o poskytnutí informací, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2019, č. j. 75 Cm 135/2017- 79

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem ve výroku I., že žalovaná je povinna poskytnout žalobkyni odpovědi na tyto dotazy:

1. Vysvětlete propad tržeb žalované mezi roky 2015 a 2016, kdy tržby žalované klesly z 85 594 710 Kč vykázaných v roce 2015 na 415 750 Kč vykázaných v roce 2016.

2. Vysvětlete propad ziskové marže žalované mezi roky 2015 a 2016, kdy zisková marže žalované klesla z 5,86 % v roce 2015 na 1,53 % v roce 2016.

3. Vysvětlete nárůst výdajů za právní služby poskytnuté žalované mezi roky 2014 a 2016, kdy výdaje za právní služby poskytnuté žalované vzrostly z 0 Kč v roce 2014 na 138 495 Kč v roce 2015 a dále na 309 880 Kč v roce 2016.

4. Vysvětlete nárůst výdajů za poradenské služby poskytnuté žalované mezi roky 2014 a 2016, kdy výdaje za poradenské služby poskytnuté žalované vzrostly z 37 241 Kč v roce 2014 na 59 200 Kč v roce 2015 a dále na 185 161 Kč v roce 2016.

5. Podle účetních závěrek žalované byly žalované v roce 2015 účtovány poplatky za služby ve výši 1 484 575 Kč, avšak v roce 2016 (a rovněž v letech 2012 až 2014) ve výši 0 Kč. Proč byly tyto poplatky účtovány pouze v roce 2015?

6. Obdržela žalovaná za poplatky za služby zaplacené v roce 2015 služby řádně a včas? V jaké formě byly žalované tyto služby poskytnuty? Co bylo předmětem těchto služeb? Kdo žalované tyto informace poskytl? Kdo jejich poskytnutí za žalovanou objednal? Kdy a jak žalovaná využila tyto služby pro své podnikatelské aktivity?

7. Co bylo důvodem pro zrušení povolení žalované k distribuci léčivých přípravků? Kdo o toto zrušení požádal?

8. Co se stalo s případy distribuce léčivých přípravků žalovanou, které byly otevřeny v době skončení platnosti povolení žalované k distribuci léčivých přípravků? Převzala tyto případy společnost [právnická osoba]., IČO [IČO]? Pokud ano, zaplatila společnost [právnická osoba]. žalované za takové převzetí jakoukoli úplatu? Pokud ano, kdy a v jaké výši?

9. Podle příslušných účetních závěrek žalované byly v roce 2015 účtovány náklady na zaměstnance žalované ve výši 442 000 Kč, avšak v roce 2016 (a rovněž v letech 2012 až 2014) ve výši 0 Kč. Proč byly náklady na zaměstnance žalované účtovány pouze v roce 2015 a komu a v jaké výši byly vyplaceny?

10. Proč nebyla ze strany jednatele žalované předložena společníkům žalované zpráva o vztazích mezi propojenými osobami za rok 2016 tak, jak je to vyžadováno ustanovením § 82 zákona o obchodních korporacích?

11. Z jakých důvodů byly provedeny zpětné opravy v účetnictví za roky 2013 a 2014?

12. Z jakého důvodu byla valná hromada žalované schvalující její účetní závěrku pro rok 2014 svolána na říjen roku 2015, když tato účetní závěrka byla sestavena v únoru roku 2015?,

a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.,

ve výroku II., že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 30 798 Kč to k rukám advokátka [Jméno advokáta A] do tří dnů od právní moci rozsudku., ve výroku III., že řízení se v části, ve které se žalobkyně domáhá poskytnutí informací dle části III. žaloby žalovanou formou doporučeného dopisu adresovaného žalobkyni, zastavuje., a ve výroku IV., že žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Městského soudu v Praze na nákladech řízení částku ve výši, která bude určena v samostatném usnesení do tří dnů od jeho právní moci.

2. Žalobkyně se žalobou došlou soudu prvního stupně dne 2. 10. 2017 domáhala na žalované poskytnutí informací ve znění, které je obsahem výroku I. rozsudku soudu prvního stupně (v němž je tento požadavek uveden po formálních korekcích, jimiž není nijak dotčen jeho věcný obsah), a to formou doporučeného dopisu adresovaného žalobkyni. Tvrdí, že je společníkem žalované (dále i „Společnosti“) s tím, že dopisem ze dne 20. 9. 2017 požádala o poskytnutí těchto informací, a to nejpozději do 29. 9. 2017. Do dne podání žaloby a ani poté nebyla žádná z požadovaných informací žalovanou poskytnuta.

