v obchodní společnosti [Jméno žalované B]., IČO: [IČO], neexistuje a vlastníkem obchodního podílu ve výši 76% v obchodní společnost [Jméno žalované B]., IČO: [IČO], po zemřelé [Anonymizováno] je žalobkyně [Jméno žalobkyně]; žalovaní jsou povinni do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku zajistit provedení příslušných změn v obchodním rejstříku s tím, aby vlastníkem 75% obchodního podílu v obchodní společnosti [Jméno žalované B]., IČO: [IČO], byla zapsána žalobkyně [Jméno žalobkyně]; žalovaní, zavázaní solidární odpovědností, jsou povinni nahradit žalobkyni náklady řízení.

23. Alternativním petitem se žalobkyně domáhala, aby soud určil, že žalovaný [Jméno žalované A] je povinen vydat žalobkyni [Jméno žalobkyně] 75% obchodní podíl v obchodní společnosti [Jméno žalované B]., IČO: [IČO], s užitky, jež neoprávněně získal po zemřelé [Anonymizováno] na úkor žalobkyně, a to zajištěním provedení spolu s žalovanou 2. příslušných změn v obchodním rejstříku do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, aby vlastníkem 75% obchodního podílu v obchodní společnosti [Jméno žalované B]., IČO: [IČO], byla zapsána žalobkyně [Jméno žalobkyně]; žalovaní, zavázaní solidární odpovědností, jsou povinni nahradit žalobkyni náklady řízení.

24. Poté se žalobkyně domáhala nařízení předběžného opatření výše uvedeného znění s tím, že zjistila, že druhá žalovaná prodala prvnímu žalovanému uvedené nemovitosti a tím první žalovaný vyvedl majetek z druhé žalované do svého vlastnictví bez vědomí žalobkyně jako majoritní společnice druhé žalované. Žalobkyně má důvodné obavy, že se nejedná o jediný majetek, který první žalovaný vyvedl nebo se chystá vyvést z druhé žalované, přičemž pokud se mu to podaří, bude tím zmařen cíl, který sleduje žaloba a je tak namístě zatímní úprava poměrů účastníků řízení, když předběžné opatření zamezí tomu, aby první žalovaný do pravomocného skončení řízení vyvedl z druhé žalované veškerý její majetek a dále tomu, aby první žalovaný vyváděl finanční prostředky z druhé žalované. Pokud jde o návrh, aby prvnímu žalovanému byla uložena povinnost zdržet se nakládání s výše uvedenými nemovitými věcmi, tento návrh odůvodnila možným ohrožením výkonu soudního rozhodnutí, neboť pokud by první žalovaný převedl nemovitosti na třetí subjekt, mohlo by tím dojít ke zmaření případného vydání bezdůvodného obohacení. Pokud jde o návrhy směřující vůči druhé žalované, tyto návrhy odůvodnila obavou o to, že druhá žalovaná bude v důsledku jednání prvního žalovaného bez majetku, čímž se sníží hodnota jejího podílu v druhé žalované. Předložila kupní smlouvu ze 14. 6. 2022 a výpis z katastru nemovitostí.

25. Soud z navržených důkazů a nahlédnutím do katastru nemovitostí a do obchodního rejstříku zjistil, že výše uvedené nemovitosti jsou ve vlastnictví prvního žalovaného, že druhá žalovaná v současné době není vlastníkem žádné nemovité věci a uvedené bytové jednotky nejsou dotčené změnou právního vztahu, že druhá žalovaná založila 21. 10. 2021 účetní závěrku za rok 2020, že podle rozvahy ke dni 31. 12. 2020 druhá žalovaná vykazovala pouze aktiva v podobě nemovitých věcí v ceně 8 273 tis. Kč, peněžních prostředků v pokladně ve výši 171 tis. Kč a peněžních prostředků na účtech ve výši 540 tis. Kč, a na straně pasiv kromě vlastního kapitálu vykazovala cizí zdroje v podobě závazků ke společníkům ve výši 19 281 tis. Kč a dohadné účty pasivní, a že účetní závěrka za rok 2021 nebyla do sbírky listin dosud založena.

26. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala ve vztahu k oběma žalovaným existující obavu o ohrožení výkonu soudního rozhodnutí, a proto návrh zamítl s výše uvedeným odůvodněním.

27. Odvolací soud konstatoval, že soud správně konstatoval, že žalobkyně prokázala, že mezi žalovanými došlo k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem, které byly do té doby ve vlastnictví druhé žalované.

28. Co se týče návrhu směřujícímu vůči prvnímu žalovanému, aby se zdržel nakládání s výše uvedenými nemovitostmi, soud správně dovodil, že žalobkyně k těmto návrhům nepředložila tvrzení, kterými by potřebu zatímní úpravy poměrů a obavu, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen dostatečně, vysvětlila a zdůvodnila, když žalobkyně netvrdí nic o tom, že první žalovaný činí kroky směřující ke zcizení nemovitých věcí a pouze vyjadřuje obavu, že by první žalovaný mohl nemovité věci převést na třetí subjekt, přičemž skutečnosti, které by takovýto postup naznačovaly, nejsou z ničeho zřejmé. Soud správně konstatoval, že žalobkyně pouze prokázala, že mezi žalovanými došlo k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem, které byly do té doby ve vlastnictví druhé žalované.

29. Soud správně uzavřel, že vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků ani existující obavu o ohrožení výkonu soudního rozhodnutí, je třeba návrh v této části zamítnout.

30. Co se týče návrhu směřujícímu vůči druhému žalovanému, aby se zdržel převádění vlastnického práva ke svému vlastnictví a aby se zdržel nakládání se svým vlastnictvím nad rámec běžné obchodní činnosti, soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala skutečnosti rozhodné pro potřebu zatímní poměry úpravy poměrů, a proto v této části návrhu žalobkyně nelze návrhu na nařízení předběžného opatření výše uvedeného znění vyhovět.

31. Odvolací soud se s tímto závěrem neztotožnil.

32. Podle ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. musí být z návrhu na zahájení řízení patrno, čeho se navrhovatel domáhá, návrh musí být úplný, určitý a srozumitelný a vymezení práv a jim odpovídajících povinností musí být tak přesné a jednoznačné, aby po převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden jeho výkon.

33. Přitom soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než navrhovatel navrhuje, musí petit návrhu svým výrokem zcela vyčerpat a nesmí jej (s výjimkami zakotvenými v § 153 odst. 2 o. s. ř.) překročit (shodně srov. v právní teorii např. Bureš. J., Drápal. L., Krčmář. Z., Mazanec. M.: Občanský soudní řád, Komentář I. díl. 6. vydání, Praha: C. H. Beck 2003, str. 247). Kdyby žalobce vymezil v žalobě žalobní petit nepřesně, neurčitě nebo nesrozumitelně, převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí soudu nebylo (z materiálního hlediska) vykonatelné. Přesný, určitý a srozumitelný petit návrhu není jen vyjádřením formálních náležitostí návrhu, ale je zcela nezbytným předpokladem pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního hlediska) vykonatelné a aby tak nastaly právní účinky, které navrhovatel zahájením řízení sledoval.

34. Podle § 75a o. s. ř. návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.

35. Jestliže v daném případě z návrhu na nařízení předběžného opatření ve vztahu k druhému žalovanému ani z petitu tohoto návrhu není jasně patrno, kterého konkrétního vlastnictví se má převádění a nakládání nad rámec běžné obchodní činnosti týkat (navíc ani nebylo zjištěno a nic nesvědčí o tom, že druhá žalovaná vlastní nějaký majetek), petit návrhu není určitý a srozumitelný.

36. Pokud z návrhu na nařízení předběžného opatření není patrno, čeho se žalobkyně konkrétně předběžným opatřením domáhá a v daném řízení nemůže být uvedená vada dle ustanovení § 43 o. s. ř. odstraněna, je třeba podle § 75a o. s. ř. návrh na nařízení předběžného opatření odmítnout.

37. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí ve výroku I. a II. podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření odmítl.

38. Odvolací soud napadené rozhodnutí ve zbývajícím rozsahu jako správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil, neboť se s ním ztotožnil.