o splnění povinnosti poskytnout informaci, k odvolání žalované do rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. května 2017, č. j. 38 Cm 73/2015-183

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 4. 2015 se žalobce vůči žalované domáhal, aby mu do 15 dnů od právní moci rozsudku umožnila nahlédnout v jejím sídle do dokumentů specifikovaných pod písmeny a) až f) ve výroku I. tohoto rozsudku a poskytnout žalobci na náklady žalované kopie těchto dokumentů. Dále se vůči žalované domáhal, aby mu ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku umožnila nahlédnout v jejím sídle do účetní závěrky žalované za léta 2012 a 2013 a poskytnout žalobci na náklady žalované kopie účetní závěrky žalované za léta 2012 a 2013. V žalobě žalobce uvedl, že je společníkem žalované. Dne 20. 2. 2015 se na žalovanou písemně obrátil za účelem uplatnění svého práva společníka na informace, zakotveného v § 155 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“). V předmětné žádosti žádal žalobce žalovanou o nahlédnutí do dokumentů v žádosti specifikovaných, jakož i níže v petitu žaloby, a o poskytnutí možnosti pořízení kopií těchto dokumentů, nejpozději do 15 dnů ode dne doručení jeho žádosti. Na žádost žalobce žalovaná žádným způsobem nereagovala, byť ji prokazatelně obdržela. Žalovaná se žalobci ani neomluvila či neuvedla důvod, proč uplatněnému právu na informace nevyhověla. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná žalobci do dnešního dne nevyhověla a nereagovala na uplatnění jeho práva společníka na informace, obrací se žalobce na soud, aby bylo o jeho nároku rozhodnuto podle petitu žaloby, tj. aby soud určil rozsah práva na informace, jakož i lhůtu, ve které je žalovaná povinna vyhovět.

2. Žalovaná předně namítla opožděnost žaloby. Jednatel žalované ihned po obdržení žádosti o poskytnutí informací dne 20. 2. 2015 kontaktoval prokuristu žalované a žádost s ním konzultoval. Společně došli k závěru, že v daném konkrétním případě jsou dány mimořádné okolnosti opodstatňující neposkytnutí informace společníkovi a tuto skutečnost jednatel sdělil žalobci. Nadto ze samotné žádosti plyne, že žalobce požadoval předložení dokladů k nahlédnutí nejpozději do 15 dnů od doručení žádosti, tedy nejpozději do 7. 3. 2015. Vzhledem k uvedeným skutečnostem je evidentní, že nejpozději v pondělí 9. 3. 2015 musel mít žalobce postaveno najisto, že mu bylo poskytnutí informací odmítnuto. Od tohoto data běžela prekluzivní lhůta společníka k podání návrhu na příslušný soud. Pro uplatnění práva na poskytnutí informací stanoví § 156 odst. 2 ZOK lhůtu jednoho měsíce. Lhůta pro podání žaloby tak v tomto případě počala běžet nejpozději 9. 3. 2015 a k jejímu marnému uplynutí došlo 9. 4. 2015. Žalobce svou žalobu datovanou 15. 4. 2015 podal až 16. 4. 2015, tedy 7 dní po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Žalovaná má tedy za to, že k opožděně podané žalobě by soud neměl přihlédnout a z tohoto důvodu by měla být zamítnuta. Žalovaná dále uvedla, že i kdyby žaloba byla podaná včas, je přesvědčena o tom, že v tomto mimořádném případě byl jednatel oprávněn poskytnutí požadovaných informací odmítnout. Charakter požadovaných dokumentů jde vysoce nad rámec informací, které jsou při zachování běžné míry odborné péče pro žalobce potřebné k tomu, aby získal rozumný přehled o záležitostech společnosti. Je přitom více než pravděpodobné (vzhledem k charakteru požadovaných informací), že tyto měly být následně zneužity v insolvenčním řízení, které bylo zahájeno na návrh společnosti [právnická osoba]., jejímž jediným společníkem a jednatelem je žalobce. Skutečnost, že v případě žalobce byla a je na místě ochrana obchodního tajemství žalované při zohlednění zásady zákazu zneužití práva, zachování loajality ke společnosti a zákazu nepůsobit škody, dokazuje množství sporu, které žalobce proti žalované v rámci insolvenčního boje vede. V neposlední řadě je třeba poukázat na fakt, že ačkoliv žalovaná podnikla veškeré možné kroky k ochraně svého obchodního tajemství, žalobce většinu požadovaných informací získal již prostřednictvím insolvenčního spisu, do kterého nahlížel. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. řízení ohledně návrhu žalobce, aby žalovaná byla povinna umožnit žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku nahlédnout v sídle žalované do účetní závěrky žalované za léta 2012 a 2013 a poskytnout žalobci na náklady žalovaného účetní závěrky žalované za léta 2012 a 2013, zastavil. Ve výroku II. žalobě ve zbývající části vyhověl. Ve výroku III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 36 025 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně kromě jiného vyšel ze zjištění, že:

