o neplatnost usnesení valné hromady konané dne 30. 8. 2016, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2018, č. j. 80Cm 96/2016 – 67

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že návrh na vyslovení neplatnosti valné hromady účastníka ze dne 30. 8. 2016, kterým vzala na vědomí návrh a schválení představenstva o ukončení činnosti investičního fondu a schválila nové znění stanov s účinností ke dni právní moci rozhodnutí [Anonymizováno] o odnětí povolení společnosti k činnosti samosprávného fondu – se zamítá (výrok I), a že navrhovatel je povinen nahradit účastníkovi na účet jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 20 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že návrhem došlým soudu prvního stupně dne 29. 11. 2016 se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 30. 8. 2016, kterými vzala na vědomí návrh a schválení představenstva o ukončení činnosti investičního fondu (dále i jen „první napadené usnesení valné hromady“) a schválila nové znění stanov s účinností ke dni právní moci rozhodnutí [Anonymizováno] o odnětí povolení společnosti k činnosti samosprávného fondu (dále i jen „druhé napadené usneení valné hromady“). K prvnímu napadenému usnesení uvedl, že o něm měla valná hromada rozhodnout, nikoliv jej pouze vzít na vědomí. K druhému napadenému usnesení valné hromady, konstatoval, že jde o změnu, na kterou pamatuje ust. § 277 zák. č. 240/2013Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (dále jen „ZISIF“), neboť nepříznivě zasáhne do práv navrhovatele, když transformací účastnice (dále i jen „Společnosti“) na běžnou akciovou společnost dojde ke snížení míry jejího profesionálního řízení a kontroly nad jejím hospodařením a chodem, činnost účastnice se stane netransparentní (nebude dozorována [Anonymizováno] a nebudou na ni kladeny zvýšené požadavky ve smyslu ZISIF), a také může dojít k poklesu hodnoty majetku účastnice, tudíž i k nepříznivému zásahu zejména do majetkových práv navrhovatele jako menšinového akcionáře vlastnícího 15% akcií účastnice. U obou bodů napadené valné hromady shledal navrhovatel též jejich rozpor s dobrými mravy spočívající v porušení zásady rovného zacházení s akcionáři a zákazu zneužití majoritního postavení druhým, majoritním akcionářem vlastnícím 85% akcií účastníka.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k těmto závěrům:

