o neplatnosti usnesení členské schůze účastníka, o odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. července 2019, č. j. 74 Cm 15/2019-31

1. Shora označeným usnesením (dále též „předmětné usnesení“) Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) určil, že je usnesení členské schůze [Anonymizováno] (dále též „účastník“), konané dne 12. 11. 2018 pod bodem 10., v části týkající se rozpočítávání záloh režijních nákladů, které umožňuje rozpočítávání úhrad záloh režijních nákladů členům družstva podle jednotek, garáž 30 % (dále též „předmětné rozhodnutí“), neplatné (výrokem I.), a účastníku uložil povinnost nahradit navrhovateli náklady řízení ve výši 2 000 Kč (výrokem II.).

2. Dovodil, že předmětné rozhodnutí bylo přijato, neboť bylo patrno, že členská schůze účastníka si byla vědoma toho, o čem hlasuje, jakož i obsahu navrženého usnesení. Účastník převedl byty a garáže do vlastnictví svých členů, kteří splácí úvěr, za nějž byl bytový dům pořízen. Byty a garáže tedy již nespravuje, pročež nemá důvod k tomu, aby podle rozsahu vlastnictví členů stanovil výši příspěvku na správu jejich majetku, kterou nevykonává. Činnost vykonávaná účastníkem, což je správa úvěru (který splácí členové družstva jednou částkou, a to bez ohledu na to, zda splácí pouze byt nebo byt i garáž) a správa kotelny a přilehlých pozemků, neodůvodňuje stanovení výše poplatků za správu podle majetku členů a může být stanovena pouze podle jediného kritéria, kterým je účast v družstvu. Rozhodnutí členské schůze, které nerespektuje účast člena v družstvu jako základ pro výpočet platby člena na administrativní náklady, je tudíž v rozporu se zákonem, konkrétně s § 525 zákona č. 90/2012 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2020, o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), a ustanovením článku 8. 1. stanov. Je tedy neplatné. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Proti oběma výrokům předmětného usnesení podal účastník odvolání. Namítá, že navrhovatel jako jediný relevantní a včasný právní důvod neplatnosti uvedl rozpor předmětného rozhodnutí s dobrými mravy. Soud prvního stupně je proto nebyl oprávněn hodnotit jako neplatné pro rozpor se zákonem a stanovami, resp. nebyl oprávněn vycházet i z podání navrhovatele doručeného soudu až po uplynutí prekluzivní lhůty 3 měsíců k podání návrhu ve věci samé, které obsahuje další tvrzené důvody neplatnosti. V odůvodnění předmětného usnesení pak absentuje jakékoli hodnocení ve vztahu k navrhovateli tvrzenému porušení jeho práv právě s ohledem na rozpor s dobrými mravy. Celý spor je veden toliko o částku 540 Kč, kterou navrhovatel odmítá platit. Účastník nadále disponuje majetkem – pozemky a kotelnou, která obsluhuje dodávky tepla pro všechny jednotky v domech v [Anonymizováno] a účastník rozpočítává vlastníkům jednotek i náklady spojené s poskytováním tepla (dle výměr jednotek), jakož i spravuje dlouhodobý peněžní úvěr (který účastník splácí bance), s jehož vedením vznikají při rozúčtování náklady. Tyto náklady byly obsahem předmětného rozhodnutí. Účastník nabídl soudu prvního stupně doložení dokladů souvisejících s náklady na vedení úvěru, o nichž však soud nerozhodl. Úvaha soudu o tom, že pokud má každý člen účastníka jeden družstevní podíl, nemůže na poplatcích hradit jinou než stejnou část jako každý jiný člen, založila absurdní koncept pohledu na práva a povinnosti členů družstva. I v účastníku je běžné, že jeden člen postupně koupil více družstevních podílů, čímž došlo k jejich spojení v jeden, a v konečném důsledku je dnes vlastníkem i více bytů i garáží. Členy účastníka jsou i osoby, které mají ve vlastnictví různě velké byty. Rozdíly v historicky placených dalších členských vkladech se odvíjely i od toho, jak velký byt nebo garáž ten který člen užíval. Jediná historická a zákonná rovnost je či byla stanovena v případě úhrady základního členského vkladu při vzniku družstva. Účastník nezná právní úpravu, která by družstvu zakazovala neužít svých vědomostí o rozsahu vlastnictví jednotlivých členů, které má z doby, kdy byl vlastníkem objektu a vymezil jednotky, které převedl do vlastnictví členů. Je navrhována změna předmětného usnesení a zamítnutí návrhu, a pokud by je odvolací soud shledal nepřezkoumatelným a současně by dospěl k názoru, že je třeba doplnit dokazování, je navrhováno jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Navrhovatel odvolání neshledává důvodným a navrhuje potvrzení předmětného usnesení jako správného. Návrh ve věci samé byl z jeho strany dostatečně specifikován, včetně důvodů, proč požaduje jeho zrušení. Jedním z hlavních cílů sporu je získat ze strany soudu názor jako precedens k postupu pro rozúčtování nákladů mezi družstevníky. Podle stanov účastníka je posuzovaná položka pouze zálohová a částka se při vyúčtování může vyšplhat na násobky. Náklady účetnictví na splátky úvěrů korelují nejvíce s výší základního členského vkladu, protože ten je stejný na byt, byt a garáž a na samostatnou garáž. Podstatou režijních nákladů je, že nejdou přiřadit a vyúčtovat přímo žádnému subjektu. Žádná kompetence orgánu družstva pak nebyla soudem porušena. Předmětné rozhodnutí obchází kogentní ustanovení § 587 a § 588 z. o. k. a ujednání článku 21 odst. 3 stanov, jakož je i v rozporu se zákonem o účetnictví a jeho prováděcí vyhláškou.

