o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2024, č. j. 73 Cm 89/2008-33,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. přiznal likvidátorovi [Jméno navrhovatele A] (dále jen „likvidátor“) zaniklé společnosti [Jméno navrhovatele B]. v likvidaci (dále jen „společnost“) odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 5 000 Kč, výrokem II. přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů likvidace ve výši 3 579,20 Kč a výrokem III. uložil likvidátorovi povinnost vrátit nespotřebovanou zálohu na náklady spojené s likvidací společnosti ve výši 2 420,80 Kč.

2. Při stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora společnosti soud prvního stupně vyšel s odkazem na přechodné ustanovení § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), z § 71 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a z § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena statutárního orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále též „vyhláška“), neboť likvidátor byl jmenován soudem prvního stupně usnesením ze dne 24. dubna 2009, č. j. 73 Cm 89/2008-17. Likvidátorovi přiznal odměnu ve výši 5 000 Kč. S odkazem na § 8 odst. 1 vyhlášky přiznal likvidátorovi účelně vynaložené hotové výdaje toliko ve výši 3 579,20 Kč (oznámení o likvidaci v Obchodním věstníku ve výši 2 400 Kč, výpis z účtu společnosti u [právnická osoba]. ve výši 703,20 Kč, poštovné ve výši 440 Kč, ověření podpisu ve výši 36 Kč), tyto výdaje byly likvidátorem řádně doloženy.

3. Nárokovanou náhradu hotových výdajů ve výši 3 000 Kč za zpracování daňových přiznání soud prvního stupně likvidátorovi nepřiznal, neboť tento výdaj nepovažoval za účelně vynaložený, a to s ohledem na skutečnost, že společnost je neaktivní a nevlastní žádný majetek. Konstatoval, že zpracování daňových přiznání a účetních závěrek s nulovými položkami je povinností likvidátora a je pokládáno za jiné práce uskutečněné v souvislosti s prováděním likvidace, které jsou zahrnuty v odměně likvidátora. K tomu odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2012, sp. zn. 7 Cmo 456/2011. Soud prvního stupně likvidátorovi rovněž nepřiznal paušální částku za administrativní výdaje v celkové výši 500 Kč, neboť likvidátor konkrétní výši těchto výdajů nedoložil. K tomu odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2019, sp. zn. 14 Cmo 143/2018, a ze dne 27. února 2019, sp. zn. 14 Cmo 1/2019.

4. Jelikož byla likvidátorovi poskytnuta záloha na náklady likvidace ve výši 6 000 Kč, soud prvního stupně zároveň uložil likvidátorovi povinnost nespotřebovanou část zálohy ve výši 2 420,80 Kč (6 000 - 3 579,20) vrátit.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a přiznal mu odměnu ve výši 20 000 Kč, náhradu hotových výdajů vynaložených na likvidaci v celkové výši 7 079,20 Kč a rozhodl, že mu vyplacen nedoplatek na náhradu hotových výdajů vynaložených na likvidaci ve výši 1 079,20 Kč.

6. Odvolatel soudu prvního stupně vytýká nespravedlivé přiznání odměny za provedenou likvidaci toliko ve výši 5 000 Kč. Má za to, že přechodné ustanovení nařízení vlády č. 351/2013 Sb. neobsahuje výslovnou úpravu, která by se týkala odměny likvidátora ex offo. Přiznaná výše odměny není v souladu s čl. 28 Listiny základních práv a svobod. Proto požaduje přiznání odměny za provedenou likvidaci ve výši 20 000 Kč. Nepřiznání náhrady hotových výdajů ve výši 3 000 Kč za zpracování daňových přiznání a ve výši 500 Kč za telekomunikační poplatky, opisy a fotokopie rovněž považuje za nesprávné. Žádá přiznání náhradu hotových výdajů v požadované výši 7 079,20 Kč. K tomu odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. července 2013, č. j. 7 Cmo 442/2012-44.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

8. Podle § 71 odst. 6 obch. zák. odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Likvidátorovi lze přiznat právo na vyplácení zálohy. Jde-li o likvidátora jmenovaného soudem podle § 71 odst. 2 věta druhá, odměna mu nenáleží.

9. Podle § 71 odst. 9 obch. zák. ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, a v jakých případech náhradu hotových výdajů a odměnu likvidátora hradí stát.

10. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky odměnu likvidátora jmenovaného soudem určuje soud. V případě, kdy jsou odměna likvidátora a jeho hotové výdaje hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud.

11. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky základem pro určení odměny náležející likvidátorovi za provedení likvidace je majetkový zůstatek, který zbude po provedení všech úkonů nezbytných k provedení likvidace před vypořádáním odměny likvidátora (dále jen „likvidační majetek“).

12. Podle § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky odměna likvidátora činí do 100 000 Kč základu 15 %, z přebývající částky až do 500 000 Kč základu 10 % z přebývající částky až do 1 000 000 Kč základu 7 % a z další přebývající částky 5 %, nejméně 1 000 Kč.

13. Podle § 4 odst. 1 vyhlášky skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč.

14. Podle § 4 odst. 2 vyhlášky soud může podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč.

15. Podle § 7 vyhlášky, není-li likvidační majetek k úhradě odměny a hotových výdajů likvidátora, hradí odměnu a hotové výdaje podle § 8 a 9 likvidátorovi stát. Dostačuje-li likvidační majetek k úhradě odměny a hotových výdajů pouze částečně, hradí odměnu a hotové výdaje stát pouze v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny z majetku společnosti.

16. Podle § 8 odst. 1 vyhlášky likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.

17. Podle § 70 odst. 3 obch. zák. jmenováním likvidátora na něj přechází v rámci § 72 působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti. Je-li jmenováno více likvidátorů a z jmenování nevyplývá nic jiného, má tuto působnost každý likvidátor.

18. Podle § 71 odst. 5 obch. zák. likvidátor je orgánem společnosti (§ 66) a za výkon své působnosti odpovídá týmž způsobem jako členové statutárních orgánů.

19. Podle § 135 odst. 1 obch. zák. jednatelé jsou povinni zajistit řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, vést seznam společníků a informovat společníky o záležitostech společnosti.

20. Z obsahu předloženého spisu se podává, že:

- usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. dubna 2009, č. j. 73 Cm 89/2008-17, jež nabylo právní moci dne 12. ledna 2010, byl (mimo jiné) odvolatel jmenován likvidátorem společnosti;

- likvidátor v rámci vyhledávací a zjišťovací činnosti vyzval společnost i statuární zástupce k předání veškeré dokumentace společnosti, zejména účetnictví apod.; k předání dokumentů však nedošlo;

- oznámení o vstupu společnosti do likvidace likvidátor zveřejnil v Obchodním věstníku ve dnech 2. února 2011 a 16. února 2011 a současně vyzval věřitele likvidované společnosti, aby ve stanovené lhůtě přihlásili své pohledávky;

- společnost nemá žádný movitý ani nemovitý majetek a nemá žádné zaměstnance;

- společnost měla nedobytnou pohledávku za společnosti [právnická osoba]; exekuce nařízená k vymožení pohledávky byla zastavena;

- do likvidace přihlásili pohledávky věřitelé – Městský soud v Praze pohledávku ve výši 1 000 Kč, Finanční úřad pro Prahu 3 pohledávku ve výši 281 508 Kč, společnost [právnická osoba]. ve výši 211 338 Kč, společnost [Anonymizováno] ve výši 43 239 Kč; pohledávky nebylo možno uhradit, neboť nebyl zjištěn žádný majetek společnosti;

- se společností nejsou vedeny žádné soudní či jiné spory;

- likvidační zůstatek činí 0 Kč;

- společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku ke dni 14. dubna 2015;

- likvidátorovi byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. října 2010, č. j. 73 Cm 89/2008-24, přiznána záloha na náklady spojené s likvidací společnosti ve výši 6 000 Kč, která mu byla vyplacena (viz platební poukaz na č. l. 25);

- dne 9. října 2023 doručil likvidátor soudu prvního stupně vyúčtování odměny a hotových výdajů likvidace, v němž likvidátor požadoval náhradu hotových výdajů ve výši 7 079,20 Kč a odměnu za provedenou likvidaci ve výši 20 000 Kč. Likvidátor vyčíslil výdaje, které mu vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně:

- zveřejnění v Obchodním věstníku – 2 400 Kč

- zaplacená faktura Centrálního depozitáře cenných papírů, a. s. – 703,20 Kč

- zaplacená faktura za zpracování daňových přiznání – 3 000 Kč

- poštovné – 440 Kč

- telekomunikační poplatky, opisy a fotokopie – 500 Kč

- ověření podpisu – 36 Kč.

21. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [Anonymizováno], ze dne 5. září 2024, odvolací soud zjistil, že společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne 14. dubna 2015. Právním důvodem výmazu bylo zamítnutí insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku.

22. Předně je třeba uvést, že nastolená otázka týkající se stanovení výše odměny likvidátora v případech, kdy k nařízení likvidace a jmenování likvidátora došlo v období od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2013, což je, jak se podává z obsahu spisu, i daný případ, již byla vyřešena (tato skutečnost, jak je níže uvedeno, je odvolateli známa). Likvidátorovi jmenovanému soudem do funkce v období od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2013 se stanoví výše jeho odměny a náhrada hotových výdajů podle vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, bez ohledu na to, kdy likvidace skončila, a kdy soud o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora rozhoduje. Tedy i v případě, kdy likvidace skončila a soud o těchto nárocích rozhoduje po 1. lednu 2014, je třeba vyjít z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce, a to i přesto, že je o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora rozhodováno po 1. lednu 2014, tj. z vyhlášky a obch. zák. (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. ledna 2016, sp. zn. 14 Cmo 348/2015, uveřejněné pod číslem 118/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). V tom je rozhodovací praxe odvolacího soudu konstantní (za mnohá rozhodnutí srov. již výše uváděné usnesení Vrchního soudu v Praze, jakož i např. usnesení ze dne 27. května 2015, sp. zn. 7 Cmo 631/2014, ze dne 5. října 2015, sp. zn. 7 Cmo 231/2015, či ze dne 18. února 2019, sp. zn. 14 Cmo 390/2018 nebo ze dne 24. srpna 2020, sp. zn. 14 Cmo 197/2020). Nutno dodat, že přinejmenším poslední dvě uvedená rozhodnutí odvolacího soudu jsou likvidátorovi známa, neboť bylo rozhodováno o jeho odměně a náhradě hotových výdajů v obdobné situaci, při totožné odvolací argumentaci týkající se odměny likvidátora jmenovaného v právě řešeném období. Likvidátorovi jsou tudíž shora uvedené závěry týkající se použití vyhlášky známy.

23. Jinak řečeno, jestliže likvidace v projednávané věci proběhla podle § 70 a násl. obch. zák., nelze jako prováděcí předpis aplikovat nařízení (které je prováděcím předpisem k jiným, tam specifikovaným, zákonům), nýbrž je třeba aplikovat vyhlášku, z níž správně vyšel i soud prvního stupně.

24. Z výše citovaného § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky vyplývá, že soud prvního stupně likvidátorovi přiznal odměnu v maximální možné výši 5 000 Kč. Byť se jedná o běžnou likvidaci již jen formálně existující společnosti, za kterou by jinak likvidátorovi dle § 4 odst. 1 vyhlášky náležela odměna ve výši 1 000 Kč, odvolací soud považuje přiznání odměny v maximální možné výši 5 000 Kč za akceptovatelné. Důvodem je především skutečnost, že vyhláška nebyla po celou dobu své účinnosti od 1. ledna 2001 až do 31. prosince 2013 ani jednou novelizována. V závěru zmíněného období již byla odměna likvidátora ve výši 1 000 Kč skutečně podhodnocená, a to i u likvidací nemajetných společností, neboť i tam je třeba učinit řadu likvidačních úkonů, jak vypočítává likvidátor. Ovšem částka 5 000 Kč podle shora uvedené právní úpravy představuje nepřekročitelný limit.

25. Další odvoláním nastolenou otázkou v projednávané věci je, zda lze likvidátorovi přiznat náhradu jím požadovaných hotových výdajů. Soud prvního stupně přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů ve výši 3 579,20 Kč (výdaj za oznámení o likvidaci v Obchodním věstníku ve výši 2 400 Kč, výpis z účtu společnosti u [právnická osoba]. ve výši 703,20, výdaj za poštovné ve výši 440 Kč, výdaj za ověření podpisu ve výši 36 Kč) z jím nárokované 7 079,20 Kč. Náklady za zpracování daňových přiznání ve výši 3 000 Kč neshledal za účelně vynaložené, a proto náhradu za něj nepřiznal. Rovněž likvidátorovi nepřiznal požadovanou náhradu za administrativní výdaje v celkové výši 500 Kč, neboť tuto likvidátor řádně nedoložil.

26. Odvolací soud tudíž posuzoval účelnost nákladů vynaložených likvidátorem za zpracování daňových přiznání poskytnuté společností [právnická osoba]., která tyto služby vykonávala a likvidátorovi za ně fakturovala částku 3 000 Kč se splatností 5. února 2011 (předložená faktura č. 12043/11).

