o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání navrhovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 77 Cm 193/2008-1151 ze dne 20. září 2022

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně (dále též „soud“) rozhodl, že žaloba na stanovení povinnosti žalovanému 2) uhradit žalobci částku 1.000.000 Kč s příslušenstvím se zamítá, žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) náhradu nákladů řízení ve výši 468 642 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, žalobce je povinen zaplatit státu na účet zdejšího soudu náhradu nákladů řízení, které stát platil ve výši 105 079,33 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že žalobce se domáhal poté, co byla proti žalovanému 1) zamítnuta žaloba, úhrady částky 1.000.000 Kč s přísl na žalovaném 2) (dále jen „žalovaný“) s tím, že žalobce byl akcionářem společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa] (dále jen „společnost [Anonymizováno]“), společnost [Anonymizováno] zanikla bez likvidace převodem jmění na společnost [právnická osoba]. (dále jen „společnost [právnická osoba]“), žalovaný byl znalcem, který svým posudkem dokládal přiměřenost výše poskytovaného vypořádání, žalovaný pro účely vypořádání určil nesprávně hodnotu jedné akcie společnosti [Anonymizováno] na částku 740 Kč, za jednu akcii společnosti [Anonymizováno] mělo být poskytnuto vypořádání ve výši 4.226 Kč, žalobce byl vlastníkem 4.250 kusů akcií, každá o jmenovitě hodnotě 100 Kč, žalovaný způsobil žalobci škodu nejméně ve výši 1.000.000 Kč tím, že vypořádání bylo v nižší hodnotě, než jakou mělo a za tuto škodu odpovídá podle § 220p odst. 3 ve spojení 220l odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „ObchZ“). Žalovaný podhodnotil hodnotu společnosti [Anonymizováno] tím, že podhodnotil hodnotu významného aktiva, kterým byly akcie [právnická osoba] držené prostřednictvím holdingové společnosti [Anonymizováno]. (dále jen „[Anonymizováno]“)

3. Žalovaný namítal, že při své znalecké činnosti jednal s péčí řádného hospodáře, při zpracování znaleckého posudku uplatnil správnou metodiku, zabýval se tím, jakým způsobem se hodnotí investice v [Anonymizováno] s tím, jaká konkrétní metoda ocenění má být na tuto investici použita, zabýval se i metodou diskontovaných peněžních toků a dospěl k závěru, že pro tento případ nemá dostatek podkladů, a to zejména finanční plán [právnická osoba], který nebyl veřejně dostupný, pokud užil metodu srovnávacího přístupu, vysvětlil, proč byla použita tato metoda, v daném případě je nutné vycházet ze skutečnosti, že vlastnictví podílu v [Anonymizováno] je nutno posuzovat z hlediska holandského práva a kvality podílu, podíl společnosti [Anonymizováno] v holdingu byl minoritní a akcie byly nelikvidní.

4. Soud zejména uvedl následující:

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 5. 5. 2003 společnost [Anonymizováno] zanikla převodem jmění na hlavního akcionáře, a to na společnost [právnická osoba]., na kterou přešlo jmění zanikající společnosti, že v době rozhodování o převodu jmění společnosti [Anonymizováno] na hlavního akcionáře vlastnil žalobce 4.250 ks zaknihovaných kmenových akcií na majitele, každá o jmenovitě hodnotě 100 Kč, že výše vypořádání poskytované hlavním akcionářem činila 740 Kč za každou kmenovou akcii o jmenovitě hodnotě 100 Kč.

6. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [Anonymizováno] ze dne 3. 1. 2003 č. 2/1102127/03 bylo zjištěno, že předmětem činnosti znalce bylo posoudit, zda vypořádání k rozhodnému dni 1. 9. 2002 ve výši 740 Kč na akcii, které navrhlo představenstvo hlavního akcionáře za jednu kmenovou akcii společnosti [Anonymizováno], je přiměřené. V článku 2.3 bylo uvedeno, že jako základní metodu stanovení hodnoty použil znalec metodu přecenění čistého obchodního jmění. V bodě 2.4 znaleckého posudku znalec uvedl důvody, proč nepoužil metody založené na výnosovém přístupu. V bodu 3.3.1.3 znalec uvedl, že v současnosti společnost [Anonymizováno] spravuje cca 83,51% podíl ve společnosti [právnická osoba], v portfoliu tranche A je 685.740 ks akcií [právnická osoba], v portfoliu tranche B je 2.166.113 ks akcií. Příjmy společnosti jsou dividendy plynoucí z participací, hospodářský výsledek plynoucí z přecenění majetkových účastí, není dle stanov možné rozdělit akcionářům. Existuje separátní hospodaření s portfoliem tranche A a s portfoliem tranche B. Hospodářský výsledek obou portfolií je vzájemně nezávislý. Znalec použil při ocenění investice v [Anonymizováno] ocenění akcií [právnická osoba] portfolia tranche A [Anonymizováno] pomocí metody srovnatelných společností a následný výpočet vlastního kapitálů [Anonymizováno] náležící akcionářům tranche A. Hodnotu vlastního kapitálu „A“ společnosti [Anonymizováno] lze odůvodnit v intervalu 1.759.601.000 Kč až 1.823.468.000 Kč. Závěr znaleckého posudku v bodě 4 zní, že přiměřená hodnota jedné akcie společnosti [Anonymizováno] se nachází v intervalu od 726 Kč do 747 Kč na akcii. Ze znalecké výpovědi zpracovatele znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] bylo zjištěno, že při zpracování znaleckého posudku uvážili, která premisa hodnoty je správná, úvahy komentují ve znaleckém posudku. V roce 2002 česká judikatura neobsahovala definici hodnoty, která by se měla použít na ocenění akcií. Znalci dospěli k závěru, že by nebylo správné aplikovat srážky za minoritu, nekontrolu, nelikviditu na úrovni společnosti [Anonymizováno]. Později se pro premisy hodnoty vžilo označení spravedlivá hodnota (anglicky fair value). Premisu spravedlivé hodnoty na úrovni majetkových účastí užít nelze, majetkovou účast v [Anonymizováno] prostřednictvím tranche A ocenili optikou spravedlivé tržní hodnoty. Likvidita a možnost nabízet akcie tranche A společnosti [Anonymizováno] je omezená, likvidita neexistuje, majitel by musel nabízet akcie konkrétním protistranám. Majetkový podíl na společnosti [právnická osoba] činil 20,1 %, takový balík nelze oceňovat výnosovou metodou. Porovnávací metoda je podle mezinárodních standardů naprosto rovnocená.

7. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [Anonymizováno] zpracovaného dne 17. 1. 2013 č. 17-01-213/005 (dále i „[Anonymizováno]“) bylo zjištěno, že předmětem bylo zadání soudu určit spravedlivou hodnotu jedné akcie na jméno společnosti [Anonymizováno] o jmenovitě hodnotě 100 Kč ke dni 1. 9. 2002 a posoudit obvyklost a vhodnost metodiky použité společností [Anonymizováno] ve znaleckém posudku č. 2/1102127/03, ze závěru znaleckého posudku bylo zjištěno, že znalec stanovil ocenění hodnoty jedné akcie na jméno společnosti [Anonymizováno] o jmenovité hodnotě 100 Kč ve výši 1.931 Kč. K užití metodiky ve znaleckém posudku č. 2/1102127/03 znalec uvedl, že v případě ocenění akcií společnosti [právnická osoba] měla být použita výnosová metoda ocenění. Srovnávací metoda ocenění investice v [Anonymizováno] nemohla plně posoudit zjevný výnosový potenciál, který byl dán cca 20% podílem na vlastním kapitálu společnosti [právnická osoba] Argumentace založená na nedostupnosti finančního plánu nebyla přiměřená, výnosové ocenění bylo možné využít přes absenci finančního plánu.

8. Ze znaleckého posudku č. 09/2003 znalce [tituly před jménem] [právnická osoba] ze dne 10. 6. 2003, bylo zjištěno, že objednatelem posudku byli minoritní akcionáři společnosti [Anonymizováno]. Účelem posudku bylo posouzení přiměřenosti výše vypořádání v penězích pro akcionáře společnosti [Anonymizováno] v procesu převzetí jmění hlavním akcionářem k rozhodnému dni 1. 9. 2002 a k 5. 5. 2003. Znalec souhlasil s použitím substanční metody pro ocenění akcií společnosti [Anonymizováno]. Metodicky souhlasil i s použitím metody ocenění klíčové položky aktiv společnosti, tj. investice v [Anonymizováno]. Hodnota na jednu akcii společnosti [Anonymizováno] v dolní hranici činila 877,11 Kč a horní hranici 902,68 Kč.

9. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [Anonymizováno] č. 57-11/2013 ze dne 19. 6. 2013 a znalecké výpovědi zpracovatele znaleckého posudku [adresa] bylo zjištěno, že, pokud jde o otázku, jaká byla k datu ocenění 1. 9. 2002 vhodná kategorie hodnoty pro ocenění akcií společnosti [právnická osoba] a.s. v portfoliu tranche A společnosti [Anonymizováno] pro účely převzetí jmění společností [Anonymizováno] hlavním akcionářem, znalec uvedl, že považuje za odpovídající aplikaci standardu tržní hodnoty (spravedlivé tržní hodnoty) ve vztahu k majetkové účasti [právnická osoba], z které získají prospěch držitelé akcií typu A vydaných [Anonymizováno]. Znalec dále uvedl, že žalovaný v roce 2002 neměl povinnost ocenit zprostředkovaně držené akcie společnosti [právnická osoba] a.s. výnosovou metodou. Použití výnosové metody tak, jak je uvedeno v posudku [Anonymizováno] nepovažuje za vhodné vzhledem k tomu, že posudek [Anonymizováno] nerespektuje rozhodnutí valné hromady společnosti [právnická osoba] ze dne 7. 8. 2002, kdy byly akcionářem přiznány dividendy v celkové výši 1.013.505 Kč. Nezohledněním této události byl výsledek ocenění zjištěný výnosovou metodou nadhodnocen o cca 3 %. Finanční plán byl sestaven, aniž byl podložen jakoukoliv tržní analýzou zaměřenou na jeho srovnání s podniky působící na relevantním pojišťovacím trhu, dochází k nadhodnocení významných generátorů hodnoty – ziskové marže a rentability vlastního kapitálu a tím i výsledné hodnoty majetkové účasti [právnická osoba].

10. Z článku „Účel a povaha materiálu“ dokumentu Znalecké posudky pro účely povinných nabídek převzetí a veřejných návrhů smluv a koupí účastnických cenných papírů („ZNAL“), vydaného Komisí pro cenné papíry v srpnu 2004, bylo zjištěno, že Komise pro cenné papíry, jako správní úřad pro oblast kapitálového trhu, se rozhodla vypracovat tento dokument s tím, že se zaměřuje na vymezení základních zásad, které by měl znalec při zpracování posudku dodržovat a na definování některých specifických pojmů, které se vyskytují ve spojení s povinnou nabídkou převzetím a veřejným návrhem smlouvy se zaměřením zejména na způsoby stanovení navrhované ceny. Tento materiál obsahuje také dvě přílohy (Příloha 1 – Obsahové náležitosti znaleckého posudku a Příloha 2 – Nedostatky znaleckých posudků). Dle bodu 2.7 přílohy 1 s názvem Volba přístupu a metody ocenění je uvedeno, že nejčastěji používané metody jsou a) metody výnosové, b) metoda DCF, c) metoda kapitalizace zisku, d) metody majetkové, e) metody srovnávací.

