o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. srpna 2024, č. j. 38 Cm 206/2017-80,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh likvidátorky [Jméno navrhovatelky A] (dále jen „likvidátorka“) zaniklé společnosti [Jméno navrhovatelky B]. v likvidaci (dále jen „společnost“) na schválení konečné zprávy, výrokem II. přiznal likvidátorce odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 7 000 Kč „s příslušnou DPH“ a výrokem III. přiznal likvidátorce náhradu hotových výdajů likvidace ve výši 2 893 Kč.

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že řízení o schválení konečné zprávy o průběhu likvidace je bezpředmětné, neboť společnost zanikla výmazem z veřejného rejstříku. Proto návrh likvidátorky na schválení konečné zprávy zamítl. Výroky II. a III. soud prvního stupně odůvodnil odkazem na §§ 4, 7 a § 9 odst. 2 a 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob (dále jen „nařízení“), tak, že vzhledem k náročnosti provedené likvidace a při zohlednění skutečnost, že likvidaci provádí osoba jmenovaná z řad insolvenčních správců, považuje soud za přiměřenou odměnu ve výši 7 000 Kč, což odpovídá zvýšení odměny do výše cca 1/3 maximální možné sazby. V daném případě je jedinou okolností pro zvýšení odměny likvidátorky skutečnost, že likvidátorem byla jmenována osoba ze seznamu insolvenčních správců, jiné skutečnosti dány nejsou. Činnost likvidátorky nijak nevybočovala z běžné činnosti při likvidaci nemajetné a nečinné právnické osoby bez zaměstnanců, a proto soud prvního stupně považoval odměnu ve výši 7 000 Kč za adekvátní s tím, že likvidátorce přiznal „příslušnou DPH“, jejíž je likvidátorka plátcem. Pokud jde o náhradu hotových výdajů, soud prvního stupně vyšel z likvidátorkou předloženého a doloženého soupisu nákladů, které jí v požadované výši (2 893 Kč) přiznal. Závěrem konstatoval, že přiznaná odměna za provedenou likvidaci a náhrada hotových výdajů budou likvidátorce proplaceny ze státních prostředků po právní moci usnesení.

3. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a přiznal jí odměnu v plné požadované výši (tj. 12 000 Kč).

4. Odvolatelka vytýká soudu prvního stupně nespravedlivé přiznání odměny za provedenou likvidaci ve výši toliko 7 000 Kč. V daném případě je přiznaná částka neadekvátní a nepřiměřená vykonané práci. Namítá, že výše přiznané odměny je v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí soudů. K tomu odkázala na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2017, č. j. 7 Cmo 74/2016-36, či ze dne 26. dubna 2017, č. j. 7 Cmo 4/2016-28.

5. Svou argumentaci odvolatelka podrobně rozvádí.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (tj. ve výroku II.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Z obsahu spisu – především z konečné zprávy ze dne 19. června 2024, doručené soudu prvního stupně dne 20. června 2024 - se podává, že nebyla zjištěna žádná aktiva společnosti, která by byla způsobilá a vhodná ke zpeněžení, z jejichž výtěžku by bylo možno uspokojit náklady likvidace nebo pohledávky přihlášených věřitelů. Do likvidace se přihlásilo 11 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 2 166 476,07 Kč. Společnost nemá nemovitý majetek a nemá žádné zaměstnance. Společnost je vedená jako vlastník/provozovatel několika vozidel; vozidla se nepodařilo dohledat. Oznámení o vstupu společnosti do likvidace likvidátorka zveřejnila v Obchodním věstníku. Společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 24. června 2024.

8. Ve vyúčtování nákladů likvidace a žádosti o přiznání odměny ze dne 6. srpna 2024, doručené soudu prvního stupně téhož dne, požadovala likvidátorka odměnu ve výši 12 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 2 893 Kč (které blíže specifikovala).

9. Odvoláním nastolenou otázkou v projednávané věci je posouzení výše odměny likvidátorky. Vzhledem k tomu, že odvolatelka byla jmenována likvidátorkou společnosti v roce 2018 (viz výše specifikované usnesení soudu prvního stupně), je třeba při zkoumání toho, zda likvidátorce přísluší odměna (jakož i náhrada hotových výdajů), vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byla likvidátorka soudem jmenována do své funkce, v daném případě tedy z nařízení (jak správně učinil soud prvního stupně).

10. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.

11. Podle § 7 odst. 1 nařízení skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč, dle odst. 2 hradí-li stát odměnu likvidátora, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z likvidačního zůstatku.

