o odvolání likvidátora, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2019, č.j. 78 Cm 154/2015-102,

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že návrh na odvolání likvidátora [Jméno advokáta D], nar. [Datum narození advokáta D], se zamítá (výrok I.), že navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi 1) na náhradu nákladů řízení částku 37 026 Kč k rukám právního zástupce účastníka 1), a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.), a že navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi 2) na náhradu nákladů řízení částku 10 200 Kč k rukám právního zástupce účastníka 2), a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok III.).

2. Návrhem doručeným sodu prvního stupně dne 30. 1. 2015 se navrhovatel domáhal odvolání likvidátora společnosti [Anonymizováno], Cizojazyčný název: [Anonymizováno] (dále i jen „Společnost“) [Jméno advokáta D] z důvodu jeho nezpůsobilosti pro výkon této funkce pro střet zájmů mezi ním a Společností. Současně navrhl, aby do funkce likvidátora jmenoval soud jeho osobu, jakožto jediného dědice po zemřelém komanditistovi [fyzická osoba]. Svůj návrh odůvodnil tím, že má oprávněný zájem jako dědic na ochraně svých práv z titulu jediného dědice společníka Společnosti [Anonymizováno], který zemřel dne 6. 11. 2014. Dalšími společníky Společnosti jsou [Jméno advokáta D] a [Anonymizováno]. Dne 19. 6. 2013 vypověděl [Jméno advokáta D] společenskou smlouvu, podal návrh na vstup společnosti do likvidace, o kterém bylo rozhodnuto 29. 5. 2014 s tím, že likvidátorem společnosti byl jmenován [Jméno advokáta D]. Tomuto jednání předcházel návrh komanditisty z 26. 8. 2013 k nadepsanému soudu o náhradu škody vůči [Jméno advokáta D], který založil konkurenční společnost, převedl postupně veškeré aktivity Společnosti na nově založenou svou společnost, a tím způsobil Společnosti škodu v řádu milionů Kč (řízení je vedeno pod sp. zn. 79 Cm 180/2013). Navrhovatel podal žalobu na neplatnost výpovědi [Jméno advokáta D] ze společnosti.

3. V této věci se jedná o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, když jeho usnesení ze dne 26. srpna 2016, č.j. 78Cm 154/2015 – 42, bylo k odvolání navrhovatele zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. února 20187, č.j. 7 Cmo 117/2017 – 73, podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. a věc mu byla dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrácena k dalšímu řízení.

4. V následném řízení soud prvního stupně vázán závěry odvolacího soudu vydal dne 15. března 2018 usnesení č.j. 78 Cm 154/2015-76, kterým přibral do řízení dalšího účastníka, a to likvidátora Společnosti. Při jednání dne 5. 6. 2018 (protokol o jednání č.l. 82 spisu) soud prvního stupně poučil navrhovatele podle § 118a o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy ke svému návrhu na jmenování své osoby likvidátorem zrušené společnosti, a aby uvedl, jaký má právní zájem na svém jmenování. Dále aby uvedl skutková tvrzení týkající se toho, v čem porušuje současný likvidátor zásady likvidace, v čem spatřuje nezpůsobilost stávajícího likvidátora vykonávat funkci likvidátora, jak a v čem poškozuje současný likvidátor Společnost a navrhovatele, a to i s ohledem na jeho tvrzení týkající se vypořádání vypořádacího podílu, tedy jak a čím je jeho výplata ohrožena.

5. Navrhovatel svá tvrzení doplnil tak, že výše jeho vypořádacího podílu je odvislá od výše majetku společnosti, který je v důsledku protiprávního jednání likvidátora minimální, a to proto, že likvidátor aktivně nevymáhá vzniklé nároky, a to nejenom vůči své osobě, ale zejména vůči konkurenční společnosti [právnická osoba], IČ: [IČO] (dále i jen „konkurenční společnost“), kterou ke dni 15. 3. 2012 založil, a ve které je od začátku jejím jediným společníkem a jednatelem. Zájmy společnosti, účastnice 1) jsou v rozporu se zájmy likvidátora, který svým jednáním, a to založením „konkurenční společnosti“, porušil jako společník Společnosti zákaz konkurence stanovený zákonem a společenskou smlouvou (§ 84 ve spojení s § 93 odst. 4 zák. obch. zák.). Osobní zájem účastníka 2) na likvidaci účastnice 1) je víc než zřejmý, jde mu o to, aby společnost zlikvidoval, což odporuje zájmům společnosti. Poukazuje na zákaz upravený § 437 odst. 1 o. z., který stanoví, že zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Účastník 2) jako likvidátor Společnosti tak nepostupuje s nezbytnou loajalitou a péčí řádného hospodáře.

6. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z toho, že přes poučení soudu zůstala tvrzení navrhovatele v obecné rovině, skutková tvrzení nebyla konkrétně doplněna a nebyly

označeny důkazy. Soud má za to, že navrhovatel, přes osvědčení právního zájmu na odvolání likvidátora z titulu jeho práva dědice na vypořádací podíl ve společnosti, neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Nezpůsobilost vykonávat funkci likvidátora odůvodnil navrhovatel tak, že likvidátor nevymáhá nároky vzniklé Společnosti, kam patří náhrada škoda vůči konkurenční společnosti. Jaké vzniklé škody ale navrhovatel nespecifikuje. Nelze tak učinit ani odkazem na soudní řízení vedená navrhovatelem nebo zůstavitelem bez specifikace jednotlivých nároků. Soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že důvody pro odvolání likvidátora z důvodu neplnění jeho povinností (§ 192 odst. 2 o. z.) dány nejsou, nejsou dány ani důvody pro odvolání likvidátora z důvodu střetu zájmů likvidátora a Společnosti, když tento střet zájmů byl pouze tvrzen, ale žádným způsobem nebyl prokázán. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. podle zásady úspěchu v řízení a jejich náhradu přiznal účastnice 1) ve výši 37 026 Kč a účastníku 2) ve výši 10 200 Kč.

7. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolal navrhovatel, který namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném a neúplném posouzení věci a v plném rozsahu setrvává na argumentaci uváděné v rámci prvostupňového řízení. Soud prvního stupně zcela opomenul zhodnotit okolnosti projednávané věci, přestože je navrhovatel tvrdil a předložil důkazy, případně odkázal na soudu dostupné a seznatelné informace ve veřejném rejstříku. Soud prvního stupně nepřihlédl tvrzením a zejména pak k veřejně dostupným informacím v obchodním rejstříku, kdy z těchto soudu známých informací musel učinit závěr, že se účastník 2) dopustil minimálně zákonem zakázaného konkurenčního jednání, které samo o sobě již indikuje jeho charakter jako osoby. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zde nejsou důvody pro jeho odvolání z pozice likvidátora Společnosti, neboť střet zájmů byl pouze navrhovatelem tvrzen, ale nikoli prokázán. Navrhovatel však nemůže více dokazovat ty skutečnosti, které jsou soudu obecně známy (informace zveřejněné v obchodním rejstříku). Soud prvního stupně nepřihlédl k navrhovatelem tvrzeným skutečnostem. Tím poskytnul de facto ochranu osobě, u níž bylo tvrzeno a dokazováno, že se dopustila zjevného zneužití práva a opakovaně těžila ze svého nepoctivého jednání a z jednání v rozporu se zákonem. Dle názoru navrhovatele nemůže být likvidátorem Společnosti osoba, která Společnosti svým jednáním způsobila a nadále způsobuje škodu, neboť to je v přímém rozporu s povinností péče řádného hospodáře, ke které je likvidátor povinován, tedy spravovat majetek společnosti tak, aby na něm nevznikla škoda jeho úbytkem či znehodnocením. V tomto ohledu tak soud prvního stupně nesprávně a neúplně posoudil věc, a v důsledku toho dospěl k nesprávnému právnímu posouzení návrhu navrhovatele. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrhu navrhovatele v plném rozsahu vyhoví a určí, že navrhovatel má nárok na náhradu nákladů řízení nebo, aby je zrušil a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Odvolatel žádá náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. K odvolání navrhovatele se vyjádřila účastnice 1) tak, že je zcela nedůvodné, a že se plně ztotožňuje s usnesením soudu prvního stupně a jeho odůvodněním. Setrvala na své předchozí argumentaci vyjádřené ve svých předchozích podáních, zejm. v podání ze dne 3. 3. 2017 a 12. 7. 2018. Domnívá se, že navrhovatel, i kdyby prokázal aktivní legitimaci k vedení sporu (tj. existenci právního zájmu na odvolání likvidátora), netvrdil a tedy ani neprokázal, jaká škoda měla postupem likvidátora Společnosti vzniknout, jakým způsobem měl likvidátor porušit konkurenční doložku, jaké povinnosti údajně zanedbává apod. Navrhovatel se vyjadřoval v čistě obecné rovině, což v odst. 14 usnesení poznamenal i soud prvního stupně, aniž by doložil konkrétní skutkové tvrzení, či doložil důkaz. Účastnice 1) navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

