o určení členství v bytovém družstvu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2019, č. j. 56 Cm 124/2018 - 99

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 1. 2019 se žalobkyně domáhá určení členství v bytovém družstvu, a to konkrétně Bytového družstva [adresa], se sídlem [adresa], IČO [IČO advokáta E], s právem nájmu bytu č. [Anonymizováno] v domě na adrese [adresa], o velikosti 3+1 (dále jen “Byt”). Žalobkyně uvedla, že dne 28. 2. 2001 uzavřela s žalovaným 3) nájemní smlouvu o nájmu bytu číslo [Anonymizováno], přičemž nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a její platnost nebyla nikdy ukončena. Žalobkyně se následně dohodla s žalovanými 1) a 2) na tom, že budou Byt užívat a žalobkyně bude užívat menší byt, jehož oprávněným nájemcem je žalovaná 1). K převodu členství v bytovém družstvu však nedošlo. Vzhledem k rozvodovému řízení mezi žalovanými 1) a 2) vyzvala žalobkyně žalovanou 1) k předání Bytu, což však žalovaná 1) odmítla s tím, že žalobkyně v roce 2004 převedla družstevní podíl včetně práva nájmu na žalované 1) a 2), kteří se tak staly členy bytového družstva a nájemci Bytu.

2. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud výrokem I. žalobu zamítl, ve výroku II. rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit žalované 1) náklady řízení ve výši 21 025 Kč k rukám zástupce žalované 1) [Jméno advokáta B] do tří dnů od právní moci rozsudku, ve výroku III. rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku IV. soud rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3) žádný z účastníků nemá též právo na náhradu nákladů řízení.

3. Ve svém odůvodnění soud prvního stupně provedl dokazování výslechem žalovaného 2) a 3), notářským zápisem [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze dne 31. 7. 2000, dopisem ze dne 27. 11. 2017, výzvou k předání bytu ze dne 23. 10. 2017, nájemní smlouvou ze dne 31. 8. 2004 mezi žalovaným 3) a žalovanými 1) a 2), nájemní smlouvou ze dne 28. 2. 2001 mezi žalovaným 3) a žalobkyní, potvrzením o výši členského podílu ze dne 12. 10. 2000, zápisem z členské schůze bytového družstva ze dne 9. 12. 2014, ze dne 10. 11. 2005 a ze dne 19. 4. 2005, notářským zápisem [tituly před jménem] ze dne 29. 12. 2014, nedatovaným potvrzením bytového družstva o udělení souhlasu s převodem družstevního podílu a potvrzením žalovaného 3) ze dne 23. 4. 2018, že žalobkyně je členkou bytového družstva. Na základě těchto důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) byla uzavřena „smlouva o převodu členských práv a povinností k Bytu“, a že účastníci o tom informovali bytové družstvo. Soud má tyto skutečnosti jednoznačně za prokázané z nájemní smlouvy uzavřené neznámého data mezi žalovanými 1), 2) a žalovaným 3), jakož i ze zápisů ze shromáždění členské schůze i z nedatovaného potvrzení bytového družstva, jehož pravost žádný z účastníků nenamítal. Soud má za to, že je prokázáno, že od neurčitého roku bytové družstvo ohledně záležitostí bytu jednalo s žalovanými 1) a 2) jako se členy družstva. Potvrzení žalovaného 3) ze dne 23. 4. 2018, že žalobkyně je členkou bytového družstva, bylo dle soudu irelevantní, jelikož je v rozporu s dosavadním jednáním žalovaného 3). Soud na věc uplatnil zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 437/2003 Sb., a dospěl k závěru, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že došlo k platnému převodu členských práv a povinností mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2). Bytové družstvo o této dohodě muselo být informováno, když nadále jednalo s žalovanými 1) a 2) jako se členy. Soud uvedl, že písemné dohody nebylo třeba, když byla prokázána ústní dohoda. O náhradě nákladů rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž žalovaní 2) a 3) se práva na náhradu nákladů výslovně vzdali.

