o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 9. 6. 2016, o odvolání účastnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2017, č. j. 81 Cm 60/2016-34

1. Návrhem doručeným soudu dne 27. 7. 2016 se navrhovatel domáhal vůči společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B] (dále též jen „Společnost“) vyslovení neplatnosti všech usnesení řádné valné hromady Společnosti ze dne 9. 6. 2016. Navrhovatel v návrhu na zahájení řízení uvedl, že pozvánku na valnou hromadu obdržel ve znění, která tvoří přílohu číslo 3 návrhu, datovanou dne 2. 5. 2016. Navrhovatel se valné hromady účastnil jako akcionář Společnosti s hlasovacím právem a již při jejím zahájení podal protest proti způsobu, jakým byla valná hromada svolána. Navrhovatel také podal protest proti jednotlivým bodům programu jednání, kdy o těchto buď nemohlo být hlasováno pro nedostatky při svolání valné hromady, nebo pro rozpor usnesení se zákonem. Dne 18. 7. 2016 byl navrhovateli doručen od Společnosti zápis z valné hromady konané dne 9. 6. 2016. Tento zápis neobsahuje protesty vznesené na valné hromadě navrhovatelem. Navrhovateli není známo, zda se tak stalo úmyslně, nebo z důvodu chyby zapisovatele. Navrhovatel má za to, že svolání valné hromady nebylo učiněno v souladu se zákonem a stanovami Společnosti a dále, že některé z bodů jsou se zákonem a stanovami Společnosti v přímém rozporu. Jako důvod neplatnosti napadených usnesení valné hromady navrhovatel uvedl, že pozvánka na valnou hromadu nebyla uveřejněna na internetových stránkách Společnosti. Navrhovatel žádné oficiální stránky Společnosti nezná. Pokud tedy neexistují, nemohlo dojít k naplnění náležitosti pro řádné svolání valné hromady. Přestože tento důvod není tak zásadní, jelikož dochází k zasílání pozvánky akcionářům majících akcie na jméno poštovní přepravou, nebyla valná hromada Společnosti svolána řádně a lze ji prohlásit za neplatnou. Jako další důvod neplatnosti napadených usnesení navrhovatel uvedl, že nebylo dodrženo ustanovení § 407 odst. 1 písm. f) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“). Na pozvánce na valnou hromadu byl uveden pouze program jednání. S výjimkou údajů o účetní závěrce za rok 2015 byl jako návrh usnesení valné hromady uveden vždy pouze buď shodný text jako je v programu jednání, případně neuveden vůbec. Zdůvodnění návrhu usnesení valné hromady nebylo v pozvánce uvedeno k žádnému z bodů programu jednání. Dle názoru navrhovatele zejména body č. 9 a č. 10 programu si zdůvodnění bezpochyby vyžadují, když se u bodu č. 9 dokonce zasahuje do práv akcionářů a u bodu č. 10 není zřejmé, z jakého důvodu dochází k volbě členů dozorčí rady a představenstva a jaká osoba je navrhována ke zvolení. Nemohlo proto dojít k platné volbě jakékoliv osoby za člena orgánu, když akcionáři nebyli se jménem osoby předem obeznámeni. Dle komentáře C. H. BECK k § 407 ZOK návrh usnesení musí být uveden v takové podobě, aby o něm mohlo být bez dalšího hlasováno. Tento požadavek nebyl pozvánkou naplněn v žádném z bodů programu jednání valné hromady. Zdůvodnění pak musí poskytnout akcionářům všechny informace nutné pro posouzení důvodu, pro něž je přijetí usnesení navrhováno. Ani tento požadavek pozvánka na valnou hromadu nesplňuje, a to v tomto případě ani náznakem, když jakékoliv zdůvodnění usnesení valné hromady zcela chybí. Absence výše uvedených náležitostí pro svolání valné hromady jsou závažného charakteru, když akcionářům není předem zřejmé, o jakém konkrétním usnesení se na valné hromadě bude jednat, a z jakého důvodu. Také nemohlo být akcionářům zřejmé, jak se změní personální obsazení v orgánech Společnosti, když není uvedeno, které osoby se z orgánu odvolávají a které se do orgánu navrhují a nebylo podáno jakékoliv zdůvodnění. Navrhovatel má proto za to, že i z tohoto důvodu by měl soud prohlásit všechna usnesení valné hromady za neplatná.

