o zaplacení částky 8 468 600 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2023, č. j. 77 Cm 165/2020-48

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 8. 12. 2020 se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 8 468 600 Kč s (blíže specifikovaným příslušenstvím) do majetkové podstaty dlužnice označené v záhlaví tohoto usnesení (dále jen „dlužnice“). Žalobu odůvodnil tím, že je insolvenčním správcem dlužnice, na jejíž majetek je vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 8629/2018; dlužnice v období od července do prosince 2017 (dále jen „rozhodné období“) patřila do koncernu procesní a právní předchůdkyně žalovaného 3) (společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] - jako původního žalovaného 3), kam rovněž patřili (mimo jiné) žalovaní 1) a 2); žalovaní 1) a 2) obdrželi v průběhu rozhodného období od dlužnice specifikované množství oocytů, čímž se obohatily; pro posouzení pasivní legitimace žalovaného 3) je rozhodující fakticky vzniklé úhrnné obohacení celého koncernu (bez ohledu na dílčí plnění jednotlivým členům koncernu). Žalobce má za to, že pokud dlužnici neplynuly žádné prokazatelné výhody, jejichž formou by újma byla kompenzována, a dlužnice ani neobdržela adekvátní náhradu, zakládá tato skutečnost odpovědnost řídící osoby i dalších členů koncernu, přičemž dlužnici jednáním žalovaných vznikla újma ve smyslu § 71 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Újma byla konkrétně způsobena tím, že žalovaní 1) a 2) obdrželi od dlužnice v době od července 2017 do prosince 2017 oocyty, které byly odebrány dlužnicí, aniž by se za to dlužnici dostalo řádného plnění s tím, že část nároku ve výši 193 600 Kč představuje náklady na transport oocytů.

2. Žalovaní nárok uplatněný žalobou popřeli.

3. Podáním ze dne 9. 10. 2023 vzal žalobce žalobu zcela zpět. Zpětvzetí odůvodnil tím, že Vrchní soud v Praze svým rozhodnutím ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 4 Cmo 68/2023 potvrdil rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022, sp. zn. 74 Cm 28/2021, kterým zamítl žalobu proti členu statutárního orgánu žalovaných, [Anonymizováno] o náhradu škody z titulu porušení péče řádného hospodáře. Jedním z nároků uplatněných v daném řízení byla i škoda vzniklá odběrem oocytů.

4. Žalovaní se zpětvzetím vyslovili nesouhlas z důvodu, že Krajský soud v Ostravě přerušil řízení vedené pod sp. zn. 11 ICm 1855/2019 podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) do skončení tohoto řízení, neboť (podle předloženého usnesení ze dne 29. 3. 2022, č. j. 11 ICm 1855/2019-103) dospěl k závěru, že v tomto řízení je řešena otázka, která „bude mít vliv na zdejší probíhající řízení“. Žalovaní, resp. žalovaný 1) má proto zájem na projednání tohoto sporu.

5. Usnesením označeným v záhlaví soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 8 468 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 9. 12. 2017 do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku 163 805 Kč po právní moci usnesení, ve lhůtě stanovené insolvenčním soudem ve věci vedené pod sp. zn. KSOS 25 INS 8629/2018, k rukám [Jméno advokátky], advokátky. Výrokem III. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku 163 805 Kč po právní moci usnesení, ve lhůtě stanovené insolvenčním soudem ve věci vedené pod sp. zn. KSOS 25 INS 8629/2018, k rukám [Jméno advokátky], advokátky. Výrokem IV. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů řízení částku 163 805 Kč po právní moci usnesení, ve lhůtě stanovené insolvenčním soudem ve věci vedené pod sp. zn. KSOS 25 INS 8629/2018, k rukám [Jméno advokátky], advokátky.