4. Proti I. a II. výroku rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém vytýkala soudu prvního stupně, že jeho závěry nevyplývají z provedeného dokazování. Z uzavřené nedatované nájemní smlouvy mezi žalovanými nelze dovodit převod členských práv a povinností v bytovém družstvu z žalobkyně na žalované 1) a 2). Taková skutečnost neplyne ani z jednostranného nedatovaného potvrzení bytového družstva. Dle odvolatelky nebyly v rámci řízení prokázány podmínky pro převod práv a povinností podle § 230 obchodního zákoníku, a to existence dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, když nebyl tvrzen ani prokazován obsah „jasných smluvních ujednání“. V této souvislosti odvolatelka poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1402/99, a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010. I kdyby se strany dohodly ústně na převodu členských práv a povinností, muselo by existovat písemné oznámení žalobkyně a žalovaných 1) a 2) doručené družstvu. Takové listiny však v řízení nebyly tvrzeny ani prokazovány. Samotná žalovaná 1) nic takového netvrdila a neprokázala a soud ji k tomu ani nevyzval, což dle odvolatelky představuje podstatnou vadu řízení. S ohledem na výše uvedené odvolatelka navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že podané žalobě vyhoví a žalované 1) uloží povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni, in eventum, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.

5. Podáním ze dne 2. 4. 2020 se k odvolání žalobkyně vyjádřil žalovaný 2), který má za to, že odvolání žalobkyně je důvodné a že rozsudek prvního stupně je nesprávný. Dle žalovaného 2) soud prvního stupně neprokázal existenci písemné formy oznámení ústně uzavřené smlouvy družstvu, když pouze konstatuje, že družstvo bylo o uzavření smlouvy informováno. Takový závěr soudu nemá oporu v provedeném dokazování. Dle žalovaného 2) je nesprávný i závěr soudu o samotném uzavření ústní smlouvy o převodu členských práv mezi účastníky, když soud tak dovozuje pouze ze zdánlivého chování stran, jako by k převodu došlo. Takový argument nemůže uspět, když ust. § 230 obchodního zákoníku je kogentní, tudíž samotná smlouva o převodu členských práv musí obsahovat předepsané podstatné náležitosti. Ty však soud prvního stupně nezjistil. Žalovaný 2) má především za to, že soud dospěl k nesprávnému závěru, že se účastníci dohodli na převodu členství, jelikož ti se pouze dohodli na výměně užívání bytových jednotek. Následné chování družstva, které s žalovanými uzavřelo nájemní smlouvu, aniž by o tom žalobkyně věděla, bylo chybné, jelikož nikdy neobdrželo písemné oznámení žalobkyně o uzavření převodní smlouvy. Žalovaný 2) nesouhlasí toliko ani s argumentem, že by jednání žalobkyně bylo účelné, když se domáhá svého práva po 14 letech. Podnětem k podání žaloby bylo totiž jednání žalované 1), která v rámci jednání o vypořádání SJM vznesla požadavek na vypořádání práv k tomuto členskému podílu. S ohledem na výše uvedené se žalovaný 2) připojuje k odvolacímu návrhu žalobkyně a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil.

6. Žalovaná 1) se k odvolání vyjádřila podáním ze dne 14. 4. 2020, ve kterém uvedla, že určité nepřesnosti obsažené v odůvodnění napadeného rozsudku, jako je například absence konkrétního data uzavření dohody o převodu členských práv a povinností či neoznačení konkrétního data, kdy měla být tato dohoda písemně oznámena bytovému družstvu, nemůže změnit fakta. Soud prvního stupně dle ní provedl k dokazování dostatek listin, z nichž plynou logické závěry. Dle žalované 1) žalobkyně nikdy věrohodně nevysvětlila množství „nahodiloství“, které z listin plynou a které vedou k logickému skutkovému závěru soudu prvního stupně. Je zřejmé, že bytové družstvo jednalo s žalovanými 1) a 2) jako se členy družstva namísto žalobkyně, přičemž tento přístup byl žalobkyni po celou dobu od roku 2004 znám a nikdy proti němu nevystoupila; až při rozpadu manželství žalovaných, což se jeví jako účelové jednání žalobkyně. Žalovaná 1) má za to, že ze strany družstva nedošlo k svévoli při vyznačování změn do členské databáze, i když se nedochovalo samotné písemné potvrzení o oznámení převodu členských práv bytovému družstvu. Případná absence oznámení dle žalované 1) ještě neznamená, že by nikdy neexistovalo, a to i s ohledem na dobu, po jakou nerušený stav členství žalovaných 1) a 2) existoval. Stejně tak má žalovaná 1) za to, že podstatné náležitosti smlouvy o převodu nemusely být od počátku zřejmé, když se strany podle nich následně chovaly. Přesné datum uzavření dohody je též nepodstatné, když obecné uzavření takové dohody je soudem dovozováno z dalších navazujících právních úkonů. Z výše uvedených důvodů žalovaná 1) navrhuje, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný a žalované 1) přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