Navrhovatel je coby akcionář účastnice osobou aktivně legitimovanou k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Společnosti konané dne 30. 8. 2016, přičemž s ohledem na datum podání jeho návrhu tj. dne 29. 11. 2016, byl tento rovněž podán v zákonné tříměsíční prekluzivní lhůtě ve smyslu ust. § 428 odst. 1 ZOK ve spojení s ust. § 259 NOZ. Pokud jde o první navrhovatelem napadené usnesení, kterým vzala valná hromada účastnice na vědomí návrh a schválení představenstva o ukončení činnosti účastníka jako investičního fondu, tak toto usnesení valné hromady nevyvolává žádné právní následky, a není tudíž právním jednáním ve smyslu § 545 NOZ. Nepřijala-li valná hromada účastníka rozhodnutí (když pouze vzala na vědomí rozhodnutí představenstva účastnice), nelze se úspěšně vyslovení neplatnosti jejího „rozhodnutí“ domáhat. Pokud jde o druhé, návrhem napadené usnesení, kterým valná hromada schválila nové znění stanov s účinností ke dni právní moci rozhodnutí [Anonymizováno] o odnětí povolení společnosti k činnosti samosprávného fondu, zde soud prvního stupně dospěl k závěru, že k platnosti přijetí tohoto rozhodnutí nebylo zapotřebí souhlasu navrhovatele, neboť navrhovatel neprokázal, že by přijetím rozhodnutí o schválení nového znění došlo k nepříznivému zásahu do jeho práv ve smyslu ust. § 277 odst. 1 ZISIF. Usnesení tak dle uvedeného zákonného ustanovení bylo přijato akcionářem účastnice, který je současně předsedou jejího představenstva, a bylo tak přijato platně. Co se týče navrhovatelem tvrzeného rozporu s dobrými mravy a zneužívání práv majoritního akcionáře Společnosti, ten soud prvního stupně žádný neshledal. O nákladech řízení rozhodl výrokem II usnesení za použití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci a jejich náhradu tedy přiznal účastnici, kdy jejich výši určil celkem částkou 20 570 Kč.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolal navrhovatel, který namítal, že usnesení soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, neboť soud prvního stupně zejména neposuzoval, zda jsou splněny kumulativně stanovené podmínky pro zamítnutí návrhu na neplatnost předmětných usnesení uvedené v § 260 odst. 1 zák. č. 89/2012Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tj. neexistence závažných právních následků a současně existence zájmu účastníka na vyslovení neplatnosti valné hromady. Dále se neztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně prvního napadeného usnesení valné hromady, neboť rozhodnutí představenstva o ukončení činnosti investičního fondu je neplatné pro jeho rozpor se stanovami účastnice a jediným důvodem a účelem její existence, valná hromada je proto nemohla aprobovat a legalizovat tím, že je vezme na vědomí. Neexistuje pak žádný zájem účastnice hodný právní ochrany, pro který by neplatnost tohoto usnesení neměla být vyslovena. Druhým napadeným usnesením valné hromady, kterým bylo rozhodnuto o změně stanov účastnice, pak dle odvolatele bylo zasaženo do jeho práv akcionáře účastnice ve smyslu § 277 odst. 1 ZISIF, k čemuž obsáhle argumentoval ve smyslu svého návrhu. Neexistuje pak žádný zájem účastnice hodný právní ochrany, pro který by neplatnost tohoto usnesení neměla být vyslovena. Dále se neztotožnil ani se závěrem soudu prvního stupně, že napadená usnesení valné hromady nebyla přijata v rozporu s dobrými mravy, což rozvedl a odůvodnil. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že jeho návrhu vyhoví, prohlásí jím napadená usnesení neplatnými a uloží účastnici náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Účastnice ve svém vyjádření k odvolání setrvala na svém vyjádření, které učinila již před soudem prvního stupně. Dle ní odvolatel neuvádí, žádná nová tvrzení ani nové skutečnosti, které by nebyly již soudem prvého stupně posuzovány a druhé napadené usnesení valné hromady, kterým bylo rozhodnuto o změně stanov společnosti, s účinností ke dni právní moci rozhodnutí [Anonymizováno] o odnětí povolení společnosti k činnosti samosprávného fondu, bylo přijato v souladu se zákonem i se stanovami. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvého stupně potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení dle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele je důvodné jen z části.

7. Podle ust. § 258 o. z., může každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku. Právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká dle ust. § 259 NOZ do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

8. Podle ust. § 428 odst. 1 ZOK se každý akcionář, člen představenstva, dozorčí rady nebo likvidátor může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami.

9. Podle ust. § 424 odst. 1 ZOK neplatnosti usnesení valné hromady se akcionář nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán protest, ledaže nebyl podaný protest zapsán chybou zapisovatele nebo předsedy valné hromady nebo navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen, případně důvody pro neplatnost usnesení valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit.

10. Nejprve se odvolací soud zabýval tím, zda napadené usnesení soudu prvního stupně je odvolacím soudem přezkoumatelné:

11. Odvolací soud se neztotožnil s námitkou odvolatele, že soud prvního stupně zejména neposuzoval kumulativně stanovené podmínky pro zamítnutí návrhu na neplatnost usnesení valné hromady dle ust. § 258 a § 260 odst. 1 o. z. To, zda je dán zájem navrhovatele hodný právní ochrany, je totiž podmínkou aktivní věcné legitimace jiné osoby, než člena spolku v řízení o neplatnost rozhodnutí orgánu spolku (§ 258 o. z.), nikoliv ale podmínkou pro aktivní věcnou legitimaci navrhovatele v tomto řízení o neplatnost usnesení valné hromady akciové společnosti. Aktivní věcná legitimace je v této věci dána navrhovateli již tím, že je akcionářem Společnosti (§ 428 odst. 1 ZOK). Na tento případ pak ani nedopadá ust. § 260 odst. 1 o. z., neboť soud prvního stupně nedospěl k závěru, že napadená usnesení valné hromady jsou neplatná, pročež nebylo ani třeba, aby se zabýval tím, zda je zde dán zájem Společnosti hodný právní ochrany dle uvedeného zák. ustanovení, pro který by jejich neplatnost nevyslovil.

