o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastnice ze dne 24. 6. 2014, k odvolání navrhovatelů b), c) a účastnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2018 č. j. 81 Cm 203/2014, 81 Cm 206/2014– 177,

1. V řízení vedeném před soudem prvního stupně pod sp.zn. 81 Cm 203/2014, 81 Cm 206/2014 (dvě řízení zahájená návrhy více navrhovatelů byla ze zákona spojena) o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastnice ze dne 24. 6. 2014 soud prvního stupně rozhodl tak, že nevyslovil neplatnost usnesení valné hromady účastnice /ve výroku přímo uvedl, že „se nevyslovuje neplatnost hromady společnosti…“/ (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

2. V odůvodnění soud uvedl, že navrhovatel [právnická osoba] se svým návrhem doručeným soudu dne 2.9.2014 domáhal vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady společnosti [Jméno advokátky C]. (dále jen „společnost“) konané dne 24.6.2014, neboť valná hromada společnosti se konala mimo její sídlo, a to v Brně, tj. 230 km od sídla společnosti. Místo konání valné hromady bylo vybráno naprosto nevhodně vhledem k minoritním akcionářům, kteří mají povětšinou místo trvalého bydliště v okolí místa sídla společnosti. Soud otázku místa konání valné hromady posoudil a dospěl k závěru, že volba [Anonymizováno], jako místa konání valné hromady, právo akcionářů účastnit se valné hromady nijak neomezovala a byla tak v souladu s ustanovením § 428 z.o.k. Soud proto návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení mimořádné valné hromady společnosti konané dne 24.6.2014 pro umístění valné hromady neshledal důvodným.

3. Podle soudu prvního stupně se navrhovatelé [Jméno navrhovatele] - navrhovatel ad b) a [Anonymizováno] – navrhovatel ad c) společným návrhem, doručeným soudu dne 22.9.2014, domáhali neplatnosti usnesení téže valné hromady, přijatým pod bodem 5. pořadu jednání, jímž byla schválena řádná účetní uzávěrka společnosti za rok 2013. Navrhovatelé k věci uvedli, že představenstvo předložilo valné hromadě ke schválení účetní uzávěrku, v jejíž příloze bylo uvedeno, že vzhledem ke ztrátám společnosti a její finanční situaci existuje nejistota ohledně budoucích podnikatelských aktivit společnosti a jejich udržení v dohledné budoucnosti, neboť jsou závislé na pokračující finanční podpoře majoritního akcionáře. Navrhovatelé dovodili, že pokud je uvedeno, že společnost nemůže nadále pokračovat ve vývoji činnosti, je nutné uvést návrhy nebo opatření na řešení situace, což příloha k účetní závěrce neobsahovala, a proto je v rozporu s § 39 odst. 14 vyhlášky č. 500/2002 Sb. Soud prvního stupně konstatoval, že platnost usnesení valné hromady se posuzuje podle obsahu protestu, který byl proti němu podán. V dané věci byly podány dva protesty, z nichž první byl neurčitý, když v něm uvedené „významné materiální nejistoty“ nebyly nijak specifikovány, aniž byly pro neschválení účetní závěrky uvedeny jiné důvody. Druhý z protestů se pak k účetní závěrce konkrétně nijak nevyjadřoval a pouze žádal, aby schvalována nebyla. Protože navrhovatelé ad b) a ad c) nespecifikovali konkrétní vady účetní závěrky a tvrzení, že v účetní závěrce nebyly přiměřeně zveřejněny údaje o existenci významné materiální nejistoty (105 000 000,- Kč zásob, které se však, pokud skutečně existovaly, týkaly již předchozích let) je jen obecné a nelze je podrobit přezkumu, dospěl soud prvního stupně k závěru, že schválením účetní závěrky, která byla řádně ověřena auditorem, nebyly porušeny právní předpisy ani stanovy společnosti, když nebylo prokázáno, ale ani tvrzeno, že by předmětné usnesení bylo v rozporu s dobrými mravy (což u schválení účetní závěrky v podstatě nepřichází v úvahu). Soud proto návrh navrhovatelů ad b) a ad c) na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady přijatého pod bodem 5. neshledal důvodným.