2. V doplňujícím podání doručeným soudu dne 20. 9. 2016 (č. l. 23) navrhovatel k problematice vzneseného protestu uvedl, že v případě, kdy není valná hromada svolána způsobem stanoveným zákonem a stanovami Společnosti, není rozhodné, zda navrhovatel jako akcionář protest proti usnesení podal, a to z důvodu, že samotné zahájení valné hromady, při kterém je konstatováno svolání valné hromady a její usnášeníschopnost, není jejím usnesením, a proti tomuto jednání ani protest vznést akcionářem nelze. To však nic nemění na oprávnění akcionáře domáhat se svého práva spočívajícím v podání návrhu na vyslovení neplatnosti valné hromady, pokud byl porušen zákon nebo stanovy společnosti. Pochybením při svolávání valné hromady se soud musí zabývat i bez návrhu.

3. Při ústním jednání konaném dne 6. 9. 2017 (protokol o jednání založen na č. l. 29) navrhovatel uvedl, že nebyly splněny předpoklady pro konání valné hromady, a to nejméně v tom, že pozvánka nebyla uveřejněna na internetových stránkách Společnosti, které ostatně nebyly ani zřízeny, a že pozvánka neobsahuje náležitosti podle § 407 odst. 1 ZOK, zejména písm. f). To znamená, že navrhovaná usnesení nebyla zdůvodněna. Proto dovozuje, že valná hromada se neměla vůbec konat a s odkazem na § 411 ZOK uvádí, že v takovém případě není třeba ani prokázání podání protestu. Navrhovatel podal protest i proti usnesení pod bodem 5. Pokud jde o protest proti ostatním usnesením, trval na tom, že jej nebylo třeba podávat, neboť valná hromada neměla být vůbec konána. Ohledně protestu proti usnesení pod bodem 9 zápisu navrhovatel vznesl námitku, kterou je třeba považovat za protest a v níž uvedl, že toto rozhodnutí je v rozporu s článkem 3. 3. stanov, který omezuje převod akcií předkupním právem ostatních akcionářů.

4. Společnost na svoji obranu uvedla, že v návrhu na zahájení řízení nebyl uplatněn důvod neplatnosti usnesení valné hromady přijatého pod bodem 9 zápisu, a to rozpor s článkem 3. 3. stanov. Ten byl uplatněn až při jednání soudu konaném dne 6. 9. 2017. Společnost se domnívá, že usnesení valné hromady není v rozporu s tímto ustanovením stanov, protože usnesení valné hromady použití tohoto ustanovení nevylučuje. Pokud bude Společnost nabývat vlastní akcie, je samozřejmě vázána zákonem a obsahem stanov a nelze proto předjímat, že toto usnesení stanov nějakým způsobem poruší. To je pouhá spekulace navrhovatele. Navrhovatel navíc netvrdí, v čem spočívá porušení jeho práv, s výjimkou předkupního práva. Rovněž neuvedl, že by porušení stanov mělo mít závažné právní následky pro něho či pro někoho jiného. Ohledně zbývajících důvodů neplatnosti tvrzených navrhovatelem Společnost uvedla, že nedostatky zápisu z valné hromady lze řešit jinými nástroji než vyslovením neplatnosti usnesení valné hromady. Navrhovatel mohl například požádat o doplnění zápisu. Průběh valné hromady zapisovala nezúčastněná osoba, zástupce notářky [tituly před jménem] [Anonymizováno], který stvrdil v notářském zápise u jednotlivých bodů, kterých se notářský zápis týkal (tj. volba orgánů Společnosti), že nebyl vznesen žádný protest. Protest navrhovatele (formulovaný jako „odpor“) se objevuje v zápise pořízeném Společností, ovšem jen u bodu 9 (nákup vlastních akcií). Skutečnost, že pozvánka na valnou hromadu nebyla zveřejněna na webových stránkách Společnosti, nemůže být důvodem pro neřádné svolání valné hromady, neboť Společnost má akcie na jméno. Pokud tedy Společnost zaslala akcionářům pozvánku na valnou hromadu a již neuveřejnila oznámení o konání valné hromady, nelze takový postup posuzovat jako porušení ustanovení zákona o svolání valné hromady. Společnost dále vyvracela důvody, že navrhovatelem tvrzené nedostatky pozvánky by mohly být důvodem pro vyslovení neplatnosti přijatých usnesení valné hromady, a podrobně k tomu argumentovala. Navrhla zamítnutí návrhu v celém rozsahu.

5. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. prohlásil usnesení přijaté pod bodem 9 prostého zápisu z valné hromady Společnosti konané dne 9. 6. 2016, jímž bylo rozhodnuto o možnosti odkupu vlastních akcií za podmínek: cena akcie do 20 000 Kč, množství vlastních akcií do 10 % z vlastního jmění, povolení nákupu do 6/2021, za neplatné. Ve výroku II. co do ostatních usnesení předmětné valné hromady návrh zamítl. Ve výroku III. soud rozhodl, že žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že:

- navrhovatel je menšinovým akcionářem Společnosti a vlastní jednu z 2 251 akcií Společnosti;

- pozvánka na valnou hromadu konanou dne 9. 6. 2016 nebyla zveřejněna na internetových stránkách Společnosti, které nebyly zřízeny, ale byla zveřejněna na tzv. internetových mini stránkách Zemědělského svazu České republiky;

- navrhovateli byla pozvánka doručena poštou a valné hromady konané dne 9. 6. 2016 se účastnil a také na ní hlasoval;

- na programu valné hromady bylo 12 bodů a pozvánka obsahovala stručný návrh usnesení k bodům 5 až 9 programu, s krátkým odůvodněním k bodům 5 až 7. Na pozvánce bylo uvedeno, že je možné se seznámit s konkrétními písemnými podklady k některým z bodů programu. Valná hromada byla usnášeníschopná;

- podle předložených zápisů z valné hromady (prostého a notářského) nebyl proti způsobu svolání valné hromady vznesen žádný protest. Navrhovatel vznesl odpor pouze proti bodu 9 programu jednání valné hromady a žádné protesty (či odpory nebo námitky) nebyly podány ani dodatečně v písemné podobě.

6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 406 odst. 1, 2, § 407 odst. 1, 2, § 424 odst. 1, 2, § 428 odst. 1 ZOK a ustanovení § 259 a § 260 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

7. Poté soud uzavřel, že návrh byl podán v prekluzivní tříměsíční lhůtě podle § 259 o. z. Podle prostého zápisu z valné hromady navrhovatel vznesl „odpor“ proti bodu 9. Navrhovatel tvrdil, že při zahájení valné hromady vznesl protest i proti způsobu jejího svolání, který však nebyl v zápisu uveden. Společnost toto tvrzení navrhovatele odmítla s tím, že protest (odpor) navrhovatel podal pouze proti bodu 9, což potvrzuje i prostý zápis z valné hromady. Soud posoudil úkon navrhovatele v zápisu bodu 9 označený termínem „odpor“ jako protest ve smyslu ustanovení § 424 odst. 1 ZOK. Spornou zůstala otázka, zda navrhovatel podal protest i proti způsobu svolání valné hromady. Soud postupoval podle § 424 odst. 2 ZOK, tedy měl za to, že protest byl podán. Nepodařilo se zjistit, jak byly protesty navrhovatele odůvodněny. Za této situace soud dospěl k závěru, že jestliže v § 424 odst. 2 ZOK je stanoveno, že je-li sporné, zda byl protest podán, má se za to, že podán byl, pak toto ustanovení dopadá i na otázku, co bylo obsahem protestu. Má-li se v případě neprokázání podání protestu za to, že protest byl podán, musí toto ustanovení dopadat i na obsah sporného protestu. V opačném případě by toto zákonné ustanovení postrádalo smysl, neboť je-li sporné, zda byl protest podán, bude zpravidla sporný i jeho konkrétní obsah. Soud proto vzal za prokázané, že návrh na zahájení řízení byl podán včas, osobou k tomu oprávněnou a lze jej tedy projednat. Soud se dále zabýval otázkou, zda zjištěné nedostatky svolání valné hromady, tedy uveřejnění pozvánky nikoliv na internetových stránkách Společnosti, které Společnost nezřídila, nýbrž na veřejně přístupných internetových stránkách Zemědělského svazu České republiky, a skutečnost, že pozvánka neobsahovala uvedení osob, které byly navrhovány jako členové orgánu Společnosti, a zdůvodnění návrhu usnesení valné hromady, jsou samy o sobě způsobilé zapříčinit neplatnost všech usnesení valné hromady. Soud konstatoval, že navrhovateli byla pozvánka doručena prostřednictvím pošty, tedy se nepochybně o konání valné hromady dozvěděl včas. Navrhovateli navíc nic nebránilo v tom, aby si pozvánku vyhledal i na internetových stránkách Zemědělského svazu České republiky. Pokud jde o skutečnost, že pozvánka na valnou hromadu vedle stanoveného programu neobsahovala i návrhy usnesení včetně jejich zdůvodnění, ostatní na valné hromadě přítomní akcionáři zřejmě informace uvedené na pozvánce považovali za dostatečné, když ke způsobu svolání valné hromady ničeho nenamítali. Soud se zabýval i otázkou, zda ustanovení občanského zákoníku (§ 258) či zákona o obchodních korporacích (§ 428) vůbec umožňuje prohlásit všechna usnesení valné hromady za neplatná jen z důvodu nedostatku při jejím svolání, když tyto případné vady svolání neměly žádných závažných právních následků. Z gramatického a logického výkladu těchto zákonných ustanovení jednoznačně vyplývá, že vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je možné pouze v případě, že sama tato usnesení jsou v rozporu s právními předpisy, stanovami či dobrými mravy. Na obsah pozvánky či způsob jejího doručení se nevztahují. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že vady způsobu svolání valné hromady a pozvánky nejsou důvodem pro neplatnost všech usnesení valnou hromadou přijatých. Jinak však soud pohlížel na usnesení přijaté pod bodem 9 prostého zápisu z valné hromady, podle něhož byl valné hromadě předložen návrh na možnost odkupu vlastních akcií, za podmínek: cena akcie do 20 000 Kč, množství vlastních akcií do 10 % vlastního jmění, povolení nákupu do 6/2021. Soud konstatoval, že podle stanov Společnosti článku 3. 3 je prodej akcií Společnosti podmíněn předkupním právem ostatních akcionářů. Jestliže tedy usnesení valné hromady umožňovalo Společnosti (resp. představenstvu) nakoupit vlastní akcie Společnosti, pominulo povinnost předkupního práva zakotveného ve stanovách. Soud proto dospěl k závěru, že usnesení valné hromady přijaté pod bodem 9 je v rozporu se stanovami. Protože navrhovatel proti němu podal protest, byly splněny zákonné podmínky pro zrušení tohoto usnesení valné hromady soudem. Soud proto návrhu, pokud šlo o usnesení přijaté valnou hromadou pod bodem 9 zápisu, vyhověl a toto usnesení prohlásil za neplatné. Pokud bylo navrhováno prohlášení za neplatné i u dalších usnesení valné hromady, soud tuto část návrhu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků toto právo nepřiznal, když za použití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. úspěch navrhovatele proti úspěchu Společnosti vyhodnotil v poměru 50 % ku 50 %.