12. Odvolací soud pak jiné důvody, pro které by bylo třeba napadené usnesení v té části, ve které soud prvního stupně zamítl návrh navrhovatele na vyslovení neplatnosti předmětné valné hromady, jímž vzala na vědomí návrh a schválení představenstva o ukončení činnosti investičního fondu, zrušit (§ 219a o. s. ř.), neshledal, a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je v této části odvolacím soudem přezkoumatelné.

13. Pokud jde o další část odvoláním napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, ve které zamítl návrh navrhovatele na vyslovení neplanosti usnesení, jímž předmětná valná hromada schválila změnu stanov Společnosti s účinností ke dni právní moci rozhodnutí [Anonymizováno] o odnětí povolení společnosti k činnosti samosprávného fondu, tak z návrhu plyne, že navrhovatel k tomu tvrdí tyto důvody jeho neplatnosti:

1) Usnesení valné hromady je neplatné pro rozpor s ust. § 277 odst. 1 ZISIF, neboť předmětná změna stanov je právě takovou změnou, která nepříznivě zasáhne do jeho práv, pročež bylo třeba k této změně jeho souhlasu (odst. 8, 9 návrhu).,

2) Rozhodnutí (dle obsahu návrhu navrhovatele zřejmě míněno rozhodnutí o ukončení činnosti samosprávného investičního fondu) je zásadní povahy, a proto mělo být schváleno valnou hromadou jednomyslně ve smyslu ust. § 277 odst. 1 ZISIF (odst. 13 návrhu). Nestalo-li se tak, jsou obě usnesení valné hromady přijata v rozporu se zákonem.,

3) Usnesení valné hromady je v rozporu s dobrými mravy, vzhledem k tomu, že jejich přijetím byla porušena zásada rovného zacházení s akcionáři, zákaz zneužití majoritního postavení a vlivu na obchodní korporaci a zákaz zneužití hlasovacích práv (odst. 14 – 16 návrhu).

14. Soud prvního stupně učinil k tomu mimo jiné zjištění, že na valné hromadě Společnosti dne 30. 8. 2016 byly projednány body napadené navrhovatelem (navrhovateli bylo na jím vznesené dotazy zodpovězeno), a že navrhovatel zde proti těmto bodům vznesl protest (se shodnými odůvodněními, která uvádí ve svých vyjádřeních v této věci).

15. Neplatnosti usnesení valné hromady dle ust. § 258 o. z., ve spojení s ust. § 428 ZOK se navrhovatel jako akcionář společnosti, který byl účasten jednání předmětné valné hromady, může domáhat toliko z důvodů, které on sám, popř. jiná oprávněná osoba, uplatnili formou protestu, (s výjimkami určenými ustanovením § 424 odst. 1 ZOK), a jedině k takovým důvodům pak může soud v tomto řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2363/2019 a ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018 20. 11. 2019).

16. Pro věc je tedy v této části rozhodné skutkové zjištění o obsahu protestu vzneseného navrhovatelem na jednání valné hromady, a jeho posouzení se všemi třemi důvody neplatnosti předmětného usnesení, tvrzenými navrhovatelem v návrhu. Jak ale shledal odvolací soud z napadeného usnesené nelze seznat, jaké zjištění o obsahu protestu soud prvního stupně učinil, a přestože dospěl k závěru, že protest je „shodně odůvodněn, jako vyjádření navrhovatele v této věci“, proč se dále zabýval věcně a činil závěry pouze o 1) a 3) důvodu neplatnosti předmětného usnesení v návrhu navrhovatelem tvrzeným, kdy jeho 2) důvod neplatnosti zcela bez dalšího opomněl.

17. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že v části napadeného usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh navrhovatele na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o změně stanov Společnosti, soud prvního stupně úplně neposuzoval a neučinil tak relevantní závěr, zda byly navrhovatelem splněny podmínky pro věcný přezkum druhého jím v řízení napadeného usnesení valné hromady, tedy ke kterým důvodům neplatnosti předmětného usnesení valné hromady navrhovatelem v návrhu tvrzeným mohl či nemohl, s ohledem na obsah vzneseného protestu, přihlížet, potažmo proč přihlížel pouze k 1) a 3) z jím tvrzených důvodů, v jejichž rozsahu pak napadené usnesení valné hromady přezkoumal. Protože se uvedenými skutečnostmi, které jsou pro věc rozhodné, soud prvního stupně dosud nezabýval, nemůže se jimi bez toho ani zabývat odvolací soud, neboť takový postup v řízení by byl na újmu práv jeho účastníků. Závěr soudu prvního stupně o skutkovém stavu věci a jeho právní hodnocení jsou proto neúplné (§ 132 a 157 odst. 2 o. s. ř.), a tento nedostatek odůvodnění činí napadené usnesení soudu prvního stupně v této části, nepřezkoumatelným [§ 219 a odst. 1 písm. b) o. s. ř].

