o zaplacení dorovnání přiměřeného protiplnění, k odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2019 č. j. 78 Cm 152/2015-152 ve znění opravného usnesení ze dne 24. května 2019 č. j. 78 Cm 152/2015-178,

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Určuje se, že přiměřené protiplnění za jeden kus kmenové akcie na jméno o jmenovité hodnotě 1 000 Kč společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO], sídlem [adresa], činí částku Kč 6 913.“ (výrok I.), „Účastník je povinen zaplatit českému státu na účet Městského soudu v Praze na náklady řízení dosud nesené státem na vypracování znaleckého posudku částku Kč 67 155 a to do 10 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“ (výrok II.), „Účastník je povinen zaplatit navrhovatelům na náhradu nákladů řízení částku Kč 96 960 k rukám právního zástupce navrhovatelů, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí.“(výrok III.).

2. Podle soudu prvního stupně se žalobci žalobou ze dne 23. 3. 2015 domáhali vydání rozhodnutí ve smyslu § 390 a násl. z. o. k. o určení výše přiměřeného protiplnění účastnických cenných papírů. Uvedli, že „byli akconáři účastníka a měli, navrhovatel a) 140 akcií, navrhovatel b) 55 akcií, navrhovatel c) 103 akcií, navrhovatel d) 58 akcií, navrhovatel e) 17 akcií“. Valná hromada společnosti konaná dne 5. 5. 2014, rozhodla o převodu akcií minoritních akcionářů na hlavního akcionáře. Valnou hromadou byla stanovena výše protiplnění za jednu zaknihovanou akcii na majitele o jmenovité hodnotě 1 000 Kč, v částce Kč 5 660. K zápisu na majetkovém účtu navrhovatelů došlo 16. 6. 2014. Podle žalobců „není poskytnuté protiplnění přiměřené a domáhají se doplatku protiplnění, jehož výši získají v průběhu řízení, zejména na základě znaleckých posudků“.

3. Ve vyjádření k návrhu uvedl žalovaný, že činí nesporným, že ohledně akciových podílů ve společnosti proběhl v roce 2014 tzv. nucený přechod účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře podle § 375 a násl. ZOK. Výše protiplnění za akcie byla stanovena na základě znaleckého posudku zpracovaného společností [Anonymizováno] Nemá jedinou pochybnost o tom, že by výše protiplnění byla stanovena chybně a navrhl zamítnutí návrhu. Na vyjádření žalovaného reagoval zástupce žalobců, který rozporoval znalecký posudek, na základě kterého byla stanovena cena poskytnutého protiplnění. Považoval jej za podhodnocený.

4. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že za účelem zjištění stanovení výše přiměřeného protiplnění ve věci zadal znalecký posudek, s takovým postupem účastníci projevili souhlas. Soud provedl důkaz znaleckým posudkem č. 298-13/2014 znalce [Anonymizováno], který stanovil tržní hodnotu účastnických cenných papírů na částku Kč 5 660 za jednu akcii k datu 31. 12. 2013. Ze znaleckého posudku zadaného soudem č. 990/52/2018 ze dne 31. 8. 2018 znalce [právnická osoba]. zjistil soud, že znalec stanovil tržní hodnotu jedné akcie k datu 31. 12. 2013, (jde o stejné datum, ke kterému byl zpracován posudek pro účely zjištění přiměřeného protiplnění) ve výši Kč 6 705. Znalecký posudek nad rámec požadavku soudu ohodnotil tržní hodnotu jedné akcie k datu 16. 6. 2014, tj. k datu přechodu vlastnického práva k akciím ostatních akcionářů na hlavního akcionáře. Z uvedeného znaleckého posudku soud vycházel, a přesto, že zadání znaleckého úkolu znělo ke stejnému datu (31. 12. 2013), vyšel soud ze závěru znaleckého posudku k datu 16. 6. 2014. V této souvislosti soud odkazuje na ustálenou judikaturu, kdy soud musí při rozhodnutí o výši přiměřeného protiplnění vycházet ze stavu v době přechodu vlastnického práva k akciím ostatních akcionářů na hlavního akcionáře (např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 402/2010, 7 Cmo 68/2011). Z odborného vyjádření znalce [Anonymizováno] zjistil soud, že znalec nesouhlasí se závěry znalce zadaného soudem. Soud vyjádření znalce nehodnotil. Jde o zásadní otázky týkající se odbornosti z oblasti ekonomiky. Soudu nepřísluší hodnotit, který ze znaleckých posudků použil vhodnější metody pro ocenění akcií, jde o otázky odborné, nikoli právní. Právní otázkou je v daném případě pouze rozhodné datum, ke kterému se vztahuje přechod vlastnického práva k předmětným akciím a tedy výše přiměřeného a spravedlivého protiplnění. Soud nemůže hodnotit přístupy a postoje účastníků ke zpracování znaleckých posudků. Žádný z účastníků, resp. jejich zástupců, nemá odborné znalosti k ohodnocení výše přiměřeného protiplnění, stejně tak i soud. Lze jen doplnit, že oba znalecké posudky vycházejí z výnosové metody pro stanovení výše hodnoty akcií.

5. Soud prvního stupně uvedl, že ve svém rozhodnutí vycházel ze znaleckého posudku zadaného soudem, dospěl k závěru, že znalecký posudek nejen odpovídá zadání stanoveného soudem, ale určuje i hodnotu akcií a výši přiměřeného protiplnění k datu odpovídajícímu přechodu vlastnického práva k akciím. Soud vycházel z odborných znaleckých závěrů znalce [právnická osoba]., znalec stanovil tržní hodnotu jedné akcie k uvedenému datu na částku Kč 6.913,-. Vycházel z předpokladu, že se nejedná o dobrovolnou transakci, proto ve znaleckém posudku zohlednil spravedlivé ocenění, (včetně tržní hodnoty, kterou shledal totožnou). Znalecký posudek je řádně odůvodněn a jeho závěry jsou přesvědčivé. Soud zároveň přihlédl i ke skutečnosti, že se znalec zabýval znaleckým posudkem zadaným hlavním akcionářem a reagoval na jeho závěry. Znalec mimo jiné uvedl, že při zpracování znaleckého posudku vycházel nejen z podkladů založených ve spise, ale vyžádal od účastníků řízení potřebné podklady. Znalec uzavřel, že vycházel i ze závěrů znaleckého posudku zadaného hlavním akcionářem, avšak dospěl k odlišným závěrům. V průběhu zpracování znaleckého posudku komunikoval s účastníky, byli vyzýváni k předkládání podkladů. Oba znalecké posudky vycházejí se stejné výnosové metody, avšak bez odborných znalostí nelze polemizovat s kvalitou znaleckých posudků. Soud neshledal rozpor ve zpracování znaleckého posudku znaleckým ústavem [právnická osoba]. v tom, že při zpracování znaleckého posudku vycházel znalec i ze závěrů původního znaleckého posudku [Anonymizováno] Podstatným zůstala metodika ocenění a její výběr. Znalec upřesnil, že ocenění provedl pouze pomocí výnosové metody diskontovaných peněžních toků. Použil stejnou metodu jako znalec [Anonymizováno], avšak přistoupil ke korekci diskontní sazby. Soud uzavřel, že znalecký posudek jím zadaný je zcela přesvědčivý, obhajuje výši spravedlivého protiplnění. Neshledal důvod k zadávání dalšího znaleckého posudku ani k výslechu znalců. Vycházel ze skutečnosti, že zadaný znalecký posudek vycházel nejen z původního znaleckého posudku, ale i z podkladů vyžádaných znalcem od účastníků řízení. Návrh účastníka na zadání revizního znaleckého posudku nepřipustil z důvodu nabytečnosti, když dospěl k závěru, že závěry znaleckého posudku jsou přesvědčivé. Dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, proto ji vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí, přesto, že v petitu návrhu nebylo specifikováno jaká výše protiplnění je požadována. Současně zkonstatoval, že návrh byl včas podán ve smyslu § 376 z. o. k. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. podle zásady úspěchu v řízení.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žýalovaný v zákonné lhůtě odvolání s tím, že předmětem squeez outu byly akcie jiné společnosti, než uvedl soud ve svém výroku (akcie společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO] se sídlem [adresa] město, [adresa]). Výrok je proto nevykonatelný. Dále odvolatel namítl nedostatek spočívající ve formulaci výroku coby určovacího, ačkoli „žaloba na dorovnání přiměřeného protiplnění podle § 390 odst. 3“ z. o. k. je žalobou na plnění. Podle odvolatele si mohl podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 navrhovatel vybrat, zda se domáhat protiplnění nebo určení. Od 1. 1. 2014 je možné žalovat jen na plnění. Takto se i v daném případě stalo. Odvolatel poukázal i na to, že plnění musí být složeno do soudní úschovy viz. § 390 odst. 4 z. o. k., a i potud je napadené usnesení nevykonatelné. Dále pak odvolatel polemizuje s farovizací znaleckého posudku [Anonymizováno] soudem, před posudkem předloženým „žalovaným“. Poskytnutí protiplnění bylo dle jeho názoru přiměřené, což podrobně v odvolání rozebírá. Odvolatel navrhl změnit usnesení soudu prvního stupně, žalobu zamítnout přiznat mu náhradu nákladů řízení.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť důvody shledal i další, než uvedl odvolatel, resp. akcentoval při svém posuzování zásadní a zároveň základní důvod nutné kasace.