- žádostí ze dne 20. 2. 2015 uplatnil žalobce u žalované právo společníka na informace. Žádost byla dle prezentačního razítka doručena žalované dne 20. 2. 2015;

- valná hromada žalované svolaná na den 9. 10. 2015 pod bodem č. 6 programu rozhodovala o žádosti žalobce o poskytnutí informací a dokladů. Návrh usnesení zněl tak, aby informace a doklady žalobci poskytnuty nebyly;

- žalobce je společníkem žalované se splaceným vkladem 60 000 Kč a obchodním podílem 6/3680.

4. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud ustanovení § 155 a § 156 odst. 1 a 2 ZOK. Poté uzavřel, že žalobce uplatnil své právo společníka podle § 155 ZOK, když tak učinil písemně 20. 2. 2015. Žalovaná na písemnou žádost nejprve nereagovala a teprve na valné hromadě konané dne 9. 10. 2015 přijala usnesení, jímž nebylo schváleno poskytnutí žalobcem požadovaných informací a dokumentů týkajících se žalované. Usnesení však nebylo žalobci, který se jednání valné hromady neúčastnil, doručeno. Skutečnost tvrzenou žalovanou, že na žádost žalobce o poskytnutí informací bylo reagováno jednatelem žalované ústně s tím, že žádost byla odmítnuta, soud za prokázanou nevzal. Pokud by toto tvrzení žalované bylo pravdivé, jeví se nelogickým projednání žalobcovi žádosti o poskytnutí informací a dokladů na valné hromadě žalované konané dne 9. 10. 2015, když důvodem odmítnutí měly být konkurenční obchodní aktivity žalobce a spolu s nimi též obava žalované o možném zneužití informací a dokladů proti zájmům žalované. Uplatnil-li žalobce právo na poskytnutí informací u žalované dne 20. 2. 2015, když tak učinil 11 dní od konání valné hromady dne 9. 10. 2015, nutno hledět na jeho žádost jako včas podanou, tj. v souladu s § 156 odst. 2 ZOK. Soud dále podrobně argumentuje k tomu, proč má za to, že žalovaná nebyla oprávněna poskytnutí požadovaných informací a kopií dokumentů žalobci odmítnout. Nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Do výroků I. a II. tohoto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. Odvolala se na § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Předně uvedla, že již ve své reakci na žalobu ze dne 13. 11. 2015 namítala její opožděnost jednak z důvodu ústní reakce na žádost dne 20. 2. 2015, především však proto, že žalobce požadoval poskytnutí informací nejpozději do 7. 3. 2015. Žalobce tvrdil, že jeho žádosti nebylo vyhověno, což musel zjistit nejpozději 9. 3. 2015. Od tohoto okamžiku je nutno počítat lhůtu jednoho měsíce k podání žaloby. V opačném případě zákonná lhůta pozbývá smyslu a žalobci je de facto umožněno reagovat na neposkytnutí informací žalobou kdykoliv. S tímto tvrzením se však soud prvního stupně v napadeném rozsudku nevypořádal. V další části odvolání žalovaná rozsáhle brojila proti dalším závěrům soudu prvního stupně o odůvodněnosti žaloby. Na závěr navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že v jeho žádosti ze dne 20. 2. 2017 není uvedeno, že by snad uplynutím lhůty 15 dnů od doručení žádosti měl za to, že žalovaná žádost odmítla. Nadto nečinnost žalované v předmětné lhůtě neznamená bez dalšího odmítnutí žádosti. Žalovaná měla totiž možnost poskytnout informace i po uplynutí lhůty, když žádost žalobce vázána na lhůtu 15 dnů nebyla nijak obecně závazná a nemůže mít ani vztah k běhu lhůty k podání žaloby podle § 156 odst. 2 ZOK. Skutečnost, že žalovaná na žádost žalobce v poskytnuté lhůtě nereagovala, tak nemůže být ztotožňována s oznámením o odmítnutí. Takový výklad by byl nadměrně extenzivní a navíc by byl ve zřejmém rozporu se samotným textem zákona. Námitku opožděnosti podané žaloby je proto třeba odmítnout. Soud prvního stupně se touto otázkou zabýval dle názoru žalobce dostatečně, pokud uvedl, že k odmítnutí žádosti došlo de fakto až na valné hromadě žalované dne 9. 10. 2015. Žalobce dále vyvrací další odvolací námitky žalované a podrobně k tomu argumentuje. Navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Podle § 155 ZOK společník má právo na valné hromadě i mimo ni požadovat od jednatelů informace o společnosti, nahlížet do dokladů společnosti, kontrolovat údaje obsažené v předložených dokladech a další práva na informace určená společenskou smlouvou; to platí obdobně pro společníkova zástupce, bude-li zavázán alespoň ke stejné mlčenlivosti jako společník a společnosti tuto skutečnost doloží.

