o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2024, č. j. 73 Cm 10/2009-42,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. přiznal likvidátorce [tituly před jménem] [Anonymizováno] (dále jen „Likvidátorka“) zaniklé společnosti [Jméno navrhovatelky B], IČO [IČO navrhovatelky B] (dále jen „Společnost“) odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 5 000 Kč, výrokem II. přiznal Likvidátorce náhradu hotových výdajů likvidace ve výši 7 130 Kč, která bude uhrazena z poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč a výrokem III. uložil Likvidátorce povinnost vrátit nespotřebovanou zálohu na náklady spojené s likvidací Společnosti ve výši 2 887 Kč.

2. Při stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů likvidátorky Společnosti soud prvního stupně vyšel s odkazem na přechodné ustanovení § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), z § 71 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a z § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena statutárního orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále též „vyhláška“), neboť Likvidátorka byla jmenována soudem prvního stupně usnesením ze dne 4. 3. 2009, č. j. 73 Cm 10/2009-4. Likvidátorce přiznal odměnu ve výši 5 000 Kč, dále přiznal Likvidátorce účelně vynaložené hotové výdaje toliko ve výši 7 113 Kč (oznámení o likvidaci v Obchodním věstníku ve výši 2 380 Kč, poštovné ve výši 283 Kč, správní poplatky ve výši 450 Kč a položku ve výši 4 000 Kč na archivaci), když tyto výdaje byly Likvidátorkou řádně doloženy.

3. Nárokovanou náhradu hotových výdajů ve výši 3 000 Kč za účetní služby soud prvního stupně Likvidátorce nepřiznal, neboť tento výdaj nepovažoval za účelně vynaložený, a to s ohledem na skutečnost, že Společnost je neaktivní a nevlastní žádný majetek. Konstatoval, že zpracování daňových přiznání a účetních závěrek s nulovými položkami je povinností Likvidátorky a je pokládáno za jiné práce uskutečněné v souvislosti s prováděním likvidace, které jsou zahrnuty v odměně Likvidátorky. K tomu odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019. Soud prvního stupně Likvidátorce rovněž nepřiznal nárokovanou náhradu cestovních výdajů, neboť je nepovažoval za účelně vynaložené, když bez dalšího nelze za účelný považovat výdaj za použití osobního motorového vozidla při jízdách po městě, v němž má Likvidátorka sídlo, existuje-li k místu jiný přiměřený a dostupný způsob dopravy (využití veřejné dopravy s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019). Likvidátorka ani přes výzvu soudu nesdělila, proč nebylo možné účelu cesty dosáhnout hospodárnějším způsobem (např. telefonickou či písemnou komunikací) a jestliže není Likvidátorka schopna účelnost hotového výdaje odůvodnit, nezbývá, než aby je nesla ze svého v rámci své přiznané odměny.

4. Jelikož byla Likvidátorce poskytnuta záloha na náklady likvidace ve výši 10 000 Kč, soud prvního stupně zároveň uložil Likvidátorce povinnost nespotřebovanou část zálohy ve výši 2 887 Kč (10 000 – 7 113) vrátit.

5. Proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně podala Likvidátorka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a přiznal jí plnou náhradu hotových výdajů v celkové výši 13 931,85 Kč, a to 2 380 Kč za zveřejnění v obchodním rejstříku, 312 Kč za poštovné, 3 879,85 Kč za cestovné a parkovné, 450 Kč za správní poplatky, 3 000 Kč za účetní služby a 4000 Kč za archivaci a manipulaci se spisy. Likvidátorka namítla, že nikde není stanoveno, že si likvidátor nemůže vzít odbornou firmu k provedení svého úkolu. Pouze likvidátor zná situaci a může se rozhodnout, kterých úkonů se zúčastní osobně. Ohledně cestovních nákladů Likvidátorka uvedla, že právní úprava neobsahuje pravidla pro posouzení oprávněnosti použití dopravního prostředku a přitom použití motorového vozidla bylo v daném případě zcela účelné. Cesta z bydliště Likvidátorky v Praze Benicích do jiných míst v Praze je časově náročná (zahrnuje několik přestupů) a likvidátorka ji musela opakovaně podniknout. Navíc je Likvidátorka držitelkou průkazu ZTP a cestování hromadnou dopravou, zvláště přestupy, jí činí značné potíže.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

7. Podle § 71 odst. 6 obch. zák. odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Likvidátorovi lze přiznat právo na vyplacení zálohy. Jde-li o likvidátora jmenovaného soudem podle § 71 odst. 2 věta druhá, odměna mu nenáleží.

