o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, o odvolání účastnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. června 2022, č. j. 39 Cm 313/2021-171,

1. Návrhem doručeným Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 21. 12. 2021 se navrhovatelé jako společníci společnosti [Jméno advokáta C]., IČO [IČO advokáta C], sídlem [Adresa advokáta C] (dále i jen jako „Společnost“) domáhali vyslovení neplatností usnesení valné hromady Společnosti konané dne 7. 12. 2021.

2. Soud prvního stupně o návrhu navrhovatelů rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že usnesení valné hromady účastnice ze dne 7. 12. 2021, jímž valná hromada souhlasila s prodejem pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] za kupní cenu ve výši 1 114 000 Kč, odpovídající obvyklé ceně Pozemku, zjištěné Znaleckým posudkem ze dne 25. 10. 2021, č. [Anonymizováno], zpracovaným paní [Anonymizováno], případně za kupní cenu vyšší, je neplatné (výrok I.). Dále, že usnesení valné hromady účastnice ze dne 7. 12. 2021, jímž valná hromada potvrdila, že byla jednatelem Společnosti [Anonymizováno] předem informována o záměru uzavřít mezi Společností a [Anonymizováno] kupní smlouvu za účelem prodeje pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] za kupní cenu ve výši odpovídající obvyklé ceně, zjištěné Znaleckým posudkem ze dne 25. 10. 2021, č. [Anonymizováno], zpracovaným paní [Anonymizováno], tj. za kupní cenu 1 114 000 Kč, příp. za kupní cenu vyšší a s uzavřením této kupní smlouvy souhlasí, je neplatné (výrok II.) Výrokem III. soud prvního stupně rozhodl, že účastnice je povinna nahradit navrhovatelům náklady řízení do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobců, [Jméno advokáta A], advokáta, se sídlem [Jméno advokáta B] 4/3, [Jméno advokáta E], a to každému z nich ve výši 13 741 Kč.

3. Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně svým rozhodnutím ve věci samé návrhu navrhovatelů zcela vyhověl (výrok I. a II), pro stručnost se odkazuje na odůvodnění jeho usnesení (viz odst. 1 – 26). Rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud prvního stupně odůvodnil tak, že přiznal úspěšným navrhovatelům náhradu nákladů řízení proti účastnici, která ve věci úspěch neměla dle ust. § 142 odst. 1 zák. č. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za pomoci ust. § 1 odst. 4 zákona č. 292/2013 Sb. zvláštní řízení soudní (dále jen z. ř. s.). Tyto náklady se celkově skládají z uhrazeného soudního poplatku z návrhu ve výši 2 000 Kč a výloh na advokáta. Tyto tvoří 4 úkony po 2 480 Kč, ovšem při zastupování 7 osob, což činí 69 440 Kč a 28 režijních paušálů po 300 Kč, tedy částku 8 400 Kč. V součtu výdaje na advokáta tedy činí částku 77 840 Kč, což se zvýšením DPH 21 % je 94 186,40 Kč. Celkově výlohy činí tedy 96 186,40 Kč, když jedna sedmina je 13 741 Kč.

4. Proti výroku III. usnesení soudu prvního stupně podala účastnice včasné odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že účastnice je povinna nahradit navrhovatelům náklady řízení k rukám právního zástupce navrhovatelů každému z nich částku 6 346 Kč. A dále, že navrhovatelé jsou povinni uhradit účastnici náklady odvolacího řízení spočívající v nákladech právního zastoupení. Své odvolání odůvodnila účastnice tím, že si je sice vědoma, že vyčíslení nákladů je formálně správné, ale je však dle účastnice hrubě nespravedlivé, když soud prvního stupně vůbec nepřihlédl k tomu, že účelně vynaložená práce advokáta navrhovatelů v žádném případě neodpovídá 28 úkonům právní služby. Má za to, že soud prvního stupně neměl část náhrady nákladů navrhovatelům přiznat a měl uplatnit moderační právo a aplikovat tak ustanovení § 150 o. s. ř., kdy za důvody zřetele hodné lze považovat pluralitu navrhovatelů. Ohledně výše náhrady nákladů řízení je dle odvolatelky na uvážení odvolacího soudu, v jaké výši navrhovatelům náhradu nákladů řízení přizná.