4. Navrhovatelé b), c) v rozsahu výroku I. podali proti usnesení soudu prvního stupně včasná odvolání - té jeho části, jíž nebyla vyslovena neplatnost usnesení valné hromady obchodní společnosti [Jméno advokátky C]. konané dne 24. 6. 2014, přijatého k bodu 5. pořadu jednání ve znění: Valná hromada schvaluje řádnou účetní závěrku za rok 2013 ve znění předloženém představenstvem (jak vyplývá z obsahu odvolání), včetně akcesorického náhradově nákladového výroku II. Účastnice podala odvolání jen proti náhradově nákladovému výroku II. usnesení soudu prvního stupně.

5. Protože proti usnesení soudu prvního stupně se kromě účastnice a navrhovatelů ad b), ad c), neodvolal navrhovatel ad a), a zároveň platí, že navrhovatelé nejsou v postavení nerozlučných společníků, není navrhovatel a) již účastníkem odvolacího řízení.

6. Ve společném podání - odvolání navrhovatelů ad b) a c), navrhovatel c) – [tituly před jménem] [Anonymizováno] /tj. původní navrhovatel ad c)/uvedl jako stěžejní odvolací námitku skutečnost, že vzhledem k existenci dvou rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, a to pod č.j. Nco 41/2016 – 33 a Nco 126/2016 – 50, ve kterých bylo rozhodnuto, že soudkyně Městského soudu v Praze paní [tituly před jménem] [Anonymizováno] je vůči navrhovateli c) podjatá, je dán důvod pochybovat o nepodjatosti soudkyně paní [tituly před jménem] [Anonymizováno] ve smyslu § 14 odst. 1 o.s.ř. Dle jeho názoru ve věci rozhodoval soudce, který měl být vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, a proto napadá předmětné usnesení odvoláním dle § 205 odst.2 písm. a) o.s.ř. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 27.5.2015 sp.zn. I. ÚS 1811/14, ve kterém akcentoval, že integrální součástí práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod je garance toho, aby ve věci rozhodoval nestranný soudce s tím, že dbát na dodržení nestrannosti je povinností soudců a nikoliv účastníků řízení. V další části odvolání navrhovatel b) uvedl, že ve svém protestu uvedl, že podle všech dostupných informací hrozí účastníku řízení úpadek. Tím měl na mysli, že existuje významná materiální nejistota v budoucí podnikatelské činnosti účastníka řízení. A z tohoto důvodu musí být svolána valná hromada k řešení této situace, čímž měl na mysli, že valná hromada musí projednat, jaká opatření byla přijata a jaké jsou návrhy k řešení této situace materiální nejistoty. Navrhovatel c) ve svém protestu jednoznačně uvedl důvod neplatnosti usnesení valné hromady, neboť nejsou přiměřeně zveřejněny údaje o existenci významné materiální nejistoty, a proto nelze považovat účetní závěrku za vypracovanou v souladu se zákonem. Dále bylo brojeno proti tomu, že soud prvního stupně vyložil ustanovení § 424 odst. 1 z.o.k. tak, že může posuzovat neplatnost usnesení valné hromady akciové společnosti pouze v rozsahu podaného protestu a to, co navrhovatelé uvedli v návrhu, ignoroval. Navrhli zrušit napadené usnesení a nařídit, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce.

7. Účastnice, jež napadla odvoláním jen náhradově nákladový výrok II., uvedla, že jí vzniklo právo na náhradu nákladů právního zastoupení částkou celkem ve výši 65.364,-Kč, když tyto náklady právního zastoupení odpovídají skutečně provedeným 18 úkonům právní služby podle § 9 odst. 4 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 3.100,-Kč, včetně 18 režijních paušálů po 300,-Kč., částce 2.964,-Kč cestovného a 2x 12 půlhodin po 100,-Kč za ztrátu času. Navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. tak, že navrhovatelé jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit účastnici, k rukám její právní zástupkyně, částku 65.364,-Kč.