8. Podle § 71 odst. 9 obch. zák. ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, a v jakých případech náhradu hotových výdajů a odměnu likvidátora hradí stát.

9. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky odměnu likvidátora jmenovaného soudem určuje soud. V případě, kdy jsou odměna likvidátora a jeho hotové výdaje hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud.

10. Podle § 7 vyhlášky, není-li likvidační majetek k úhradě odměny a hotových výdajů likvidátora, hradí odměnu a hotové výdaje podle § 8 a 9 likvidátorovi stát. Dostačuje-li likvidační majetek k úhradě odměny a hotových výdajů pouze částečně, hradí odměnu a hotové výdaje stát pouze v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny z majetku společnosti.

11. Podle § 8 odst. 1 vyhlášky likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.

12. Podle § 70 odst. 3 obch. zák. jmenováním likvidátora na něj přechází v rámci § 72 působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti. Je-li jmenováno více likvidátorů a z jmenování nevyplývá nic jiného, má tuto působnost každý likvidátor. Podle § 71 odst. 5 obch. zák. likvidátor je orgánem společnosti (§ 66) a za výkon své působnosti odpovídá týmž způsobem jako členové statutárních orgánů.

13. Podle § 135 odst. 1 obch. zák. jednatelé jsou povinni zajistit řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, vést seznam společníků a informovat společníky o záležitostech společnosti.

14. Z obsahu předloženého spisu se podává, že:

- usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 3. 2009, č. j. 73 Cm 10/2009-4, jež nabylo právní moci dne 22. 8. 2009, byla (mimo jiné) odvolatelka jmenována Likvidátorkou Společnosti;

- Likvidátorka v rámci vyhledávací a zjišťovací činnosti vyzvala Společnost i statutární zástupce k předání veškeré dokumentace Společnosti, zejména účetnictví apod.; k předání dokumentů však nedošlo;

- oznámení o vstupu Společnosti do likvidace Likvidátorka zveřejnila v Obchodním věstníku ve dnech 23. 12. 2009 a 6. 1. 2010;

- Společnost nemá žádný movitý ani nemovitý majetek;

- do likvidace nebyly přihlášeny žádné pohledávky;

- Společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku ke dni 12. 6. 2024;

- Likvidátorce byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 8. 2010, č. j. 73 Cm 10/2009-17, přiznána záloha na náklady spojené s likvidací společnosti ve výši 10 000 Kč, která jí byla vyplacena (viz platební poukaz na č. l. 18);

- dne 6. 11. 2023 doručila Likvidátorka soudu prvního stupně vyúčtování odměny a hotových výdajů likvidace, v němž požadovala náhradu hotových výdajů ve výši 17 360,26 Kč. Likvidátorka vyčíslila výdaje, které jí vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně:

- zveřejnění v Obchodním věstníku – 2 380 Kč

- poštovné – 283 Kč

- cestovné a parkovné – 7 247,26 Kč

- správní poplatek 450 Kč

- účetní služby 3 000 Kč

- archivace, manipulace se spisy 4 000 Kč.

15. Likvidátorka předložila rozpis účtovaného cestovného tak, že je nárokováno za jízdy dne 11. 3. 2010 ze sídla Likvidátorky (Praha 10-Benice) do Prahy 6, Podlešínská a zpět v délce 2 x 37 km označenou sídlo; dne 12. 5. 2010 ze sídla Likvidátorky do Prahy 5, Peroutkova a zpět v délce 2 x 28 km označenou FÚ; dne 11. 8. 2010 ze sídla Likvidátorky do Praha 6, kpt. Jaroše a zpět v délce 2 x 35 km označenou Městská část Praha 6; dne 13. 10. 2010 ze sídla Likvidátorky do Ústí nad Labem, Horová, označenou Policie ČR, hospod. krim. a zpět v délce 2 x 125 km; dne 9. 2. 2011 ze sídla Likvidátorky do Praha 8, Trojská, PSSZ a zpět v délce 2 x 24 km; dne 20. 4. 2011 ze sídla Likvidátorky do Praha 8, Sokolovská VZP a zpět v délce 2 x 15 km a dne 10. 11. 2011 ze sídla Likvidátorky do Chebu, 26. dubna a z Nymburka do sídla Likvidátorky v délce 2 x 217 km.

