o návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. C 14662/RD24/MSPH, Fj 194055/2020/MSPH ze dne 21. července 2020

1. Usnesením shora uvedeného čísla jednacího a data soud v bodě I. výroku zastavil řízení o zápisu změn ze dne 17. června 2020 pod Fj 194055/2020/MSPH, v bodě II. výroku rozhodl takto: „Soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč, který byl uhrazen s podáním návrhu, se nevrací.“

2. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že soud řízení zastavil postupem dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., když soudní poplatek byl navrhovatelem zaplacen v nesprávné výši, o tom, že zaplacený soudní poplatek v částce 1 000 Kč se nevrací, rozhodl soud s odkazem na ustanovení § 10 odst. 3 věty první uvedeného zákona.

3. V odůvodnění svého rozhodnutí soud rovněž poukázal na dikci ustanovení § 9 odst. 7 zákona č. 549/ 1991 Sb., dle níž nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.

4. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že navrhovatel s návrhem ve věci uhradil soudní poplatek toliko ve výši 1 000 Kč. Za dané procesní situace soud usnesením ze dne 18. 6. 2020 vyzval navrhovatele k doplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení /položka 11 odst. 1 písm. c/ Sazebníku soudních poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích/, přičemž výzva soudu byla navrhovateli doručena dne 18. 6. 2020.

5. Ve včas podaném odvolání, v němž navrhoval zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, navrhovatel uváděl, že soud nesprávně dovodil, že soudní poplatek nebyl zaplacen ve správné výši. Navrhovatel přitom doplatek v částce 1 000 Kč zaslal soudu dne 22. 6. 2020 bankovním převodem s variabilním symbolem 7019405520, jak dokládá přiloženým potvrzením banky.

6. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212, § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř./, a neshledal odvolání důvodným.

7. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

8. V daném případě nejde o to, že by soudní poplatek /jeho zbývající část/ byl zaplacen po uplynutí lhůty, ale jde o to, že doložená platba nesměřovala na účet, soudem specifikovaný v příslušné výzvě.

9. Z obsahu spisu /z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 22. 7. 2020, doložené odvolatelem/, vyplývá, že předmětná platba byla uskutečněna na účet příjemce [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol], avšak ve výzvě soud označil účet [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol]. Tedy, čísla variabilních symbolů jsou sice shodná, jak uvádí odvolatel, platba byla nicméně uskutečněna na odlišný bankovní účet. Nelze tedy hovořit o tom, že navrhovatel splnil svou poplatkovou povinnost.

10. V dané souvislosti odvolací soud doplňuje, že z ustanovení § 8 zákona č. 549/1991 Sb., vyplývá, že soudní poplatek lze zaplatit bezhotovostním převodem na účet příslušného soudu, zřízený u [Anonymizováno], nekolkovými známkami, pokud poplatek není vyšší než 5 000 Kč. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3616/2016 a též Ústavní soud v usnesení ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. IV. US 1334/18 dospěl k závěru, že v případě úhrady soudního poplatku bezhotovostním převodem je poplatková povinnost účastníka řízení splněna dnem připsání platby na účet soudu. Je evidentní, že se tak v daném případě nestalo.

11. Pokud soud řízení postupem dle ustanovení § 9 zákona č. 549/ 1991 Sb. zastavil, nelze tomuto postupu vytknout pochybení.

12. Dále, pokud soud rozhodl o nevrácení zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč navrhovateli s odkazem na dikci ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/ 1991 Sb., rovněž nejde o nesprávný postup.