11. Soud konstatoval následující:

12. Soud posuzoval, zda žalovaný postupoval při zpracování znaleckého posudku řádně, v souladu s aktuálními a obecně uznávanými pravidly oboru oceňování podniků, a neporušil tak své povinnosti při zpracování znaleckého posudku pro účely postupu podle § 220p ObchZ.

13. Otázku, zda účastník užil vhodnou metodu ocenění pro účely stanovení protiplnění akcionářům, posuzoval soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu co do jeho logiky a úplnosti zdůvodnění volby dané metody.

14. Účastník věnoval odůvodnění jím zvolené metodiky jednu samostatnou kapitolu ve znaleckém posudku. Znalec také vážil užití metod založených na srovnávacím přístupu k ocenění. Po zvážení všech známých charakteristik společnosti [Anonymizováno] se žalovaný rozhodl jako základní metodu stanovení hodnoty použít metodu NAV (net asset value; metoda přecenění čistého obchodního jmění). Soud považoval za řádně odůvodněné a logické, že zatímco účastník nepoužil tuto metodu pro ocenění společnosti [Anonymizováno], mohl tuto metodu použít při odhadu hodnoty nepřímé majetkové účasti společnosti [Anonymizováno] ve společnosti [právnická osoba], přičemž použití této metody je logicky odůvodněno.

15. Soud též vycházel z dokumentu vydaného Komisí pro cenné papíry s názvem Znalecké posudky pro účely povinných nabídek převzetí a veřejných návrhů smluv o koupi účastnických cenných papírů („ZNAL“). Podle článku 2.7 Metodiky, volba a přístup a metody ocenění jako nejčastěji používané metody byly uvedeny metody výnosové, metody majetkové a metody srovnávací.

16. Soud má za zjištěné, že se účastník v odůvodnění volby metody vypořádal se všemi nejčastěji používanými metodami, přičemž obě metody zvolené žalovaným jsou uvedeny mezi nejčastějšími metodami ve výše zmíněné metodice.

17. Ze znaleckého posudku [Anonymizováno] č. 57-11/2013 a znalecké výpovědi zpracovatele znaleckého posudku [tituly před jménem] [adresa] bylo v řízení zjištěno, že znalec dospěl k závěru, že v roce 2002 nevznikla účastníkovi povinnost ocenit majetkovou účast [právnická osoba] výnosovou metodou.

18. Ve svém znaleckém posudku [tituly před jménem] [právnická osoba] uvedl, že metodicky souhlasí s použitím metody ocenění položky aktiv společnosti [Anonymizováno].

19. Soud učinil závěr, že v rámci limitů hodnocení důkazu znaleckým posudkem má za to, že závěry znaleckého posudku jsou zcela přesvědčivé a srozumitelné, žalovaný otázce volby metody pro zodpovězení nastolené odborné otázky věnoval patřičnou pozornost, volbu jím použitých metod dostatečně a přesvědčivě odůvodnil, znalec své závěry, k nimž při ocenění podniku dospěl, obhájil a lze z nich pro účely stanovení přiměřené výše protiplnění vyjít, znalec k posouzení přiměřenosti vypořádání v penězích, které bude poskytnuto ostatních akcionářům společnosti [Anonymizováno] v souvislosti s procesem převodu jmění společnosti [Anonymizováno] na hlavního akcionáře, společnost [právnická osoba]., použil metody ocenění podniku, jež jsou běžně používány; ze znaleckého posudku je zcela seznatelná hodnota podniku jako celku, z níž bylo možno v poměrech projednávané věci vycházet.

20. Tvrdí-li žalobce, že užitím metody ocenění investice v [Anonymizováno] žalovaný nemohl plně posoudit zjevný výnosový potenciál, který byl dán cca 20% podílem na vlastním kapitálu společnosti [právnická osoba], nelze této argumentaci žalobce přisvědčit, neboť žalovaný řádně a logicky zdůvodnil použití příslušných metod oceňování a byť soudem stanovený znalec [Anonymizováno] dospěl za pomocí jiné (výnosové) metody k ocenění jedné akcie společnosti [Anonymizováno] na částku 1.931 Kč a dále k závěru o vhodnosti tímto znalcem použité metody, nelze pouze na základě těchto závěrů usuzovat na porušení právních povinností žalovaného. Soud totiž dospěl k závěru, že žalovaný postupoval při vyhotovení znaleckého posudku řádně a svoji povinnost vykonávat znaleckou činnost řádně neporušil. Protože žalovaný řádně a logicky odůvodnil použití metod ke zpracování znaleckého posudku, nelze na jeho porušení právních povinností usuzovat jen proto, že podle názoru jiného znalce byla hodnota podniku k rozhodnému dni odlišná proto, že k jejímu určení byla využita jiná metoda. Tím spíše pak s přihlédnutím k tomu, že jiní znalci se s metodologickým postupem žalovaného ztotožnili.

21. Soud uzavřel, že znalec učiněnou volbu metod ocenění řádně zdůvodnil a zvolené metody byly v souladu s obecně uznávanými pravidly platnými v roce 2002 v daném oboru, svou činnost vykonal řádně dle § 8 zákona o znalcích a tlumočnících a při vyhotovení znaleckého posudku neporušil právní povinnost, tudíž nenese odpovědnost za uplatněnou škodu dle ust. § 337 a násl. ObchZ, žaloba tak není důvodná.

22. O nákladech řízení soud rozhodl v podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení žalovaného činily soudní poplatek za odvolání 50.000 Kč, soudní poplatek za dovolání 7.000 Kč, náklady právního zastoupení za 27 úkonů po 12.300 Kč (úkony právní služby za řízení před prvním stupněm, v odvolacím řízení, v dovolacím řízení, v dalším řízení před soudem prvého stupně, 27x 300 Kč paušální náhrada a DPH 71 442 Kč. Podle ust. § 48 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalobci uhradit státu náhradu nákladů řízení, které platil v částce 105.079,33 Kč.