27. V poměrech projednávané věci vychází odvolací soud ze své ustálené rozhodovací praxe, podle níž likvidátor není povinen vést účetnictví – včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání – osobně, neboť i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy. Po likvidátorovi, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, ze dne 11. května 2024, sp. zn. 7 Cmo 162/2024, ze dne 1. července 2024, sp. zn. 7 Cmo 184/2024, či ze dne 23. července 2024, sp. zn. 7 Cmo 194/2024). Jinak řečeno, při určení výše náhrady hotových výdajů nelze klást k tíži likvidátora, který sám nedisponuje pro provedení odborných záležitostí, jež spadají do výkonu jeho funkce, že provedením těchto (odborných) činností pověřil třetí osobu těmito znalostmi nadanou – v daném případě právnickou osobu v předmětném oboru podnikající (jak bylo ověřeno z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]., která účetní služby likvidátorovi poskytla). Od uvedené rozhodovací praxe nemá odvolací soud důvod se v poměrech projednávané věci odchýlit. Soud prvního stupně pominul, že závěr usnesení odvolacího soudu, z něhož při rozhodování o požadavku likvidátora na přiznání náhrady hotových výdajů vynaložených za zpracování daňových přiznání vycházel, byl již překonán. Proto odkaz soudu prvního stupně na dřívější rozhodnutí odvolacího soudu je v daném případě bez významu. Skutečnost, že společnost nemá žádný majetek, by měla být reflektována ve výši úplaty požadované za poskytnuté účetní a daňové služby, jak je tomu v projednávané věci. Částku 3 000 Kč – s ohledem na poznatky z vlastní rozhodovací činnosti v obdobných věcech – považuje odvolací soud za přiměřenou. Z uvedených důvodů odvolací soud požadované hotové výdaje spojené se zpracováním daňových přiznání v likvidátorem požadované výši 3 000 Kč likvidátorovi přiznal.

28. Likvidátor dále požadoval přiznat náhradu za administrativní výdaje (telekomunikační poplatky, opisy a fotokopie) ve výši 500 Kč. Nelze pominout, že likvidátora tíží povinnost veškeré požadované výdaje jednoznačně specifikovat a doložit, což se v daném případě nestalo. Z jeho podání ze dne 26. října 2023 nelze určit, jak likvidátor k požadované částce dospěl. Při řešení otázky přiznání náhrady požadovaných hotových výdajů spojených s likvidací je třeba zohlednit (přihlédnout k němu) kritérium účelnosti vynaložených výdajů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 2. října 2013, sp. zn. II. ÚS 736/2012, dostupný na www.usoud.cz), přičemž předpokladem náhrady nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace podle § 8 odst. 1 vyhlášky je, že likvidátor vynaložení těchto nákladů doloží. Za účelně vynaložené náklady spojené s likvidací společnosti odvolací soud proto tyto (nedostatečně specifikované a nedoložené výdaje) nepovažuje. Právo likvidátora na paušální náhradu administrativních nákladů, jak je např. upraveno ve vztahu k advokátům v § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nařízení vlády nestanoví. Tyto tvrzené výdaje nebyly ze strany likvidátora blíže specifikovány a doloženy. Proto není možné tuto částku přiznat. Není-li likvidátor schopen tyto výdaje blíže jednotlivě vyčíslit a doložit, nezbude, než aby je nesl ze svého v rámci přiznané odměny (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016-73, či ze dne 29. srpna 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019, ze dne 11. května 2024, sp. zn. 7 Cmo 162/2024, ze dne 1. července 2024, sp. zn. 7 Cmo 184/2024, či ze dne 23. července 2024, sp. zn. 7 Cmo 194/2024).

29. Jelikož byla likvidátorovi poskytnuta záloha na náklady spojené s likvidací společnosti ve výši 6 000 Kč, po odečtení této již vyplacené (a spotřebované) zálohy od částky přiznané likvidátorovi na náhradě hotových výdajů zbývá k vyplacení částka 579, 20 Kč (6 579,20 – 6 000).

30. S ohledem na výše uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako věcně správné potvrdil. Ve výroku II. je podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že se likvidátorovi přiznává náhrada hotových výdajů ve výši 6 579,20 Kč (namísto soudem prvního stupně přiznané částky 3 579,20 Kč) a ve výroku III. tak, že se likvidátorovi povinnost zaplatit České republice nespotřebovanou část zálohy neukládá, neboť výše vyplacené zálohy celou svojí výší pokrývá přiznané hotové výdaje likvidátora, tato povinnost se tudíž v důsledku změny výroku II. stala bezpředmětnou.

31. Jelikož je likvidátor jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.