o vyplacení vypořádacího podílu, o odvolání účastnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2024, č. j. 51 Cm 78/2006–985,

1. Městský soud v Praze usnesením uvedeným v záhlaví rozhodl, že v řízení, které bylo přerušeno na základě usnesení podepsaného soudu ze dne 18. 1. 2024, č.j. 51 Cm 78/2006-979, se pokračuje, a to v souladu s § 111 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále i jako „o. s. ř.“), na návrh navrhovatele a) ze dne 29. 4. 2024 (výrok I.) a řízení mezi účastníkem a navrhovatelem a) a řízení mezi účastníkem a navrhovateli b) až d) se spojují ke společnému řízení v souladu s § 112 odst. 1 o. s. ř., neboť řízení spolu skutkově souvisí (týkají se určení výše vypořádacího podílu bývalých členů vůči té samé společnosti) (výrok II.).

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že odůvodnění vyplývá z výroků usnesení a že původní rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ze dne 11. 1. 2019, č.j. 51 Cm 78/2006-760, napadli odvoláním navrhovatelé vyjma [Anonymizováno], paní [Anonymizováno] a paní [Anonymizováno]. Vrchní soud v Praze potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně proti všem odvolatelům, a to rozhodnutím ze dne 15. 7. 2020. č.j. 6 Cmo 65/2019-831, kdy v případě [Anonymizováno] bylo řízení vyloučeno k samostatnému projednání, jelikož tato navrhovatelka zemřela a čekalo se na skončení dědického řízení. K dovolání Nejvyšší soud ČR rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně ve vztahu k dovolatelům zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k opětovnému projednání. Rozhodnutí soudu prvního stupně pak zrušil a věc mu vrátil k projednání i Vrchní soud v Praze v případě odvolání [Anonymizováno], za kterou vstoupil po jejím úmrtí do práv a povinností [Jméno navrhovatele]. Věc je tak nyní projednávána toliko vůči navrhovatelům a) až d) uvedeným v záhlaví tohoto usnesení, kdy se jedná o stejnou věc, která byla dříve vyloučena k samostatnému projednání v případě předchůdce navrhovatele a), kdy však důvod pro vyloučení k samostatnému řízení již u navrhovatele a) pominul. I proto rozhodl soud o spojení věcí opětovně k projednání v jednom řízení.

3. Proti tomuto usnesení podala účastnice, výslovně do obou výroků, odvolání. Uvedla zejména, že s ohledem na dosavadní odlišný průběh řízení ohledně nároků navrhovatele a) od průběhu řízení ohledně nároků navrhovatelů b), c) a d) není na místě daná řízení slučovat. S ohledem na skutečnost, že řízení ohledně nároku účastníka a) neprošlo přezkumem ze strany Nejvyššího soudu a závazné právní závěry a pokyny uvedeného soudu obsažené v jeho zrušovacím rozhodnutí se vztahují pouze na řízení ohledně nároků navrhovatelů b), c) a d), měla by být věc týkající se nároku navrhovatele a) projednána v samostatném řízení, v rámci kterého nebude soud prvého stupně vázán právními názory a pokyny Nejvyššího soudu ale naopak bude povinen respektovat pokyny a právní závěry odvolacího soudu. Sloučením řízení by mohlo dojít k situaci, kdy soud prvého stupně bude povinen při svém rozhodování vycházet z pokynů a právních názorů Nejvyššího soudu a i z pokynů a právních názorů soudu odvolacího, kdy nelze vyloučit kolizi takových pokynů a právních názorů. Není srozumitelné, jaké věci soud napadeným usnesením spojil ke společnému řízení. Napadené usnesení se takto jeví jako nepřezkoumatelné. Řízení vedená jednotlivými navrhovateli jsou procesně nepřehledná a nesrozumitelná. Soud ke společnému řízení spojuje sice věci, které spolu skutkově souvisí, avšak každá z těchto věcí se nachází v odlišné procesní situaci. Další vadou usnesení je skutečnost, že účastnice c) [Anonymizováno] v průběhu řízení zemřela a nebylo dosud rozhodnuto o jejím procesním nástupnictví. Musí být vyjasněno, kdo bude nadále účastníkem řízení vedeném navrhovatelkou c). Účastnice již v průběhu předchozích řízení nároky všech navrhovatelů vypořádala. Navrhla, aby bylo napadené usnesení odvolacím soudem zrušeno.

4. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda je odvolání proti napadenému usnesení v celém rozsahu přípustné.

5. Podle § 202 odst. 1 písm. a) o.s.ř. není odvolání přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.

6. Podle § 218 písm. c) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

7. S odkazem na komentářovou literaturu odvolací soud uvádí, že „Z logiky věci vyplývá, že usnesením, kterým se upravuje průběh řízení, nemůže být řešena otázka mající vliv na meritorní rozhodnutí. Ze zákona plyne (§ 170 odst. 2), že usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, není soud vázán. To znamená, že je může soud sám změnit, ačkoliv osoba k tomu oprávněná nepodala odvolání. Charakteristickým znakem těchto usnesení je jejich malá důležitost z hlediska konečného rozhodnutí ve věci samé. Dá se dokonce říci, že na rozhodnutí ve věci samé nemají vliv žádný a pokud ano, pak pouze zprostředkovaný v tom smyslu, že napomáhají, jsou-li správně využívána, efektivnímu směřování procesu k meritornímu rozhodnutí (typicky jde o usnesení o spojení věci ke společnému řízení nebo o vyloučení věci k samostatnému projednání a rozhodnutí).

8. Odvolací soud s ohledem na uvedené závěry uzavřel, že odvolání účastnice proti výroku II. napadeného usnesení není podle § 202 odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné. Též uzavřel, že je třeba je jako nepřípustné podle § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že soud nesprávně poučil účastníky, že je proti celému napadenému usnesení odvolání přípustné.

9. Co se týče odvoláním napadeného výroku I. usnesení, ze spisu se podává, že usnesením ze dne 28. 6. 2024, č.j. 51 Cm 78/2006–979, soud prvního stupně přerušil řízení ve vztahu navrhovatele a) a účastnice podle § 110 o.s.ř., neboť se navrhovatel a) nedostavil k nařízenému jednání a účastnice navrhla přerušení řízení; navrhovatel a) navrhl pokračování v řízení návrhem ze dne 29. 4. 2024. Ze spisu se též podává, že soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 6. 2024, č.j. 51 Cm 78/2006 – 1010, rozhodl, že na místo zemřelé navrhovatelky c) - [Anonymizováno] bude nadále pokračováno s [Jméno zmocněnce B], narozenou [Datum narození zmocněnce B], bytem [adresa]-navrhovatelkou b) jako dědičkou pohledávky zůstavitelky - původně navrhovatelky c), jež je předmětem dané věci.

10. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že je na místě v řízení podle § 111 odst. 4 o.s.ř. pokračovat. Usnesení soudu prvního stupně je v tomto rozsahu správné.

11. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. jako správné potvrdil.

12. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí.