o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 29. prosince 2014, o odvolání účastnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2019, č. j. 76 Cm 146/2015 - 233,

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že se určuje se, že usnesení valné hromady účastníka konané dne 29. prosince 2014 v notářské kanceláři [tituly před jménem] [Anonymizováno], notářky, sídlem [adresa], jsou neplatná, a to rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací k 1. 1. 2015, rozhodnutí o jmenování [tituly před jménem] [fyzická osoba], nar. [Anonymizováno], bytem [adresa], likvidátorem společnosti, stanovení měsíční odměny likvidátora ve výši 35 000 Kč a rozhodnutí o změně stanov spočívají v tom, že firma společnosti nově zní [právnická osoba] (výrok I.), a že účastník je povinen zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů řízení částku 82.767,50 Kč k rukám právního zástupce navrhovatele, a to do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.).

2. Navrhovatelka se návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 26. 3. 2015 domáhala určení neplatnosti usnesení valné hromady konané dne 29. prosince 2014 společnosti [právnická osoba], IČ [IČO] (dále i jen „Společnost“), kterými valná hromada rozhodla o zrušení společnosti s likvidací, jmenovala [tituly před jménem] [fyzická osoba], nar. [Anonymizováno], bytem [adresa] likvidátorem společnosti a stanovila likvidátorovi odměnu ve výši 35.000 Kč měsíčně a změnila stanovy společnosti tak, že firma společnosti nově zní [právnická osoba]. Svůj návrh odůvodnila tím, že je akcionářem společnosti vlastnícím 145 ks akcií společnosti č. 1 - 145, série B, o jmenovité hodnotě jedné akcie 100.000 Kč, které v kopii přiložila k návrhu. Důvody neplatnosti usnesení valné hromady spatřuje navrhovatelka v tom, že:

a) valná hromada Společnosti nebyla řádně svolána, když pozvánka na valnou hromadu nebyla uveřejněna nejméně 30 dnů před jejím konáním na internetových stránkách Společnosti a nebyla zaslána navrhovatelce jako akcionáři Společnosti; pozvánka nebyla uveřejněna ani způsobem určeným čl. 19 stanov Společnosti,

b) dle notářského zápisu č. [Anonymizováno] o rozhodnutí valné hromady konané dne 29. 12. 2014 se jí zúčastnil akcionář, který vlastnil 273 ks akcií z celkového počtu 313 ks, což je v rozporu s tím, že navrhovatelka vlastní 145 ks akcií, pročež na valné hromadě mohlo být přítomno pouze 53,7% hlasů,

c) vlastníkem uvedených 273 ks akcií je údajně [právnická osoba]., IČ: [IČO], kdy usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. října 2014, č. j. KSPH 70 INS 10921/2014-A-32 byl zjištěn úpadek této společnosti a byl jmenován insolvenční správce. Usnesením téhož soudu ze dne 2. prosince 2014, č. j. KSPH 70 INS 10921/2014-B-2, které bylo zveřejněno dne 3. 12. 2014, nařídil soud předběžné opatření, kterým uložil dlužníkovi [právnická osoba]., IČ: [IČO], aby nakládal s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem insolvenčního správce. Výkonem hlasovacích práv na předmětné valné hromadě pak bylo toto předběžné opatření porušeno.

3. Proto jsou dle navrhovatelky předmětná usnesení valné hromady v rozporu se zákonem a stanovami společnosti.

4. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí měl pro posouzení aktivní věcné legitimace navrhovatelky za prokázané ze smlouvy o prodeji cenných papírů ze dne 30. 6. 2013 uzavřené mezi Danielem Bezouškou jako prodávajícím a navrhovatelkou jako kupující a z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2019, č.j. 102 VSPH 887/2017-425 a i z předložení originálů předmětných akcií navrhovatelkou, že navrhovatelka byla vlastníkem akcií Společnosti ke dni konání valné hromady a drží je dosud, a proto je ve věci aktivně věcně legitimována. A za použití § 428 a násl. zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále i jen „ZOK“) měl i za prokázané, že návrh na zahájení řízení byl podán včas.