8. V podání ze dne 16. 8. 2019, označeným jako „Návrh na záměnu účastníka řízení“ navrhovatel c) [tituly před jménem] [Anonymizováno] uvedl, že prohlašuje, že dne 16. 8. 2019 uzavřel s [tituly před jménem] [Anonymizováno] smlouvu o koupi cenných papírů č. [Anonymizováno], na základě které se navrhovatel c) [tituly před jménem] [Anonymizováno] převedl všechny akcie účastnice [Jméno advokátky C]., které vlastnil, na kupujícího [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Usnesením ze dne 10. března 2020 č.j. 7 Cmo 245/2018 – 2019 rozhodl Vrchní soud v Praze o tom, že „V řízení bude místo navrhovatele c) [tituly před jménem] [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], pokračováno s [tituly před jménem] [Anonymizováno], r. č. [RČ], bytem [adresa].“; toto usnesení nabylo právní moci dne 9. 4. 2020.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že ve věci rozhodoval soudce, u něhož lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, pročež je dán důvod pro zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně.

10. Pochybnost o nepodjatosti rozhodující soudkyně paní [tituly před jménem] [Anonymizováno] byla stěžejní odvolací námitka navrhovatele c), jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení napadeného usnesení v celém jeho rozsahu, pročež se odvolací soud se musel primárně vypořádat s touto námitkou.

11. Dle obsahu předloženého spisu, podáním ze dne 22. července 2015 vznesl navrhovatel c) [tituly před jménem] [Anonymizováno] námitku podjatosti soudkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno], jíž odůvodnil tím, že zmíněná soudkyně „si vytvořila vůči navrhovateli [tituly před jménem] [Anonymizováno] negativní emocionální postoj , neboť navrhovatel podal svým dopisem předsedovi Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 4.6.2014 podnět k prověření podezření, zda ze strany soudkyně paní [tituly před jménem] [Anonymizováno] nedošlo ke korupčnímu jednání. Navrhovatel tak učinil v rámci svých občanských povinností, neboť vláda ČR hlásá, že korupce je problémem s významným celospolečenským rozsahem.“ Soudkyně paní [tituly před jménem] [Anonymizováno], aniž by se postavila k věci profesionálně, že občan má občanskou povinnost, jakož i právo, takový podnět podat, se uchýlila k vyhrožování, že pokud bude stěžovatel jakkoli opakovat své podněty, obrátí se na orgány činné v trestním řízení. Takové vyhrožování vylučuje nepodjatost, neboť jak soudkyně sama napsala, tento podnět vnímala jako závažný a urážlivý. Podnět navrhovatele vnímala jako osobní újmu. Jedná se tak o vytvořený zjevně nepřátelský vztah vůči navrhovateli, cože je důvodem dle §14 odst .1 o.s.ř. k vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodnutí věci, neboť se zřetelem na její poměr k účastníku řízení je tu důvod pochybovat o její nepodjatosti.“

12. Soudkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] k námitce uvedla, že se podjatá necítí, avšak podezření z korupčního jednání, které nebylo navrhovatelem upřesněno, považuje i nadále za závažné a urážlivé, a trvá na tom, že bude-li je navrhovatel opakovat, obrátí se skutečně na orgány činné v trestním řízení. V podrobnostech odkázala na svá vyjádření ze dne 26.3.2014, 22.5.2014 a 13.6.2014 ve věci stížnosti navrhovatele vedené u tamního soudu pod Spr. 944/2014.

13. Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený přezkoumal námitku podjatosti vznesenou navrhovatelem c) dle § 14 a násl o.s.ř. a usnesením ze dne 14. srpna 2015 č.j. Nco 106/2015 – 46 rozhodl, že „Soudkyně Městského soudu v Praze [tituly před jménem] [Anonymizováno] není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 81Cm 203/2014.“