9. K odvolání navrhovatele se vyjádřil účastník 2), který má předně za to, že odvolání navrhovatele je zcela nedůvodné. Likvidátor byl jmenován do funkce likvidátora Společnosti zcela v souladu se zákonem a řádně plní povinnosti, které zákon likvidátorovi ukládá a postupuje s péčí řádného hospodáře. Navrhovatel odkázal na informace dostupné ve veřejných rejstřících, avšak neuvedl konkrétní tvrzení, natož aby předložil ke vzniku údajné škody účastnici 1), jakékoliv důkazy, což likvidátorovi znemožňuje vyjádřit se ke konkrétním záležitostem. Je třeba znovu zdůraznit, že trestní řízení vedené proti likvidátorovi na základě trestního oznámení Josefa Záleského, bylo odloženo, když nebylo orgány činnými v trestním řízení shledáno jakékoli porušení povinností likvidátora. Jde-li o údajně způsobenou škodu ze strany likvidátora, je třeba uvést, že navrhovatel neuvedl, jakou konkrétní škodu měl likvidátor způsobit, jakým konkrétním jednáním k tomu mělo dojít, kdy konkrétně k takovému jednání mělo dojít apod. Navrhovatel k údajně vzniklé škodě nenavrhl ani žádné důkazy, a to přesto, že byl soudem poučen dle ust. § 118a o. s. ř. Likvidátor proto znovu trvá na svých předchozích tvrzeních, tedy, že žádnou škodu Společnosti - účastnici 1) nezpůsobil. Účastník 2) se zcela ztotožňuje s odůvodněním soudu prvního stupně a navrhl, aby odvolací soud potvrdil napadené usnesení a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

10. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení dle § 211 a násl o. s. ř., a bez nařízení jednání, kterého nebylo třeba (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.

11. Předně odvolací soud konstatuje, že navrhovatel se svým návrhem domáhá odvolání likvidátora Společnosti a jmenování sebe novým likvidátorem Společnosti.

12. Podle ust. § 191 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.

13. Odvolací soud předně uvádí, že řízení o odvolání likvidátora dle ust. § 191 odst. 2 o. z. je řízením nesporným, a to řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) zákona č. 293/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Nesporné řízení je pak ovládáno zásadou vyšetřovací (§ 21 z. ř. s.), ze které plyne povinnost soudu zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí, kdy soud není při zjišťování skutkového stavu omezen jenom na skutečnosti, které účastníci přednesli a důkazy, jejichž provedení navrhli. To ale neznamená, že uvedená povinnost soudu je bezbřehá, a že soud má povinnost pátrat po potenciálních důkazech (nález Ústavního soudu ze dne 20. prosince 2005, sp.zn. I.ÚS 593/04). Proto se i v nesporném řízení uplatní ustanovení § 6 o. s. ř. a zde obecně uložená povinnost součinnosti soudu a účastníků řízení, jež se při shromažďování skutkového základu rozhodnutí projevuje mj. v povinnosti tvrdit všechny právně relevantní skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání [§ 101 odst. 1 písm. a) a b), § 120 odst. 1 o. s. ř.], a to pravdivě a úplně.

14. Odvolací soud shledal zjištění soudu prvního stupně za zcela dostatečná a ztotožnil se i s jeho závěry o skutkovém stavu věci, pro stručnost odkazuje na odst. 9 napadeného usnesení.

15. Správný je i závěr soudu prvního stupně, že navrhovatel jako dědic zemřelého společníka Společnosti má právo na vyplacení vypořádacího podílu (§ 102 odst. 4 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník), jinak řečeno má pohledávku za Společností, což ostatně ani účastníci nerozporují, čímž osvědčil svůj právní zájem na podaném návrhu.

