o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. května 2020, č. j. 37 Cm 18/2017-150

1. Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 120 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně počínaje 1. 9. 2016 do zaplacení, se zamítá (výrok I.), a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku, z titulu náhrady nákladu řízení 73 570 Kč, a to přímo k rukám advokáta žalovaného [Jméno advokáta B] (výrok II.).

2. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Jičíně dne 20. 9. 2016 domáhal na žalovaném zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že jako převodce uzavřel s žalovaným, jako nabyvatelem dne 20. 9. 2012 smlouvu o převodu obchodního podílu o velikosti 60% ve společnosti [právnická osoba] IČ: [IČO], za cenu 120 000 Kč. Žalovaný dosud žalobci cenu dohodnutou ve smlouvě neuhradil.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Předně namítal neplatnost předmětné smlouvy z 20. 9. 2012, o kterou žalobce svůj nárok opíral, neboť manželka žalobce Radka Mocové, se relativní neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu dovolala, pro nedostatku jejího souhlasu s tímto převodem. To následně potvrdil i žalobce v řízení vedeném u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 C 218/2015.

4. V této věci se jedná o druhý rozsudek soudu prvního stupně, když jeho rozsudek č. j. 37 Cm 18/2017-107 z 25. 3. 2019, jímž byla žaloba zamítnuta a žalobce zavázán nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 71 215,76 Kč, byl k odvolání žalobce usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 187/2019-135, ze dne 19. 3. 2020 zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Důvodem postupu odvolacího soudu bylo, že soud prvního stupně na danou věc aplikoval nesprávný právní předpis, neboť zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nebyl v rozhodné době, kdy byla uzavřena předmětná smlouva mezi žalobcem a žalovaným účinný a nadto soud prvního stupně na danou věc aplikoval ustanovení o neúčinnosti právního jednání, což však neodpovídá právnímu závěru soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy.

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z toho, že účastníci skutečně dne 20. 9. 2016 uzavřeli smlouvu o převodu obchodního podílu, a to 20. 9. 2012. Dle smlouvy byl obchodní podíl převáděn za částku 120 000 Kč. Smlouva byla téhož dne smluvními stranami podepsána. Dále měl za nepochybně prokázáno, že manželka žalobce neplatnost smluvního ujednání nezpůsobila a právem se jí dle § 40a zák. č. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platný do 31. 12. 2013, (dále i jen „obč.zák.“) dovolala, neboť dle ust. § 145 odst. 2 obč. zák., obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů, jinak je právní úkon neplatný. Právě posléze zmíněná situace zde nastala, když je nepochybné, že majetková hodnota ve výši 120 000 Kč představuje již takovou hodnotu, o jejíž dispozici má manžel převodce mít povědomost, lépe výslovně souhlasit. Takovýto výslovný souhlas však v řízení prokázán nebyl. Ostatně neplatnost předmětné smlouvy žalobce výslovně akceptoval i v řízení před Okresním soudem v Jičíně. Soud prvního stupně dále konstatoval, smlouva je v zásadě platná do té doby, než se její neplatnosti dovolá aktivně legitimovaná osoba. Pokud se tak stane, nutno tuto smlouvu považovat za neplatnou absolutně, přičemž tato neplatnost působí již vůči každému. Právní úkon manželky žalobce, spočívající v dovolání se této námitky, nastolil stav, kdy se předmětná smlouva stala úkonem neplatným a nelze z této smlouvy ničeho po právu nárokovat, a soud prvního stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce ve sporu úspěšný nebyl a žalovaný se žalobě ubránil, proto žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení, jež byla určena v celkové výši 73 570 Kč.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně se včas odvolal žalobce, který v jeho doplnění namítal, že:

- soud prvního stupně opomenul hodnotit tvrzení žalovaného učiněného v rámci odporu, že ujednání o ceně za převod obchodního podílu nebylo skutečným projevem vůle účastníků. Tato tvrzení žalovaného byla vyvrácena smlouvou o převodu obchodního podílu, která toto ujednání obsahovala a zjištěním soudu prvního stupně, že kupní cena za obchodní podíl nebyla zaplacena.,

