o zaplacení částky 600 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2023, č.j. 78 Cm 60/2021- 135,

1. Výše uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud prvního stupně (dále též i jen „soud“) rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 600 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z této částky od 1. 9. 2020 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení částku 130 480 Kč.

2. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl následující:

Žalobce se domáhal zaplacení částky 600 000 Kč z titulu nedoplatku kupní ceny za převod obchodního podílu žalobce ve společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „společnost [právnická osoba].“), k němuž došlo na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 13. 9. 2019 (dále jen „smlouva o převodu obchodního podílu“). Podle ní žalobce převedl na žalovaného rozdělený obchodní podíl o velikosti 30 %. Podmínky zaplacení kupní ceny byly upraveny samostatnou dohodou, a to smlouvou o finančním vypořádání (dále jen „smlouva o finančním vypořádání“), žalovaný měl podle ní uhradit částku 3 750 000 Kč nejpozději do 31. 8. 2020, žalovaný dosud uhradil pouze částku 1 900 000 Kč, dluží částku 600 000 Kč. Zároveň se žalobce domáhal úhrady zákonných kroků z prodlení z této částky od 1. 9. 2020 do zaplacení.

3. Žalovaný potvrdil, že mezi žalobcem jako převodcem a žalovaným jako nabyvatelem byla uzavřena smlouva o převodu obchodního podílu a smlouva o finančním vypořádání, že částku 600 000 Kč žalobci neuhradil, tvrdil, že nárok zanikl započtením, když dne 31. 8. 2020 započetl oproti žalobnímu nároku na doplacení kupní ceny za převod obchodního podílu nároky na zaplacení smluvní pokuty ve výši 300 000 Kč za porušení čl. IV odst. 1 písm. f) smlouvy o převodu obchodního podílu a ve výši 300 000 Kč za porušení čl. IV odst. 1 písm. g) smlouvy o převodu obchodního podílu, rozvedl svá tvrzení ohledně porušení smlouvy o převodu obchodního podílu a označil minimálně 16 důkazů k prokázání uvedených tvrzení.

4. Ve věci soud již rozhodl rozsudkem ze dne 8. 8. 2022, č.j. 78 Cm 60/2021-92, k odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením č.j. 7 Cmo 232/118 ze dne 1.6.2023 tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu projednání z důvodu nepřezkoumatelnosti a uložil mu věc opětovně posoudit a rozhodnout.

5. Ohledně nároku na zaplacení kupní ceny za převod obchodního podílu vycházel soud znovu ze shodných tvrzení účastníků, která vzal za svoje skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 o.s.ř.

6. Pokud jde o námitku započtení, vycházel z právního názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v rozsudku ze dne 1.10.2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017. Vzal rovněž v potaz skutečnost, že zdejší soud pravomocně rozhodl ve skutkově stejné věci rozsudkem ze dne 12.7.2022, č.j. 4 Ecm 1/2021-48, kdy druhé společnici společnosti [právnická osoba]. [Anonymizováno] uložil povinnost zaplatit žalobci [Jméno žalobce] částku 400 000 Kč s příslušenstvím poté, co nárok na kupní cenu obchodního podílu byl zjištěn a námitka započtení uplatněná žalovanou byla vyhodnocena jako nezapočitatelná.

7. Pokud žalovaný, co se týče vznesené námitky započtení, označil k prokázání svých tvrzení celkem 16 položek důkazních návrhů, přičemž několik z nich zahrnovalo ještě další důkazy (např. pracovní smlouvy, dodatečná oznámení, pokladní doklady a bankovní výpisy, doklady o tržbách, svědecké výpovědi), je zřejmé, že rozsah dokazování k námitce započtení by byl značný a jednoznačně by přesáhl přiměřený rozsah dokazování ve smyslu shora citovaného rozhodnutí NS ČR. Došlo by tak k neúměrnému prodloužení řízení o pohledávce uplatněné žalobou. Proto se soud vznesenou námitkou započtení, jakožto z uvedeného důvodu nezapočitatelnou, nezabýval.