9. Podle § 156 ZOK (1) Jednatelé mohou poskytnutí informace podle § 155 zcela nebo zčásti odmítnout jen tehdy, pokud a) jde o utajovanou informaci podle jiného právního předpisu, b) je požadovaná informace veřejně dostupná. (2) V případě sporu rozhodne na návrh společníka o tom, zda je společnost povinna informaci poskytnout, soud; k právu uplatněnému po uplynutí 1 měsíce ode dne oznámení o odmítnutí poskytnutí informace se nepřihlíží. (3) Po dobu řízení podle odstavce 2 neběží promlčecí lhůta pro uplatnění práv, která jsou na požadovaných vysvětleních závislá.

10. Podle § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) (1) Je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. (2) Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Podle § 605 odst. 2 o. z. konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce.

12. Podle § 607 o. z. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

13. Podle § 654 odst. 1 o. z. nebylo-li právo vykonáno ve stanovené lhůtě, zanikne jen v případech stanovených zákonem výslovně. K zániku práva soud přihlédne, i když to dlužník nenamítne.

14. Z listiny označené jako uplatnění práva společníka na informace – žádost o předložení dokladů společnosti k nahlédnutí ze dne 20. 2. 2015 odvolací soud zjistil, že žádost vystavil a podepsal žalobce, adresátem je společnost [Jméno žalované]., [adresa]. Žalobce v žádosti oslovuje jednatele s tím, že jako společník společnosti [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované], sídlem [adresa] (dále jen „společnost“) uplatňuje tímto ve smyslu ustanovení § 155 ZOK právo na informace o společnosti a právo na nahlížení do dokumentů společnosti, jakož i právo na kontrolu údajů obsažených v dokladech společnosti a to v následujícím rozsahu. Žalobce dále požádal o nahlédnutí do dokumentů společnosti specifikovaných pod body 1 až 7 shodně jako v petitu žaloby. Dále uvedl, že uvedené doklady žádá k nahlédnutí nejpozději do 15 dnů od doručení této žádosti, což je dle jeho názoru přiměřená lhůtě pro zajištění veškerých shora uvedených dokumentů. Termín nahlížení do dokumentů společnosti, resp. návrhy možných termínů, požadoval žalobce oznámit nejméně do dvou pracovních dnů předem. Požádal rovněž, aby v rámci termínu nahlížení do firemní dokumentace byly připraveny a následně mu předány kopie předmětných dokumentů společnosti a vyhradil si v souvislosti s touto žádostí též navazující právo vznést dotazy k obsahu předmětných dokumentů. V pravém dolním rohu listiny je razítko s obchodní firmou a sídlem a též identifikačním číslem žalované, nečitelný podpis a datum 20. 2. 2015.