5. Odvolací soud přezkoumal předmětné usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb. v platném znění, o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)], a odvolání shledal důvodným.

6. Podle § 663 odst. 1 z. o. k. každý člen družstva, člen představenstva nebo kontrolní komise nebo likvidátor se mohou dovolávat neplatnosti usnesení členské schůze podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami. Bylo-li rozhodnuto mimo členskou schůzi, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle § 652 až 655.

7. Podle § 644 odst. 1 z. o. k. členská schůze je schopna se usnášet, pokud je přítomna většina všech členů majících většinu všech hlasů, nevyžaduje-li tento zákon nebo stanovy účast členů majících vyšší počet hlasů. Podle § 645 z. o. k. členská schůze se usnáší většinou hlasů přítomných členů, nevyžaduje-li tento zákon nebo stanovy vyšší počet hlasů. Podle § 656 písm. t) z. o. k. členská schůze rozhoduje o dalších otázkách, které zákon nebo stanovy svěřují do její působnosti.

8. Podle § 258 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. v platném znění, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.

9. Odvolací soud částečně zopakoval dokazování čtením rozhodných listinných důkazů (§ 213 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.), jakož i zjistil, jaké skutečnosti jsou mezi účastníky nesporné a takto má [nad rámec skutkového stavu, jinak správně zjištěného soudem prvního stupně, z něhož odvolací soud vychází a na nějž odkazuje (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002)] za zjištěné tyto dílčí, rozhodné skutečnosti: skutečnost, že dne 12. 11. 2018 bylo na členské schůzi účastníka přítomno 71 členů z celkového počtu 105 členů, s počtem hlasů 67,61 % z celkového počtu (všech hlasů členů účastníka), má odvolací soud za zjištěné ze zápisu z této schůze. Skutečnost, že na této schůzi byly přijaty stanovy účastníka (dále též „předmětné stanovy“), má soud za zjištěné z bodu 5 tohoto zápisu (ve spojení s bodem 5 pozvánky na tuto schůzi, kde je tento bod vymezen jako Projednání a schválení předloženého návrhu Stanov [Anonymizováno]), z něhož je zřejmé, že pro přijetí stanov hlasovalo 69 členů. Skutečnost, že na téže schůzi bylo poté přijato i předmětné rozhodnutí, má soud za zjištěné z bodu 10. zápisu z této schůze (ve spojení s bodem 10 pozvánky na tuto schůzi, kde je tento bod vymezen jako Informace o tvorbě návrhu nákladů na režii, schválení nákladů na režii na rok 2019, viz příloha 2 včetně odsouhlasení způsobu plateb formou záloh. Režijní náklady jednotky garáž 30% bytové jednotky), z něhož je zřejmé, že pro přijetí tohoto usnesení (dle bodu 10 pozvánky) hlasovalo 69 členů a proti byli 3, včetně navrhovatele.

10. Z článku 12 odst. 2 písm. b) předmětných stanov má odvolací soud za zjištěné, že člen má za podmínek stanovených právními předpisy a stanovami zejména povinnosti: platit družstvu úhrady stanovené orgány družstva, spojené se správou a údržbou majetku družstva, vč. nákladů na opravy, modernizace a rekonstrukce nemovitého majetku družstva a příspěvky na tvorbu dlouhodobého finančního zdroje na opravy a investice tohoto majetku družstva, a to měsíčně vždy do 20. kalendářního dne v příslušném měsíci. Z článku 17 odst. 2) písm. f), k), a odst. 12), 13) předmětných stanov má odvolací soud dále za zjištěné, že do působnosti členské schůze patří zejména schvalovat výši úhrad členů na činnost družstva a stanovit výši poplatků za úkony prováděné družstvem z podnětu či ve prospěch jednotlivého člena [písm. f)] a stanovit pravidla pro určení výše úhrad člena družstva a pro jejich placení a vyúčtování [písm. k)], jakož i to, že členská schůze je schopna se usnášet, pokud je přítomna většina všech členů majících většinu všech hlasů, nevyžaduje-li zákon nebo stanovy účast členů majících vyšší počet hlasů [odst. 12)], a to, že pro platnost usnesení členské schůze se vyžaduje souhlas většiny hlasů přítomných členů [odst. 13)]. Z obsahu pozvánky na členskou schůzi má odvolací soud dále za zjištěné, že pod bodem 13. byl její program vymezen takto: schválení odměn představenstva, revizní komise a obsluhy kotelny na rok 2019, viz. Příloha č. 3. Z přílohy č. 2 této pozvánky má odvolací soud za zjištěné, že obsahuje vymezení nákladů na režii BD – rok 2019 v částce 115 672 Kč, jež sestává z výdajů na účetnictví, právní služby, pojištění atd., a z přílohy č. 3 této pozvánky pak to, že obsahuje vymezení nákladů na odměny za rok 2019 v celkové částce 315 524 Kč, označené souhrnně jako Celkem osobní náklady BD. Z předpisu plateb [Anonymizováno] na rok 2019 (ze dne 14. 12. 2018) má odvolací soud za zjištěné, že navrhovateli byl účastníkem předepsán roční náklad režie vč. osob. nákl. v Kč v částce 2 844 Kč celkem, ze které připadá 2 304 Kč na byt a 540 Kč na garáž. Na základě shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že ke dni 12. 11. 2018 účastník vlastnil maximálně 1 garáž, jakož i to, že původně vlastnil 42 garáží, které převedl.

11. K obsahu těchto listinných důkazů, z nichž vycházejí dovozená skutková zjištění, nebylo ze strany účastníků řízení vzneseno jakýchkoliv připomínek, které by neumožňovaly jejich dovození.

12. Obsahem předmětného rozhodnutí je posouzení platnosti usnesení členské schůze účastníka (§ 663 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 258 odst. 1 o. z.) v části týkající se odsouhlasení způsobu plateb formou záloh v roce 2019, nikoliv v části, ve které byly schváleny náklady na režii na rok 2019, neboť v tomto rozsahu nebylo usnesení napadeno návrhem na posouzení jeho neplatnosti (podání takové návrhu nebylo tvrzeno ani zjištěno), pročež jde o usnesení v této části platné (§ 663 odst. 2 z. o. k.; usnesení je určité, což je zřejmé z toho, že výše schválených nákladů byla přílohou pozvánky na tuto schůzi, jeho řádné přijetí bude odůvodněno níže). Třebaže obě tyto části byly přijaty formálně v rámci jednoho rozhodnutí, materiálně jde o usnesení dvě, od sebe oddělitelné, pročež je částečný přezkum přípustný (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4499/2015, mutatis mutandis).