6. V odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně uvedl, že žalobce se touto žalobou domáhal úhrady předmětné částky z důvodu, že se mu nedostalo spravedlivého protiplnění od ostatních členů holdingu za odebrané oocyty a jejich dopravu. V řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě se žalobce domáhá na žalovaném 1) určení, že platba dlužnice ze dne 6. 12. 2017 ve výši 10 842 000 Kč ve prospěch žalovaného 1) je vůči věřitelům insolvenčního řízení neúčinným právním jednáním. Žalovaný 1) v roce 2017 poskytl dlužnici celkem 20 půjček v částce 10 842 000 Kč, kdy žalovaný 1) byl osobu blízkou dlužnici. Konkrétní důvod přerušení řízení však usnesení insolvenčního soudu neobsahuje. Na základě uvedeného soud prvního stupně konstatoval, že předměty obou řízení spolu nijak nesouvisí, otázka, která by byla řešena v tomto řízení, není předběžnou otázkou ve vztahu k předmětnému incidenčnímu sporu. Z povahy tohoto řízení, kdy jde o žalobu na plnění, by ani vyřešení sporu nebylo předběžnou otázkou, kterou by si jiný soud v jiném sporu nemohl sám posoudit jako otázku předběžnou. Konečně i okruh účastníků obou řízení je odlišný. Soud prvního stupně tedy neshledal, že by důvody vyjádřené žalovanými v rámci nesouhlasu se zpětvzetím bylo lze považovat za vážné důvody. S ohledem na zpětvzetí žaloby, soud prvního stupně řízení postupem podle § 96 odst. 1, 3 o. s. ř. zastavil, neboť dospěl k závěru, že nesouhlas vyslovený žalovanými se zpětvzetím žaloby není důvodný. Výroky II., III. a VI. usnesení o náhradě nákladů jsou odůvodněny ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce zpětvzetím žaloby z procesního hlediska zavinil zastavení řízení a je proto povinen nahradit žalovaným účelně vynaložené náklady řízení z majetkové podstaty dlužnice.

7. Do tohoto usnesení, do všech jeho výroků podali žalovaní včasné odvolání s odůvodněním, že soud prvního stupně nesprávně posoudil vážnost důvodů s nesouhlasem žalovaných se zpětvzetím žaloby. Usnesení Krajského soud v Ostravě ze dne 29. 3. 2022, č. j. 11 ICm 1855/2019-103 je pravomocným soudním rozhodnutím, které vyjadřuje závěr ohledně toho, zda se v řízení vedeném u soudu prvního stupně řeší otázka podstatná pro řízení u Krajského soudu v Ostravě. S ohledem na to, že se jedná o řízení s totožnými účastníky, je výrok usnesení Krajského soudu v Ostravě závazný i pro soud prvního stupně. Soud prvního stupně proto nemohl dospět k jinému závěru o této otázce. Za situace, kdy usnesení Krajského soudu v Ostravě finálně vyřešilo otázku, zda se v řízení u soudu prvního stupně řeší otázka podstatná pro rozhodování krajského soudu, je postaveno na jisto, že žalovaní mají závažný důvod se zastavením řízení nesouhlasit. Soud prvního stupně navíc nevzal v úvahu obsah vyjádření ze dne 5. 10. 2020 a navazujícího podání ze dne 30. 8. 2021, které mají charakter změny podané žaloby ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě. V uvedených podáních totiž sám žalobce bere zpět a nahrazuje svá původní tvrzení, že v odpůrčí žalobě jde o vrácení půjček (přesněji zápůjček) peněžních prostředků, ale argumentuje, že se jedná o neoprávněné vrácení plateb za oocyty dodané mezi stranami. Tento fakt však soud prvního stupně zcela opominul. Navrhli proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobce se k odvolání vyjádřil podáním ze dne 14. 11. 2023, v němž uvedl, že řízení u Krajského soudu v Ostravě je řízením o odpůrčí žalobě, v níž je žalovaným pouze žalovaný 1). V tomto řízení jde o zaplacení peněžité částky, žalovaní jsou tři subjekty a právní základ je naprosto odlišný. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že ačkoliv odvolání žalovaných důvodné není, je nutné napadené usnesení v nákladových výrocích II. až IV. zčásti změnit.

10. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít dle řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