23. Odvolací soud konstatoval, že v projednávané věci jde o řízení podle § 9 odst. 3 písm. w) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) o. s. ř. Tato řízení jsou výslovně vypočtena v ustanovení § 200e o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, jež se s ohledem na datum zahájení řízení použije v projednávané věci, a jde tudíž o tzv. řízení nesporná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3814/2016). V těchto řízeních se rozhoduje usnesením (§ 200e odst. 3 in fine o. s. ř.). Skutečnost, že soud rozhodl o věci samé rozsudkem, ačkoliv měl rozhodnout usnesením, nepřestavuje vadu, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí o věci. Proto Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl o odvolání usnesením (§ 243b ve spojení s § 223 o. s. ř.) a účastníky řízení označil za navrhovatele a účastnici.

24. Proti rozsudku se navrhovatel odvolal. V obsáhlém odvolání a ve vyjádření k vyjádření účastnice k odvolání zejména uvedl, že soud nesprávně uzavřel, že účastnice (též i „znalec“) vykonala znaleckou činnost řádně. Znalec totiž nesprávně provedl ocenění [právnická osoba] porovnávací metodou. Není zřejmé, do jaké míry a v jakých kritériích byly společnosti vybrané do vzorku srovnatelné s [právnická osoba]. Znalec nesprávně odmítl použití výnosové metody jako nemožné. Posudek [Anonymizováno] k tzv. tržnímu přístupu k oceňování podniku pouze uvádí, že „základní datovou základnou tohoto přístupu jsou veřejné akciové trhy, kde jsou vlastnické podíly obchodovány", ale nijak se nevyjadřuje ke konkrétnímu vzorku společností vybraných pro účel srovnání s [právnická osoba] účastnicí. Znalec [Anonymizováno] rovněž pomíjí, že prodej akcií [právnická osoba] by v daném případě s největší pravděpodobností neprobíhal prostřednictvím veřejného trhu, ale v rámci jednoho majoritního balíku akcií drženého skupinou [Anonymizováno]. Znalec [tituly před jménem] [právnická osoba] uvedl, že není metodicky vhodné použití srovnávací metody s tím, že ke srovnání byl použit pouze jeden ukazatel. Byl též nesprávně posouzen význam stanov společnosti [Anonymizováno]. Obrana účastnice převzatá soudem, že informace sdělené na valné hromadě nebyly veřejné, je v rozporu s realitou. Navrhovatel měl akciový podíl na osobě spoluovládající [právnická osoba], což byla informace veřejně známá k datu ocenění. Přesto účastnice řízení ocenila podnik [právnická osoba]. tak, jako kdyby tato společnost byla pouze minoritním akcionářem [právnická osoba] bez jakékoli vazby na ovládající skupinu [Anonymizováno]. To vedlo k nižšímu ocenění. Nesprávně byl také zvolen standard hodnoty pro akcie [právnická osoba] a.s. Nesprávně byl posouzen význam kurzu akcií na veřejném trhu. Nepřípustně bylo přihlíženo k údajům neexistujícím k rozhodnému dni ocenění. Znalec vycházel z účetních výkazů k datu 30.9.2002, které obsahovaly pouze negativní dopady povodní, účetní hodnota k 30. 9. 2002 byla ovlivněna vykázáním nákladů na pojistná plnění, avšak bez vyúčtování důsledků plynoucích ze zajištění, které náklady na pojistné události významně snížilo. Znalec postupoval nikoliv nestranně, přičemž projevem této skutečnosti je to, že znalec nekomunikoval s minoritními akcionáři, že nepoužil vhodné metody ocenění, že postupoval tak, aby dosáhl nižšího ocenění [právnická osoba]. Soud nesprávně uvedl, že ze znaleckého posudku [Anonymizováno] nelze vycházet a neodstranil rozpory mezi znaleckým posudkem [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Prokurista účastníka a současně zpracovatel předmětného posudku nemůže vystoupit před soudem jako znalec či svědek. Navrhl, aby odvolací soud napadané rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