8. S ohledem na ustanovení § 775 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích, odvolací soud posuzoval danou věc podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.

9. Podle ust. § 230 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu orgánů družstva. Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství.

10. Podle § 269 odst. 2 obch. zák. mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není.

11. Protože smlouva o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu není v obchodním zákoníku jako smluvní typ upravena, jde o smlouvu nepojmenovanou ve smyslu § 269 odst. 2 obch. zák.

12. Nejvyšší soud přijal ve svém usnesení ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010 (publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod př. č. 31/2012, veřejnosti dostupný na www.nsoud.cz) závěr, že: „Ke vzniku smlouvy o převodu práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu je nezbytná řádná identifikace účastníků smlouvy a bytového družstva, k němuž se převáděná členská práva a povinnosti vztahují, určení (rozsahu) převáděných práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, určení, zda jde o převod úplatný či bezúplatný, a v případě úplatnosti převodu rovněž stanovení ceny nebo způsobu jejího určení.“.

13. Žalovaná v této věci tvrdila, že sama nemá písemný stejnopis smlouvy o převodu členských práv a povinností k dispozici, přičemž fakta nasvědčují tomu, že smlouva musela být uzavřena minimálně v ústní formě, a že tedy existovala jasná smluvní ujednání, o jejichž smyslu, významu a právních dopadech neměl žádný z účastníků nikdy žádné pochybnosti. Toto její tvrzení pak ale zůstalo v řízení mezi účastníky tvrzením sporným. Z napadeného rozsudku plyne, že soud prvního stupně v řízení neměl za prokázané uzavření písemné dohody (dále i jen „smlouvy“) o převodu členských práv a povinností mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2), což ale dle něj není třeba, neboť byla prokázána, s odkazem v odst. 18 napadeného rozsudku na skutková zjištění, ústní dohoda (§ 230 obch. zák.), která byla uzavřena v roce 2004. Družstvo bylo prokazatelně o této dohodě informováno, jinak si nelze vysvětlit, z jakého důvodu by jednalo s žalovanými 1) a 2), jakožto s členy družstva.

14. Odvolací soud pro přehlednost, vzhledem k tomu, že soud prvního stupně používal v rozsudku pro týž právní úkon učiněný jeho účastníky dle ust. § 230 obch. zák. tři rozdílná označení: „smlouva o převodu členských práv a povinností“, „smlouva o převodu členských práv a povinností k Bytu“ a „dohoda o převodu členských práv a povinností“, bude nadále používat pro tento právní úkon označení „smlouva o převodu členských práv a povinností“.

15. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v řízení vyšel pouze z obecných tvrzení žalované 1), že mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) byla uzavřena ústní smlouva o převodu členských práv a povinností v družstvu, aniž by žalovaná tvrdila, kdy byla předmětná smlouva uzavřena, a co bylo skutečně jejím obsahem. Ze zjištění, která soud prvního stupně v řízení učinil a na která odkazuje v odst. 18 odůvodnění napadeného rozsudku, je zcela zjevné, že soud prvního stupně své závěry, jak o existenci ústní smlouvy o převodu členských práv a povinností mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) v roce 2004, tak i o jejích účincích vůči družstvu, vybudoval na skutečnosti, že družstvo – žalovaný 3) s žalovanými 1) a 2) jednalo od roku 2004 jako s členy družstva, a že žalobkyně až nyní tj. po 14 letech se domáhá určení, že je členkou družstva, přičemž dosud žádnou aktivitu, ze které by bylo možné usuzovat, že se za členku družstva považuje, nevyvinula. To však je pro právní posouzení věci tak, jak je učinil soud prvního stupně dle ust. § 230 obch. zák. nedostatečné.