15. Z listiny k důkazu opakovaně přečtené před odvolacím soudem vzal odvolací soud za prokázáno, že žalobce písemně dne 20. 2. 2015 požádal žalovanou, a to konkrétně jejího jednatele, o nahlédnutí do dokladů společnosti specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku a poskytnutí jejich kopií (dále též jen „Žádost“). Ke splnění Žádosti stanovil společnosti lhůtu 15 dnů od doručení Žádosti s tím, že tuto lhůtu považuje za přiměřenou. Žádost byla společnosti doručena dne 20. 2. 2015.

16. Odvolací soud dále vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná ve stanovené lhůtě na Žádost žalobce nereagovala ústně ani písemně. Až dne 9. 10. 2015 přijala na valné hromadě usnesení, kterým Žádost žalobce neschválila a usnesení valné hromady žalobci nedoručila.

17. Citované ustanovení § 156 odst. 2 ZOK nestanoví lhůtu, do kdy je společnost povinna informace poskytnout, případně oznámit společníkovi, že požadované informace odmítá poskytnout. Otázku této lhůty je proto nutno posoudit podle obecného právního předpisu, a to podle ustanovení § 1958 o. z., který upravuje čas plnění. „Druhý odstavec tohoto ustanovení se týká případů, kdy doba plnění není určena. Zákon sice výslovně zmiňuje jen situaci, kdy si strany neujednají, kdy má dlužník splnit dluh, ale je zřejmé, že řešení zde uvedené se vztahuje nejen na tyto případy, ale i na případy, kdy doba plnění není ani jinak stanovena (např. právním předpisem), podobně jako to činil § 563 zákona č. 40/1964 Sb. Není-li tedy doba plnění určena, může splatnost (dospělost) dluhu vyvolat věřitel; může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen poté splnit bez zbytečného odkladu. Typickými příklady, kdy čas plnění není určen ani dohodou stran nebo jinak stanoven, jsou nároky na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení, regresivní nárok ručitele vůči dlužníkovi, za něhož plnil, apob.“ (srov. Občanský zákoník. Nakladatel: Wolters Kluwer (ČR) Místo vydání: Praha Datum vydání: 2014 Autoři: Jiří ŠVESTKA, Jan DVOŘÁK, Josef FIALA, s. 458). Konkrétní doba, kdy je dlužník povinen závazek splnit, je dobou splatnosti (dospělosti) závazku. Splatnost (dospělost) závazku je rozhodnou skutečností z hlediska řady dalších institutů závazkového práva. Vždy, když zákon hovoří o splatnosti závazku (popřípadě o splatnosti odpovídající pohledávky věřitele), rozumí se tím doba, kdy je dlužník povinen závazek splnit (nikoliv doba, kdy je ke splnění pouze oprávněn). Splatnost závazku má v platném občanském právu význam z hlediska možnosti uplatnit právo u soudu a počátku běhu obecné promlčecí lhůty, případně prekluzivní lhůty, z hlediska prodlení dlužníka atd. Ze skutečnosti, že určení splatnosti závazku je v těchto případech v dispozici věřitele, který se může rozhodnout, kdy výzvu ke splnění učiní, lze dovodit, že věřitel může ve výzvě stanovit i delší lhůtu k plnění než stanoví zákon. Učiní-li věřitel výzvu podle § 1958 odst. 2, dochází ke stanovení splatnosti závazku, a tím i k zániku oprávnění věřitele splatnost závazku jednostranně určit (proto i v případě, že věřitel poskytne dlužníkovi k plnění delší než zákonnou lhůtu, je touto lhůtou vázán a nemůže ji jednostranně změnit, ani prodloužit, ani zkrátit).