8. Do výroku I. podala včasné odvolání Společnost. Jako odvolací důvody uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dle závěru soudu prvního stupně usnesení valné hromady přijaté pod bodem 9 zápisu umožňující nákup vlastních akcií by mohlo porušit předkupní právo některého z akcionářů včetně navrhovatele. Toto posouzení obsahu předmětného usnesení je podle Společnosti nesprávné. V usnesení valné hromady není jakýmkoliv způsobem stanoveno, že se jím omezuje předkupní právo akcionářů. Takové pravidlo nelze dovodit ani implicitně. Mlčení valné hromady ohledně důsledku usnesení povolujícího nákup vlastních akcií nemá žádný vliv na existenci předkupního práva. Obsah usnesení valné hromady o povolení nákupu vlastních akcií nijak nebrání realizaci předkupního práva jakéhokoliv akcionáře. Toto usnesení valné hromady pouze znamená, že se Společnost zařazuje do množiny potenciálních zájemců o koupi svých akcií, vedle jakéhokoliv třetího subjektu. Pokud by kterýkoliv z akcionářů hodlal komukoliv jinému prodat své akcie, musí tak učinit prostřednictvím představenstva. Představenstvo tak při respektování předkupního práva akcionářů bude postupovat v souladu se stanovami a zákonem. Předkupníkovi zůstávají zachovány veškeré možnosti, za kterých se může domoci postupem uvedeným v § 2143 a násl. o. z. svého předkupního práva. Námitka navrhovatele vznesená na valné hromadě k otázce údajného porušení předkupního práva byla specifikována co do obsahu až při ústním jednání a soud neposkytl prostor pro její analýzu a relevantní vyjádření se k ní. Jedná se o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. I kdyby byl připuštěn výklad předestřený soudem prvního stupně, tj. že předmětné usnesení valné hromady přímo vylučuje předkupní právo, pak je to jen jeden z možných výkladů. Podle ustálené judikatury soudů má přednost výklad, který nezakládá neplatnost smlouvy, před výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, a to i v těch případech, jsou-li možné oba výklady. Toto pravidlo lze aplikovat i na otázku platnosti či neplatnosti usnesení valné hromady. Navrhovatel vlastní pouze jednu akcii z celkového počtu 2 251 kusů. Společnost je proto přesvědčena, že usnesení valné hromady (bod 9) nemá žádný dopad do osobních poměrů navrhovatele jakožto akcionáře. Vedení tohoto řízení navrhovatelem, který má jedinou akcii, podíl 0,44 % na základním kapitálu a jehož práva nejsou napadeným usnesením bezprostředně dotčena, jeví tedy všechny znaky šikanózního postupu, jemuž by neměla být poskytnuta právní ochrana. Rovněž by měl být zohledněn princip proporcionality, tj. vztahu mezi důsledky domněle porušeného práva na straně jedné a následky prohlášení usnesení za neplatné. Společnost proto navrhla, aby odvolací soud změnil výrok I. usnesení soudu prvního stupně tak, že žaloba se zamítá i ohledně usnesení pod bodem 9 prostého zápisu z valné hromady Společnosti konané dne 9. 6. 2016.