3. Tvrzením žalované, že žalobkyni nemůže její právní zástupce zastupovat, neboť tím porušuje ust. § 19 odst. 1 písm. a), c) zákona o advokacii, soud prvního stupně nepřisvědčil, neboť jí tvrzený rozpor není důvodem pro nemožnost zastupování v tomto řízení, nýbrž pro případné kárné provinění (odstavec 6 rozsudku).

4. Při jednání soudu prvního stupně dne 17. 4. 2019 vzala žalobkyně žalobu v té části, ve které se domáhá poskytnutí informací dle části III. žaloby žalovanou formou doporučeného dopisu adresovaného žalobkyni, zpět. Protože žalovaná s tímto částečným zpětvzetím vyjádřila souhlas, soud prvního stupně řízení dle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil, a to usnesením vyhlášeným při tomto jednání.

5. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, že zamítl návrh žalované na provedení důkazu Předávacím protokolem ze dne 7. 3. 2016. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že tento důkaz nebyl žalovanou označen do skončení prvního jednání ve věci, konaného dne 29. 2. 2019, přičemž žalovaná byla soudem poučena dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a ke skončení tohoto jednání nastala koncentrace řízení dle ust. § 118 b odst. 1 o. s. ř. (odstavec 11, 12 a 13 rozsudku). Soud prvního stupně pak ani neshledal důvod pro postup dle ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. (odstavec 14 rozsudku).

6. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že o poskytnutí požadovaných informací jako společník před podáním žaloby žalovanou žádala (písemností ze dne 20. 9. 2017 vyhotovenou zástupcem na základě plné moci ze dne 18. 8. 2016 dle ust. § 436 odst. 1, § 441 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník /dále jen „o. z.“/ a jejím dojitím den poté), a že žalovaná je dosud neposkytla (výslechem jednatele žalobkyně), jakož i to, že podala návrh dle ust. § 156 odst. 2 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“) v rámci stanovené prekluzivní lhůty včas (odstavec 3 a 5). Naproti tomu poskytnutí předmětných informací žalovanou účinně tvrzeno a prokázáno nebylo (odstavec 11, 13 a16 rozsudku). Soud prvního stupně věc posoudil tak, že jsou naplněny předpoklady pro vyhovění návrhu v rozsahu požadavku žalobkyně na poskytnutí požadovaných informací (ve shodě s právem společníka dle bodu 7. 1. písm. c) zakladatelské listiny žalovaného). Předmět těchto dotazů se týká žalované a její činnosti, tedy informací o Společnosti ve smyslu ust. § 155 z. o. k., pročež nelze dovodit, že by byly požadovány informace z hlediska této činnosti nestandardní či šikanózní. A proto následně uzavřel, že žalovaná je povinna poskytnout informace dle výroku I. jeho rozsudku žalobkyni z důvodu, že přes písemnou výzvu k jejich poskytnutí ze dne 20. 9. 2017, došlou žalovanému dne 21. 9. 2017, s lhůtou k jejich poskytnutí určenou nejpozději do 29. 9. 2017, nebyly informace žalobci dosud poskytnuty (odstavec 17,18 a 21 rozsudku).

7. O nákladech řízení bylo soudem prvního stupně rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla neúspěšná jen v poměrně nepatrné části, spočívající ve formě poskytnutí informací, pro niž bylo v důsledku částečného zpětvzetí žaloby řízení zastaveno, pročež jde o důsledek procesního zavinění a neúspěch žalobkyně. Proto soud prvního stupně uložil povinnost žalované nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku za podání žaloby a v nákladech právního zastoupení za 7 úkonů právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“), jejichž výši určil celkem částkou 30 798 Kč. V řízení dále vznikly náklady na soudního tlumočníka, který překládal při jednání obsah výpovědi jednatele, jež byly tlumočníku nepravomocně přiznány usnesením č. j. 75 Cm 135/2017-62 ze dne 1. 3. 2019. Protože stát dosud tyto náklady řízení nevyplatil, rozhodl soud prvního stupně dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 155 odst. 1 o. s. ř. jen o základu náhrady nákladů řízení státu podle výsledku řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Městského soudu v Praze na nákladech řízení částku ve výši, která bude určena v samostatném usnesení do tří dnů od jeho právní moci.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně se včas odvolala žalovaná, která v doplnění odvolání namítala tyto vady, jimiž soud prvního stupně řízení zatížil:

a) soud prvního stupně se v rozsudku nezabýval jí namítaným střetem zájmů právního zástupce žalobkyně, který přitom v minulosti zastupoval i žalovanou, což dává žalobkyni neoprávněnou výhodu v tomto řízení a

b) soud prvního stupně na jednání konaném dne 17. 4. 2019 bezdůvodně odmítl návrh žalované na doplnění dokazování e-mailem a předávacím protokolem, které žalovaná zaslala soudu jako přílohu k vyjádření ze dne 7. 3. 2019.

