o 80 067 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2022, č. j. 79 Cm 97/2022 – 39,

1. Městský soud v Praze (dále též jen soud) rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že žalobkyni se osvobození od soudního poplatku nepřiznává.

2. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobkyně se domáhá zaplacení částky 80 067 000 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu způsobení škody žalobkyni žalovaným 1., která je rozdílem mezi cenou nabízenou za pozemky žalované ve výši 220 000 000 Kč a jejich aktuální hodnotou dle znaleckého posudku odpovídající 139 933 000 Kč, tj. celkem 80 067 000 Kč, z důvodu, že nebyl prodej těchto pozemků přes to, že bylo akcionářskou smlouvou dohodnuto, že bude realizován, uskutečněn žalovaným 1., jakožto členem představenstva žalobkyně, a to za situace, kdy tento byl ovlivněn žalovaným 2., tudíž žalovaný 2. způsobil žalobkyni újmu ve stejném rozsahu.

3. Soud uvedl, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 400 670 Kč a že žalobkyně požádala, aby jí bylo přiznáno osvobození od soudního poplatku v plném rozsahu, případně v částečném rozsahu dle uvážení soudu, že žalobkyně byla vyzvána k doložení vyplněného „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“ (dále i „Prohlášení“).

4. Soud též konstatoval, že žalobkyně v Prohlášení uvádí, že nemá žádné příjmy, negeneruje zisk, uvádí též, že jí (jejímu zákonnému zástupci) přesná výše příjmů není známa a odkazuje na výkaz zisku a ztrát za období 2021, neboť nemá k dispozici příslušné daňové přiznání a dále na daňová přiznání s tím, že její ztráta pro rok 2019 představovala -99 679 Kč, za rok 2020 pak 182 339 Kč, a za rok 2021 to bylo -330 000 Kč, že nevlastní žádné nemovité věci, pouze uvádí, že pozemky v jejím vlastnictví byly ke dni 11. 4. 2022 převedeny na společnost [právnická osoba], IČO [IČO], jakož ani movité věci větší hodnoty (s výjimkou podílu ve společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] o velikosti 100 %), ani nemá ke dni podání žádosti o osvobození od soudních poplatků žádné zůstatky na svých bankovních účtech, respektive, že nemá k dispozici žádné výpisy z bankovních účtů, a sděluje tedy alespoň výši peněžních prostředků na účtech k poslednímu dni příslušného účetního období plynoucí z rozvahy, a sice za rok 2021: 358 000 Kč, za rok 2020: 136 000 Kč a za rok 2019: 0 Kč, že pohledávky nemá žádné, neboť, jak plyne z přílohy k účetní závěrce za účetní období 2021, tak k pohledávkám byly vytvořeny 100% opravné položky, že všechny její nezdanitelné příjmy za poslední 3 roky před podáním žádosti o osvobození od soudních poplatků jsou rovny nule, a to uvedla dle svého nejlepšího vědomí.

5. Též soud uvedl, že žalobkyně v doprovodném vyjádření k žádosti sdělila, že zákonný zástupce žalobkyně nedisponuje veškerými informacemi a podklady o majetkových poměrech žalobkyně, neboť byl zbaven jakékoli kontroly nad žalobkyní (tudíž zákonný zástupce vyplnil prohlášení dle svého nejlepšího vědomí), uvedla, že současní členové jejího představenstva zákonnému zástupci neposkytli součinnost ve věci úhrad soudního poplatku, žalobkyně objektivně nemá dostatek prostředků k úhradě soudního poplatku a jediným jejím majetkem je podíl ve výše odkazované společnosti. Zdůraznila, že nevykonává žádnou podnikatelskou činnost, a negeneruje tedy žádné příjmy a že dle akcionářské smlouvy je účelem existence žalobkyně pouze držet pozemky a ve vhodný okamžik je se ziskem prodat.

6. Soud konstatoval, že ověřil, že žalobkyně nevlastní žádnou nemovitost. K podílu, jehož je žalobkyně vlastníkem, soud zjistil, že se jedná o 100% podíl ve společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa] a odpovídá mu vklad ve výši 139 933 001 Kč, který je ze 100 % splacen.