14. Proti tomuto usnesení byla podána ústavní stížnost, jíž Ústavní soud usnesením ze dne 30. listopadu 2015 sp.zn. III. ÚS 3396/15 odmítl. Ústavní soud v obecné rovině přitakal tvrzení, že „projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodována podjatým soudcem, který by měl být z rozhodování vyloučen. Bude-li však stěžovatel mít za to, že právě tak tomu v daném řízení bylo, resp. že meritorní rozhodnutí - jemu nepříznivé - bylo vydáno soudcem podjatým, nic mu nebude bránit, aby takové rozhodnutí ve věci samé napadl v rámci soustavy obecných soudů opravnými prostředky, které občanský soudní řád předvídá a které mu jsou - i ve vztahu k této námitce - k dispozici. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se nadále domnívat, že stav trvající protiústavnosti nebyl napraven, se může domáhat, aby Ústavní soud zasáhl. S ohledem na procesní situaci, v níž se věc nachází, Ústavnímu soudu nezbývá, než konstatovat, že ústavní stížnost byla podána předčasně, resp. že směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilé být předmětem ústavního přezkumu ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (shodně usnesení ze dne 14. října 2013 sp. zn. III. ÚS 2913/13, ze dne 28. listopadu 2013 sp. zn. III. ÚS 2884/13, ze dne 10. září 2015 sp. zn. III. ÚS 2458/15 či ze dne 30. září 2015 sp. zn. III. ÚS 2812/15).“ Shrnuto, Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost navrhovatele c) odmítl pro předčasnost, neboť námitka, že věc byla projednávána a rozhodována podjatým soudcem, který by měl být z rozhodování vyloučen, může stěžovatel uplatnit v rámci odvolání proti rozhodnutí ve věci samé, což občanský soudní řád předvídá.

15. Dle § 205 odst.2 písm. a) o.s.ř. odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že …rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce… Dle § 16b o.s.ř. usnesení nadřízeného soudu podle § 16 odst. 1 a 2 je závazné pro soud a pro účastníky řízení; ustanovení § 205 odst. 2 písm. a), § 219a odst. 1 písm. a), § 229 odst. 1 písm. e) a § 242 odst. 3 věta druhá tím nejsou dotčena.

16. Z citovaných ustanovení vyplývá, že námitka rozhodování podjatým soudcem je právně relevantním odvolacím důvodem proti meritornímu rozhodnutí, a je proto nutno ji přezkoumat, a to i tehdy, bylo - li již o vyloučení soudce z důvodu pochybnosti o jeho nepodjatosti rozhodováno nadřízeným soudem. Ostatně ke stejnému závěru jako odvolací soud dospěl v rámci svého rozhodování o předmětné ústavní stížnosti i Ústavní soud a ke stejnému závěru dospěla i odborná právní teorie. „Způsobilým odvolacím důvodem je vždy skutečnost, že je vyloučen soudce nebo přísedící, který napadené rozhodnutí vydal, nebo se na rozhodování věci podílel. Uplatnění této námitky nebrání ani to, že nadřízený soud ve smyslu § 16 odst.1 dříve /v průběhu řízení/ rozhodl, že stejný soudce nebo přísedící není vyloučen, neboť oprávnění odvolacího soudu posoudit tuto otázku není rozhodnutím nadřízeného soudu dotčeno (srov. § 16b a komentář k němu).“ – viz komentář k § 205 o.s.ř. in Drápal,L.,Bureš,J., a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1.vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1776 s., „Odvolací důvod spočívající v námitce rozhodování vyloučeným (podjatým) soudcem je vždy nutno přezkoumat bez zřetele na to, zda již o vyloučení soudce bylo či nebylo rozhodováno nadřízeným soudem.“ – viz komentář k § 205 o.s.ř. in Jirsa, J. a kol., Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha IV. § 201 – 250l občanského soudního řádu. Havlíček Brain team. Vydání první. 2015. To promítnuto do posuzované věci znamená, že se odvolací soud vznesenou námitkou podjatosti vůči ve věci rozhodující soudkyni [tituly před jménem] [Anonymizováno] musel zabývat i přesto, že její podjatost již posuzoval a rozhodoval o ní nadřízený soud výše citovaným usnesením.