5. K odvolání účastnice se vyjádřili navrhovatelé ve svém podání ze dne 12. 10. 2022 tak, že napadené usnesení ve výroku III. považují za věcně správné, jelikož vychází z navrhovateli zaslaného vyúčtování, které důsledně respektuje vyhlášku č. 177/1996 Sb., Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) / dále jen „AT“/, zejména jeho § 12 odst. 4 a zásadně odmítá, že by měly být naplněny podmínky pro moderaci náhrady nákladů řízení dle § 150 o. s. ř., kdy k aplikaci tohoto ustanovení lze přistoupit pouze výjimečně a jedině tehdy, jsou-li zde důvody hodné zvláštního zřetele, což v daném případě není. Přiznaná náhrada nákladů ve výši 13 741 Kč každému z navrhovatelů není vůči účastnici nepřiměřeně tvrdá, kdy i tato částka je zanedbatelná vůči majetku, kterým účastnice disponuje. Výkon právní služby vůči více klientům je výrazem společného úkonu ve smyslu § 12 odst. 4 AT, soud prvního stupně tak postupoval správně plně v souladu s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř., které odkazuje na advokátní tarif. Navrhovatelé proto navrhují, aby odvolací soud potvrdil výrok III. napadeného usnesení a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle ust. § 212 a násl. o. s. ř. usnesení v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání účastnice není důvodné.

7. Dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. soud účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch, přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

8. Podle § 12 odst. 4 AT, jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %.

9. Podle ust. § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

10. Podle ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrad podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly.

11. Z judikatury Nejvyššího soudu se k problematice nákladů řízení podává, že rozhodování o náhradě nákladů řízení obecně ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. I při rozhodování o náhradě nákladů řízení je nutné vycházet z principů spravedlnosti (rozhodnutí nesmí být s ohledem na okolnosti konkrétní věci zjevně nespravedlivé). Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2018, sp. zn. 29 Cdo 1668/2016, uveřejněné pod číslem 44/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3070/14.

12. V projednávané věci není pochyb o tom, že navrhovatelé byli se svým návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady úspěšní; soud k jejich návrhu určil, že napadená usnesení valné hromady konané dne 7. 12. 2021 jsou neplatná, a je tak zřejmé, že je třeba je považovat za plně úspěšné účastníky řízení mající dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, kdy ani odvolací soud v této věci nemá důvodu se odchýlit o shora uvedené judikatury, což ostatně ani odvolatelka nenamítá. Odvolacím důvodem je toliko výše náhrady nákladů řízení, respektive dle účastnice neuplatnění moderačního práva s ohledem na pluralitu navrhovatelů.

13. Pokud jde o aplikaci ust. § 150 o. s. ř. tak, moderační právo obsažené v ust. § 150 o. s. ř. je mimořádný procesní institut, a takto je třeba s ním v praxi zacházet, kdy aplikaci ust. § 150 o. s. ř. nelze vykládat tak, že lze kdykoli, bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení, nepřiznat náhradu nákladů účastníku řízení, který by jinak na tuto náhradu právo měl. Obecně platí, že o nákladech nesporného řízení, které lze zahájit pouze na návrh, se rozhoduje podle úspěchu ve věci a ust. § 150 o. s. ř., které tuto obecně platnou zásadu prolamuje, je výjimkou z uvedené zásady, a jako s takovým mimořádným prostředkem je třeba s ním zacházet, k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. III. ÚS 1526/12, jenž mimo jiné, konstatuje, že právní zásada (exceptiones non sunt extendendae) vyžaduje, aby výjimky nebyly interpretovány rozšiřujícím způsobem.

14. Za důvody zvláštního zřetele hodné se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (zvažováno může být i jen částečné nepřiznání těchto nákladů). Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu, než účastníku druhému, okolnosti další (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1529/2017).

15. Promítnuto do poměrů projednávané věci tak lze uzavřít, že okolnosti tvrzené účastnicí v odvolání, že napadený nákladový výrok usnesení je co výše nákladů nespravedlivý, neb soud prvního stupně měl pro pluralitu navrhovatelů a tedy neúčelnost některých úkonů vůči každému z navrhovatelů uplatnit moderační právo soudu dle ust. § 150 o. s. ř., nelze považovat za důvody, pro které by se jevilo v tomto konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení neúspěšné účastnici.