25. Účastnice ve vyjádření k odvolání zejména uvedla, že navrhovatel nově napadá obsah znaleckého posudku, a to nikoliv co do zvolené premisy hodnoty a metody ocenění, ale co do volby porovnávaných společností. Argumentace o nepoužití výnosové metody byla stěžejním argumentem navrhovatele spolu s důkazem posudkem znalce [Anonymizováno]. Odvolání postrádá konkrétní argumentaci k nesprávnosti právních závěrů, neuvádí k jakým konkrétním důkazům a jim odpovídajícím tvrzením soud nepřihlédl, případně, který z navržených a pro rozhodnutí zásadních důkazů soud neprovedl. Obsah odvolání je polemikou s hodnocením důkazů ze strany soudu, a to za použití dílem nepřehledných a z kontextu vytržených citací z výslechu svědků a částí znaleckých posudků i dalších listinných důkazů. Účastnice v posudku vysvětlila i postup při výběru spektra porovnávaných společností a tyto okolnosti vysvětloval i zpracovatel namítaného posudku ve své svědecké výpovědi. Výběr porovnatelných společností vč. uvažovaných kritérií a popisu, jakým způsobem byl výběr učiněn, je zdokumentovaný ve znaleckém posudku na str. 20-22 a v příloze č. 6 tohoto posudku. Existence jiného názoru na výběr společností pro aplikaci porovnávací metody však neznamená, že posudek je nepřezkoumatelný, a proto vadný. V odvolání je zpochybněna správnost předmětného posudku a správnost profesionálního postupu účastnice poukazem na posudek [tituly před jménem] [Anonymizováno], který přezkoumával v rozhodné době předmětný posudek. [tituly před jménem] [Anonymizováno] se ztotožnil s postupem účastnice co do volby premisy hodnoty i metody při ocenění aktiva akcií [Anonymizováno]. Těmto skutkovým okolnostem plynoucím z posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] se soud prvého stupně detailně věnoval, oba posudky porovnal a dospěl k závěru, že v posudku účastnice nelze spatřovat žádnou nespravedlivou odchylku od výsledků oceňování téhož aktiva jinými způsoby a jinými subjekty. Z odvolacích tvrzení neplyne nic, co by názor soudu prvého stupně mohlo zpochybnit. Z posudku [Anonymizováno], jakož i dalších posudků (zejména posudku znalce [Anonymizováno]) vyplynulo, že postup a výsledky [Anonymizováno] (výnosové metody) v posudku [Anonymizováno] jsou nekonzistentní a vadné a aplikace těchto metod ze strany [Anonymizováno] je sama o sobě důkazem, že nepoužití výnosové metody nemohlo znamenat vadu posudku účastnice. Oceňovaná společnost poskytla účastnici stanovy [Anonymizováno] a neuvedla nic, co by postavení oceňované společnosti jako držitele akcií tranše A [Anonymizováno] modifikovalo oproti tomu, co plyne ze stanov [Anonymizováno]. Spatřuje-li navrhovatel nesoulad mezi prohlášením statutárních zástupců [Anonymizováno] a stanovami [Anonymizováno], to nelze přičítat účastnici a vykládat jako pochybení při zpracování posudku. Navrhovatel poukazuje na ovládací smlouvu ze dne 28.12. 2000, soud správně uzavřel, že z hlediska postupu znalce při ocenění akciového podílu v [Anonymizováno] byly rozhodující stanovy společnosti [Anonymizováno] Navrhovatel své tvrzení o porušení povinností účastnice jako znalce založil na znaleckém posudku [Anonymizováno]. Soud však vzhledem k dalším znaleckým posudkům i výslechům svědků a znalců dospěl k závěru, že posudek [Anonymizováno] není přesvědčivý. Navrhovatel v odvolání nově tvrdí podcenění významu kurzu akcií na veřejném trhu v posudku. Účastnice nepodcenila kurz akcií [Anonymizováno]. V posudku se tomuto tématu věnuje na str. 25, k údajům o kurzu přihlédla, zvážila likviditu a vyplacené dividendy. Závěry těchto zjištění porovnala s výsledky primární metody ocenění (metodou porovnávací), což je běžná oceňovací praxe. Posudek [Anonymizováno], kterým odvolatel důkazně argumentuje a který považuje za jediný profesně správný, se dopady povodní v roce 2002 na majetek oceňovaného aktiva vůbec nezabýval a vycházel pouze ze situace k 30.6. 2002, tudíž jeho závěry musí být vadné. Argumentuje-li navrhovatel v této souvislosti posudkem [tituly před jménem] [Anonymizováno], který byl zpracován dne 10.6. 2003, tedy až po vzniku auditovaných závěrek [Anonymizováno], které nemohly být účastnici v období zpracování posudku známy, nejde o vadu posudku či neprofesionalitu. Pokud navrhovatel namítá nedostatek nestrannosti a podjatost účastnice při zpracování posudku, z jednání účastnice neplyne nic, co by zpochybňovalo její nestrannost. Výslech zpracovatele posudku není vadou řízení, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí. Pokud jde o důkazy znaleckými posudky, pak hodnocení, které provedl soud, odpovídá kritériím, která plynou z judikatury Nejvyššího soudu i soudu ústavního. Není povinností soudu odstraňovat rozpory mezi znaleckými posudky, soud dospěl ke správnému závěru o nepřesvědčivosti znaleckého posudku [Anonymizováno]. Skutkové i právní závěry soudu jsou správné. Navrhla potvrzení rozhodnutí.

26. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a násl. o.s.ř. a dospěl k tomu, že odvolání je nedůvodné.

27. Ze spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatel se poté, co soud proti původnímu účastníkovi 1), [Anonymizováno], pravomocně zamítl návrh, domáhal na účastnici zaplacení Kč 1.000.000 s přísl. jako náhrady škody, která mu jako menšinovému akcionáři vznikla v podobě rozdílu mezi vypořádáním zaplaceným hlavním akcionářem, jehož výše byla doložena vadným znaleckým posudkem znalce, a vypořádáním, jež by mu bylo vyplaceno na základě správně zpracovaného znaleckého posudku, s tím, že navrhovatel byl akcionářem společnosti [právnická osoba]. a v době rozhodování o převodu jmění této společnosti na hlavního akcionáře vlastnil 4.250 ks akcií, každou o jmenovité hodnotě 100 Kč, že společnost zanikla bez likvidace s převodem jmění na hlavního akcionáře společnost [právnická osoba]., že účastnice byla znalcem, který svým posudkem pro účely vypořádání určil hodnotu jedné akcie na 740 Kč, přičemž za jednu akcii společnosti [Anonymizováno] mělo být poskytnuto vypořádání ve výši 4.226 Kč. Účastnice uvedla, že pokud jde o znalecký posudek, postupovala profesionálně a pečlivě. Ve věci soud vydal rozsudek ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. 77 Cm 193/2008, který byl potvrzen usnesením odvolacího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 7 Cmo 616/2014. Nejvyšší soud ČR usnesením č.j. 29 Cdo 4803/2016 – 914 ze dne 19. 9. 2018 oba rozsudky zrušil, věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Soud rozsudkem ze dne 25. 8. 2020, č. j. 77 Cm 193/2008-1097, rozhodl o zamítnutí žaloby, Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 17. 2. 2022 posledně zmíněný rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Soud v dalším řízení posoudil věc podle § 220p odst. 3 ve spojení s § 2201 odst. 1 ObchZ, v platném znění a učinil závěr, že znalec učiněnou volbu metod ocenění řádně zdůvodnil a zvolené metody byly v souladu s obecně uznávanými pravidly platnými v roce 2002 v daném oboru, svou činnost vykonal řádně dle § 8 zákona o znalcích a tlumočnících a neporušil právní povinnost, tudíž nenese odpovědnost za uplatněnou škodu. Žalobu proto zamítl s výše uvedeným odůvodněním. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve sporu.