5. Soud prvního stupně se proto ve svém rozhodnutí dále zabýval otázkou, zda jsou splněny předpoklady pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady přijatých účastnicí. Protože se účastnice nevyjádřila k tomu, jakým způsobem byla valná hromada svolána, a zda byly naplněny zákonné předpoklady pro její svolání, konstatoval, že navrhovatelka nemůže prokazovat, zda svolavatel valné hromady uveřejnil pozvánku na její konání. Postačí její skutkové tvrzení, pokud účastnice neprokáže opak, tedy že by valnou hromadu svolala řádně, což v souzeném případě nenastalo. Proto dospěl soud prvního stupně k závěru, že návrh byl důvodný, neboť valná hromada účastnice nebyla svolána podle zákona (§ 406 odst. 1 ZOK) napadeného usnesení, navrhovatelka jako vlastník akcií se jejího konání neúčastnila, a je tak dán důvod pro vyslovení neplatnosti usnesení přijatých valnou hromadou, neboť byla přijata usnesení, jejichž přijetí sice náleží do působnosti valné hromady, avšak za předpokladu, že akcionáři se mohou valné hromady účastnit. Z uvedených důvodů návrhu navrhovatelky vyhověl a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolala účastnice, která namítala, že soud prvního stupně nehodnotil všechny navržené a provedené důkazy s odkazem na odst. 9 napadeného usnesení. Dále pak zopakovala svá tvrzení uvedená již v řízení před soudem prvního stupně, že navrhovatelka není ve věci aktivně věcně legitimována. Dle odvolatelky soud prvního stupně tento svůj závěr o skutkovém stavu věci odvodil pouze ze Smlouvy o převodu cenných papírů a nijak se nezabýval tím, že navrhovatelka dosud nesplnila zákonem č. 134/2013 Sb., stanovené povinnosti, čímž zákon podmiňuje výkon jejích akcionářských práv. Ostatně navrhovatelka tak neučinila dosud. Protože tedy navrhovatelka nesplnila uvedenou povinnost, není oprávněna k výkonu akcionářských práv, a nemůže se jich dovolávat vůči orgánům Společnosti a ani u soudu. K tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 912/2017, který jí dává ohledně neexistence aktivní věcné legitimace navrhovatelky rovněž za pravdu. Současně upozornila na skutečnost, že navrhovatelka neprokázala beze vší pochybnosti existenci vlastnictví akcií k rozhodnému dni, tj. ke dni 29. 12. 2014. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a návrh odmítl pro nedostatek aktivní věcné legitimace navrhovatelky.