16. S ohledem na povahu tohoto řízení proto nelze v přiznání náhrady nákladů navrhovatelům spatřovat nespravedlivost, neboť výše této náhrady se určuje dle ust. § 151odst. 2 o. s. ř. ve spojení s advokátním tarifem, a to podle toho, co je předmětem sporu, podle počtu úkonů právní služby zástupcem účastníků účelně vynaložených, včetně časové náročnosti (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

17. Odvolací soud ani neshledal, že by vynaložené náklady navrhovatelů byly zbytečné či neúčelné, tedy že by představovaly náklady nedůvodně vynaložené jen z důvodu plurality navrhovatelů, kdy je nelze za takové považovat pouze na základě skutečnosti, že byly na právní zastoupení vynaloženy 7 osobami, ač jednotlivé úkony činil společný právní zástupce s týmž obsahem. Na takové situace právě míří shora citované ustanovení § 12 odst. 4 AT, které soud prvního stupně správně aplikoval. Mimosmluvní odměna advokátovi je v případě společných úkonů při zastupování více osob za každou takto zastupovanou osobu snížená o 20 %.

18. Soud prvního stupně správně určil, že advokát poskytl každému ze sedmi navrhovatelů 4 úkony právní služby a ačkoliv neuvedl žádný právní předpis, podle kterého určil výši odměny za zastupování advokátem, náhrady hotových výdajů a DPH, určil výši náhrady těchto nákladů řízení správně dle ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s AT; odměna za jeden úkon právní služby poskytnutý advokátem každému ze společně zastoupených navrhovatelů ve výši 2 480 Kč byla určena dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ust. § 7 bod 5 AT, snížené o 20 % dle ust. § 12 odst. 4 AT, paušální náhrada hotových výdajů ve výši á 300 Kč byla určena dle ust. § 13 odst. 4 AT a k tomu 21% DPH ve výši 583,80 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Lze proto uzavřít, že soud prvního stupně správně v souladu s právními předpisy určil, že navrhovatelům náleží celkem náhrada nákladů řízení ve výši 96 186,40 Kč, tj. každému z nich náleží 13 741 Kč.

19. Odvolací soud vzhledem k uvedenému neshledal v této věci, a to ani ze spisu, žádnou okolnost, jež by odůvodňovala aplikaci § 150 o. s. ř. a rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s odkazem na plný úspěch navrhovatelů v řízení, nelze považovat za nespravedlivé.

20. Ze všech shora popsaných důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť navrhovatelé v něm byli zcela úspěšní. Náklady odvolacího řízení navrhovatelů sestávají z odměny advokáta za poskytnutý jeden úkon právní služby každému z navrhovatelů dle § 11 odst. 2. písm. c) AT /vyjádření k odvolání účastnice proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé/. Předmětem odvolacího přezkumu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, pročež je pro účely odměny advokáta tarifní hodnotou věci částka náhrady nákladů řízení ve výši 96 186,40 Kč, do níž směřuje odvolání (§ 8 odst. 1 AT), a nikoliv hodnota předmětu řízení ve věci samé (srov. obdobně usnesení Vrchního soud v Praze ze dne 28. 2. 1994, sp. zn. 1 Cdo 47/93, uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, v čísle vydání 1 ročník 1996 na straně 3, pod pořadovým číslem: 2/1996 a i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013 sp. zn. 29 ICdo 34/2013). Odměna advokáta se určuje ve výši 7 x jeden 1/2 úkon právní služby jím poskytnutý každému ze společně zastoupených navrhovatelů á 1 992 Kč dle ust. § 8 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 7 bod 5 AT, snížené o 20 % dle § 12 odst. 4 AT, paušální náhrada hotových výdajů za 7 x jeden úkon právní služby se určuje ve výši á 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT, a náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. v základní sazbě 21 % se určuje ve výši 3 369,24 Kč. Náklady odvolacího řízení navrhovatelů celkem činí 19 413,24 Kč, a v této výši jim byla jejich náhrada přiznána. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůta pro zaplacení je dána dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.