8. Soud dospěl k závěru, že na základě smlouvy o převodu obchodního podílu a smlouvy o finančním vypořádání žalobce převedl na žalovaného rozdělený obchodní podíl ve výši 30 % ve společnosti [právnická osoba]., kupní cena sjednaná ve smlouvě o finančním vypořádání měla být uhrazena ve dvou splátkách s tím, že druhá splátka kupní ceny měla být uhrazena nejpozději do 31. 8. 2020, přičemž tento doplatek kupní ceny měli oba nabyvatelé (žalovaný a [Anonymizováno]) uhradit rovným dílem, tedy každý částku 2 500 000 Kč. V rozporu s tímto ujednáním žalovaný uhradil pouze 1 900 000 Kč a zbývající část kupní ceny ve výši 600 000 Kč neuhradil.

9. Soud uzavřel, že žaloba je důvodná, a proto zavázal žalovaného k úhradě žalované částky se zákonným úrokem z prodlení počínaje dnem 1. 9. 2020 do zaplacení.

10. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěchu žalobce ve věci a jejich náhradu přiznal úspěšnému žalobci.

11. Proti uvedenému rozsudku se žalovaný odvolal. Uvedl zejména, že žalovaný dodal důkazy prokazující, že společnost [právnická osoba]. nesplnila svou zákonnou oznamovací povinnost vůči příslušnému úřadu práce, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 23 C 233/2020-83 ze dne 27. 5. 2022 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 372/20222 ze dne 15. 12. 2022 bylo konstatováno, že společnost byla dlužníkem z titulu zápůjček od věřitele [Jméno žalobce] v částce 3 790 000 Kč, smluvní pokuta byla žalovaným uplatněna v souladu se smluvním ujednáním, a proto ji uplatnil kompenzační námitkou v tomto řízení. Soud ignoroval pasáž z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, a to: „Současně však nelze daný nástroj aplikovat způsobem, který by žalovaného zcela zbavoval námitky započtení jako zákonem předvídané procesní obrany... Nebylo by správné, aby na základě citovaného ustanovení mohl soud odhlédnout od jakékoli vzájemné pohledávky žalovaného dlužníka, pokud proti ní žalující věřitel uplatní racionální argumentaci, neboť tím není řízení o žalobou uplatněné pohledávce bez dalšího zdržováno. Za nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. není pohledávku uplatněnou k započtení podle § 98, věty druhé, o. s. ř. povětšinou namístě označit, pakliže pochybnosti o její existenci vyvolává toliko spomost právní kvalifikace, nikoli problematičnost zjišťování skutkových předpokladů jejího vzniku. Nadto lze usuzovat, že je dovožení nekompenzdbility protipohledávky v rámci civilního procesu méně často přiléhavé tam, kde započítávaná pohledávka vyvstává ze stejného právního vztahu jako pohledávka uplatněná žalobou“. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá, případně aby rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.

12. Žalobce ve vyjádření k odvolání zejména uvedl, že identický nárok na smluvní pokutu za porušení ustanovení čl. IV. odst. 1 písm. f) a g) smlouvy o převodu obchodního podílu byl posuzován v několika dalších řízeních vedených mezi žalobcem a paní [Anonymizováno], jakožto dalším nabyvatelem obchodního podílu. V řízení vedeném Městským soudem v Praze byl vydán rozsudek č.j. 4 ECm 1/2021-48, v němž soud konstatoval, že pohledávky na zaplacení smluvní pokuty za porušení ustanovení čl. IV. odst. 1 písm. f) a g) smlouvy o převodu obchodního podílu jsou nezpůsobilé k započtení, což bylo potvrzeno i rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 19 Cmo 46/2022- 71. Nárok na předmětnou smluvní pokutu byl následně posuzován i na základě samostatné žaloby, kterou proti žalobci podala [Anonymizováno], a to v řízení vedeném Krajským soudem v Praze sp. zn. 79 Cm 42/2023. V tomto řízení soud provedl výklad příslušných prohlášení smlouvy o převodu obchodního podílu a poté vydal zatím nepravomocný rozsudek č. j. 79 Cm 42/2023-112, jímž zamítl nárok na smluvní pokutu s odůvodněním, že nárok na smluvní pokutu nemohl vzniknout. Žalobce očekává, že k těmto rozhodnutím bude přihlédnuto. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a násl. o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Soud správně uzavřel, že nárok žalobce, jenž vyplývá ze smlouvy o finančním vypořádání, je důvodný. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Soud rovněž správně uzavřel, že pohledávka žalobce na zaplacení doplatku ceny za obchodní podíl nezanikla započtením.

