o poskytnutí informací, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. března 2022, č. j. 80 Cm 26/2021-43

1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl tak, že žalovaná je povinna předložit žalobci

- pozvánky na valné hromady společnosti v letech 2017, 2018, 2019 a 2020,

- zápisy z valných hromad v letech 2017, 2018, 2019 a 2020,

- veškeré podklady ke všem bodům programu valných hromad v letech 2017, 2018, 2019 a 2020,

- kompletní účetní závěrky společnosti za hospodářské roky 2016, 2017,

- daňová přiznání žalované za hospodářské roky 2016, 2017, 2018 a 2019, podané u finanční správy České republiky, včetně podacích razítek příslušného orgánu finanční správy,

- knihu evidence majetku žalované v letech 2016, 2017, 2018, 2019 a 2020,

- seznam všech zaměstnanců žalované v letech 2016, 2017, 2018, 2019 a 2020,

- hlavní účetní knihu žalované z let 2016, 2017, 2018, 2019 a 2020,

- peněžní deník žalované z let 2016, 2017, 2018, 2019 a 2020,

- knihu závazků a pohledávek žalované z let 2016, 2017, 2018, 2019 a 2020, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), že žalovaná je povinna žalobci sdělit:

- zda žalovaná podávala daňová přiznání žalované za hospodářské roky 2016, 2017, 2018 a 2019, u finanční správy kteréhokoliv členského státu Evropské Unie, včetně podacích razítek příslušného orgánu finanční správy,

- zda byly u žalované v letech 2016, 2017, 2018, 2019 a 2020 prováděny finanční kontroly ze strany orgánů finanční správy České republiky,

- zda vedení účetnictví vede osoba odlišná od jednatele,

- identifikační údaje osoby, která vede účetnictví společnosti v rozsahu uvedení jména a příjmení či názvu, data narození či identifikačního čísla, adresy trvalého pobytu či sídla,

- zda žalovaná uzavřela s jednatelem žalované smlouvu o výkonu funkce,

- zda žalovaná poskytuje jednateli žalované nějaké peněžité či nepeněžité plnění a na základě jakého právního důvodu,

- zda žalovaná poskytovala v letech 2016, 2017, 2018, 2019 jakékoliv plnění osobám blízkým osobě jednatele a z jakého právního důvodu,

- jaká plnění a v jaké hodnotě byla osobám blízkým osobě jednatele v letech 2016, 2017, 2018, 2019 poskytnuta,

- jaké konkrétní právní kroky provedla žalovaná k vymožení částky 10 000 EUR od pana [právnická osoba], kterou vybral v hotovosti dne 11. 7. 2017 z bankovního účtu žalované č. [č. účtu] u [Anonymizováno], BIC: [Anonymizováno] a kdy došlo či dojde k promlčení tohoto nároku žalované, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 26 373 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [tituly před jménem] [Jméno] (výrok III.).

2. Žalobce se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 18. 2. 2021 domáhal jako společník poskytnutí výše specifikovaných informací. Tvrdil, že požádal jednatele společnosti v souladu s ust. § 155 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále i jen „ZOK“) o poskytnutí těchto informací ve lhůtě do 16. 10. 2020. po uplynutí této lhůty obdržel přípis ze dne 19. 10. 2020, ve kterém bylo sděleno, že žalovaná se vyjádří v patřičné lhůtě. Dne 10. 11. 2020 obdržel emailem pouze dokumenty obsahující účetní závěrky za rok 2018 a 2019. Následně vyzval žalovanou emailem ze dne 3. 12. 2020, k poskytnutí ostatních informací, které žádal ve své výzvě ze dne 7. 10. 2020. Dne 3. 12. 2020 bylo žalobci právním zástupcem žalované sděleno, že dne 10. 11. 2020 mu byl v této věci zaslán mail. Žalobce požadované informace a doklady, vyjma účetních závěrek neobdržel. Dle žalobce má na poskytnutí předmětných informací právo, neboť jedině tak může plně realizovat své právo, podílet se na řízení společnosti a na kontrole její činnosti.