- soud prvního stupně se zcela opomenul zabývat důkazy jím provedenými, a to e-mailovou zprávou ze dne 30. 8. 2016, kterou zaslal právní zástupce žalovaného na adresu právního zástupce žalobce, ze které plyne, že žalovaný nárok žalobce uznal,

- soud prvního stupně nijak nehodnotil tvrzení žalovaného, učiněná v řízení před Okresním soudem v Jičíně, že manželka žalobce o existenci smlouvy o převodu obchodního podílu věděla a souhlasila s ní,

- žalovanému nesvědčí aktivní legitimace podat námitku relativní neplatnosti předmětné smlouvy jako jejímu účastníku, přičemž jeho právo takovou námitku vznášet bylo promlčeno, čímž se soud prvního stupně vůbec nezabýval a dokonce uvažuje, že žalovaný se relativní neplatnosti nedovolává.

Soud prvního stupně tak nezhodnotil všechny důkazy, tedy jak tvrzení žalobce, tak tvrzení svědkyně [Anonymizováno] a tvrzení žalovaného v řízení u Okresního soudu v Jičíně a u tohoto soudu.

Odvolatel dále namítal, že není správné rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, neboť na danou věc měl aplikovat ust. § 150 o. s. ř., protože není správné, aby žalovanému byl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení, když žalovaný způsobil, že žaloby byly podány, kdy žalovaný pokaždé tvrdil protichůdná tvrzení a k těmto tvrzením předkládal důkazy. A ač se žalovaný může bránit všemi zákonnými prostředky, měl soud prvního stupně toto jednání žalovaného posoudit jako jednání v rozporu s dobrými mravy. Dále soud prvního stupně neurčil správně výši náhrady cestovného, tj. vzdálenost a dobu jízdy, a namítal použití vozidla zástupcem žalovaného s ohledem na jeho spotřebu za neekonomické, když řada vozidel na hybridní pohon jezdí s nízkými náklady a s nižšími náklady jezdí i vozidla s naftovými motory. Současně namítal i nesprávně určený počet jednání a soud prvního stupně se nevypořádal s náklady prvního odvolacího řízení. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení nebo, aby jej změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 120 000 Kč s příslušenstvím, jakož i náhradu nákladů řízení.

7. K odvolání žalobce se vyjádřil žalovaný tak, že podstatná část tvrzení obsažených v odvolání je jen opakováním argumentace v prvoinstančním řízení i v prvním odvolacím řízení. Dle žalovaného nemá smyslu o důsledcích dovolání se neplatnosti právního úkonu polemizovat, neboť obsah tvrzení právního zástupce žalobce svědčí o nedostatečně erudovaném uchopení tohoto institutu a jakékoliv opakování již dříve přednesených argumentů žalovaným, jež vycházejí z ustálené judikatury, na postoji žalobce zřejmě nemohou ničeho změnit. Žalovanému nezbývá než opakovaně (již poněkolikáté) vyvrátit úvahu žalobce o údajném „promlčení práva žalovaného dovolat se relativní neplatnosti smlouvy“. Žalovaný tvrdí, že žádné takové právo neuplatnil, nebyl k němu legitimován a nic takového by jej ani nenapadlo. Námitka neplatnosti, kterou uplatnil žalovaný, není námitkou způsobující absolutní neplatnost smlouvy dosud neplatné pouze relativně, nýbrž procesní obranou poukazující na předchozí zneplatnění této smlouvy úkony učiněné jak manželkou žalobce tak jím samotným. Takové právo bránit se v soudním procesu označením důkazu svědčícího pro žalovaného není právem, které se promlčuje. K povaze a důsledkům obranných argumentů žalovaného v předchozím soudním řízení u Okresního soudu v Jičíně žalovaný odkázal na svůj předchozí výklad s tím, že tato argumentace žalovaného je právně irelevantní a pro výsledek sporu bezvýznamná. Dle žalovaného nelze vyloučit ani stejně nemravný postoj žalobce, který za účelem dosažení svého cíle neváhá využít jakékoliv prostředky s klidem „odvolat, co již dříve odvolal“ a nabádat k takovému jednání i svědkyni. Námitky odvolatele k vyúčtovaným nákladům řízení žalovaným, zejména pak k použití zcela standardního (i pro provinčního advokáta) automobilu WV Pasat Variant nejsou dle žalovaného důvodné. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal mu náklady odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení žalovanému vnikly zastoupením advokátem a sestávají z odměny advokáta za poskytnuté 2 úkony právní služby á 5 900 Kč, z náhrady hotových výdajů 2 x režijní paušál, z náhrady cestovních výdajů za cestu [adresa] Metro a zpět – 2x 100 km, použití osobního automobilu [Anonymizováno], RZ: [SPZ] (doloženo velkým technickým průkazem), cena pohonných hmot: 47,90 Kč/l (doloženo účtenkou za nákup ze dne 10. 3. 2022), z náhrady za ztrátu času na cestě 6x 0,5 hod. á 100 Kč.

8. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně dle ust. § 211 a násl. o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Podle ust. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Podle ust. § 40a obč. zák., jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40). Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.

11. Podle ust. § 145 odst. 2 obč. zák. obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.

12. K první námitce odvolatele, odvolací soud shledal, že ačkoliv žalovaný v průběhu řízení na svém tvrzení učiněném v rámci jeho odporu, že ujednání o ceně za převod obchodního podílu obsažené v předmětné smlouvě, nebylo skutečným projevem vůle, již netrval, tak soud prvního stupně ze své úřední povinnosti posuzoval, zda předmětná smlouva mezi žalobcem a žalovaným uzavřená má zákonem stanovené náležitosti, potažmo zda se jedná o platný právní úkon. Přitom vyšel ze zjištění, že předmětná smlouva ujednání jejích účastníků o ceně obchodního podílu, jež činí 120 000 Kč, obsahuje, a její existenci měl následně proto za prokázanou. Jinak řečeno z napadeného rozsudku je zcela zjevné (odst. 8, 9 a 10 rozsudku), že soud prvního stupně žalovaným uvedený důvod, vedoucí jinak k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy dle ust. § 37 odst. 1 obč. zák., neshledal.

13. Ohledně námitek odvolatele opakovaně v řízení vznášených, že žalovaný není oprávněn vznášet námitku relativní neplatnosti předmětné smlouvy, a pokud ji i vznesl, tak ji neuplatnil včas, lze zcela přisvědčit žalovanému, že ty jsou v této věci zcela irelevantní. Je zcela nepochybné, že v tomto případě obrana žalovaného spočívala v tom, že námitku relativní neplatnosti předmětné smlouvy vznesla vůči účastníkům tohoto právního úkonu žalobcova manželka. Protože žalovaný, v tomto řízení neuplatňoval své právo dovolat se relativní neplatnosti právního úkonu dle ust. § 40a obč. zák., nebylo zde tedy ani žádného důvodu, aby se soud prvního stupně zabýval námitkou žalobce, že „právo žalovaného takovou námitku vznášet bylo promlčeno“.

14. Námitku odvolatele, že soud prvního stupně nehodnotil všechny důkazy v jejich vzájemných souvislostech, a to předně tvrzení žalobce, žalovaného a svědkyně [Anonymizováno] v řízení vedeném u Okresního soudu v Jičíně, kde vystupovali jako jeho účastníci a tvrzení účastníků tohoto řízení, neshledal odvolací soud důvodnou. Je pouze na účastnících řízení, s ohledem k dispoziční zásadě, která se ve sporných řízeních uplatňuje, jaká tvrzení ať již jako žalobci, či jako žalovaní v rozdílných soudních řízeních činí. Nutno dodat, že důvodem pro zamítnutí žaloby žalobkyně (v této věci svědkyně Mocové), jíž se domáhala určení neplatnosti předmětné smlouvy o převodu obchodního podílu rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 26. října 2016, č. j. 7 C 218/2015-95, který nabyl právní moci dne 19. 11. 2016 byl nedostatek jejího naléhavého právního zájmu na takovém určení (§ 80 o. s. ř.), z čehož je tedy zjevné, že soud v tomto žalobcem odkazovaném řízení, nijak otázku platnosti či neplatnosti předmětného právního úkonu, která je v této věci otázkou předběžnou, ve vztahu k jeho výroku neřešil.