9. Navrhovatel ve vyjádření k odvolání Společnosti vyvracel její odvolací námitky, podrobně k tomu argumentoval a navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I. potvrdil.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I. a dospěl k závěru, že odvolání Společnosti je důvodné.

11. Podle § 428 ZOK (1) Každý akcionář, člen představenstva, dozorčí rady nebo likvidátor se může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami. (2) Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy.

12. Podle § 424 ZOK 1) Neplatnosti usnesení valné hromady se akcionář nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán protest, ledaže nebyl podaný protest zapsán chybou zapisovatele nebo předsedy valné hromady nebo navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen, případně důvody pro neplatnost usnesení valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit. (2) Je-li sporné, zda byl protest podán, má se za to, že podán byl.

13. Podle § 258 o. z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.

14. Podle § 259 o. z. právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

15. Podle § 415 ZOK valná hromada rozhoduje většinou hlasů přítomných akcionářů, ledaže tento zákon nebo stanovy vyžadují jinou většinu.

16. Podle § 421 odst. 1 ZOK valná hromada rozhoduje usnesením.

17. Podle § 421 odst. 2 písm. p) ZOK do působnosti valné hromady náleží další rozhodnutí, která tento zákon nebo stanovy svěřují do působnosti valné hromady.

18. Podle § 301 odst. 1 písm. a) ZOK společnost může sama nebo prostřednictvím jiné osoby jednající vlastním jménem na účet společnosti nabývat vlastní akcie, jen byl-li zcela splacen jejich emisní kurs, a jen pokud se na nabytí vlastních akcií usnesla valná hromada.

19. Podle § 301 odst. 2 ZOK usnesení valné hromady podle odstavce 1 písm. a) upraví podrobnosti předpokládaného nabytí akcií, a to alespoň a) nejvyšší počet akcií, které může společnost nabýt, a jejich jmenovitou hodnotu, b) dobu, po kterou může společnost na základě tohoto pověření akcie nabývat, ne delší než 5 let, a c) nejvyšší a nejnižší cenu, za niž může společnost akcie nabýt, a to při nabývání akcií za úplatu.

20. Ze zápisu z 25. řádné valné hromady Společnosti konané dne 9. 6. 2016 odvolací soud zjistil, že bod 9 je označen jako Nákup vlastních akcií. Je zde uvedeno, že valné hromadě byl předložen návrh na možnost odkupu vlastních akcií, za podmínek: cena akcie do 20 000 Kč, množství vlastních akcií do 10 % vlastního jmění, povolení nákupu do 6/2021. Pro návrh hlasovalo 1 315 hlasů 67,07 přítomných, proti bylo 643 hlasů 32,78 přítomných a zdržely se 3 hlasy 0,15 % přítomných. Dále je zde uvedeno, že akcionář [fyzická osoba] podal odpor proti bodu 9. Nákup vlastních akcií.