-usnesením soudu prvního stupně ze dne 26. 7. 2024 byla Likvidátorka vyzvána, aby ve lhůtě 7 dnů mimo jiné sdělila účel cesty z Prahy do Ústí nad Labem a z Prahy do Nymburka v délce 2 x 217 km. Podáním ze dne 30. 7. 2024 sdělila k výzvě Likvidátorka, že její rozpis je dostatečný a nahrazuje knihu jízd, kterou není povinna předkládat.

16. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [Anonymizováno] odvolací soud zjistil, že Společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne 12. 6. 2024. Právní důvodem výmazu byl uveden s odkazem na § 82 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., kdy likvidátor bezúspěšně prověřil možnost uplatnit neplatnost nebo neúčinnost právních jednání právnické osoby a majetek této osoby nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

17. Odvoláním nastolenou otázkou v projednávané věci je, zda lze Likvidátorce přiznat náhradu jí požadovaných hotových výdajů. Soud prvního stupně přiznal Likvidátorce náhradu hotových výdajů ve výši 7 113 Kč (výdaj za oznámení o likvidaci v Obchodním věstníku ve výši 2 380 Kč, správní poplatky ve výši 450 Kč, výdaj za poštovné ve výši 283 Kč, výdaj za archivaci ve výši 4 000 Kč) z jí nárokované částky 13 931,85 Kč. Náklady za účetní služby ve výši 3 000 Kč neshledal za účelně vynaložené, a proto náhradu za ně nepřiznal. Rovněž Likvidátorce nepřiznal požadovanou náhradu za cestovné a parkovné ve výši 7 247,26 Kč, neboť tuto Likvidátorka řádně nedoložila jako účelně vynaloženou.

18. Odvolací soud tudíž posuzoval účelnost nákladů vynaložených Likvidátorkou za účetní služby v částce 3 000 Kč, kterou doložila fakturou číslo A 99/2019 vystavenou [právnická osoba]. za archivaci a manipulaci se spisy v částce 4000 Kč a vedení účetnictví a administrativní práce v částce 3000 Kč se splatností 20. 4. 2019.

19. V poměrech projednávané věci vychází odvolací soud ze své ustálené rozhodovací praxe, podle níž likvidátor není povinen vést účetnictví – včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání – osobně, neboť i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy. Po likvidátorovi, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, ze dne 11. 5. 2024, sp. zn. 7 Cmo 162/2024, ze dne 1. 7. 2024, sp. zn. 7 Cmo 184/2024, či ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 7 Cmo 194/2024). Jinak řečeno, při určení výše náhrady hotových výdajů nelze klást k tíži likvidátora, který sám nedisponuje pro provedení odborných záležitostí, jež spadají do výkonu jeho funkce, že provedením těchto (odborných) činností pověřil třetí osobu těmito znalostmi nadanou – v daném případě právnickou osobu v předmětném oboru podnikající (jak bylo ověřeno z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]., která účetní služby likvidátorce poskytla). Od uvedené rozhodovací praxe nemá odvolací soud důvod se v poměrech projednávané věci odchýlit. Soud prvního stupně pominul, že závěr usnesení odvolacího soudu, z něhož při rozhodování o požadavku likvidátorky na přiznání náhrady hotových výdajů vynaložených za zpracování daňových přiznání vycházel, byl již překonán. Proto odkaz soudu prvního stupně na dřívější rozhodnutí odvolacího soudu je v daném případě bez významu. Skutečnost, že Společnost nemá žádný majetek, by měla být reflektována ve výši úplaty požadované za poskytnuté účetní a daňové služby, jak je tomu v projednávané věci. Částku 3 000 Kč – s ohledem na poznatky z vlastní rozhodovací činnosti v obdobných věcech – považuje odvolací soud za přiměřenou. Z uvedených důvodů odvolací soud požadované hotové výdaje spojené se zpracováním daňových přiznání v likvidátorem požadované výši 3 000 Kč Likvidátorce přiznal.