15. Odvolací soud proto neshledal námitky odvolatele, pro které by měl být napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, důvodnými.

16. Soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav věci, přičemž odvolací soud zopakoval dokazování s ohledem k námitkám vznesených odvolatelem ohledně skutečností zjištěných ze smlouvy o převodu obchodního podílu, toliko tedy pro potvrzení správnosti skutkového a právního závěru soudu prvního stupně o této pro věc rozhodné skutečnosti.

17. Odvolací soud poté co zopakoval dokazování má za prokázané, že dne 20. 9. 2016 účastníci uzavřeli smlouvu o převodu obchodního podílu, dle které žalobce jako převodce převedl svůj obchodní podíl ve společnosti o velikosti 60% ve společnosti [právnická osoba] IČ: [IČO], na žalovaného jako nabyvatele, smlouva obsahuje ujednání jejích účastníků o ceně, která činí 120 000 Kč, nabyvatel v ní prohlásil, že přistupuje k zakladatelské listině v plném rozsahu a je seznámen s jejím obsahem. Smlouva byla dne 20. 9. 2012 opatřena úředně ověřenými podpisy jejích účastníků. Rovněž bylo v řízení prokázáno, že žalobcova manželka se dopisem ze dne 18. 3. 2015 označeným „Uplatnění neplatnosti smlovy o převodu obchodního podílu“, který byl jejím účastníkům doručen, dovolává vůči nim neplatnosti předmětné smlouvy o převodu obchodního podílu z důvodu, že jí její manžel uzavřel bez jejího vědomí a souhlasu [odst. 8, 10 napadeného usnesení, vyjádření [Anonymizováno] ze dne 5. 2. 2016 (č. l. 31-32 spisu OS v Jičíně sp. zn. 7C 218/2015 Přípis [Anonymizováno] ze dne 18. 3. 2015 adresovaný [Jméno žalobce] (č. l. 7 spisu OS v Jičíně sp. zn. 7C 218/2015)] .

18. Odvolací soud tedy vycházeje ze shora uvedeného, včetně ze zjištění soudu prvního stupně, která má za správná, shledal, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 20. 9. 2012 předmětnou smlouvu o převodu obchodního podílu, která obsahovala zákonem stanovené náležitosti, včetně ujednání účastníků o ceně za převod obchodního podílu (srov. § 115 odst. 3 obch. zák. ve spojení s ust. § 37 obč. zák., a za mnohé usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 392/2010 ).

19. Dále má odvolací soud stejně jako soud prvního stupně v této věci za rozhodné zjištění, že manželka žalobce ve své svědecké výpovědi potvrdila pravdivost jí uvedených skutečností v listinách ze dne 18. 3. 2015, označených jako „Uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu“, tj. že [Jméno žalobce] jako manžel svědkyně předmětnou smlouvu podepsal bez jejího vědomí a souhlasu, což bylo důvodem, pro který se neplatnosti předmětné smlouvy vůči oběma jejím účastníkům doručením uvedené listiny dovolala, které se pak její výpovědí nepodařilo v řízení zpochybnit (viz odst. 8 napadeného rozsudku).

20. Odvolací soud konstatuje, že převod obchodního podílu z žalobce na žalovaného je nakládáním žalobce s obchodním podílem mimo obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů, k čemuž je třeba souhlasu obou manželů, tedy i manželky žalobce ve smyslu ust. § 145 odst. 2 věta druhá obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3450/2009, uveřejněný pod číslem 131/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, veřejnosti dostupný na www.nsoud.cz). Uzavřel-li tedy žalobce s žalovaným dne 20. 9. 2012 smlouvu o převodu obchodního podílu bez souhlasu své manželky, a ta se relativní neplatnosti předmětné smlouvy vůči jejím účastníkům řádně a včas dovolala dle ust. § 40a obč. zák., je správný závěr soudu prvního stupně, že tento právní úkon je neplatný od počátku (ex tunc) dle ust. § 145 odst. 2 občan. zák. (srov. za mnohé odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2013, sp. zn. 22 Cdo 2293/2011 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2015, sp. zn. 33 Cdo 1777/2013, veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz). Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně rozhodl správně, když nárok žalobce na zaplacení ceny za převod obchodního podílu včetně příslušenství pro neplatnost předmětné smlouvy o převodu obchodního podílu, jako nedůvodný zamítl.