13. Posuzované platby spadají pod rámec plateb spojených se správou a údržbou majetku družstva, které je člen povinen družstvu platit na podkladě čl. 12 odst. 2 písm. b), čl. 17 odst. 2 písm. f), k) stanov účastníka a § 656 písm. t) z. o. k. Nejde tedy o plnění uhrazovací povinnosti dle § 587 z. o. k. či dle čl. 21 odst. 4 předmětných stanov, jak se domnívá navrhovatel (neboť posuzované platby nejsou ve stanovách vázány na úhradu ztráty družstva, vykázané v účetní závěrce; shodně Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, marg. č. 587 1), nýbrž o povinnost k plnění nákladů na běžný provoz účastníka, jež je ukládaná na základě stanov. Úpravu financování běžné činnosti družstva v rámci stanov lze přitom pokládat za úpravu obvyklou.

14. Předmětné rozhodnutí, schválení nákladů na režii na rok 2019, stejně jako předtím předmětné stanovy, byly schváleny potřebným počtem členů účastníka pro jejich přijetí (tj. většinou hlasů přítomné většiny členů dle čl. 17 odst. 12, 13 stanov a § 644 – 645 z. o. k.). Obsah předmětného rozhodnutí je, navzdory ne zcela pregnantnímu jazykovému vyjádření, určitý, což je zřejmé zejména ve spojení s programem členské schůze, který je (jako předmět hlasování) v bodě 10 z tohoto hlediska dostatečně vymezen [jestliže k datu konání členské schůze účastník vlastnil maximálně 1 garáž s tím, že původně vlastnil 42 garáží, které byly převedeny do vlastnictví, pak měl každý člen účastníka ve smyslu § 4 odst. 2 o. z. relevantní vědomost (srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3583/2020), jaká je podstata klíče rozpočítávání, tj. že vlastník jednotky (bytu) platí 100 % a vlastník garáže platí 30 %].

15. Členská schůze účastníka byla oprávněna přijmout předmětné rozhodnutí v přijatém znění. Kategorický závěr soudu prvního stupně o tom, že způsob plateb může být učiněn jenom podle výše účasti člena družstva v účastníku, totiž není správný, protože nemá oporu v z. o. k. a ani v jiném právním předpise. Jinak řečeno, stanovit tento způsob tak, že vlastník jednotky (bytu) platí 100 % a vlastník garáže platí 30 %, není protiprávní.

16. Závěru o jeho přijetí pak není na překážku ani navrhovatelem tvrzený odchylný průběh diskuse a hlasování o něm, neboť v rozsahu zjištění obsahu jeho přijetí (tj. že bylo přijato ve znění jeho vymezení pod bodem 10 pozvánky] navrhovatel co do věcného rozsahu jiné tvrzení nenabídl (tj. tvrdí, že bylo hlasováno o bodu 10 programu po dotazu ve znění: kdo souhlasí s bodem 10 s platbou záloh, zúčtovatelných záloh a na garáž 30%).

17. Předmětné rozhodnutí, kterým je výše platby vázána na vlastnictví jednotky nebo vlastnictví garáže, není nijak diskriminační nebo v rozporu s dobrými mravy.

18. Je tomu tak především proto, že se týká jednorázového období roku 2019, které již uplynulo, v němž byla výše nákladů na režii platně schválena (tj. v částce 115 672 Kč), pročež je jeho dopad do poměrů členů družstva, včetně navrhovatele, zcela zanedbatelný. To vylučuje úvahu o diskriminaci nebo rozporu s dobrými mravy.