8. Jak je jednoznačně patrné z návrhu na zahájení řízení (žaloby) ze dne 26. 3. 2015, žalobci podali návrh na plnění. Uvedli, že „návrh je sice návrhem na plnění, ale protože z právního předpisu vyplývá způsob vypořádání vztahu mezi účastníky řízení podle § 153 odst. 1 o. s. ř., soud není vázán tím, jak navrhovatel zformuluje svoji představu o výši. Návrh bude projednatelný i tehdy, když navrhovatel omezí svůj požadavek na zaplacení dorovnání, aniž v petitu návrhu zformuluje svou pedstavu o výši dorovnání“. Z návrhu je tedy zřejmé, že se navrhovatelé domáhali zaplacení plnění, a toliko a jen jeho výši ponechali na soudu, resp. ji přesně neurčili vzhledem k povaze celé věci, kdy konkrétní výše protiplnění býtá výsledkem znaleckého oceňování hodnoty celého podniku ackiové společnosti. Lze tak s odvolatelkou souhlasit, že soud prvního stupně rozhodl napadeným usnesením o něčem zcela jiném, než navrhovatelé – žalobci požadovali. Pokud jde o správné označení společnosti, o jejíž akcie se jedná, je námitka odvolatelky relevantní, nicméně k odstranění chyby soudu došlo vydáním v záhlaví uvedeným opravným usnesením. Ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit více nebo něco jiného, než čeho se domáhali, jen jestliže z právního předpisu vypolývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. To však není daný případ potud, že z právního předpisu nevyplývá, že by soud mohl vydat na základě návrhu na plnění rozhodnutí na určení. Toliko a jen v rámci výše plnění by soud mohl moderovat povinnost žalovaného stanovenou v návrhu resp. samostatně určit přiměřenou výši protiplnění, aniž by byla konkrétní částka v návrhu uvedena, nikoli však určit určitý stav resp. výši protiplnění namísto stanovení požadované povinnosti plnit. Soud by měl též možnost rozhodnout rozsdukem podle § 152 odst. 2 o. s. ř. jen o základu návrhu, ani to však není daný případ, neboť nejde o rozhodnutí částečné, což by v něm muselo být uvedeno a i jinak z něj v yplývat, být tedy vazba na konečné rozhodnutí, a ani nemá formu rozsudku.

9. Protože soud prvního stupně v daném případě rozhodoval o něčem, co nebylo navrhovatelem – žalobcem požadováno, nezbylo odvolacímu soudu, ze všech výše uvedených důvodů, podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušit v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o. s. ř.).