7. K odvolání se vyjádřila navrhovatelka tak, že se zcela ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně, jež považuje za věcně správné a bezvadné, jakož i s argumenty, které vedly soud I. stupně k vyhovění podanému návrhu. Dle navrhovatelky není pravdou, že by soud I. stupně při vypořádání této námitky vycházel toliko ze smlouvy o prodeji cenných papírů, když kromě smlouvy přihlédl taktéž i ke všem 145 ks listinných akcií s evidenčními čísly 1 - 145, série B, o jmenovité hodnotě jedné akcie 100 000 Kč vydaných dne 30. 6. 2010 žalovaným ve formě na majitele které byly soudu v originálu předloženy a dále i k rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 2019, č. j. 70 ICm 1230/2015, 102 VSPH 887/2017-425 (KSPH 70 INS 10921/2014), kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2017, č. j. 70 ICm 1230/ 2015 – 382, jimiž byly předmětné akcie vyloučeny z majetkové podstaty. Není ani pravdou, že navrhovatelka neprokázala, že v rozhodné době, tj. ke dni 29. 12. 2014 byla vlastníkem akcií. Navrhovatelka to tvrdila a na základě předložených akcií a smlouvy o prodeji cenných papírů prokázala, že je nepřetržitě od 30. 6. 2013 až do dnešního dne, a tedy i ke dni konání předmětné valné hromady, výlučným vlastníkem akcií, a tedy tak jedině navrhovatelka byla oprávněna ve vztahu k akciím vykonávat akcionářská práva na předmětné valné hromadě. Odvolatelka ostatně ani konkrétně netvrdí, z čeho usuzuje, že navrhovatelka vlastníkem akcií nebyla, když nepředkládá žádné argumenty, na něž by navrhovatelka mohla reagovat. Naopak navrhovatelka již v rámci prvostupňového řízení poukazovala na fakt, že účastnice minimálně od 30. 6. 2014 prokazatelně věděla, že navrhovatelka akcie vlastní, z čehož lze i usuzovat, že navrhovatelka je akcionářem účastnice. K námitce odvolatelky o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu ohledně řádnosti svolání předmětné valné hromady, účastnice uvedla, že skutečnost, že pozvánka na předmětnou valnou hromadu nebyla uveřejněna v souladu s právními předpisy, představuje negativní tvrzení, které nelze prokázat a bylo tak primárně na účastnici, aby tato žalobní tvrzení vyvrátila. K tomu však účastnice neuvedla žádná tvrzení a ani k nim neoznačila důkazy. Zcela jistě tuto povinnost účastnice nelze v důsledku vyšetřovací zásady přenést ani na rozhodující soud, aby na internetu, v obchodním věstníku, anebo v deníku Právo a na náklady státu zjišťoval, zda žalovaný tuto povinnost splnil, nebo nikoliv. Dále se obsáhle věcně vyjádřila k výměně akcií a ke splnění povinností dle zákona č. 134/2013 Sb., o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů (dále i jen, ZZTAS“). K tomu mimo jiné uvedla, že není pravdou, že by se navrhovatelka nedomáhala výměny akcií, resp. vyznačení příslušných změn na akcie v souladu se ZZTAS, viz i dopis ze dne 30. 6. 2014, email ze dne 1. 8. 2014 a posléze i nové pokusy o výměnu akcií v roce 2019, na něž odkazuje i účastnice v rámci svého odvolání, o nichž však soud prvního stupně informován nebyl, a proto se k nim ani v rámci svého rozhodnutí vyjádřit nemohl. Navrhovatelka proto navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení dle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání účastnice je důvodné.

9. Podle ust. § 428 odst. 1 ZOK každý akcionář, člen představenstva, dozorčí rady nebo likvidátor se může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami.

10. Podle § 2 ZTTAS (1) K 1. lednu 2014 se mění listinné akcie na majitele, které nejsou imobilizovány, na listinné akcie na jméno; k tomuto dni rovněž dochází k odpovídající změně stanov společnosti. K účinnosti změny formy podle věty první se nevyžaduje zápis do obchodního rejstříku. Úprava změny formy akcií v zákoně upravujícím právní poměry obchodních společností a družstev se nepoužije. (2) Představenstvo společnosti uvede stanovy do souladu s odstavcem 1 a podá návrh na zápis změny formy akcií podle odstavce 1 do obchodního rejstříku nejpozději do 30. června 2014.

11. Podle ust. § 3 odst. ZZTAS (1) Akcionáři předloží akcie uvedené v § 2 odst. 1 společnosti k vyznačení nezbytných údajů nebo k výměně za nové akcie na jméno a sdělí společnosti údaje potřebné pro zápis do seznamu akcionářů nejpozději do 30. června 2014. Akcionář, který je v prodlení s plněním těchto povinností, není po dobu prodlení oprávněn vykonávat práva spojená s akciemi, ohledně nichž je v prodlení.

12. Dle důvodové zprávy k návrhu zák. č. 134/2013 Sb., o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů (sněmovní tisk číslo 715, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 6. volební období 2010–2013), a to k § 3 podle prvního odstavce platí, že nepředloží-li akcionáři akcie ve stanovené lhůtě, ztrácí akcionář oprávnění vykonávat jakákoli práva s nimi spojená. Jedná se o soukromoprávní motivaci pro akcionáře, aby nezanedbávali svou zákonnou povinnost. Toto řešení sleduje zájem na minimalizaci zásahu do vlastnických práv stávajících akcionářů. Odvolací soud k tomu odkazuje i na závěry přijaté Nejvyšším soudem v jeho usnesení ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1795/2018, ve kterém se zabýval výkladem zák. č. 134/2013 Sb.