7. Soud uvedl též, že si je vědom, že mu zákonný zástupce žalobkyně, který návrh podal, sdělil, že má omezený přístup k informacím o žalobkyni, avšak z údajů poskytnutých žalobkyní není možné žalobkyni jak plné, tak částečné osvobození od soudního poplatku přiznat, když se z Prohlášení nedozvěděl takové informace, aby mu bylo umožněno poměry žalobkyně náležitě posoudit, neboť mu nebyly poskytnuty například informace o zůstatcích na jejích bankovních účtech za poslední 3 měsíce, a tudíž soud nezískal komplexní obrázek o jejích poměrech, a to zejména těch aktuálních.

8. Soud uvedl dále, že s ohledem na to, že žalobkyně nevyvíjí žádnou činnost, když jejím jediným účelem byl obchod s nemovitostí, respektive její plánovaný výhodný prodej, není možné, aby na stát byla převáděna odpovědnost za takový podnikatelský plán žalobkyně. Soud shledal, že pokud v podnikatelském plánu žalobkyně absentuje snížení rizik v jeho rámci, není na místě přenášet podnikatelské riziko na stát, když společnost byla založena pouze za účelem jednorázového prodeje pozemků a nebylo žádných dalších aktivit, či jiného obchodování s pozemky, které by mohly riziko plynoucí z takového obchodu rozmělnit.

9. Soud rovněž poznamenal, že pokud společnost získala finance na nabytí nemovitostí, aniž by vykonávala jinou podnikatelskou činnost, tak by mělo být možné, aby si finance na úhradu soudního poplatku opatřila obdobným způsobem.

10. Závěrem soud uvedl, že pokud se z okolností tvrzených žalobkyní (resp. jejím zákonným zástupcem) podává, že tato žádá o osvobození mimo jiné proto, že statutární orgán žalobkyně není ochoten soudní poplatek uhradit, respektive k tomu neposkytl součinnost, důvodem pro přiznání osvobození nemůže být pouhá absence součinnosti společnosti k úhradě soudního poplatku.

11. Soud shrnul, že k podání žádosti o osvobození od soudního poplatku ze strany společníka jednajícího za společnost sice došlo, avšak samotná podstata sporu a neochota žalobkyně, či osob za ni jednajících, odlišných od jejího zákonného zástupce pro dané řízení, pro její osvobození od soudního poplatku nepostačí.

12. Z uvedených důvodů soud osvobození od soudního poplatku podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. žalobkyni nepřiznal.

13. Proti uvedenému usnesení soudu se včas odvolala žalobkyně. Uvedla, že v Prohlášení poskytla soudu všechny požadované informace a podklady, kromě informace o výši příjmů za rok 2021 dle daňového přiznání, jelikož tyto neměla k dispozici, místo toho poskytla informace dle účetní závěrky za rok 2021 a kromě informace o aktuálních zůstatcích na bankovních účtech, jelikož k těmto nemá přístup, místo toho poskytla informace o zůstatcích dle účetních závěrek, též soudu poskytla účetní závěrku za rok 2021, z níž je rovněž možné vyčíst informace o příjmech žalobkyně, které v Prohlášení také uvedla, že z výpisů z účtů je zřejmé, že žalobkyně nedisponuje takovými prostředky na svém účtu, které by jí umožňovaly uhradit vyměřený soudní poplatek. Pokud měl soud za to, že informace poskytnuté v Prohlášení nejsou dostatečné pro přiznání požadovaného osvobození, měl povinnost uložit vysvětlovací povinnost osobám, které těmito informacemi a podklady disponují, tj. členům představenstva žalobkyně. Po žalobkyni rovněž nelze legitimně požadovat, aby její zákonný zástupce použil veškeré své peněžní prostředky na částečnou úhradu soudního poplatku (v případě částečného osvobození), jelikož by tím zůstal zcela bez prostředků, což by ohrozilo jeho další existenci. Dle judikatury Nejvyššího soudu platí, že “Existuje-li objektivní neschopnost účastníka zaplatit soudní poplatek, může soud dospět k závěru o nepřiznání osvobození od soudních poplatků zásadně toliko v případě, že jde o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, o což s ohledem na skutečnosti vylíčené v žalobě nejde. Není ani zřejmé, v čem má spočívat soudem prvního stupně tvrzený přenos podnikatelského rizika na stát a ani jakým způsobem mohla žalobkyně předejít nastalé situaci úpravou svého podnikatelského plánu. Předmětný spor ani nepříznivá ekonomická situace žalobkyně nijak nesouvisejí se zvoleným podnikatelským plánem. Nepříznivá ekonomická situace žalobkyně je výsledkem protiprávního jednání žalovaných. Usnesení naznačuje, že žalobkyně by neměla mít problém si opatřit prostředky k úhradě soudního poplatku stejným způsobem, jakým si opatřila prostředky ke koupi pozemků. Prostředky na nákup pozemků poskytl jeho tehdejší akcionář jako investici do podnikatelského záměru pozemky prodat se ziskem. Úvaha soudu je tedy zcela nesprávná. Nejvyšší soud připustil, že odůvodňují-li to poměry společnosti a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, může „žalující“ společník požádat o osvobození společnosti od soudního poplatku. Žalobkyně nikdy netvrdila, že by měla být osvobozena od soudního poplatku pouze z toho důvodu, že její statutární orgán jí neposkytl součinnost. Tuto informaci žalobkyně uvedla v Prohlášení pro ilustraci celkové situace a k prokázání, že učinila vše proto, aby úhradu poplatku zajistila. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobkyni se přiznává plné, případně částečné, osvobození od soudního poplatku.

14. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž by za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. d/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že nejsou podmínky pro jeho potvrzení ani pro jeho změnu.

15. Z obsahu spisu se podává, že soud žalobkyni uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 400 670 Kč a že žalobkyně požádala, aby jí bylo přiznáno osvobození od soudního poplatku v plném rozsahu, případně v částečném rozsahu dle uvážení soudu, že žalobkyně doložila vyplněné Prohlášení. Soud dospěl k závěru, že není možné žalobkyni plné ani částečné osvobození od soudního poplatku přiznat, když se z Prohlášení nedozvěděl takové informace, které by mu umožnily poměry žalobkyně náležitě posoudit a že i když společník jednající za společnost podal žádost o osvobození od soudního, samotná podstata sporu a neochota žalobkyně, či osob za ni jednajících, odlišných od jejího zákonného zástupce pro dané řízení, pro její osvobození od soudního poplatku nepostačí.

16. Podle ust. § 371 zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (ZOK) každý kvalifikovaný akcionář je oprávněn se za společnost domáhat náhrady újmy proti členu představenstva, dozorčí rady nebo správní rady, nebo splnění jeho případné povinnosti plynoucí z dohody podle § 53 odst. 3, anebo splacení emisního kursu proti akcionáři, který je v prodlení s jeho splácením, a v tomto řízení společnost zastupovat; to platí obdobně pro následný výkon rozhodnutí.

17. Podle § 372 odst. 1 ZOK akcionářskou žalobu lze podat také proti vlivné osobě, způsobí-li společnosti újmu.

18. Podle § 128 o. s. ř. je každý povinen bezplatně na dotaz sdělit soudu skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí. Ustanovení § 139 odst. 3 tím není dotčeno. Odmítnout soudu sdělit tyto skutečnosti může jen ten, kdo by tak mohl učinit jako svědek podle § 126 odst. 1 o. s. ř.

19. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

20. Podle § 157 odst. 2 ve spojení s § 169 odst. 4 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

21. Odvolací soud konstatoval, že Nejvyšší soud dovodil, že má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení jeho žádosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné pod číslem 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z toho vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá. Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná.

22. Jestliže však žadatel o osvobození od soudního poplatku nemá a objektivně nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí o jeho žádosti, přičemž zároveň ve svých tvrzeních vymezuje, kdo danými informacemi disponuje, musí soud k těmto okolnostem přihlédnout. Je-li se zřetelem k tvrzení žadatele zřejmé, že označené informace mohou přispět k objasnění jeho poměrů, a nejde-li o svévolné nebo zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, je soud povinen využít svého oprávnění žádat, aby mu každý bezplatně sdělil skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí (§ 128 věta první o. s. ř.), eventuálně uložit tomu, kdo má listinu potřebnou k průkazu poměrů účastníka, aby ji soudu předložil (tzv. ediční povinnost) [§ 129 odst. 2 o. s. ř.].

23. Povinností sdělit skutečnosti, které mají význam pro posuzování poměrů žadatele, (jakož i ediční povinností) lze zatížit nejen osoby na řízení nezúčastněné, nýbrž i účastníka, a to i protistranu. Nemá-li žalobce reálnou možnost získat prostředky, jimiž by prokázal poměry odůvodňující jeho osvobození od soudního poplatku, ačkoli těmito prostředky disponuje druhá procesní strana (žalovaný), nelze požadavek rovnosti stran v oblasti shromáždění potřebných informací splnit jinak než uložením tzv. „vysvětlovací povinnosti“ procesní straně, která jako jediná může tyto informace poskytnout. Nejvyšší soud též dovodil, že i když v obecné rovině lze souhlasit s tím, že ustanovení § 128 věty první o. s. ř. se při dokazování vztahuje zásadně na třetí osoby, nikoli na účastníky řízení, (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2009, sp. zn. 23 Odo 1612/2006, vedlo by striktní respektování tohoto pravidla v části řízení, v níž mají být pro účely rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků zhodnoceny poměry žadatele, k zásahu do principu „rovnosti zbraní“ (srovnej důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 28. února 2008, sp. zn. I. ÚS 987/07), jehož důsledkem by bylo porušení čl. 96 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky.