21. Odvolací soud vyšel ze skutečností zjištěných v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení a dospěl k následujícím závěrům. Navrhovatel je akcionářem Společnosti vlastnící jednu akcii na jméno ve jmenovité hodnotě 15 000 Kč. Dne 9. 6. 2016 se konala řádná valná hromada Společnosti, na které byl navrhovatel osobně přítomen. Pod bodem 9 zápisu z valné hromady bylo přijato usnesení, že Společnost může sama nabývat vlastní akcie za podmínek v tomto usnesení stanovených (§ 301 odst. 1 písm. a/ a odst. 2 písm. a/ až c/ ZOK). Rozhodování o možnosti nabývat vlastní akcie patří do působnosti valné hromady akciové společnosti podle ustanovení § 421 odst. 2 písm. p) ve spojení s § 301 odst. 1 písm. a) ZOK. Soud prvního stupně shledal usnesení valné hromady Společnosti o možnosti nabývat vlastní akcie, přijaté pod bodem 9 zápisu, neplatné z důvodu, že toto usnesení je v rozporu s článkem 3. 3. stanov Společnosti, dle kterého je prodej akcií Společnosti podmíněn předkupním právem ostatních akcionářů. Jak vyplývá z obsahu spisu, tento důvod neplatnosti usnesení valné hromady přijatého pod bodem 9 zápisu uplatnil navrhovatel až při ústním jednání konaném dne 6. 9. 2017.

22. „Soud je v řízení vázán uplatněnými důvody neplatnosti usnesení valné hromady tak, jak je v návrhu vymezí navrhovatel; z jiných než navrhovatelem vymezených důvodů soud platnost usnesení valné hromady nemůže posuzovat (srov. komentář k § 192 a v poměrech obchodního zákoníku důvody usnesení NS 29 Cdo 4814/2015). S ohledem na důvody, pro které byl nově (odlišně od obchodního zákoníku) upraven protest (srov. komentář k § 192), máme za to, že prekluzivní lhůta pro podání návrhu podle § 191 se vztahuje nejen na okruh usnesení, jež jsou napadána, ale taktéž na důvody, z jakých se tak činí. Oproti právní úpravě účinné do 31. 12. 2013 (srov. NS 29 Cdo 4814/2015 a judikaturu v něm citovanou) proto po jejím uplynutí již nebude možné (a to ani cestou změny návrhu na zahájení řízení) uplatnit nové důvody neplatnosti usnesení valné hromady.“ (srov. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., KUHN, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck 2020, 762 s).

23. Odvolací soud se s tímto názorem komentářové literatury ztotožňuje. Napadená valná hromada se konala dne 9. 6. 2016 a navrhovatel se jí osobně účastnil. Tříměsíční prekluzivní lhůta pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti přijatých usnesení valné hromady, která je lhůtou subjektivní, počala navrhovateli běžet dne 9. 6. 2016 a uplynula dne 9. 9. 2016. Navrhovatel v této lhůtě návrh na zahájení řízení podal, důvod neplatnosti usnesení valné hromady přijatého pod bodem 9 zápisu o možnosti nabývat vlastní akcie, a to rozpor se stanovami Společnosti, však uplatnil až při ústním jednání konaném dne 6. 9. 2017. Učinil tak tedy až po uplynutí tříměsíční prekluzivní lhůty stanovené v § 259 o. z.

24. Důvod neplatnosti usnesení valné hromady přijatého pod bodem 9 zápisu, a to rozpor s článkem 3. 3 stanov Společnosti, na kterém soud prvního stupně vybudoval své vyhovující rozhodnutí, byl uplatněn navrhovatelem opožděně a proto je nutno návrh zamítnout i v této části. Vzhledem k učiněnému závěru se odvolací soud pro nadbytečnost již nezabýval otázkou, zda do předmětného usnesení valné hromady podal navrhovatel protest, případně jakého byl obsahu. Nad rámec tohoto odvolacího řízení však odvolací soud podotýká, že ustanovení § 424 odst. 2 ZOK je nutno vykládat ve spojení s ustanovením § 4 odst. 1 ZOK upravujícím přenos důkazního břemene.

25. Z vyložených důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

26. Nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť Společnost měla v řízení plný úspěch. Náhrada nákladů řízení Společnosti před soudem prvního stupně činí odměnu za 3 úkony právní služby za zastoupení advokátem (převzetí věci, vyjádření k návrhu na zahájení řízení ze dne 8. 9. 2016 a účast na ústním jednání dne 6. 9. 2017) po 3 100 Kč z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Společnosti náleží též náhrada 3 režijních paušálů po 300 Kč, náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 2 142 Kč, celkem tedy za řízení před soudem prvního stupně 12 342 Kč. Za odvolací řízení přísluší Společnosti náhrada soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč, odměna za dva úkony právní služby (podání odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) po 3 100 Kč, náhrada 2 režijních paušálů po 300 Kč, náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 1 428 Kč, za odvolací řízení 10 228 Kč, celkem tedy na nákladech řízení před soudy obou stupňů 22 570 Kč.