21. Vzhledem k uvedenému závěru, který přijal i soud prvního stupně, pak v této věci již nebylo třeba, aby se soud prvního stupně zabýval tím, zda žalovaný svůj závazek vůči žalobci na zaplacení 120 000 Kč, v této věci žalobcem vůči žalovanému nárokovaný, uznal či nikoliv, neboť v řízení bylo jednoznačně prokázáno tvrzení žalovaného, že závazek ke dni 30. 8. 2016, tedy ke dni kdy měl být dle žalobcových tvrzení žalovaným uznán, již neexistoval (srov. rozsudek NS ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 32 Cdo 170/2010). Proto také odvolací soud při svém jednání dne 10. 3. 2022 návrh odvolatele na zopakování tohoto důkazu zamítl (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř.).

22. Ze všech shora popsaných důvodů odvolací soud výrok I rozsudku soudu prvního stupně dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

23. Odvolací soud dále přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, a to i ve smyslu námitek odvolatelem vznesených.

24. Předně odvolací soud neshledal relevantní námitku odvolatele, že v této věci měl soud prvního stupně rozhodnout o náhradě nákladů řízení dle ust. § 150 o. s. ř., neboť odvolatel žádné důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, pro které soud nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat těm účastníkům, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů řízení (§ 142, § 143, § 146 odst. 2, § 147 nebo § 148 o. s. ř.), avšak povinnost nahradit náklady řízení by se v konkrétním případě jevila jako nepřiměřená tvrdost, netvrdí. Pro posouzení vzniku práva žalovaného na náhradu nákladů tohoto řízení, je totiž zcela nerozhodné, jakou procesní obranu použil v jiném soudním řízení. Jinak řečeno je nepřípustné, aby soud jakkoliv hodnotil a posuzoval z pohledu dobrých mravů tvrzení žalovaného v tomto případě ve vztahu k jeho tvrzením uvedeným v jiném soudním řízení tak, jak se odvolatel domáhá. Nutno pro úplnost zopakovat, že každé sporné řízení, je ovládáno dispoziční zásadou, a bylo tedy pouze na žalobci, zda procesní úkon, kterým jeho žaloba bezesporu je, učiní či neučiní, a je to zvláště žalobce, kdo je pánem sporu.

25. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodl správně, když žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, přiznal vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

26. Pokud jde o určení výše náhrady nákladů řízení, odvolací soud stejně jako soud prvního stupně shledal, že žalovanému v řízení vznikly náklady zastoupením advokátem, a to v řízení před soudem prvního stupně a v prvním odvolacím řízení. Protože odvolatel namítal nesprávnost určení samotné výše nákladů řízení žalovaného soudem prvního stupně, jakož i nesprávné určení úkonů právní služby poskytnutých žalovanému advokátem, odvolací soud přistoupil, a to i z úřední povinnosti, k přezkumu i této části odvoláním napadeného výroku II. rozsudku soudu prvního stupně dle ust. § 137 o. s. ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. za použitý vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále i jen „AT“); zástupce žalovaného doložil, že je plátcem DPH. K námitce odvolatele, že použití osobního automobilu [Anonymizováno] advokátem je neekonomické, odvolací soud nepřihlížel, neboť toto vozidlo z kategorie osobních vozidel nijak nevybočuje a použil-li je v tomto případě advokát žalovaného k cestě za úkonem právní služby do místa, které není totožné s jeho sídlem, jde zcela jistě o účelně vynaložené cestovní výdaje, jejichž výše se určuje dle pravidel stanovených právními předpisy.