15. Podle § 1987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. (odst. 1). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odst. 2).

16. V odvolacím řízení odvolatel zpochybňuje závěr soudu o tom, že žalobou uplatněná pohledávka žalobce nezanikla započtením z jím výše uvedených důvodů.

17. V soudem prvního stupně odkazovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu tento konstatuje m.j.: „….. že v kontextu civilního procesu by měl být smysl § 1987 odst. 2 o. z. spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98, věty druhé, o. s. ř. s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost (nikoli nepodobné řešení srovnej v čl. 6:136 nizozemského občanského zákoníku). Současně však nelze daný nástroj aplikovat způsobem, který by žalovaného zcela zbavoval námitky započtení jako zákonem předvídané procesní obrany….Nebylo by správné, aby na základě citovaného ustanovení mohl soud odhlédnout od jakékoli vzájemné pohledávky žalovaného dlužníka, pokud proti ní žalující věřitel uplatní racionální argumentaci, neboť tím není řízení o žalobou uplatněné pohledávce bez dalšího zdržováno. Za nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. není pohledávku uplatněnou k započtení podle § 98, věty druhé, o. s. ř. povětšinou namístě označit, pakliže pochybnosti o její existenci vyvolává toliko spornost právní kvalifikace, nikoli problematičnost zjišťování skutkových předpokladů jejího vzniku. Nadto lze usuzovat, že je dovození nekompenzability protipohledávky v rámci civilního procesu méně často přiléhavé tam, kde započítávaná pohledávka vyvstává ze stejného právního vztahu jako pohledávka uplatněná žalobou“.

18. Uzavřel-li soud, že žalovaným uplatněné pohledávky na úhradu smluvní pokuty jsou k započtení nezpůsobilé, neboť jsou nejisté a neurčité, přičemž tento závěr odůvodnil tím, že řízení by bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek žalovaného, když žalovaný navrhl k prokázání svých tvrzení celkem 16 položek důkazních návrhů, přičemž několik z nich zahrnovalo ještě další důkazy, a lze tak očekávat, že by námitka započtení s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, jeho závěr není v rozporu se závěry vyjádřenými v odkazovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to, že lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98, věty druhé, o. s. ř. s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost.

19. Uvedený závěr o nekompenzabilitě započítávané pohledávky podporuje i to, že žalovaný svůj nárok na smluvní pokutu vůči žalobci odvozuje od článku IV. odstavce 1 písm. f), g) smlouvy o převodu obchodního podílu, přitom, jak vyplývá z vyjádření účastníků, která zazněla v průběhu řízení, ve vztahu k těmto článkům má každý z účastníků řízení jiný názor, pokud jde o výklad daných ujednání, která neobsahují výslovná ujednání, či definice pojmů. Bylo by tak třeba předmětná ujednání vyložit za použití výkladových pravidel daných ustanovením § 555 odst. 1 a § 556 o.z., z čehož je zřejmé, že zjišťování skutkových předpokladů vzniku nároku na smluvní pokutu by bylo problematické. Uvedený závěr není též v rozporu se závěry vyjádřenými v odkazovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to že by nebylo správné, aby na základě citovaného ustanovení mohl soud odhlédnout od jakékoli vzájemné pohledávky žalovaného dlužníka, pokud proti ní žalující věřitel uplatní racionální argumentaci, neboť tím není řízení o žalobou uplatněné pohledávce bez dalšího zdržováno, když nelze za daného stavu dovodit, že jde ze strany žalovaného o racionální argumentaci.

20. K uvedenému odvolací soud pro úplnost doplnil, že se Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 11.1.2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, zveřejněným pod č. 76/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, odklonil od své dřívější ustálené rozhodovací praxe týkající se postupu při moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o.z., který rozlišil na několi fází, což s sebou přináší provedení dalšího dokazování a složitější úvahy při posouzení otázky smluvní pokuty.

21. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že pohledávka žalobce nezanikla započtením.

22. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

23. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně úspěšnému žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení, představovaných náklady právního zastoupení, a to 2 x odměna advokáta za úkon právní služby po 10 700 Kč, 2 x režijní paušál po 300 Kč, 21% DPH v částce 4 557 Kč. Celkem 26 257 Kč.