3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalované byla žaloba doručena dne 6. 4. 2021 do její datové schránky a předvolání k prvnímu jednání ve věci bylo doručeno do datové schránky jejího právního zástupce dne 15. 11. 2021, tedy více než deset dnů přede dnem jeho konání, přičemž byl upozorněn, že jestliže se k němu bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vynesen rozsudek pro zmeškání. Žalovaná požádala podáním ze dne 10. 2. 2022 o odročení na jiný termín, nikoli v měsíci březnu. Na výzvu soudu k prokázání důvodu, pro který o odročení žádá, žalovaná svou omluvu nedoložila, pouze v podání doručeném soudu dne 2. 3. 2022 uvedla, že se nemůže nařízeného jednání zúčastnit z důvodu jiné neodkladné záležitosti (kolize jednání v SRN) a ani zajistit substituci. Žalovaná se tedy bez řádné omluvy k prvnímu nařízenému jednání ve věci nedostavila. Žalobce, který se dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání.

4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání podle ust. § 153b odst. 1 o. s. ř., kterým žalobě zcela vyhověl, přičemž tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, vzal za nesporná. Věc právně posoudil podle § 155 ZOK. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve sporu plný úspěch, a přísluší mu proto náhrada nákladů řízení ve výši 26 373 Kč, které účelně vynaložil na uplatňování svých práv v tomto řízení; jejich výši s odůvodněním určil dle o. s. ř. a vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále i jen „AT“).

5. Proti rozsudku pro zmeškání soudu prvního stupně se současně s návrhem na jeho zrušení včas odvolala žalovaná, která namítala, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání, neboť žalované se včas před nařízeným jednáním soudu prvního stupně dne 10. 2. 2022 omluvila a svou omluvu doplnila dne 28. 2. 2022, k čemuž uvedla její znění. Dle odvolatelky soud prvního stupně její zcela včasnou, slušnou a konkrétní omluvu z jednání nařízeného na 10. 3. 2022 zcela ignoroval, ponechal zástupce žalované bez informace, zda se jednání bude či nebude konat a v odůvodnění rozsudku ji pouze cituje, aniž by uvedl v čem spočívá její vadnost. To činí napadený rozsudek nepřezkoumatelným, trpícím zásadním procesním i ústavněprávním deficitem. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že má za to, že byly splněny zákonem stanovené podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání (§ 153b odst. 1 o. s. ř.). Omluvu žalované ze dne 10. 2. 2022 nelze považovat za důvodnou, neboť v ní je pouze obecně konstatováno, že se žalovaný nebo jeho zástupce nemůže jednání zúčastnit z „důvodu jiné neodkladné záležitosti“. Žalovaná zcela konkrétní důvod své omluvy neuvedla ani na základě navazující výzvy soudu prvního stupně. Zmocněnec žalované v tomto řízení důvodnou omluvu ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 1999, sp. zn. 31 Cdo 2432/98 (soudu nepředložil a napadený rozsudek soudu prvého stupně tak stojí na správném právním posouzení naplnění důvodu pro vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaná navíc v předmětné věci pouze procesně zdržuje a od počátku brání meritornímu vyřešení věci, jak to ostatně činila a činí dlouhodobě i v předsoudní fázi. Požadované informace odmítá žalobci sdělit, ačkoliv ten ji k tomu opakovaně dlouhodobě vyzývá. Žalovaná nikdy netvrdila, že by žalobci požadované informace sdělila a pouze prodlužuje meritorní rozhodnutí v této věci – viz. její žádosti o prodloužení lhůty pro vyjádření se k žalobě, její zcela neodůvodněná žádost o odročení a skutečnost, že k nařízení prvního ústního jednání došlo až více než 1 rok po podání žaloby. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně a právně správný.

7. Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. května 2022, č. j. 80 Cm 26/2021-49, rozhodl tak, že návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání ze dne 10. března 2022, č. j. 80 Cm 26/2021-43, se zamítá. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. září 2022, č. j. 7 Cmo 136/2022 – 57, toto usnesení soudu prvního stupně potvrdil; usnesení nabyla právní moci dne 3. 10. 2022.

8. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně dle ust. § 212 a násl. o. s. ř. z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a § 205b o. s. ř., a po provedeném jednání dospěl k závěru, že jej nelze potvrdit (§ 219 o. s. ř.).

9. Předně odvolací soud uvádí, že rozsudek soudu prvního stupně vydaný dle ust. § 153b odst. 1 o. s. ř. netrpí namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. Z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakých skutečností soud prvního stupně vycházel, jakými úvahami se řídil, z jaké právní úpravy vyšel, a proti tomu odvolatelka také brojí. Ke kritériím přezkoumatelnosti rozhodnutí srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. Rozsudek soudu prvního stupně je tedy přezkoumatelný.

10. Podle ust. § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkající se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

11. Podle ust. § 155 ZOK společník má právo na valné hromadě i mimo ni požadovat od jednatelů informace o společnosti, nahlížet do dokladů společnosti, kontrolovat údaje obsažené v předložených dokladech a další práva na informace určená společenskou smlouvou; to platí obdobně pro společníkova zástupce, bude-li zavázán alespoň ke stejné mlčenlivosti jako společník a společnosti tuto skutečnost doloží.

12. Podle ust. § 156 odst. 1 ZOK jednatelé mohou poskytnutí informace podle § 155 zcela nebo zčásti odmítnout jen tehdy, pokud a) jde o utajovanou informaci podle jiného právního předpisu, b) je požadovaná informace veřejně dostupná.

13. Podle § 156 odst. 2 ZOK v případě sporu rozhodne na návrh společníka o tom, zda je společnost povinna informaci poskytnout, soud; k právu uplatněnému po uplynutí 1 měsíce ode dne oznámení o odmítnutí poskytnutí informace se nepřihlíží.

14. Z obsahu spisu se podává, že řízení bylo zahájeno žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 18. 2. 2021; soud prvního stupně nařídil ve věci první jednání na den 10. 3. 2023.; předvolání k tomu jednání (vzor 26 o. s. ř.) bylo doručeno žalované (jejímu zástupci do jeho datové schránky) dne 15. 11. 2021 (č. l. 29), předvolání obsahovalo poučení ve smyslu ust. § 153b odst. 1 o. s. ř., tj. o podmínkách, za kterých může soud prvního stupně rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Dne 10. 2. 2022 bylo soudu prvního stupně doručeno podání žalované, v němž se její zástupce omlouvá z nařízeného jednání, z důvodu jiné neodkladné záležitosti a nemožnosti zajistit substituci, přičemž žádá na odročení jiný termín, nikoliv v měsíci březnu (č. l. 30 spisu). Přípisem ze dne 17. 2. 2022, č. j. 80 Cm 26/2021-32 soud prvního stupně vyzval zástupce žalované, s ohledem na datum nařízení jednání (listopad 2021) k doložení neodkladnosti důvodů, pro které odročení žádá, a to obratem. K tomu se vyjádřila žalovaná (její zástupce) svým podáním ze dne 2. 3. 2022 (č. l. 33 spisu) tak, že: „ ve výše uvedené věci sděluji, že se bohužel nemohu ústního jednání nařízeného na 10. 3. 2022 ve 12 hodin u nadepsaného soudu účastnit z důvodu jiné neodkladné záležitosti (kolize jednání v SRN) a ani zajistit substituci nemohu, neboť kolega je na dovolené z důvodu školních prázdnin Prahy 6, a proto znovu zdvořile žádám o odročení na jiný termín, pokud možno nikoliv v měsíci březnu 2022.“ (č. l. 33 spisu). Při jednání dne 10. 3. 2022 (protokol o jednání č. l. 36, 37 spisu) soud prvního stupně sdělil obsah listin (č. l. 30, 32 a 33 spisu) a konstatoval, že omluva ze strany zástupce žalované o odročení jednání, které bylo nařízeno dne 10. 11. 2021, není řádná, neboť zástupce žalované přes výzvu soudu nespecifikoval a nedoložil důvody, které mu brání v účasti na dnešním jednání. Poté žalobce přednesl žalobu a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, který poté soud prvního stupně s podstatnými důvody vyhlásil.

