o zrušení obchodní společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, k odvolání účastníka 3) proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. března 2024, č. j. 37 Cm 130/2023-48,

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zrušil společnost [Jméno navrhovatele A]. (dále jen „společnost“). Výrokem II. nařídil její likvidaci, výrokem III. jmenoval likvidátorem společnosti [tituly před jménem] [Anonymizováno], IČO [IČO], sídlem [adresa], výrokem IV. uložil společnosti povinnost zaplatit na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (na tam specifikovaný účet) a výrokem V. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně vyplývá, že dne 30. ledna (správně 30. srpna – pozn. odvolacího soudu) 2023 byl s odkazem na ustanovení § 238 odst. 5 písm. a), odst. 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), podán návrh na zrušení společnosti s likvidací, neboť společnost neprovádí žádnou ekonomickou činnost, o čemž svědčí jednak skutečnost, že společnost nepodává od roku 2014 daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob (poslední daňové přiznání bylo podáno za zdaňovací období roku 2013), jakož i to, že místní šetření k ověření ekonomické činnosti společnosti bylo neúspěšné, sídlo společnosti zapsané v obchodním rejstříku neodpovídá skutečnosti, společnost se na uvedené adrese nenachází, je nekontaktní; společnost rovněž nezakládá do sbírky listin dokumenty, jak jí ukládá § 72 odst. 1 ve spojení s § 66 písm. c) zákona č. 304/2013 Sb., od veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“). Soud prvního stupně společnost usnesením ze dne 13. září 2023, č.j. 37 Cm 130/2023-22, vyzval, aby odstranila důvody pro její zrušení s likvidací. Ve stanovené 30 denní lhůtě (a ani později) společnost důvody pro její případné zrušení a nařízení likvidace neodstranila. Soud prvního stupně z výpisu z obchodního rejstříku společnosti ověřil, že společnost vznikla 16. května 1991, do sbírky listin účetní závěrky nezakládá. Poslední daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob bylo podáno za zdaňovací období roku 2013.

3. Soud prvního stupně se nejprve zabýval otázkou právního zájmu navrhovatele na podaném návrhu a dospěl k závěru, že navrhovatel právní zájem na zrušení společnosti s likvidací má; svědčí mu aktivní legitimace k podanému návrhu. Je tomu tak proto, že navrhovatel jakožto správce daně není povinen soudu osvědčit právní zájem na zrušení právnické osoby a nařízení její likvidace, což se výslovně podává z ustanovení § 238 odst. 5 písm. a) ve spojení s odst. 6 daňového řádu, které výslovně zakotvilo věcnou legitimaci správce daně k podání návrhu na zrušení společnosti. Zbavuje tak správce daně jako navrhovatele povinnosti osvědčit soudu právní zájem na zrušení právnické osoby a nařízení její likvidace. S odkazem na § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, § 168 odst. 1, § 169 odst. 1 a § 172 odst. 1 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), pak soud prvního stupně na základě výše uvedených skutečností dovodil, že společnost dlouhodobě nevyvíjí žádnou činnost, je nefunkční, není schopna svoji činnost vykonávat a plnit tak svůj účel; sídlo společnosti zapsané v obchodním rejstříku neodpovídá skutečnosti; společnost rovněž nezakládá do sbírky listin povinně zakládané listiny /§ 72 odst. 1 ve spojení s § 66 písm. c) z. v. r./. Důvody pro její zrušení s likvidací jsou tudíž dány, a proto podanému návrhu vyhověl.

4. Likvidátora společnosti soud prvního stupně jmenoval dle § 191 odst. 4 o. z. z řad osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců, neboť osoba, která by dle zákona připadala v úvahu ke jmenování do funkce likvidátora, neskýtá záruku, že by likvidace naplnila svůj účel.

5. Povinnost k úhradě soudního poplatku soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 11 odst. 2 písm. a) a § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a položky 4 bodu 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštním řízení soudním (dále jen „z. ř. s.“).

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník 3) odvolání, v němž navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Odvolatel s odkazem na § 172 odst. 1 písm. d) o. z. a § 93 písm. b) z. o. k., které cituje, namítá, že navrhovatel neosvědčil svůj právní zájem na zrušení společnosti, neodůvodnil jej. Soud prvního stupně se vůbec k podmínce řízení, zda a jakým způsobem navrhovatel osvědčil svůj právní zájem na zrušení společnosti, nevyjádřil. Pokud není řádně osvědčen právní zájem navrhovatele na zrušení společnosti, nevidí odvolatel důvod k rozhodnutí o zrušení společnosti.

8. Navrhovatel v reakci na podané odvolání zrekapituloval skutečnosti uvedené v návrhu a shrnul důvody, které jej k podání předmětného návrhu vedly. Zdůraznil, že ze strany správce daně je právní zájem dán vždy, neboť povinnost podání návrhu či podnětu, resp. oznámení vyplývá přímo ze zákona (§ 238 daňového řádu). Zároveň svůj právní zájem v daném případě spatřuje v jeho zájmu na eliminaci daňových subjektů, které nevyvíjejí činnost a mohly by být jako tzv. prázdné schránky využívány k daňovým podvodům.

9. Navrhovatel dodal, že v poměrech projednávané věci je jednoznačné, že společnost dlouhodobě nevyvíjí žádnou činnost, je nefunkční, není schopna svoji činnost vykonávat a plnit tak svůj účel. Důvody pro její zrušení s likvidací jsou dány, nad to ze strany společnosti ani odvolatele nebylo tvrzeno a ani prokázáno, že by společnost ekonomickou činnost prováděla, že by podávala daňová přiznání (nečinnost společnosti v tomto směru byla navrhovatelem v systému ověřena k 1. červenci 2024) a řádně zakládala listiny do sbírky listin.