12. Podle výše citovaného § 7 odst. 1 nařízení (aplikovaného v poměrech § 195 o. z.) v situaci, která nastala v poměrech projednávané věci, kdy likvidační zůstatek nedostačuje k úhradě odměny likvidátora, činí odměna likvidátora 1 000 Kč. Zvýšení této odměny záleží na okolnostech případu. V dané věci jde o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná obchodní společnost existuje jen formálně bez jakéhokoliv zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s minimem závazků, s jednoduchou vlastnickou strukturou. V takovýchto případech se rozhodovací praxe odvolacího soudu ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč (za mnohá rozhodnutí srov. např. usnesení ze dne 27. března 2017, sp. zn. 7 Cmo 74/2016, ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 7 Cmo 4/2016, ze dne 1. března 2018, sp. zn. 14 Cmo 396/2017, ze dne 6. září 2018, sp. zn. 14 Cmo 267/2018, ze dne 16. září 2021, sp. zn. 14 Cmo 211/2021, ze dne 30. srpna 2021, sp. zn. 7 Cmo 222/2021, ze dne 25. dubna 2022, sp. zn. 14 Cmo 78/2022, ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, ze dne 25. ledna 2024, sp. zn. 7 Cmo 245/2023, či z posledních rozhodnutí usnesení ze dne 27. června 2024, sp. zn. 7 Cmo 179/2024, či ze dne 23. července 2024, sp. zn. 7 Cmo 194/2024). Zde odvolací soud (opakovaně) vyslovil a odůvodnil závěr, že u likvidátorů z řad insolvenčních správců je třeba neopomenout skutečnost, že insolvenční správce musí splňovat řadu kvalifikačních předpokladů a dalších podmínek pro výkon této činnosti, vyplývajících zejména ze zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, vyhlášky č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, nyní i vyhlášky č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce. Mj. na likvidátora přechází okamžikem jeho ustanovení do funkce jednak vnější jednatelská působnost statutárního orgánu a dále vnitřní působnost statutárního orgánu v činnostech, které bezprostředně souvisí s likvidací a jsou nutné pro její úspěšný průběh a dokončení. Podle § 193 o. z. za řádný výkon funkce likvidátor odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu. Tím, že zákon nestanoví výjimku pro likvidátory jmenované soudem ze seznamu insolvenčních správců ohledně míry jejich odpovědnosti, platí i pro ně stejná míra odpovědnosti, jaká platí pro členy statutárního orgánu té, které právnické osoby. Statutární orgán, resp. likvidátor společnosti s ručením omezeným je povinen vykonávat svojí funkci s péčí řádného hospodáře. Počítá-li § 191 odst. 4 o. z. se záložní možností jmenování insolvenčního správce do funkce likvidátora, pak jistě při vědomí shora uvedených souvislostí, které je následně třeba zohlednit při stanovení výše jeho odměny. Nařízením stanovená základní výše odměny 1 000 Kč není v takovýchto případech odpovídající. Nelze však pominout, že při stanovení výše odměny likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců v rozpětí daném § 7 odst. 1 nařízení je nutno ponechat dostatečný prostor pro zohlednění náročnosti likvidace v konkrétním případě. Maximální výši odměny likvidátora 20 000 Kč bude na místě přiznat u nejsložitějších likvidací s rozsáhlým majetkem, velkým množstvím věřitelů, složitou vlastnickou strukturou společnosti, vedenými soudními spory, náročným vypořádáváním likvidační podstaty atd. O podobný případ v poměrech projednávané věci nejde.

13. Jak již odvolací soud zmínil, jde o typově jednoduchou likvidaci jen formálně existující společnosti bez majetku. Odvolací soud neshledal důvod odchýlit se od své výše popsané ustálené rozhodovací praxe. Za přiměřenou výši odměny likvidátorky odvolací soud i v poměrech nadepsané věci považuje částku 10 000 Kč.

14. Zbývá dodat, že odvolatelce však nenáleží náhrada za daň z přidané hodnoty. Důvod, pro který nelze odvolatelce nad rámec přiznané odměny likvidátorky přiznat ještě náhradu za daň z přidané hodnoty v příslušné sazbě, spatřuje odvolací soud v souladu se svojí konstantní rozhodovací praxí v absenci právní úpravy, která by takový postup umožňovala. Náhrada za daň z přidané hodnoty totiž může být přiznána jedině na základě výslovné právní úpravy /srov. např. § 38 odst. 1 větu třetí zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), § 17 odst. 5 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, či § 137 odst. 3 o. s. ř./; analogii k dovození platební povinnosti státu použít nelze. Takovou normu, která by stanovila, že likvidátorovi náleží vedle přiznané odměny ještě náhrada za daň z přidané hodnoty, neobsahoval ani zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013, neobsahuje ji ani zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. ledna 1. 2014, ani prováděcí předpisy k těmto zákonům - vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena statutárního orgánu společnosti jmenovaného soudem, či zmíněné nařízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 14 Cmo 220/2017). Zvýšení odměny likvidátora o částku odpovídající dani z přidané hodnoty tak nemá oporu v platné právní úpravě. Soud prvního stupně proto nesprávně odvolatelce přiznal i náhradu za daň z přidané hodnoty (aniž však by tento svůj postup blíže odůvodnil), která jí nenáleží.

15. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, změnil usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II., kterým bylo rozhodováno o odměně likvidátorky, tak, že výše přiznané odměny likvidátorky činí 10 000 Kč.

16. Jelikož je likvidátorka jedinou účastnicí řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.