15. V tomto případě, kdy žalovaná resp. její zástupce žádal o odročení jednání z důvodu, jiné neodkladné záležitosti“, byla zcela namístě výzva soudu prvního stupně zástupci žalované k doložení neodkladnosti důvodů, pro které o odročení jednání žádá, a to k posouzení důvodnosti jeho omluvy, potažmo žádosti o odročení jednání (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Ze samotné výzvy je zcela zjevné, že soud prvního stupně neshledal omluvu zástupce žalované důvodnou, přičemž jej současně vyzval, jak má být její nedostatek napraven. Pakliže zástupce žalované k výzvě soudu prvního stupně ničeho nedoložil a pouze svou omluvu doplnil, že jeho neodkladnou záležitostí je jednání v SRN, aniž by toto jednání jakkoliv specifikoval, případně doložil, tak je zcela zřejmé, že soud prvního stupně nemohl posoudit její důvodnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 1999, sp. zn. 31 Cdo 2432/98). Za této situace, kdy o omluvě žalovaného nelze učinit závěr, že byla důvodná, je správný závěr soudu prvního stupně, že žalovaná se bez řádné omluvy k prvnímu nařízenému jednání ve věci nedostavila.

16. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že v této věci se žalovaná nedostavila bez důvodné omluvy k prvnímu jednání nařízeném soudem prvního stupně, a jedna z podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání soudem prvního stupně dle ust. § 153b odst. 1 o. s. ř., tak byla splněna.

17. Odvolací soud konstatuje, že při přezkoumání rozsudku pro zmeškání není vázán odvolatelkou uplatněnými odvolacími důvody, pročež se dále zabýval i tím, zda byla splněna další podmínka vyplývající z ust. § 153b odst. 1 o. s. ř, kterou je důvodnost žalobou uplatněného nároku.

18. Podmínka důvodnosti uplatněného nároku je splněna tehdy, je-li možné pokládat tvrzení žalobce obsažená v žalobě za nesporná, jinými slovy obsahuje-li žaloba skutková tvrzení o všech okolnostech, které jsou významné pro právní posouzení věci podle hmotného práva (srovnej Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1052). Soud proto nevychází (nemůže vycházet) z listin k žalobě doložených, neboť neprovádí dokazování.

19. Žalobce své právo na informace (§ 155 a § 156 odst. 1 a 2 ZOK) uplatnil u soudu prvního stupně dne 18. 2. 2021. Pro posouzení této věci podle hmotného práva jsou proto skutková tvrzení žalobce, že žalovaná žalobci dne 3. 12. 2020, k jeho žádosti o poskytnutí informací z téhož dne odmítla informace poskytnout, neboť mu sdělila, že dne 10. 11. 2020 mu byl v této věci zaslán mail, kterým mu ale dle jeho tvrzení jím požadované informace poskytnuty nebyly, tvrzeními o významných okolnostech dle § 156 odst. 2 ZOK. A protože dle ust. § 156 odst. 2 ZOK soud nemůže přihlížet k právu žalobce, které uplatnil až dne 18. 2. 2021, tedy po uplynutí lhůty 1 měsíce ode dne 3. 12. 2020, kdy mu bylo poskytnutí informací žalovanou odmítnuto, nelze než uzavřít, že právo žalobce podat předmětnou žalobu v důsledku prekluze dle uvedeného zákonného ustanovení zaniklo. Jinak řečeno prekluze práva žalobce dle ust. § 156 odst. 2 ZOK je vždy důvodem pro zamítnutí žaloby.

20. Protože uvedená nesporná tvrzení žalobce nemohla vést k závěru, že právo žalobce není predkludováno (§ 156a odst. 2 ZOK), a že tedy podle nich lze výrokem rozsudku uložit žalované povinnost předmětné informace žalobci poskytnout (§ 155 a § 156 odst. 1 a 2 ZOK), tak odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavírá, že v této věci nebyla splněna jedna z podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání dle ust. § 153b odst. 1 o. s. ř., a to důvodnost žalobou uplatněného nároku.

21. Ze shora popsaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že se rozsudek pro zmeškání nevydává.

22. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí o věci (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).