Nesprávnost napadeného rozsudku dále spočívá v tom, že závěr soudu prvního stupně, dle kterého neposkytnutí informací bylo prokázáno účastnickou výpovědí jednatele žalobkyně, pana [Anonymizováno], je nepřijatelný. Dle odvolatelky není možné, aby tvrzení žalobkyně, jehož prokázání je zásadní pro posouzení projednávané věci, tedy tvrzení o neposkytnutí informací, bylo dokázáno jen a pouze výslechem účastnice, resp. jejího jednatele, jenž je vyslýchán jako účastník, nikoliv jako svědek. Přitom na této výpovědi rozsudek soudu prvního stupně spočívá. Důvody, pro které není možné dle odvolatelky v daném případě účastnickou výpověď využít, vysvětlila již ve svém podání ze dne 14. 11. 2018, a dále pak pod bodem 2.5 svého odvolání. Proto dle odvolatelky soud prvního stupně nesprávně posoudil skutkový stav, neboť účastnická výpověď žalobkyně není dostatečná k prokázání jejího tvrzení o neposkytnutí informací. V důsledku tohoto pochybení pak soud prvního stupně nesprávně posoudil skutkový stav, neboť při správném posouzení by dospěl k závěru, že účastnická výpověď žalobkyně není dostatečná k prokázání jejího tvrzení o neposkytnutí informací, že žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno a žalobu je třeba zamítnout. Nesprávné je i skutkové zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná informace požadované žalobkyní neposkytla, neboť z provedených důkazů vyplývá, že žalovaná požadované informace poskytla, vyplývá například z e-mailu předloženého žalovanou ze dne 29. 2. 2016.

Odvolatelka dále označila k provedení důkazu listiny, které již označila a doložila při svém podání ze dne 7. 3. 2019, a které soud prvního stupně neprovedl. Z uvedených důvodů při jednání odvolacího soudu odvolatelka navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že uplatnila náhradu nákladů řízení.

9. K odvolání se vyjádřila žalobkyně tak, že nesouhlasí s odvolacími tvrzeními žalované o údajných vadách rozsudku. Námitka žalované, že soud prvního stupně se s její argumentací o střetu zájmů právního zástupce žalobkyně a o údajné neoprávněné výhodě, která by žalobkyni v tomto řízení měla proto plynout, není opodstatněná. Soud prvního stupně se uvedenou argumentací žalované zabýval v odstavci 6 rozsudku, ve kterém jasně uvádí stanovisko soudu k této uměle vykonstruované argumentaci žalované. V řízení byly provedeny veškeré relevantní důkazy označené účastnicemi do okamžiku, kdy nastala koncentrace řízení. Neprovedení důkazu předávacím protokolem ze 7. března 2016 je řádně a správně odůvodněno v odstavci 13 rozsudku. Nad rámec uvedeného žalobkyně ve shodě se svými předchozími vyjádřeními, obsaženými ve spisu, poukazuje na to, že i pokud by důkaz uvedeným protokolem proveden byl, nemělo by to na závěr o skutkovém stavu žádný vliv. Uvedený protokol poskytnutí požadovaných informací žalovanou žalobkyni neprokazuje. Pokud jde o údajné neúplné zjištění skutkového stavu věci namítané odvolatelkou, tak dle žalobkyně soud prvního stupně nepochybil, když k prokázání negativní skutečnosti žalobkyní tvrzené, nařídil a provedl důkaz výslechem žalobkyně, jenž je dle ust. § 131 o. s. ř. řádným důkazním prostředkem a žalobkyně ji nemůže prokázat jinak. Soud se v této souvislosti v odůvodnění rozsudku detailně a zcela správně věnuje tomu, že naopak žalovaná neunesla své důkazní břemeno ke svému pozitivnímu skutkovému tvrzení, že předmětné informace žalobkyni poskytla. Kromě důkazů, které označila, jež ale poskytnutí informací neprokazují, žalovaná žádné relevantní důkazy neoznačila. Neunesla tak své důkazní břemeno ke svému základnímu obrannému tvrzení. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, a aby žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení, které spočívají ve dvou úkonech právní služby poskytnutých zástupcem žalobkyni; zástupce žalobkyně je plátcem DPH.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek dle ust. § 211 a násl. o. s. ř., a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Předně se odvolací soud zabýval odvoláním napadeným výrokem III. rozsudku, ve kterém soud prvního stupně rozhodl o částečném zastavení řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně řízení v části, ve které vzala žalobkyně žalobu zpět po zahájení jednání (§ 96 odst. 1 o. s. ř.), zastavil dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná s tímto zpětvzetím vyslovila souhlas (§ 96 odst. 3 o. s. ř.).