19. Tento závěr je zřejmý z toho, že při počtu 105 členů účastníka je po vydělení celkové platně schválené částky nákladů ve výši 115 672 Kč tímto počtem zřejmé, že na 1 člena připadá částka 1 102 Kč ročně, tj. 91,80 Kč měsíčně. I kdyby byl tento orientační výpočet modifikován tak, že při témže výdajovém rámci 115 672 Kč by vlastníci garáží platili o 30 % více než vlastníci jednotek, stále by šlo o částku evidentně bagatelní. V této souvislosti není podstatné, že účastník prostřednictvím předpisu plateb [Anonymizováno] na rok 2019 (datované dnem 14. 12. 2018) předepsal navrhovateli až následně (tj. po přijetí předmětného rozhodnutí) k úhradě roční náklad v celkové výši 2 844 Kč (z něhož připadá na byt 2 304 Kč a na garáž 540 Kč), neboť tyto částky zahrnují i osobní náklady (jež však byly předmětem usnesení členské schůze zařazené pod bodem 13 programu) a obsahem předmětného rozhodnutí a tudíž ani jeho přezkumu nejsou.

20. Ustálené soudní praxi odpovídá, že např. v poměrech společenství vlastníků (§ 1194 an. o. z.) takto nízká částka vůbec nezakládá důvod k přezkumu platnosti rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016). Z principu proporcionality jako obecné zásady právní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2516/2009, nebo ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 27 ICdo 62/2017, či nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03) je případné dovodit, že při minimálním, málo intenzivním konfliktu rozhodnutí orgánu účastníka s dílčím členským právem musí člen vzít v úvahu, že do navrhovatel vstoupil dobrovolně a že součástí vnitrodružstevní demokracie je též podrobení se rozhodnutí jeho orgánu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2304/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. usnesení 27 Cdo 192/2018).

21. Předmětné rozhodnutí neporušuje ani žádné účetní předpisy, neboť ty, včetně schválení účetní závěrky, nejsou jeho obsahem. Úkolem soudu pak není provádět výklad právního přepisu nad rámec předmětu věci, resp. bez dalšího vytvářet výklad precedenční, který by mohl být význam pro postup účastníka v budoucnu.

22. Předmětné rozhodnutí je tudíž platné a odvolání účastníka v důsledku důvodné, byť ne v části, ve které je namítáno, že soud měl přezkoumat předmětné rozhodnutí jen z hlediska dobrých mravů. Je tomu tak proto, že pro předmět řízení je podstatné skutkové vymezení nároku, nikoliv jeho právní kvalifikace, která, je-li přesto účastníkem uvedena, není pro soud závazná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 22. 12. 1972, sp. zn. 5 Cz 30/72, nebo ze dne 9. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2400/2010).

23. Usnesení členské schůze účastníka [Anonymizováno], konané dne 12. 11. 2018 pod bodem 10., v části týkající se rozpočítávání záloh režijních nákladů, které umožňuje rozpočítávání úhrad záloh režijních nákladů členům družstva podle jednotek, garáž 30 %, je tudíž platné.

24. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. změnil a rozhodl, tak, že návrh zamítl.

25. O nákladech řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. (a § 1 odst. 3, 4 z. ř. s.), protože účastník byl v řízení před oběma stupni plně úspěšný. Navrhovatel je proto povinen zaplatit mu náklady řízení spočívající v nákladech jeho právního zastoupení za 6 úkonů právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“), a to 1x za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2x za písemné podání (vyjádření) ve věci samé (k předchozím vyjádřením navrhovatele) ze dne 12. 3. 2019 a ze dne 30. 4. 2019 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 2x za účast na jednání soudu ve dnech 12. 7. 2019 a 30. 4. 2021 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT a 1x za podané odvolání ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. k) AT, ve výši 3 100 Kč za každý z těchto úkonů, určené na podkladě § 9 odst. 4 písm. c) AT z tarifní hodnoty 50 000 Kč (což je opodstatněno typovou obtížností posuzované věci, jež se projevuje ve stanovení věcné příslušnosti podepsaného soudu k jejímu projednání), ve spojení s § 7 bodem 5 AT, a dále v paušální náhradě za každý z těchto úkonů právní služby ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Celkem náleží účastníkovi 26 684 Kč [(6x 3 100 Kč + 6x 300 Kč) + 21% DPH, neboť zástupcem účastníka je advokát, který je společníkem právnické osoby ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., jež je plátcem této daně (s účinností od 2. 1. 2007, jak bylo zjištěno z osvědčení k této dani) + 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek za podané odvolání].