18. Z uvedeného vyplývá, že podle § 155, § 156 odst. 1 a 2 ve spojení s § 1 958 o. z. vyplývá, že společnost povinna k výzvě povinná žádost společníka o poskytnutí informací, o nahlížení do dokladu společnosti, případně pořízení si jejich kopií.

19. V posuzované věci odvolací soud považuje lhůtu stanovenou žalobcem žalované v jeho Žádosti ke splnění informační povinnosti, tj. 15 dnů od doručení Žádosti, za přiměřenou vzhledem k množství a dostupnosti požadovaných kopií dokladů, tj. odpovídající zákonné lhůtě bez zbytečného odkladu. Žádost ze dne 20. 2. 2015 byla společnosti doručena téhož dne, tj. 20. 2. 2015. Konec patnáctidenní lhůty pro splnění povinnosti žalované připadl na 7. 3. 2015, což byla sobota. Lhůta proto uplynula dne 9. 3. 2015, což bylo pondělí. Počítáno od 9. 3. 2015, lhůta jednoho měsíce, což je zákonná prekluzivní lhůta stanovená v § 156 odst. 2 ZOK, uplynula dne 9. 4. 2015. Žalobu o splnění povinnosti žalované poskytnout žalobci požadované informace podle § 156 odst. 2 ZOK byl tedy žalobce oprávněn podat nejpozději do 9. 4. 2015 (čtvrtek). Protože tak neučinil, jeho právo podat tuto žalobu dne 9. 4. 2015 zaniklo podle § 654 odst. 1 o. z., neboť se jedná o lhůtu prekluzivní neboli propadnou, zákonem výslovně stanovenou. Žaloba došla soudu dne 16. 4. 2015, což je po uplynutí prekluzivní lhůty. Nezbývá proto než žalobu pro opožděnost zamítnout. Skutečnost, že žalovaná dne 9. 10. 2015 přijala na valné hromadě usnesení, kterým Žádost žalobce neschválila a usnesení valné hromady žalobci nedoručila, je pro posouzení počátku běhu prekluzivní lhůty bez právního významu.

20. Z vyložených důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a ve výroku II. napadený rozsudek změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. Nákladový výrok II. je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení vzniklé žalované v souvislosti se zastoupením advokátem se počítají s tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Odměna za jeden úkon právní služby činí 3 100 Kč podle § 7 bod 5 AT a náhrada jednoho režijního paušálu za hotové výdaje podle § 13 odst. 3 AT je 300 Kč. Za řízení před soudem prvního stupně má žalovaná nárok v souvislosti s jejím právním zastoupením na odměnu advokáta za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu 10. 12. 2015, doplňující podání a návrhy na doplnění dokazování, účast na jednání dne 10. 3., 1. 11. 2016, 9. 2. a 2. 5. 2017 a za sepis a podání závěrečného návrhu) po 3 100 Kč a náhradu 9 režijních paušálů po 300 Kč, což činí 2 700 Kč. Dále jí přísluší náhrada za promeškaný čas a náhrada cestovného ve výši 17 122 Kč (jedenkrát 3 508 Kč v roce 2015, dvakrát 3 383 Kč v roce 2016 a dvakrát 3 424 Kč v roce 2017) a dále náhrada 21 % daně z přidané hodnoty z částky 47 722 Kč, což je 10 022 Kč, celkem tedy za řízení před soudem prvního stupně 57 744 Kč. Za odvolací řízení přísluší žalované náhrada soudního poplatku za podané odvolání ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta za dva úkony právní služby po 3 100 Kč (podání odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne 30. 4. 2021), náhrada dvou režijních paušálů po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas a náhrada cestovného ve výši 1 934 Kč a též náhrada 21 % daně z přidané hodnoty z částky 8 634 Kč, což je 1 813,14 Kč, celkem tedy za odvolací řízení 12 447 Kč. Celkové náklady příslušející žalované činí 70 191 Kč.