20. Likvidátorka dále požadovala přiznat náhradu za cestovné a parkovné ve výši 3 879,50 Kč. Podle § 8 odst. 2 vyhlášky výše náhrady cestovních výdajů se řídí zvláštním právním předpisem, když odkazováno je na zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách. Dle § 7 odst. 1 tohoto zákona přitom přísluší za každý 1 km jízdy sazba základní náhrady a náhrada za spotřebované pohonné hmoty na základě dohody zaměstnance se zaměstnavatelem o použití osobního vozidla.

21. Odvolací soud především zdůrazňuje, že Likvidátorka je povinna každý dílčí požadavek na zaplacení cestovného, jako výdaje spojeného s prováděním likvidace jednoznačně specifikovat uvedením konkrétních skutečností, z nichž bude zřejmá účelnost uskutečnění příslušné cesty a tato tvrzení doložit (prokázat; srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 14 Cmo 256/2019). Pokud Likvidátorka tuto povinnost nesplní, nezbude, než aby náklady nesla ze svého v rámci přiznané odměny (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. 14 Cmo 204/2019).

22. Promítnutím těchto závěrů do poměrů posuzované věci je zřejmé, že tyto povinnosti nejsou Likvidátorkou splněny jen předložením jí sepsaného rozpisu jízd, v němž je uvedeno datum jízdy, nepřesné označení míst, mezi nimiž byla vykonána a velmi vágní označení cíle v podobě poznámek sídlo, FÚ, Městská část Prah 6, Policie ČR atd., aniž by Likvidátorka tvrdila (a doložila) i skutečnosti, z nichž bude zřejmé, že jízda byla uskutečněna účelně v rámci naplňování účelu likvidace. Likvidátorka účelnost jednotlivých jízd pro plnění likvidace nespecifikovala ani v odvolání, když pouze v odvolacím řízení bez vysvětlení uvádí zcela jinou částku na tento náklad. Soud proto bez dalšího nemůže určit výši náhrady cestovních výloh, neboť účelnost cest je buď dána, nebo ne a je na Likvidátorce, aby ji ve svém vyúčtování tvrdila a prokázala. Vzhledem k uvedenému již bylo nadbytečné zabývat se možností užívat osobní automobil při cestách v městě, jež je rovněž sídlem Likvidátorky a nerozhodné bylo také tvrzení Likvidátorky o držení průkazu ZTP (který ostatně Likvidátorka nedoložila).

23. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že Likvidátorka řádně netvrdila a ani neosvědčila žádnou ze skutečností rozhodných pro přiznání náhrady hotových výdajů spočívajících v cestovném, a proto nezbývá, než aby si tyto náklady nesla ze svého v rámci odměny, jež jí byla přiznána soudem prvního stupně ve výroku I. jeho usnesení, a to ve výši 5 000 Kč.

24. Podle faktury č. 99/2019, vystavené společností [právnická osoba]., byla Likvidátorce fakturována částka 4 000 Kč za „archivaci a práce se spisy Společnosti)“, když o zaplacení byl založen příjmový pokladní doklad ze dne 20. 4. 2019. Jiný doklad týkající se archivace dokumentů společnosti se ve spise nenachází.

25. Podle § 2 písm. e) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů (dále jen „ZoA“), se pro účely tohoto zákona rozumí dokumentem každá písemná, obrazová, zvuková nebo jiná zaznamenaná informace, ať již v podobě analogové či digitální, která byla vytvořena původcem nebo byla původci doručena.

26. Podle § 3 odst. 2 písm. a) ZoA povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají za podmínek stanovených tímto zákonem také obchodní společnosti a družstva s výjimkou bytových družstev, pokud jde o dokumenty uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu (dále jen „soukromoprávní původci“).

27. Podle § 3 odst. 4 ZoA povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají dále podnikatelé, kterým bylo uděleno státní povolení k provozování živnosti vedení spisovny (dále jen „koncese k vedení spisovny“), jde-li o dokumenty, ke kterým mají tuto povinnost veřejnoprávní původci, soukromoprávní původci nebo jejich právní nástupci a které byly veřejnoprávními původci, soukromoprávními původci nebo jejich právními nástupci těmto podnikatelům předány k zajištění odborné správy.