10. Navrhovatel proto navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po přezkoumání usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo /§ 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)/, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Z předloženého spisu se podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně. Je třeba zdůraznit, že již v návrhu navrhovatel odůvodnil svoji aktivní legitimaci odkazem na § 238 odst. 5 písm. a), 6 daňového řádu, jakož i tím, že právní zájem na podání předmětného návrhu je dán zájmem na eliminaci daňových subjektů, které nevyvíjejí činnost a mohly by být jako tzv. prázdné schránky využívány k daňovým podvodům. Společnost (i její společníci) byla řádně usnesením ze dne 13. září 2023 jednak ve smyslu § 172 odst. 2 o. z. vyzvána k odstranění důvodů pro její případné zrušení s likvidací, jakož i k podání vyjádření k předmětnému návrhu. Ve stanovené 30denní lhůtě (ani později) společnost vytýkané nedostatky neodstranila, na výzvu soudu prvního stupně společnost nereagovala; rovněž její společníci, tj. účastníci 2) a 3), na výzvu soudu prvního stupně nereagovali, k podanému návrhu se nevyjádřili. Soud prvního stupně se souhlasem účastníků řízení rozhodl v dané věci bez nařízení jednání, podanému návrhu vyhověl a společnost zrušil s likvidací.

13. Podle § 172 o. z.

(1) Soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže

a) vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek,

b) již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem,

c) nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nebo

d) tak stanoví zákon.

(2) Umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

14. Podle § 93 z. o. k.

Soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže

a) pozbyla všechna podnikatelská oprávnění; to neplatí, byla-li založena i za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání,

b) není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel,

c) nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky, nebo

d) provozuje činnost, kterou podle jiného právního předpisu mohou vykonávat jen fyzické osoby, bez pomoci těchto osob.

15. Podle § 238 odst. 5 daňového řádu správce daně oznámí příslušnému orgánu veřejné moci skutečnosti zjištěné při své činnosti nasvědčující naplnění podmínek stanovených jinými právními předpisy pro zrušení a) právnické osoby, b) živnostenského oprávnění nebo pozastavení provozování živnosti nebo c) oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován správcem daně. Podle odst. 6 uvedeného ustanovení, pokud je zrušení právnické osoby vázáno na návrh, podá jej správce daně v případě podle odstavce 5 písm. a) příslušnému soudu.

16. Řízení o zrušení právnické osoby s likvidací a jmenování likvidátora dle citovaného § 172 o. z. ve spojení s § 93 z. o. k. je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) z. ř. s. Takové soudní řízení se primárně řídí § 3 až § 30 a § 85 až § 93 z. ř. s. Účastníky řízení jsou dle § 6 z. ř. s. navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Likvidátor se stává účastníkem teprve rozhodnutím soudu o jeho jmenování do funkce.

17. Výše citované ustanovení § 238 odst. 5 a 6 daňového řádu výslovně zakotvuje věcnou legitimaci správce daně k podání návrhu na zrušení společnosti, přičemž ke zrušení společnosti musejí být splněny rovněž předpoklady stanovené v § 93 z. o. k., popř. § 172 odst. 1 o. z. Jinak řečeno, ustanovení § 238 odst. 5, 6 daňového řádu je ve vztahu speciality k § 172 o. z. či § 93 z. o. k., a to pouze potud, že správce daně nemusí osvědčit právní zájem na navrženém zrušení právnické osoby. Odvolatel však proti samotným důvodům vedoucím ke zrušení společnosti s likvidací nikterak nebrojí, netvrdí a ani neprokazuje, že by společnost byla ekonomicky činná, že je schopna plnit svůj účel. Jeho stěžejní odvolací argumentace stojí pouze na tom, že navrhovatel neosvědčil svůj právní zájem na zrušení společnosti a že soud prvního stupně se touto otázkou nezabýval. Odvolatel však zcela pomíjí, že právě shora uvedené ustanovení § 238 odst. 6 daňového řádu ukládá navrhovateli (správci daně), aby podal návrh na zrušení právnické osoby a nařízení její likvidace. Jde o normu, která správce daně jako navrhovatele zbavuje povinnosti osvědčit soudu právní zájem na zrušení právnické osoby a nařízení její likvidace. Jinak řečeno, aktivní legitimace navrhovatele se přímo opírá o shora citovaný § 238 odst. 5 a 6 daňového řádu; s touto otázkou se soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádal.

18. Ve světle výše uvedeného tak nelze argumentaci odvolatele přisvědčit. Ustanovení § 238 odst. 5, 6 daňového řádu výslovně zakotvuje věcnou legitimaci správce daně (navrhovatele) k podání návrhu na zrušení společnosti. Soud prvního stupně se rovněž dostatečně zabýval i otázkou, zda je či není společnost objektivně schopna vykonávat svoji činnost a v důsledku toho plnit svůj účel; závěr soudu prvního stupně o této otázce tak má podklad ve skutkových zjištěních. V poměrech projednávané věci je jednoznačné, že společnost dlouhodobě nevyvíjí žádnou činnost, je nefunkční, není schopna svoji činnost vykonávat a plnit tak svůj účel, neplní ani jednu z elementárních povinností – zákonem danou zakládací povinnost zakotvenou v § 66 z. v. r., a tudíž pozbyla důvod své existence. Důvody pro její zrušení s likvidací jsou dány. Postupu soudu prvního stupně tak v poměrech projednávané věci nelze ničeho vytknout.

19. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.