13. Účelem právní úpravy řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti je nejenom poskytnutí ochrany individuálním právům a právnímu postavení osob, jež jsou oprávněny domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, v této věci tedy těm osobám, jež jsou taxativně uvedeny v ust. § 428 odst. 1 ZOK, ale předně „zákonem předvídaným nástrojem obecné ochrany zákonnosti ve vnitřních poměrech společnosti, resp. souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou v zakladatelských dokumentech či stanovách, a to s ohledem na širší kontext ochrany společnosti, resp. všech osob oprávněných takový návrh podat, jakož i dalších osob, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2008, sp.zn. 29 Odo 1400/2006 a ze dne 28. dubna 2015, sp.zn. 29 Cdo 1265/2014).

14. Ze spisu plyne, že účastnice již ve svém odvolání (č.l. 128, 129 spisu) proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. 3. 2016, č. j. 76 Cm 146/2015 - 111, kterým bylo v této věci nařízeno předběžné opatření, mimo jiné namítala, že navrhovatelka ani k tomuto dni nesplnila povinnost dle ust. § 3 odst. 1 ZZTAS, a proto si nemůže přisvojovat práva s vlastnictvím akcií spojená, tedy není ve věci aktivně legitimována. Navrhovatelka se k tomuto tvrzení účastnice vyjádřila ve své písemné závěrečné řeči (č.l. 216 spisu). Tvrzení, že navrhovatelka není oprávněna k výkonu svých akcionářských práv jak vůči ní, tak ani vůči soudu, neboť je v prodlení se splněním svých povinností ve smyslu ust. § 3 odst. 1 ZZTAS, účastnice zopakovala ve svém vyjádření k návrhu (č.l. 222 spisu).

15. Z napadeného usnesení odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v řízení provedl mimo jiné důkaz dopisem ze dne 16. 1. 2015, ze kterého měl za prokázané, že navrhovatelka žádala účastnici o výměnu akcií na majitele, účastnicí vydaných, za akcie na jméno (odst. 9 napadeného usnesení), toto své zjištění však nijak nehodnotil a do svých skutkových závěrů o akcionářských právech navrhovatelky, je nijak nepromítl, a ani neuvedl, proč tak neučinil. Dále soud prvního stupně bez právního posouzení uvedeného zjištění, dospěl k právnímu závěru, že navrhovatelka má právo podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení předmětné valné hromady, neboť je vlastníkem akcií účastnice a podala jej včas (§ 428 ZOK), a dále že byla porušena její práva obdržet pozvánku na valnou hromadu (§ 406 ZOK) a účastnit se jí (§ 398 ZOK), a proto je tak dle něj dán důvod pro vyslovení neplatnosti usnesení přijatých valnou hromadou.

16. Odvolací soud vzhledem k uvedenému dospěl k závěru, že soud prvního stupně v napadeném usnesení nehodnotil důkaz v řízení provedený samostatně, a to ani v souvislosti s ostatními provedenými důkazy a nepřihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedly obě účastnice k aktivní věcné legitimaci navrhovatelky, a jeho závěr o skutkovém stavu věci a jeho právní závěr o něm je tak neúplný (§ 132 a 157 odst. 2 o. s. ř.). Pro uvedené nedostatky odůvodnění, které jsou na újmu uplatnění práv odvolatelky, vzhledem k obsahu jejího odvolání, je napadené usnesení soudu prvního stupně nepřezkoumatelné.

17. Ze shora popsaných důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc mu dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.

18. V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat účastnicí tvrzenou skutečností, že navrhovatelka byla a je ve výkonu svých akcionářských práv omezena dle ust. § 3 ZTTAS, a to ve smyslu všech výše uvedených závěrů, jakož i námitkami vznesenými v odvolání. K tomu odvolací soud připomíná, že i v tomto nesporném řízení, které lze zahájit jen na návrh, je soud povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí, přičemž není omezen na skutečnosti, které uvádějí účastnice (§ 20 odst. 1 z. ř. s.). Při svém postupu v řízení a při vyhotovení rozhodnutí ve věci pak bude respektovat zásady uvedené v ustanoveních § 157 a § 132 o. s. ř.