27. V řízení před soudem prvního stupně:

Advokát poskytl žalovanému před soudem prvního stupně 11 úkonů právní služby, a to 1 úkon dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) AT (převzetí a příprava zastoupení), 5 úkonů dle § 11 odst. 1. písm. d) AT (písemné podání nebo návrh ve věci samé - odpor proti platebnímu rozkazu, doplnění skutkových tvrzení na č. l. 54, vyjádření k doplnění žalobce na čl. 63, doplnění skutkových tvrzení na čl. 82 a závěrečný návrh na čl. 94), 5 úkonů dle § 11 odst. 1 písm. g) AT (účast na jednání dne 30. 10. 2017, 9. 4. 2018, 29. 10. 2018, 21. 1. 2019, 27. 5. 2020). Za každý z těchto úkonů se určuje odměna ve výši 5 900 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s ust. 7 bod 5 AT, která celkem činí 78 529 Kč + 21% DPH ve výši 13 629 Kč. Dále náklady řízení spočívají v režijním paušálu dle § 13 odst. 3 AT celkem tak 3 993 Kč (11 x 300 Kč, což je 3 300 Kč + 21 % DPH ve výši 693 Kč), v cestovních výdajích dle ust. § 13 odst. 5 AT, vzniklých použitím osobního automobilu [Anonymizováno], registrační značka vozidla [Anonymizováno] z místa sídla advokáta na 5 soudních jednání ve věci do sídla Krajského soudu v [adresa], jedna cesta á 100 Km v trvání 1h30min, při advokátem doložené průměrné spotřebě 10.1 l benzinu na 100 km dle technického průkazu osobního vozidla (čl. 98), při výpočtu dle § 157 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, a podle vyhlášek (č. 440/2016 Sb., č. 463/2017 Sb., č. 333/2018 Sb., č. 358/2019), které celkem činí 9 104 Kč (včetně 21 % DPH ve výši 1 580 Kč) a v náhradě za promeškaný čas na cestě dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT v celkové délce trvání 15 hodin, což je 30 x 0,5 á 100 Kč, tudíž 3 000 Kč + 21 % DPH ve výši 630 Kč, celkem ve výši 3 600 Kč. Celkem se výše nákladů řízení před soudem prvního stupně určuje ve výši 95 256 Kč (včetně 21 % DPH).

V prvním odvolacím řízení:

Advokát poskytl žalovanému 1 úkon právní služby dle §11 odst. 1. písm. d) AT (vyjádření k odvolání žalobce na čl. 131), za což náleží odměna ve výši 5 900 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s ust. 7 bod 5 AT, paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 AT, včetně 21% DPH ve výši 300 Kč a 21% DPH ve výši 1 302 Kč, což celkem činí 7 502 Kč.

28. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že výše nákladů řízení žalovaného, o jejichž náhradě příslušelo soudu prvního stupně v jeho rozsudku, jímž se řízení u něho končilo, rozhodnout (§ 151 odst. 1 o. s. ř.), činí celkem 102 758 Kč.

29. Vzhledem k uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, jen co do výše náhrady nákladů řízení, kterou je žalobce povinen žalovanému zaplatit, ve zbytku jej jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

30. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v odvolacím řízení měl plný úspěch žalovaný, kterému vznikly náklady řízení spočívající v odměně advokáta za poskytnuté dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1. písm. d) a g) AT (vyjádření k odvolání na č. l. 166 a účast při jednání odvolacího soudu dne 10. 3. 2022), a to ve výši 2 x 5 900 Kč dle ust. § 8 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 7 bod 5 AT, v paušální náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby á 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky tj. 600 Kč, v cestovních výdajích vzniklých použitím shora uvedeného osobního automobilu z místa sídla advokáta – [adresa] Metro a zpět jedna cesta á 100 Km v trvání 1h30min, při doložené průměrné spotřebě 10,1 l benzinu na 100 km dle technického průkazu osobního vozidla, při ceně benzinu N95 47,90 Kč/l dle § 158 odst. 3 věta první, zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, náhrada za použití osobního vozidla 4,70 Kč za 1 km dle zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve spojení s vyhláškou č. 511/2021 Sb. které tak celkem činí 2 308,17 Kč, v náhradě za promeškaný čas na cestě dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT, a to za 6 hodin ve výši 600 Kč, a v 21% DPH ve výši 3 130,60 Kč. Celkem se tyto náklady žalovaného určují dle ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. částkou 18 038,17 Kč, a v této výši mu byla jejich náhrada přiznána, jak je uvedeno ve výroku II.