18. Vzhledem k právnímu posouzení této části návrhu soudem prvního stupně dle § 277 odst. 1 ZISIF a námitkách k tomu odvolatelem vzneseným, odvolací soud při jednání seznámil účastníky se svým právním náhledem na věc, který vychází z komentáře k tomuto zák. ustanovení, že: „Jakkoliv je ustanovení formulováno obecně, musí být jako výjimka z obecné úpravy vykládáno restriktivně v tom smyslu, že se neuplatní na poměry v jiných právnických osobách, kde není statutární orgán nutně konstituován ze společníků. Ustanovení tedy nedopadá především na poměry ve společnostech s ručením omezeným ani v akciových společnostech.“ (Zákon o investičních společnostech a investičních fondech. Komentář, nakladatel: Wolters Kluwer (4CR), místo vydání Praha, datum vydání 2015, autoři: Jan ŠOVAR, Aleš KRÁLÍK, Jiří BERAN, Daniela Doležalová aj., dle kterého ust. § 277 odst. 1 ZISIF).

19. Vzhledem k výše přijatým závěrům se odvolací soud dále zabýval věcně odvoláním napadeným usnesením pouze v té části, ve které je napadán výrok I, jímž byl zamítnut návrh navrhovatele na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, kterým vzala na vědomí návrh a schválení představenstva o ukončení činnosti účastnice jako investičního fondu.

20. Odvolací soud k tomu stejně jako soud prvního stupně shledal, že návrhem napadené usnesení valné hromady, kterým vzala na vědomí návrh a schválení představenstva o ukončení činnosti účastnice jako investičního fondu, není skutečným rozhodnutím valné hromady, neboť nezakládá vznik, změnu či zánik práv a povinností pro konkrétní osoby ani pro orgány společnosti a ani nekonstituuje určitý vztah, ale je pouhým konstatováním skutečnosti, jež nastala v důsledku rozhodnutí představenstva Společnosti. Není proto pravdou tvrzení odvolatele, že toto rozhodnutí valné hromady aprobuje (či legalizuje) rozhodnutí představenstva Společnosti, kterým bylo rozhodnuto o ukončení činnosti společnosti jako samosprávného investičního fondu. Pakliže předmětné usnesení valné hromady bylo přijato bez vůle způsobit následky jiné než již nastalé, nemá povahu právního jednání, a proto je přezkum platnosti tohoto usnesení postupem podle ust. § 258 o. z. ve spojení s ust. § 428 ZOK soudem vyloučen (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 445/2018 a ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 65/2019, veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz). Soud prvního stupně proto návrh navrhovatele v této části správně zamítl. Odvolací soud se tak již námitkami navrhovatele, pro které je třeba neplatnost předmětného usnesení valné hromady dle uvedených zákonných ustanovení vyslovit, nezabýval. Pročež dle odvolacího soud není ani pro věc rozhodný jím zopakovaný důkaz (zápis z jednání valné hromady společnosti ze dne 30. 8. 2016) ke zjištění obsahu protestu navrhovatel, neboť důvody neplatnosti v návrhu jím tvrzené jsou s ohledem na uvedené irelevantní.

21. Ze všech shora popsaných důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně v části výroku I, ve které byl zamítnut návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 30. 8. 2016, jímž vzala na vědomí návrh a schválení představenstva o ukončení činnosti investičního fondu, potvrdil dle § 219 o. s. ř., jako věcně správné; ve zbylé části výroku I, ve které byl zamítnut návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 30. 8. 2016, jímž schválila nové znění stanov s účinností ke dni právní moci rozhodnutí ČNB o odnětí povolení společnosti k činnosti samosprávného fondu, jakož i na něm závislý výrok II [§ 212 písm. a) o. s. ř.], je dle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc mu dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.