28. S ohledem na dobu vypracování sporného znaleckého posudku, jakož i datum, kdy valná hromada společnosti [Anonymizováno] rozhodla o zrušení společnosti s převodem jmění na hlavního akcionáře, jsou rozhodná níže uvedená ustanovení obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 3. 2003.

29. Podle § 220p obch. zák. valná hromada může rozhodnout, že se společnost zrušuje bez likvidace a že jmění zaniklé společnosti převezme jeden akcionář, jestliže je tento akcionář majitelem akcií, jejichž jmenovitá hodnota přesahuje 90 % základního kapitálu (dále jen "hlavní akcionář"). Vlastní akcie v majetku společnosti se pro účely výpočtu této podmínky rozdělí mezi akcionáře v poměru jmenovitých hodnot jejich akcií (odstavec první). Hlavní akcionář je povinen poskytnout ostatním akcionářům přiměřené vypořádání v penězích. Výše vypořádání v penězích musí být doložena posudkem znalce. Ustanovení § 59 odst. 3 se použije pro jmenování a odměňování znalce obdobně (odstavec druhý). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se na zrušení akciové společnosti s převodem jmění na akcionáře přiměřeně ustanovení § 220a odst. 1 až 4, 7 až 11, § 220b, 220d, § 220e odst. 1 první věty a odst. 2 až 4 s výjimkou ustanovení o přistoupení akcionářů ke stanovám nástupnické společnosti, § 220g odst. 7, § 220h, 220j a 2201 (odstavec třetí). Na místo smlouvy o fúzi se vyhotovuje smlouva o převzetí jmění hlavním akcionářem (dále jen „smlouva o převzetí”), která musí být uzavřena mezi společností a hlavním akcionářem. Místo výměnného poměru akcií a lhůty při jejich výměně se ve smlouvě o převzetí uvádí výše a lhůta vypořádání v penězích. Tato lhůta nesmí být delší než dva měsíce ode dne zápisu převodu jmění do obchodního rejstříku. Ustanovení § 220k odst. 1, 5 a 7 platí přiměřeně. Ve smlouvě o převzetí musí být menšinoví akcionáři upozorněni na to, že mají právo na vypořádání v penězích a právo žádat o přezkoumání výše vypořádání v penězích, s tím, že toto právo mají, i když na valné hromadě budou hlasovat pro smlouvu o převzetí, a že je mohou uplatnit ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se zápis převodu jmění do obchodního rejstříku stane účinným vůči třetím osobám (odstavec čtvrtý).

30. Podle § 2201 odst. 1 obch. zák. členové představenstva a dozorčí rady zúčastněných společností a znalec nebo znalci pro fúzi, kteří zpracovali znaleckou zprávu pro tyto společnosti, odpovídají společně a nerozdílně za škodu, která vznikla porušením jejich povinností při sloučení zúčastněné společnosti jejím akcionářům nebo věřitelům podle § 373 až 386. Clen představenstva nebo dozorčí rady anebo znalec se zprostí odpovědnosti, jestliže prokáže, že jednal s péčí řádného hospodáře. Ustanovení § 194 odst. 5 poslední věty se nepoužije. Ustanovení § 66 odst. 8 až 11 zde platí obdobně (odstavec první). Soudní rozhodnutí, jímž se přiznává právo na náhradu škody podle odstavce 1, je pro odpovědné osoby co do základu přiznaného práva závazné i vůči ostatním oprávněným osobám podle odstavce 1 (odstavec druhý). Právo na náhradu škody podle odstavce 1 se promlčuje ve lhůtě pěti let ode dne, kdy se zápis sloučení do obchodního rejstříku stal účinným vůči třetím osobám (odstavec třetí).

31. Odvolací soud vycházel ze závěrů dovolacího soudu prezentovaných ve výše uvedeném rozhodnutí, přičemž v něm dovolací soud konstatoval následující:

32. Institut zrušení akciové společnosti s převodem jmění na hlavního akcionáře umožňuje hlavnímu akcionáři, aby ostatní akcionáře zbavil jejich účasti ve společnosti náhradou za peněžité protiplnění, jehož výši musí doložit pro tyto účely zpracovaným znaleckým posudkem. Přiměřené vypořádání v penězích sice zpravidla vychází z hodnoty podniku společnosti stanovené znalcem, nicméně při jeho určení je nutné přihlédnout i k dalším v úvahu přicházejícím okolnostem tak, aby zaplacené vypořádání bylo spravedlivé. Nepovažuje-li některý z menšinových akcionářů vyplacené vypořádání za přiměřené (spravedlivé), může se obrátit na soud s návrhem na dorovnání podle § 220k obch. zák. Soud v tomto řízení posuzuje přiměřenost (spravedlnost) zaplaceného vypořádání, přičemž zpravidla ustanoví znalce, který přezkoumá posudek, jímž doložil hlavní akcionář přiměřenost vypořádání, a určí hodnotu podniku společnosti k rozhodnému dni. Současně soud přihlédne ke všem v úvahu přicházejícím okolnostem tak, aby celkové vypořádání v penězích bylo spravedlivé.

33. Určí-li znalec v důsledku svého pochybení hodnotu podniku společnosti nižší, než by při řádně provedeném ocenění měla být, ovlivní to negativně i výši vypořádání, rozdíl mezi částkou, kterou hlavní akcionář vyplatí na základě vadného znaleckého posudku, a částkou, kterou by hlavní akcionář vyplatil na základě řádně vypracovaného znaleckého posudku, pak představuje škodu, která vznikla menšinovým akcionářům v důsledku nesprávně vypracovaného znaleckého posudku.

34. Ustanovení § 2201 obch. zák., jež se podle § 220p odst. 3 obch. zák. použije i v případě zrušení akciové společnosti s převodem jmění na hlavního akcionáře, výslovně upravuje odpovědnost znalce za takovou škodu, resp. povinnost znalce k její náhradě.

35. Zákon poskytuje menšinovým akcionářům (kteří jsou své investice zbaveni často proti své vůli a kteří nemají reálnou možnost, jak hlavnímu akcionáři zabránit v realizaci jeho práva upraveného v § 220p obch. zák.) k nápravě tohoto stavu, jak právo na dorovnání podle § 220k obch. zák., tak i právo na náhradu škody podle § 2201 obch. zák.

36. Vznikne-li menšinovému akcionáři škoda v podobě rozdílu mezi vypořádáním zaplaceným hlavním akcionářem, jehož výše byla doložena vadným znaleckým posudkem, a vypořádáním, jež by bylo menšinovým akcionářům vyplaceno na základě správně zpracovaného znaleckého posudku, může se náhrady této škody domáhat postupem podle § 220l obch. zák. proti znalci bez ohledu na to, zda uplatnil i právo na dorovnání proti hlavnímu akcionáři postupem podle § 220k obch. zák.

37. To platí bez zřetele k tomu, že pro menšinového akcionáře je zpravidla výhodnější uplatnit právo na dorovnání podle § 220k obch. zák., neboť ve výši dorovnání lze zohlednit i další okolnosti než jen hodnotu podniku společnosti.

38. K výkladu § 2201 odst. 1 obch. zák.:

39. Jakkoliv je třeba při posuzování spravedlnosti (přiměřenosti) vypořádání přihlédnout i k dalším v úvahu přicházejícím okolnostem, vychází se při určení výše přiměřeného vypořádání zpravidla z (tržní) hodnoty podniku společnosti a základem pro určení přiměřeného vypořádání je pak alikvotní podíl na této tržní hodnotě připadající na jednu akcii.

40. Určení hodnoty podniku společnosti vyžaduje odborné znalosti; proto zákon ukládá, aby hlavní akcionář doložil výši vypořádání znaleckým posudkem.

41. Součástí znaleckého posouzení je i volba metod ocenění, a to s ohledem na poměry konkrétní společnosti. Paušálně (bez dalšího) přitom není možné určit, která z metod připadajících v úvahu je (obecně) pro stanovení hodnoty podniku vhodná. Znalec proto musí jím učiněnou volbu určité metody či určitých metod ocenění řádně odůvodnit (srov. v aktuální judikatuře usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.8.2018, sp. zn. 29 Cdo 4568/2016, a rozhodnutí v něm citovaná).

42. Znalec je povinen svoji činnost vykonávat řádně (§ 8 zákona o znalcích a tlumočnících), tj. (mimo jiné) v souladu s (aktuálními a obecně uznávanými) pravidly svého oboru. Řečené však neznamená, že při řádném postupu při ocenění podniku dojde každý znalec ke stejnému výsledku. Nelze přehlížet, že v řadě oborů, oceňování podniků nevyjímaje, lze v souladu s pravidly daného oboru dospět k rozdílným výsledkům, v závislosti na tom, k jakému z konkurujících (obhajitelných) názorů na řešení té které dílčí otázky se konkrétní znalec přikloní. Je-li znalcem zvolené řešení v souladu s aktuálními a obecně uznávanými pravidly daného oboru, pak znalec postupoval při řešení dané (dílčí) otázky řádně, a to bez ohledu na to, zda (taktéž v souladu s aktuálními a obecně uznávanými pravidly daného oboru) lze úspěšně obhájit i řešení jiné (vedoucí k odlišnému výsledku).

43. Postupoval-li znalec při vyhotovení znaleckého posudku, jímž hlavní akcionář doložil přiměřenost vypořádání v penězích podle § 220p odst. 1 obch. zák., v souladu s aktuálními a obecně uznávanými pravidly oboru oceňování podniků, neporušil svoji povinnost vykonávat znaleckou činnost řádně, a to bez ohledu na to, zda podle názoru jiného znalce byla hodnota podniku společnosti k rozhodnému dni odlišná (např. proto, že k jejímu určení měla být využita jiná metoda ocenění). V případě sporu tíží důkazní břemeno o tom, že postupoval řádně, znalce (§ 2201 odst. 1 věta druhá obch. zák.).

44. V projednávané věci navrhovatel uplatnil proti účastnici právo na náhradu škody, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávně vypracovaného předmětného posudku účastnice, škodu spatřoval v rozdílu mezi vypořádáním zaplaceným hlavním akcionářem, jehož výše byla doložena předmětným znaleckým posudkem znalce, a vypořádáním, jež by mu bylo vyplaceno na základě správně zpracovaného znaleckého posudku, tvrdil výše uvedené skutečnosti a po vypracování znaleckého posudku [Anonymizováno] odkazoval na tento znalecký posudek. Účastnice tvrdila, že svoji činnost vykonávala řádně, že jí zvolené řešení bylo v souladu s aktuálními a obecně uznávanými pravidly daného oboru. K uvedenému tvrzení byl doložen znalecký posudek ze dne 3. 1. 2003 č. 2/1102127/03, účastnice též navrhla k důkazu znalecký posudek č. 09/2003 znalce [tituly před jménem] [právnická osoba] ze dne 10. 6. 2003, znalecký posudek znaleckého ústavu [Anonymizováno] č. 57-11/2013 ze dne 19. 6. 2013, soud vycházel též m.j. ze znalecké výpovědi zpracovatele tohoto znaleckého posudku [adresa], ze znalecké výpovědi zpracovatele znaleckého posudku účastnice [tituly před jménem] [Anonymizováno] [tituly za jménem] a též z dokumentu Znalecké posudky pro účely povinných nabídek převzetí a veřejných návrhů smluv a koupí účastnických cenných papírů (ZNAL) vydaného Komisí pro cenné papíry v srpnu 2004.