11. Podle ustanovení § 96 odst. 2 věty první o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

12. Podle ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.

13. Podle ustanovení § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

14. Podle ustanovení § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

15. Řízení před civilními soudy je ovládáno zásadou dispoziční. Žalobce je „pánem sporu“ (dominus litis) a záleží výhradně na něm, zda bude řízení zahájeno, čeho se v něm bude domáhat a zda řízení bude pokračovat, nebo zda vezme žalobu zpět. Široké možnosti svobodné dispozice nejen předmětem řízení a různými prostředky soudní ochrany, ale také volné nakládání s řízením jako takovým musí zůstat procesním stranám zachovány, nemá-li civilní proces nabýt charakter autoritativní instituce, jež není podstatně ovlivňována svobodnou vůlí stran. Tak jako je procesní strana oprávněna volně rozhodnout, zda podá či nepodá žalobu, stejně má právo rozhodovat o tom, zda ji vezme zpět, uzavře soudní smír, či uzná nárok žalobce. Účel civilního procesu lze charakterizovat nejen na úrovni ochrany subjektivních práv, ale také na objektivní úrovni ochrany právního (soukromoprávního) řádu. Výkon soudnictví je realizací jedné z důležitých funkcí státu, zájem na řádném výkonu soudnictví a na plnění jeho úloh je zájmem veřejným a realizuje se prostřednictvím veřejnoprávních institucí. Ochrana soukromoprávního řádu se však nemůže uskutečňovat jeho autoritativní, nucenou kontrolou či vynucováním plnění subjektivních povinností bez ohledu na stanovisko a vůli subjektů oprávněných. Plně záleží na tom, zda tyto subjekty samy o ochranu požádají a v jakém rozsahu tak učiní. Ochrana právního řádu se nemůže uskutečňovat jinak než v mezích civilního soudního řádu a civilního procesu, ovládaného zásadou dispoziční, zásadou projednací, zásadou rovnosti stran a dalšími zásadami, upravujícími průběh civilního řízení. Veřejný zájem na ochraně soukromoprávního řádu nelze tedy realizovat jinak než uspokojením individuálních, soukromých zájmů fyzických a právnických osob na poskytnutí ochrany jejich subjektivním právům. Naopak zase těmto soukromým zájmům nelze poskytnout ochranu jinak než realizací veřejného zájmu na výkonu soudnictví, založeného na úplném a pravdivém zjišťování sporných skutečností. Znamená to, že veřejný zájem, realizovaný cestou uspořádání pravidel pro uplatňování soukromých práv v procesním předpise (občanském soudním řádu) nemůže potlačovat nebo být vykládán tak, že by omezoval právo petiční nebo dispoziční, jež je právě výrazem ochrany soukromých práv (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1493/2006).

16. Vážné důvody, které opodstatňují nesouhlas se zpětvzetím návrhu, zpravidla spočívají v tom, že žalovaný nebo jiný účastník řízení má právní nebo jiný (morální, procesně ekonomický apod.) zájem na tom, aby o návrhu bylo meritorně rozhodnuto. Vážný důvod k nesouhlasu se zpětvzetím návrhu má žalovaný (jiný účastník) v řízení, které mohlo být zahájeno i na jeho návrh (např. v řízení o vypořádání společného jmění manželů), nebo také tehdy, jestliže dokazování ve věci postoupilo tak daleko, že lze očekávat rozhodnutí soudu a navrhovatel (žalobce) se zpětvzetím návrhu snaží zmařit vydání již očekávaného a pro něj nepříznivého rozsudku, vše za předpokladu, že nedošlo k platnému mimosoudnímu vyřešení věci dohodou účastníků. To, že má vážné důvody, tvrdí a prokazuje ten, kdo se zpětvzetím návrhu nesouhlasí. Tato osoba také nese pro ni nepříznivé následky vyplývajícího z toho, že vážné důvody přes výzvu soudu netvrdila nebo neprokázala (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 425). Zákon blíže nestanoví, co lze za vážné důvody na straně druhého účastníka považovat. S přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu a k povaze uplatňovaného nároku je proto třeba vždy zvážit, zda nesouhlas se zpětvzetím žaloby je založen na právním či jiném (např. morálním, procesně ekonomickém apod.) zájmu žalované strany, odůvodňujícím požadavek, aby o žalobě bylo meritorně rozhodnuto i přes nedostatek vůle žalobce (osoby oprávněné jinak disponovat návrhem na zahájení řízení) a pokračovat ve sporu. V tzv. sporném řízení je tento zájem zpravidla dán, jde-li o řízení, jež mohlo být zahájeno i na návrh žalovaného a jehož výsledkem je rozhodnutí mající povahu tzv. iudicium duplex (např. řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví), nebo tehdy, má-li meritorní rozhodnutí význam pro právní postavení žalované strany. To však platí pouze za předpokladu, že dosud nedošlo k platnému mimosoudnímu vyřešení věci dohodou účastníků či k dobrovolnému splnění uplatněného nároku žalovaným (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 1507/2011).