17. Podle ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř. jsou z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni soudci, u kterých je důvod pochybovat o jejich nepodjatosti s ohledem na poměr k účastníkům řízení, k jejich zástupcům anebo k věci samé. Poměr konkrétního soudce k projednávaným věcem, k účastníkům těchto věcí a k jejich zástupcům je samozřejmě poměrem zcela subjektivním. Přesto okolnosti, pro které by měli být případně z projednávání a rozhodování věcí vyloučeni, musí mít povahu objektivních zjištění. Naproti tomu je nutno vzít také v úvahu, že nemusí být prokázáno, že jednotlivý soudce má zmíněný nepřípustný subjektivní poměr k věci, k účastníkům nebo k zástupcům. Postačuje, vyplývá -li ze zmíněných objektivních okolností důvodná pochybnost o nepodjatosti konkrétního soudce v jednotlivé projednávané věci.

18. Okolnosti, ke kterým se soudkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] vyjadřovala, nesvědčí o jejím nekorektním postupu a nejsou tedy s to založit důvodné podezření z jejího korupčního jednání. Navrhovatelovo podání je reakcí na jednání soudkyně za to, jak postupovala a rozhodla ve věci sp. zn. 81 Cm 204/2013. Pokud navrhovatel „poukazoval na korupci“ bez relevatních důvodů, nelze jeho podání hodnotit jinak, než že jeho účelem bylo dehonestovat osobu soudkyně.

19. Soudkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno], vystavená tomuto ataku, věcně na něj reagovala a uvedla věci na pravou míru. Pokud se však ohradila proti případnému dalšímu „podání“ navrhovatele tak, že se vyjádřila tím způsobem, že se obrátí na orgány činné v trestním řízení, pak uvedenou okolnost mohl navrhovatel c) zcela oprávněně vnímat ze strany soudkyně jako důvod, pro který lze pochybovat o její nepodjatosti. Reakce soudkyně spočívající v tom, že pokud navrhovatel učiní další podání, obrátí se ona na orgány činné v trestním řízení tak měl potenciál zabránit navrhovateli v jeho jednání resp. případném jednání a tudíž jeho jednání ovlivnit. Soud resp. jednání soudce však nesmí takovým způsobem ovlivňovat účastníky řízení. Sama dotčená soudkyně tento podnět vnímala jako závažný a urážlivý. To znamená, že se cítila uražena, tedy osobně zasažena. Jednání navrhovatele v ní vyvolalo subjektivní reakci, což je na straně jedné zcela logické a pochopitelné, z hlediska výše uvedeného posuzování podjatosti však tato subjektivní reakce nemůže překročit zákonný rámec resp. nevyústit v jednání, jež by mělo přinejmenším potenciál ovlivnit jeho procesní úkony resp. jednání v rámci soudního řízení.. Z toho je zřejmé, že jmenované skutečnosti jsou způsobilé – posuzováno z objektivního hlediska, založit důvodnou pochybnost o ne zcela nestranném vztahu soudkyně k danému účastníku řízení - navrhovateli. Lze proto uzavřít, že věc projednával a rozhodoval soudce, u něhož byl dán důvod pochybovat o jeho nepodjatosti s ohledem na poměr k účastníku řízení. Tato skutečnost – vada, je však sama o sobě zákonným důvodem pro zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí vydaného dotčenou soudkyní. Z tohoto důvodu bylo již bezpředmětné zabývat se věcně dalšími odvolacími námitkami.

20. Odvolací soud z uvedeného důvodu usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil podle § 219a odst. odst.1 písm. a) o.s.ř. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení dle ust. § 221 odst.1 písm. a) o.s.ř. a nařídil její projednání a rozhodnutí jiným samosoudcem téhož soudu dle ust. § 221 odst. 2 o.s.ř.

21. Pro úplnost odvolací soud dodává, že zbývající část výroku I. usnesení soudu prvního stupně zůstala odvoláním nedotčena (tj. ohledně zbývajících usnesení valné hromady předmětné společnosti, tedy vyjma usnesení přijatého k bodu 5. pořadu jednání), byť výrok soudu prvního stupně ve znění „Neplatnost hromady společnosti…“ je z hlediska určitosti chybný.