45. Odvolací soud konstatoval, že soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu, aby mohl zjistit skutečnosti právně významné pro danou věc. Odvolací soud se se zjištěními soudu plně ztotožnil a odkazuje pro stručnost na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

46. Soud zejména správně zjistil, že jako základní metodu pro stanovení hodnoty podniku společnosti [právnická osoba]. použil znalec metodu přecenění čistého obchodního jmění, že znalec uvedl důvody, proč nepoužil metody založené na výnosovém přístupu, že při zpracování znaleckého posudku jeho zpracovatelé vážili, která premisa hodnoty je správná, úvahy uvedli ve znaleckém posudku, dále že znalec [tituly před jménem] [právnická osoba] souhlasil s použitím metod účastnice pro ocenění akcií společnosti [Anonymizováno], že znalecký ústav [Anonymizováno] konstatoval, že účastnice v roce 2002 neměla povinnost ocenit zprostředkovaně držené akcie společnosti [právnická osoba] a.s. výnosovou metodou a použití výnosové metody tak, jak je uvedeno v posudku [Anonymizováno], nepovažuje za vhodné, že podle dokumentu ZNAL jsou nejčastěji používané metody jsou a) metody výnosové, b) metoda DCF, c) metoda kapitalizace zisku, d) metody majetkové, e) metody srovnávací, tedy metody, které použila účastnice.

47. Odvolací soud se ztotožnil i se závěry soudu, že účastnice znaleckou činnost vykonala v souladu s aktuálními a obecně uznávanými pravidly daného oboru a že jí učiněnou volbu metod ocenění řádně odůvodnila, tedy že znaleckou činnost vykonala řádně. Soud správně odůvodnil tento závěr zejména tím, že účastnice uvedla důvody, proč použila uvedené metody ocenění a proč nepoužila metody ocenění založené na výnosovém přístupu, že znalec [tituly před jménem] [právnická osoba] souhlasil s použitím metod účastnice pro ocenění akcií společnosti [Anonymizováno], že znalecký ústav [Anonymizováno] uvedl, že účastnice v roce 2002 neměla povinnost ocenit zprostředkovaně držené akcie společnosti [právnická osoba] a.s. výnosovou metodou a použití výnosové metody tak, jak je uvedeno v posudku [Anonymizováno], nepovažuje za vhodné, že metody, které použila účastnice, jsou podle dokumentu ZNAL nejčastěji používané metody.

48. Co se týče ostatních důvodů, které vedly soud k závěru, že návrh není důvodný, odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

49. Odvolací soud též konstatoval, že námitky, které uvedl navrhovatel ve svém odvolání, nejsou v daném případě relevantní. Jak bylo výše uvedeno, pro menšinového akcionáře je zpravidla výhodnější uplatnit právo na dorovnání podle § 220k obch. zák., než právo na náhradu škody podle § 2201 obch. zák., neboť ve výši dorovnání lze zohlednit i další okolnosti než jen hodnotu podniku společnosti. V daném případě soud nehodnotí výši přiměřeného protiplnění, hodnotí pouze to, zda účastnice při určení hodnoty podniku společnosti [právnická osoba]. znaleckou činnost vykonala v souladu s aktuálními a obecně uznávanými pravidly daného oboru a zda v předmětném znaleckém posudku jí učiněnou volbu metod ocenění řádně odůvodnila s ohledem na poměry konkrétní společnosti, a to bez ohledu na to, že podle názoru jiného znalce ([Anonymizováno]) byla hodnota podniku společnosti k rozhodnému dni odlišná.

50. Co se týče námitky, že účastnice nebyla při vypracování posudku nestranná, odvolací soud dospěl k závěru, že tato námitka není na místě, a to vzhledem k tomu, že postup účastnice obstál, jak výše uvedeno, a též vzhledem k tomu, že z tvrzení uvedeného v odvolání, taková skutečnost neplyne. K důvodům uvedené námitky je třeba uvést, že znalec nemá povinnost komunikovat s minoritními akcionáři a to, že účastnice použila výše uvedené metody ocenění a že ocenila [právnická osoba] výše uvedeným způsobem, nesvědčí o tom, že není nestranná.

51. Odvolací soud dospěl dále k závěru, že námitka odvolatele, že soud nesprávně vyslechl zpracovatele předmětného znaleckého posudku, který byl prokuristou účastnice, jako znalce, ačkoli jej měl vyslechnout jako účastníka, není vadou řízení, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí. K tomu je třeba též uvést, že pokud by byl znalec vyslechnut soudem jako účastník řízení, mohl by podle § 131 odst. 1 o.s.ř. s výslechem nesouhlasit; za situace, kdy soud zpracovatele znaleckého posudku vyslechl, nemá tato námitka žádný význam.

52. Soud tedy správně uzavřel, že návrh není důvodný a správně rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

53. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

54. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné účastnici přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

55. Zástupkyně účastnice vykonala před odvolacím soudem 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání soudu), za které náleží 2 x 12.300 Kč, 2 x 300 Kč jako režijní paušály. Dále k náhradě nákladů odvolacího řízení náleží příslušná DPH ve výši 4.258,80 Kč. Celkem činí náklady odvolacího řízení 24.538,80 Kč.