24. Pokud soud v projednávané věci dospěl k závěru, že osvobození od soudních poplatků nelze žalobkyni přiznat, neboť mu žalobkyně, za níž se kvalifikovaný akcionář žalobkyně s podílem 40 % akcií domáhal náhrady škody proti jednateli - žalovanému 1. a vlivné osobě - žalovanému 2. a též požádal o osvobození od soudních poplatků, neposkytla dostatečné údaje o poměrech žalobkyně a tudíž soud nezískal komplexní obrázek o jejích poměrech, přičemž pokud soud zároveň uvedl, že mu akcionář (který žalobkyni v řízení zastupuje) sdělil, že má omezený přístup k informacím o žalobkyni, že tedy nemá možnost získat prostředky k průkazu tvrzení o poměrech žalobkyně odůvodňujících osvobození od soudních poplatků, aniž se zabýval tím, zda má využít svého práva uložit žalovaným (žalovaný 1. je jednatelem žalobkyně), aby na jeho dotaz sdělili skutečnosti mající význam pro posouzení poměrů žalobkyně, či aby předložili tomu odpovídající listiny, je právní posouzení věci soudem neúplné.

25. Odvolací soud se pak neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že osvobození od soudních poplatků nelze žalobkyni přiznat, neboť není možné, aby na stát byla převáděna odpovědnost za podnikatelský plán žalobkyně, ve kterém absentuje snížení rizik v jeho rámci, když společnost byla založena pouze za účelem jednorázového plánovaného výhodného prodeje pozemků.

26. Odvolací soud konstatoval, že osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. lze přiznat i právnické osobě - podnikateli, přičemž při splnění ostatních předpokladů pro přiznání plného nebo částečného osvobození od soudního poplatku nelze právnické osobě - podnikateli takové osvobození odepřít jen proto, že její objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem její podnikatelské činnosti (že potud nese „podnikatelské“ nebo „hospodářské“ riziko).

27. Odvolací soud nemohl přezkoumat závěr soudu prvního stupně, že pokud žalobkyně získala finance na nabytí nemovitostí, aniž by vykonávala jinou podnikatelskou činnost, tak by mělo být možné, aby si finance na úhradu soudního poplatku opatřila obdobným způsobem. Soud v odůvodnění rozhodnutí neuvedl, jak k tomuto závěru dospěl, přitom rozhodnutí musí být odůvodněno způsobem uvedeným shora v § 157 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud dbá o to, aby bylo odůvodnění rozhodnutí přesvědčivé. Těmto požadavkům však soud prvního stupně v písemném vyhotovení napadeného usnesení, co se týče uvedeného závěru, zjevně nedostál.

28. Odvolací soud nemohl přezkoumat ani závěr soudu prvního stupně, že samotná podstata sporu a neochota žalobkyně, či osob za ní jednajících, odlišných od jejího zákonného zástupce pro nadepsané řízení, pro její osvobození od soudního poplatku nepostačí. Soud totiž učinil uvedený závěr, aniž jej jakkoli odůvodnil. Správnost uvedeného závěru soudu nelze přezkoumat ze stejného důvodu, jak uvedeno výše.

29. Odvolací soud konstatoval, že v daném případě soud žalobkyni osvobození od soudního poplatku nepřizná, pokud to nebudou odůvodňovat poměry žalobkyně, či půjde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

30. Soud prvního stupně předmětný návrh zamítl, přičemž se nezabýval tím, zda má využít svého práva uložit žalovaným, aby na jeho dotaz bezplatně sdělili skutečnosti mající význam pro posouzení poměrů žalobkyně, či aby předložili tomu odpovídající listiny a též se nezabýval tím, zda-li nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Z těchto důvodu je právní posouzení věci soudem neúplné.

31. Jelikož právní posouzení věci není úplné a výše uvedené závěry nelze ani přezkoumat, odvolací soud napadené rozhodnutí nemohl potvrdit ani změnit.

32. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

33. O nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Poučení: