o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2024, 73 Cm 199/2008-32,

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. přiznal likvidátorce [tituly před jménem] [Anonymizováno] (dále jen „likvidátorka“) odměnu za provedenou likvidaci společnosti [Jméno navrhovatelky B], IČO [IČO navrhovatelky B] (dále jen „společnost“) ve výši 5 000 Kč. Výrokem II. likvidátorce na náhradě hotových výdajů přiznal částku 7 180 Kč. Výrokem III. pak likvidátorce uložil povinnost vrátit na účet soudu prvního stupně nespotřebovanou zálohu na hotové výdaje ve výši 2 820 Kč za tam uvedených platebních podmínek.

2. Soud prvního stupně konstatoval, že usnesením ze dne 29. září 2008, č. j. 73 Cm 199/2008-3, mimo jiné jmenoval likvidátorem společnosti [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Likvidace společnosti byla ukončena, společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne 15. září 2012. Jelikož likvidátorka likvidaci ukončila a společnost byla z obchodního rejstříku vymazána, vznikl jí nárok na přiznání odměny a náhrady nákladů, které jí v souvislosti s likvidací vznikly. V průběhu likvidace byla likvidátorce poskytnuta záloha na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč.

3. Při stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů likvidátorky společnosti soud prvního stupně vyšel s odkazem na přechodné ustanovení § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), z § 71 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a z § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena statutárního orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“), neboť likvidátorka byla jmenován soudem prvního stupně usnesením ze dne 29. září 2008, č. j. 73 Cm 199/2008-3. Likvidátorce přiznal účelně vynaložené hotové výdaje toliko ve výši 7 180 Kč (oznámení o likvidaci v Obchodním věstníku ve výši 2 380 Kč a archivace písemností ve výši 4 800 Kč).

4. Požadovanou náhradu hotových výdajů ve výši 3 000 Kč vynaloženou na vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek soud prvního stupně s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2012, sp. zn. 7 Cmo 456/2011, likvidátorce nepřiznal, neboť tyto výdaje nepovažoval za účelně vynaložené. Požadované hotové výdaje v celkové výši 370 Kč za poštovné a správní poplatky soud prvního stupně likvidátorce též nepřiznal, neboť tyto výdaje nebyly řádně doloženy. Rovněž likvidátorce nepřiznal požadované cestovní výdaje, neboť likvidátorka ani přes výzvu soudu uskutečněné cesty nikterak nespecifikovala. Jelikož byla likvidátorce poskytnuta záloha na náklady likvidace ve výši 10 000 Kč, soud prvního stupně jí uložil povinnost nespotřebovanou část zálohy ve výši 2 820 Kč (10 000 – 7 180) vrátit.

5. Proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu změnil a přiznal jí náhradu hotových výdajů ve výši 13 811,14 Kč a rozhodl, že likvidátorce s ohledem na vyplacenou zálohu zbývá doplatit 3 811,14 Kč.

6. Odvolatelka nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že účetní služby nejsou účelně vynaloženým nákladem. Argumentuje tím, že v případě likvidací se nejedná pouze o vypracování daňových přiznání, nýbrž zahrnuje rovněž zpracování s tím souvisejících výkazů, odborné konzultační činnosti, řešení dlouhotrvajících sporů ve vztahu k řadě institucí či věřitelům. Dále odvolatelka cituje pasáže z usnesení „Vrchního soudu Cmo 74/2016“ a připomíná požadavky na vysokou odbornost a kvalifikaci likvidátorů jmenovaných do této funkce ze seznamu insolvenčních správců a míru jejich odpovědnosti. Rozsah minimálně nutných úkonů likvidátora u majetné a nemajetné právnické osoby je přitom shodný. Připomíná rovněž, že využití služeb třetích osob není likvidátorovi zakázán. Ohledně cestovních výdajů uvádí, že pouze likvidátorka může jako osoba znalá situace zhodnotit, zda je třeba se úkonu zúčastnit osobně či nikoli. Dle § 8 odst. 2 vyhlášky soudu nepřísluší posuzovat oprávněnost použití dopravního prostředku, ale pouze výši náhrady cestovních výdajů. Nelze nijak dojít k závěru, že by použití vlastního automobilu likvidátora bylo podmíněno např. souhlasem soudu a podobně. Odvolatelka je považuje za účelné, neboť cesta z Prahy-Benic do jiných míst v Praze je časově náročná a v případě použití hromadné dopravy vyžaduje několik přestupů, což odvolatelce s průkazem ZTP činí značné potíže. Požaduje tedy náhradu všech jí vynaložených a vyúčtovaných nákladů.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

8. Z obsahu předloženého spisu se podává, že odvolatelka byla jmenována likvidátorkou společnosti pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. září. 2008, č. j. 73 Cm 199/2008-3. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. července 2010, č. j. 73 Cm 199/2008-12, byla likvidátorce přiznána záloha na náklady spojené s likvidací společnosti ve výši 10 000 Kč, která jí byla vyplacena (viz platební poukaz na č. l. 13 připojeného spisu zn. 73 Cm 199/2008).

9. Ve vyúčtování hotových výdajů likvidace ze dne 18. listopadu 2011 požadovala likvidátorka náhradu hotových výdajů v celkové výši 12 275,20 Kč. Likvidátorka vyčíslila výdaje, které jí vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně:

- zveřejnění v obchodním rejstříku – 2 380 Kč;

- poštovné – 190 Kč;

- cestovné a parkovné – 1 725,20 Kč;

- správní poplatky – 180 Kč;

- účetní služby – 3 000 Kč;

- archivace a manipulace se spisy – 4 800 Kč.

10. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [Anonymizováno], ze dne 20. ledna 2025, odvolací soud zjistil, že společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne 15. září 2012. Právním důvodem výmazu bylo skončení likvidace.

11. Při zkoumání toho, zda likvidátorce přísluší náhrada uplatněných hotových výdajů, je třeba vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byla likvidátorka soudem jmenována do své funkce, v daném případě tedy z vyhlášky (jak správně učinil soud prvního stupně).

12. Dle ustanovení § 4 odst. 1 vyhlášky, končí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč. Dle odst. 2 tohoto ustanovení může soud podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč. Dle § 6 vyhlášky je v odměně likvidátora zahrnuta i náhrada za administrativní a jiné práce uskutečněné v souvislosti s prováděním likvidace. Dle § 8 odst. 1 vyhlášky náleží likvidátorovi náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.

13. Pokud jde o přiznanou náhradu hotových výdajů a s tím související povinnost likvidátora vrátit nevyčerpanou část poskytnuté zálohy na tyto náklady, má odvolací soud za to, že závěr soudu prvního stupně o tom, že výdaje vynaložené na zajištění vedení účetnictví a administrativní práce pro společnost, které likvidátorce poskytla společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „[Anonymizováno]“), jak vyplývá z faktury č. 18/23 ze dne 20. dubna 2010, nelze považovat za účelně vynaložené výdaje z důvodů uvedených soudem prvního stupně, není správný.

14. Soud prvního stupně pominul, že závěr usnesení odvolacího soudu, z něhož při rozhodování o požadavku likvidátorky na přiznání náhrady hotových výdajů vynaložených za vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek společnosti vycházel, byl již překonán. Z ustálené rozhodovací praxe odvolacího soudu se podává, že likvidátor není povinen vést účetnictví – včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání – vlastními silami, neboť i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy. Po likvidátorovi, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, ze dne 24. května 2024, sp. zn. 7 Cmo 112/2024, ze dne 11. června 2024, sp. zn. 7 Cmo 162/2024, či ze dne 15. července 2024, sp. zn. 7 Cmo 209/2024). Jinak řečeno, při určení výše náhrady hotových výdajů nelze klást k tíži likvidátora, který sám nedisponuje pro provedení odborných záležitostí, jež spadají do výkonu jeho funkce, že provedením těchto (odborných) činností pověřil třetí osobu těmito znalostmi nadanou – v daném případě právnickou osobu v předmětném oboru podnikající (jak bylo ověřeno z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [Anonymizováno] která účetní služby likvidátorce poskytla). Skutečnost, že společnost nemá žádný majetek, by měla být reflektována ve výši úplaty požadované za poskytnuté účetní a daňové služby. Částku 3 000 Kč – s ohledem na poznatky z vlastní rozhodovací činnosti v obdobných věcech – považuje odvolací soud za přiměřenou. Z uvedených důvodů odvolací soud požadované hotové výdaje spojené s vedením účetnictví pro společnost v požadované výši 3 000 Kč likvidátorce přiznal.

15. Část likvidátorkou požadované částky tvořil výdaj za archivaci a manipulaci se spisy společnosti. Likvidátorka požadovala přiznat tento výdaj v částce 4 800 Kč a dokládala jej fakturou ze dne č. 17/23 znějící na částku 4 800 Kč se splatností 25. února 2010 vystavenou společností [Anonymizováno].

16. Při posouzení (ne)účelnosti vynaložení výdajů za spisovou službu musí sice odvolací soud postupovat podle úpravy účinné v den právní moci usnesení o jmenování likvidátorky do funkce (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. ledna 2016, sp. zn. 14 Cmo 348/2015, uveřejněné pod č. 118/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro posouzení, zda společnost, na kterou likvidátorka výkon spisové služby delegovala, disponovala příslušným oprávněním, je však nutné postupovat podle právní úpravy účinné v okamžiku delegace (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2024, sp. zn. 14 Cmo 258/2024). Odvolací soud se tedy při posouzení (ne)oprávněnosti společnosti [Anonymizováno] k poskytování služby vedení spisovny řídil právní úpravou účinnou v den uskutečnění zdanitelného plnění (20. dubna 2010), jak je uveden na faktuře č. 17/23 (založené na č. l. 21 spisu). Z této skutečnosti se sice jednoznačně nepodává, kdy došlo k poskytnutí fakturované služby, v dané věci to však nemá na konečný závěr odvolacího soudu vliv. Ke stejnému závěru by se totiž dospělo za použití jakéhokoli znění právních předpisů účinných mezi datem právní moci usnesení soudu prvního stupně o jmenování likvidátorky do funkce (29. září 2008) a datem vystavení faktury (20. dubna 2010).

17. Podle § 2 písm. d) zákonem č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. června 2012 (dále jen „z. a.“), se pro účely tohoto zákona rozumí dokumentem každá písemná, obrazová, zvuková nebo jiná zaznamenaná informace, ať již v podobě analogové či digitální, která byla vytvořena původcem nebo byla původci doručena.

18. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. a., ve znění účinném do 30. června 2010, povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají za podmínek stanovených tímto zákonem rovněž podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku, pokud jde o dokumenty uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu (dále jen „soukromoprávní původci“).

19. Podle § 75 odst. 1 obch. zák. likvidátor sestaví bez zbytečného odkladu po provedení všech úkonů nezbytných k provedení likvidace zprávu o průběhu likvidace s návrhem na rozdělení čistého majetkového zůstatku, jenž vyplyne z likvidace (likvidační zůstatek), mezi společníky, a předloží ji společníkům nebo orgánu k tomu příslušnému ke schválení (dále jen "návrh rozdělení likvidačního zůstatku"). Ke dni zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku sestaví likvidátor účetní závěrku. Neschválení návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku nebrání výmazu společnosti z obchodního rejstříku.

20. Podle přílohy 1 z. a., jsou podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku povinni za podmínek stanovených zákonem o archivnictví a spisové službě uchovávat a umožnit výběr archiválií z dokumentů vzniklých z jejich činnosti, mezi které se řadí např. zakladatelské dokumenty, dokumentace likvidace a zániku podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku, zprávy o podnikatelské činnosti podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku a stavu majetku, mimořádné inventarizace majetku při vzniku, dělení nebo likvidaci podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku, finanční dokumenty, účetní závěrky a roční statistické výkazy.

21. Dle § 9 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., zákona o živnostenském podnikání (dále jen „živnostenský zákon“), ve znění účinném do 6. června 2010, jsou koncesovanými živnostmi ty, které smějí být provozovány na základě koncese.

22. Podle přílohy č. 3 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností (ve znění účinném do 31. prosince 2010; dále jen „nařízení o obsahových náležitostech živností“), je obsahem náplně koncesované živnosti vedení spisovny zajištění odborné správy dokumentů původce, popřípadě jeho právních předchůdců, zahrnující příjem těchto dokumentů od původce, úschovu a řádnou péči o ně, evidenci, výkon nahlédací agendy a vyřazování ve skartačním řízení a mimo skartační řízení.

23. V poměrech projednávané věci likvidátorka vybrala pro splnění povinnosti uchovávat dokumenty společnost [Anonymizováno], jejímž předmětem podnikání dle zápisu v obchodním rejstříku však bylo od roku 2001 do roku 2015 „daňové poradenství“, „provozování ekonomické, poradenské a organizační činnosti“ a „vedení účetnictví“, později „činnost účetních poradců, vedení účetnictví“ a „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Tomu odpovídá společenská smlouva založená ve sbírce listin obchodního rejstříku. Předmětem podnikání tedy nebylo (a není) vedení spisovny, přičemž k výkonu činnosti spadající do obsahového vymezení specifikovaného v příloze č. 3 nařízení o obsahových náležitostech živností je třeba mít koncesi /§ 9 písm. b) živnostenského zákona/. Z veřejné části živnostenského rejstříku vyplynulo, že společnost [Anonymizováno] nedisponuje koncesní listinou s předmětem podnikání vedení spisovny. Jestliže si likvidátorka pro splnění povinnosti uchovávat dokumenty společnosti vybrala společnost [Anonymizováno], která nedisponuje koncesí k vedení spisovny, pak tento hotový výdaj ve výši 4 800 Kč doložený fakturou č. 17/23 (založenou na č. l. 21 spisu) nemůže být považován za výdaj účelně vynaložený, který by bylo možno likvidátorce nahradit. Přiznání částky ve výši 4 800 Kč by nemělo oporu v zákonné úpravě.

24. Likvidátorka rovněž požadovala přiznat náhradu cestovních výdajů a parkovného v celkové výši 1 725,20 Kč. V této souvislosti nelze pominout, že likvidátorku tíží povinnost veškeré požadované výdaje jednoznačně specifikovat a doložit, což se v daném případě nestalo. Při řešení otázky přiznání náhrady požadovaných hotových výdajů spojených s likvidací je třeba zohlednit (přihlédnout k němu) kritérium účelnosti vynaložených výdajů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 2. října 2013, sp. zn. II. ÚS 736/2012, dostupný na www.usoud.cz), přičemž předpokladem náhrady nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace podle § 8 odst. 1 vyhlášky je, že likvidátor vynaložení těchto nákladů doloží. Tyto tvrzené výdaje nebyly ze strany likvidátorky, i přes výzvu soudu prvního stupně ze dne 12. června 2024, č. j. 73 Cm 199/2008-26, blíže specifikovány a doloženy. Proto není možné tuto částku přiznat. Není-li likvidátorka schopna tyto výdaje blíže jednotlivě vyčíslit a doložit, nezbude, než aby je nesla ze svého v rámci přiznané odměny. Pro úplnost odvolací soud dodává, že k doložení účelnosti cestovního výdaje nestačí pouhé rozepsání cestovních výdajů, v němž je uvedeno datum jízdy, označení míst, mezi nimiž byla jízda vykonána (včetně vzdálenosti mezi nimi), a uvedením „navštíveného subjektu“, aniž by odvolatelka tvrdila (a doložila) i skutečnosti, z nichž bude zřejmé, že jízda byla uskutečněna účelně v rámci naplňování účelu likvidace (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. července 2022, sp. zn. 7 Cmo 82/2022).

25. Dále se odvolací soud zabýval účelností soudem prvního stupně nepřiznaných hotových výdajů na poštovné (190 Kč) a správní poplatky (180 Kč). V poměrech projednávané věci likvidátorka tyto hotové výdaje nedoložila, jak ostatně správně uzavřel soud prvního stupně. Likvidátorka v podání ze dne 18. září 2023 tvrdila, že vyúčtování soudu zaslala již dne 29. října 2011. Tvrzení, že vyúčtování (včetně příloh dokládajících jí požadované výdaje) bylo skutečně soudu likvidátorkou zasláno, ovšem ničím nedoložila; nestalo se tak ani v průběhu odvolacího řízení. Jak již uvedeno výše, základním předpokladem náhrady hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace podle § 8 odst. 1 vyhlášky je, že likvidátor vynaložení těchto hotových výdajů jednoznačně doloží. Jelikož tyto tvrzené výdaje nebyly ze strany likvidátorky blíže specifikovány a doloženy, není možné tyto částky přiznat.

26. V posouzení účelnosti a důvodnosti požadovaného a řádně doloženého výdaje za zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 380 Kč, který byl likvidátorce přiznán, odvolací soud soudu prvního stupně přisvědčuje; ostatně proti těmto závěrům ani likvidátorka nebrojí.

27. Likvidátorce tak náleží náhrada hotových výdajů spojených s likvidací v celkové výši 5 380 Kč sestávající se z náhrady výdaje za zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku ve výši 2 380 Kč a výdaje vynaloženého na zajištění vedení účetnictví a administrativní práce pro společnost ve výši 3 000 Kč. Jelikož byla likvidátorce přiznána a vyplacena záloha na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč, je likvidátorka povinna nespotřebovanou část zálohy ve výši 4 620 Kč vrátit.

28. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku II. a III. tak, že ve výroku II. určená výše náhrady hotových výdajů činí částku 5 380 Kč, která likvidátorce již nebude vyplacena vzhledem k tomu, že jí byla vyplacena záloha ve výši 10 000 Kč a ve výroku III. tak, že likvidátorka je povinna zaplatit nespotřebovanou část zálohy na hotové výdaje likvidátorky ve výši 4 620 Kč na účet Městského soudu v Praze specifikovaný ve výroku.

29. Vzhledem k tomu, že likvidátorka je jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.