16. Odvolací soud shledal, že navrhovatelem v odvolání zopakované obecné tvrzení o převedení veškeré klientely a majetku společníkem Společnosti [fyzická osoba] na „konkurenční společnost“ jím založenou, samo o sobě nic nevypovídá o vzniku škody na straně Společnosti v důsledku takového jednání společníka, tj. navrhovatel neuvedl konkrétní tvrzení o vzniku škody Společnosti a její výši, o protiprávním jednání společníka Společnosti, a ani nic o příčinné souvislosti mezi ním a vznikem škody. Jestliže tedy navrhovatel v této věci netvrdil rozhodné skutečnosti o konkrétních pohledávkách Společnosti jednak za [Anonymizováno] jako společníkem Společnosti, a jednak za konkurenční společností [právnická osoba] a neoznačil k tomu řádně důkazy, nemohla pak ani v řízení být jejich existence, a potažmo ak ani porušení povinnosti likvidátora, které dle něj spočívá v tom, že je likvidátor pro Společnost nevymáhá, prokázána. Jinak řečeno mezi povinnosti likvidátora nelze řadit povinnost vymáhat jakékoliv pohledávky, natož pohledávky neurčité. Odkaz navrhovatele na zastavené řízení, vedené proti [fyzická osoba], jako společníku Společnosti u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 180/2013, o zaplacení 1 000 000 Kč s přísl., převod vlastnického práva k obchodnímu podílu a povinnosti zdržet se činností, nemůže nahradit tvrzení navrhovatele v této věci o předmětných pohledávkách Společnosti, tedy o právně relevantních skutečnostech a není ani řádným označením důkazů (§ 120 odst. 1 o. s. ř.).

17. Pokud jde o střet zájmů likvidátora se zájmy likvidované Společnosti, tak na ten nelze bez dalšího usuzovat pouze ze zápisů předmětů podnikání ve veřejném rejstříku Společnosti a „konkurenční společnosti“, ze kterých neplyne jejich totožnost (odst. 9 napadeného usnesení). Navrhovatel ani neuvedl žádné konkrétní jednání likvidátora, které by bylo v rozporu se zájmy Společnosti, a kterým by případně porušil svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře (§ 54 z. o. k.). Žádné takové konkrétní jednání likvidátora ani v řízení nevyšlo najevo, a jak uzavřel správně soud prvního stupně, nebylo ani prokázáno. Důvodem pro odvolání likvidátora dle ust. § 191 odst. 2 o. z., jak se navrhovatel v tomto řízení domáhá, nemůže být ani jednání této osoby jako společníka Společnosti, kterého se měla dopustit dříve, než Společnost vstoupila do likvidace, neboť to nic nevypovídá o tom, že tato osoba jako likvidátor Společnosti nevykonává své povinnosti řádně. Úvahy odvolatele o charakteru osoby likvidátora, plynoucí dle něj z jednání této osoby jako Společníka, jsou pro posouzení této věci zcela nerozhodné.

18. Lze tak shrnout, že navrhovatel netvrdil pro věc všechny právně relevantní skutečnosti, ty pak ani v řízení nevyšly najevo. V řízení tak nebylo prokázáno, že likvidátor nevymáhá pohledávky Společnosti, a že jedná v rozporu se zájmy Společnosti, tedy že likvidátor neplní své povinnosti řádně. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že v tomto případě nejsou dány důvody pro odvolání likvidátora Společnosti dle dle ust. § 191 odst. 2 o. z.

19. Ze všech shora popsaných důvodů odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné, a to včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, které je souladné se zákonem.

20. Odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu v odvolacím řízení úspěšným účastníkům proti neúspěšnému navrhovateli. Náklady odvolacího řízení účastnice 1) spočívají v odměně advokáta za poskytnutý 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání) dle § 11 odst 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), při tarifní hodnotě věci 50 000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT ve výši 3 100 Kč, v náhradě hotových výdajů advokáta tj. 1 x režijní paušál dle § 13 odst. 3 AT ve výši 300 Kč, a 21 % DPH tj. 714 Kč. Náklady odvolacího řízení účastnice 2) spočívají v odměně advokáta za poskytnutý 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání) dle § 11 odst 1 písm. d), při tarifní hodnotě věci 50 000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT ve výši 3 100 Kč a v náhradě hotových výdajů advokáta tj. 1 x režijní paušál dle § 13 odst. 3 AT ve výši 300 Kč. Celkem určil odvolací soud dle ust. § 150 odst. 2 a 5 o. s. ř. výši nákladů odvolacího řízení účastnice 1) částkou 4 114 Kč a účastníka 2) částkou 3 400 Kč; tak jim byla i jejich náhrada přiznána, s určením platebního místa dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku II. výše.