16. Měl-li soud prvního stupně v řízení za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) nebyla uzavřena smlouva o převodu členských práv a povinností v družstvu v písemné formě, a žalovaná 1) tvrdila, že mezi nimi došlo k uzavření takové smlouvy ústní, měl se předně, dříve než začal tuto pro věc rozhodnou skutečnost zjišťovat, zabývat tím, zda jsou z pohledu obligatorních náležitostí smlouvy, jakož i její účinnosti vůči družstvu, tvrzení žalobkyně ve smyslu ust. § 230 obch. zák. dostatečná. To však soud prvního stupně neučinil. Pakliže tedy žalovaná 1) nic netvrdila o tom, co bylo přesně předmětem jí tvrzené ústní smlouvy, tj. kdy byla taková smlouva uzavřena a ani zda bylo jejími účastníky určeno, či jde o převod úplatný či bezúplatný, a v případě tvrzení o úplatnosti převodu, jaká byla cena převodu nebo způsobu jejího určení, a potažmo ani zda vůbec a kdy družstvo obdrželo písemné oznámení žalobkyně - dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas žalovaných 1) a 2) – nabyvatelů členství, přičemž mezi účastníky řízení bylo uzavření ústní smlouvy sporné, bylo na soudu prvního stupně, aby žalovanou dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. řádně poučil o povinnosti její neúplná tvrzení doplnit a potažmo k nim označit důkazy.

17. Lze tak přisvědčit odvolatelce, že skutková zjištění dosud soudem prvního stupně učiněná, jsou pro jeho právní závěr o uzavření ústní smlouvy o převodu členských práv a povinností v družstvu mezi žalobkyní jako převodcem a žalovanými 1) a 2) jako nabyvateli a o účinnosti tohoto převodu vůči družstvu dle ust. § 230 obch. zák. zcela nedostatečná. Prokázání existence předmětné ústní smlouvy, jakož i toho, kdy nastaly její účinky vůči družstvu, tj. kdy došlo k přechodu členských práv a povinností na nabyvatele ve vztahu k družstvu, jsou pro posouzení nároku žalobkyně dle ust. § 230 obch. zák. jedněmi z rozhodných skutečností, a nelze je v této věci nahradit sledem událostí zjištěných soudem prvního stupně tak, jak namítá žalovaná 1).

18. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soud prvního stupně svým postupem, kdy nesplnil svou poučovací povinnost dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., zatížil řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava, neboť odvolací soud by v řízení posuzoval a právně hodnotil skutečnosti, které dosud v řízení tvrzeny a prokazovány nebyly. Důsledkem toho je pak i nedostatek odůvodnění právního posouzení věci soudem prvního stupně, což činí napadený rozsudek současně odvolacím soudem nepřezkoumatelným.

19. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací ze shora popsaných důvodů napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. zrušil, a věc mu podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.

20. V dalším řízení se soud prvního stupně bude předně zabývat tím, zda tvrzení žalované 1) o existenci ústní smlouvy o převodu členských práv a povinností jsou vzhledem k jejím obligatorním náležitostem dostatečná, přičemž neopomene svoji poučovací povinnost dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Pokud by soud prvního stupně ve smyslu výše uvedených závěrů, dospěl po provedeném dokazovaní k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) nebyla smlouva o převodu členských práv a povinností žalobkyně v družstvu ve smyslu ust. § 230 obch. zák. platně uzavřena, neopomene, že členský podíl v družstvu je majetkovou hodnotou, která podléhá vydržení, přičemž soud je v takovém případě povinen se věcí z pohledu tohoto institutu zabývat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 2398/2010).