28. Podle přílohy č. 1 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, je obsahem náplně koncesované živnosti vedení spisovny zajištění odborné správy dokumentů původce, popřípadě jeho právních předchůdců, v rozsahu úkonů souvisejících s uchováním těchto dokumentů, výkonem nahlédací agendy a umožnění provedení výběru archiválií, a to ve stejném rozsahu souvisejících povinností, které jsou zákonem o archivnictví a spisové službě stanoveny tomuto původci.

29. Podle § 205 odst. 1 a 4 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jakmile likvidátor dokončí vše, co předchází naložení s likvidačním zůstatkem nebo předání likvidační podstaty podle § 202 nebo oznámení podle § 204, vyhotoví konečnou zprávu o průběhu likvidace, v níž uvede alespoň, jak bylo s likvidační podstatou naloženo, a popřípadě též návrh na použití likvidačního zůstatku. K témuž dni likvidátor sestaví účetní závěrku. Likvidátor k účetní závěrce připojuje podpisový záznam. Likvidátor zajistí uchování dokumentů uvedených v odstavci 1 po dobu 10 let od zániku právnické osoby.

30. Dle přílohy 1 ZoA, jsou obchodní společnosti, družstva (s výjimkou bytových družstev) a notáři povinni uchovávat dokumenty vzniklé z jejich činnosti za podmínek stanovených tímto zákonem. Mezi tyto dokumenty patří např. zakladatelské dokumenty, dokumenty o zrušení a zániku, protokoly a zápisy z jednání statutárního a dozorčího orgánu, zápisy z valných hromad s přílohami, výroční zpráva a účetní závěrky. Podle § 205 odst. 1 a 4 o. z. je likvidátor povinen uchovávat konečnou zprávu o průběhu likvidace, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku sestavenou ke stanovenému dni po dobu 10 let od zániku právnické osoby.

31. V posuzované věci Likvidátorka vybrala pro splnění povinnosti uchovávat dokumenty (§ 2 písm. e) ZoA uvedené v příloze č. 1 ZoA, vzniklé z činnosti Společnosti podle § 3 odst. 2 písm. a) ZoA, § 205 odst. 1, 4 o. z.) společnost [právnická osoba]., [Anonymizováno], sídlem [adresa]. Jejím předmětem podnikání dle zápisu v obchodním rejstříku však byl a je „činnost účetních poradců, vedení účetnictví a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Předmětem podnikání tedy není vedení spisovny, přičemž povinnost uchovávat dokumenty mají podnikatelé s koncesí k této živnosti (§ 3 odst. 4 ZoA). Z vyhledávání ve veřejné části živnostenského rejstříku vyplynulo, že [právnická osoba]. nedisponuje tedy ani koncesí k vedení spisovny.

32. Je tak zřejmé, že [právnická osoba]. poskytla službu „archivace dokumentů“ Společnosti nedovoleně, tj. v rozporu s § 3 odst. 4 ZoA. Náklady vynaložené Likvidátorkou Společnosti na tuto nedovolenou službu jí proto nelze přiznat jako náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace podle § 9 odst. 2 nařízení.

33. Likvidátorce tak náleží náhrada hotových výdajů spojených s likvidací v celkové výši 6 113 Kč sestávající se z náhrady výdaje za zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku ve výši 2 380 Kč, poštovné 283 Kč, správní poplatky 450 Kč, a z náhrady výdaje za vedení účetnictví ve výši 3 000 Kč. Jelikož byla Likvidátorce přiznána a vyplacena záloha na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč, je Likvidátorka povinna nespotřebovanou část zálohy ve výši 3 887 Kč vrátit.

34. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku II. a III. tak, že ve výroku II. určená výše náhrady hotových výdajů činí částku 6 113 Kč, která Likvidátorce již nebude vyplacena vzhledem k tomu, že jí byla vyplacena záloha ve výši 10 000 Kč a ve výroku III. tak, že Likvidátorka je povinna zaplatit nespotřebovanou část zálohy na hotové výdaje Likvidátorky ve výši 3 887 Kč na účet Městského soudu v Praze specifikovaný ve výroku.

35. Vzhledem k tomu, že Likvidátorka je jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.