17. Vážné důvody pro nesouhlas se zpětvzetím podle odvolacího soudu v dané věci dány nejsou. Důvodem nesouhlasu nemůže být přerušení řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 1855/2019, v němž se žalobce domáhá na žalovaném 1) určení, že platba dlužnice ze dne 6. 12. 2017 ve výši 10 842 000 Kč ve prospěch žalovaného 1) je vůči věřitelům insolvenčního řízení neúčinným právním jednáním, neboť předměty obou řízení spolu nijak nesouvisí. Předmětem tohoto incidenčního sporu je nárok na určení neúčinnosti právního jednání, tedy nárok jiný než nárok na plnění uplatněný v tomto řízení. Otázka, která by byla řešena v tomto řízení, není předběžnou otázkou ve vztahu k danému incidenčnímu sporu. Konečně i okruh účastníků obou řízení je odlišný. Z uvedeného je patrné, že odůvodnění vážného nesouhlasu žalovaných se zpětvzetím žaloby nepředstavuje vážný důvod ve smyslu § 96 odst. 3 o. s. ř., který by měl popřít dispoziční zásadu tohoto civilního řízení a postavení žalobce jako pána sporu.

18. K odvolací námitce žalovaných, že „za situace, kdy usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2022, č. j. 11 ICm 1855/2019-103 finálně vyřešilo otázku, zda se v řízení u soudu prvního stupně řeší otázka podstatná pro rozhodování krajského soudu, je postaveno na jisto, že žalovaní mají závažný důvod se zastavením řízení nesouhlasit,“ odvolací soud uvádí, že vážný důvod pro nesouhlas se zpětvzetím žaloby je odlišným institutem od otázky, která může mít význam pro rozhodnutí soudu ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zvažováno především z hlediska hospodárnosti řízení (např. aby v souběžně vedených řízeních nedocházelo k opakovanému provádění stejných důkazů apod.). Naproti tomu vážné důvody, které opodstatňují nesouhlas se zpětvzetím návrhu, zpravidla spočívají v tom, že žalovaný nebo jiný účastník řízení má právní nebo jiný (morální, procesně ekonomický apod.) zájem na tom, aby o návrhu bylo meritorně rozhodnuto. Tyto dva instituty nelze v žádném případě směšovat, neboť směřují k jinému účelu. Proto předmětná odvolací námitka žalovaných není důvodná. Rovněž odvolací námitka žalovaných, že výrok usnesení Krajského soudu v Ostravě je závazný i pro soud prvního stupně, a proto soud prvního stupně nemohl dospět k jinému závěru o této otázce, je nedůvodná, neboť závazným pro soud prvního stupně by byl podle § 159a odst. 1 o. s. ř. pouze výrok rozsudku, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé, případně za použití § 167 odst. 2 o. s. ř. i výrok usnesení, pokud by se týkalo projednávání předmětné věci. Tak tomu však v dané věci nebylo, neboť usnesení se týkalo jiné věci a jiného okruhu účastníků. Proto není opodstatněná ani odvolací argumentace žalovaných, že soud prvního stupně nevzal v úvahu obsah vyjádření ze dne 5. 10. 2020 a navazujícího podání ze dne 30. 8. 2021, které mají charakter změny podané žaloby ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, neboť se nejedná o výrok rozhodnutí soudu.

19. Vzhledem k tomu, že vážné důvody pro nesouhlas se zpětvzetím podle odvolacího soudu dány nejsou, shledal odvolací soud postup soudu prvního stupně, kterým zastavil řízení pro zpětvzetí žaloby, správným.

20. Soud prvního stupně rozhodl sice správně i o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., neboť žalobce vzal žalobu zpět a z procesního hlediska tak zavinil, že řízení muselo být zastaveno, tyto i správně vyčíslil (zde odvolací soud plně odkazuje na vyčíslení náhrady nákladů řízení v napadeném usnesení), avšak nesprávně určil pariční lhůtu podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když ustanovení § 203 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) se v dané věci neuplatní.

21. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

22. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. napadené usnesení změnil ve výroku II. tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku 163 805 Kč k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, ve výroku III. tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku 163 805 Kč k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení a ve výroku IV. tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů řízení částku 163 805 Kč k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení; ve výroku I. odvolací soud s poukazem na výše uvedené podle ustanovení § 219 o. s. ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný. Za situace, když žalobci žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.