12. Dále odvolací soud zkoumal odvolatelkou namítané vady řízení:

Námitku žalované ad a), týkající se střetu zájmů právního zástupce žalobkyně, neshledal odvolací soud důvodnou. Soud prvního stupně se touto námitkou žalované zabýval a jeho závěr o ní přijatý v odstavci 6 rozsudku je dle odvolacího soudu souladný se zákonem. Odvolací soud k tomu pouze pro úplnost dodává, že pro toto řízení je nerozhodné, koho a kdy advokát v souvislosti s výkonem advokacie, jako zástupce zastupoval či zastupuje, neboť vztah mezi účastníkem řízení a advokátem jako jeho zmocněncem se zásadně řídí předpisy mimo o. s. ř., a to zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, jeho prováděcími předpisy a dalšími stavovskými předpisy. Jinak řečeno případná kárná provinění advokáta, tj. žalovanou tvrzené porušení povinností advokáta při výkonu advokacie, jsou proto oprávněny posuzovat pouze orgány České advokátní komory v kárném řízení, nikoliv soud v tomto řízení.

K námitce žalované ad b) odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí (odstavec 11 – 14 rozsudku) řádně popsal a vysvětlil svůj procesní postup v řízení, který je zcela souladný s ust. § 114 odst. 1 o. s. ř., § 118 b odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř. a § 118a odst. 1 a 3. o. s. ř. Soud prvního stupně ve smyslu uvedených zákonných ustanovení řádně žalovanou vyzýval k doplnění tvrzení o rozhodných skutečnostech a označení a doložení důkazů k nim a poučil ji, a to zcela konkrétně, o čem má svá tvrzení doplnit, jakož i o důsledcích nesplnění jeho výzev. S odůvodněním soudu prvního stupně, proč při jednání soudu dne 20. 2. 2019 nevyhověl žádosti žalovaného o poskytnutí další lhůty 15 dnů ke splnění výzvy soudu (bod 11 usnesení) se odvolací soud rovněž ztotožňuje. Nadto z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 20. 2. 2019 plyne, že soud žalované její další žádosti, o poskytnutí lhůty, a to přerušením jednání za účelem porady žalované se zástupcem, vyhověl (viz protokol o jednání č. l. 58 spisu). Poté k předmětné výzvě soudu žalovaná doplnila svůj návrh návrhem na provedení důkazu e-mailem ze dne 29. 2. 2016, ve kterém dle jejích tvrzení pan W. Ebm jednateli žalobce jím požadované informace poskytl (protokol o jednání soudu č. l. 59 spisu). Soud prvního stupně opětovně účastnice poučil, že jednání je koncentrováno ve smyslu ust. § 118b odst. 1 o. s. ř., kdy veškeré povinnosti musí být účastnicemi splněny do konce tohoto jednání. K tomu se zástupci účastnic vyjádřili tak, že ničeho nedoplňují. K doložení žalovanou označeného důkazu, jí byla soudem prvního stupně poskytnuta lhůta 15 dnů. Žalovaná tento důkaz soudu předložila spolu s podáním ze dne 7. 3. 2019, ve kterém uvedla i nové skutečnosti, že žalobkyni byly prostřednictvím společností [právnická osoba]. (na straně žalované) a [právnická osoba] (na straně žalobkyně) předány veškeré potřebné dokumenty týkající se žalované, ve kterých byly požadované informace obsaženy, k tomu pak označila nové důkazy e-mail pana [Anonymizováno] paní [Anonymizováno] ze společnosti [právnická osoba]. ze dne 3. 3. 2016 a Předávací protokol ze dne 7. 3. 2016.

13. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soud prvního stupně poskytl žalované při prvním jednání poučení v rozsahu a způsobem předjímaným v § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., k čemuž žalovaná do skončení tohoto jednání doplnila svá tvrzení a označila k jejich prokázání důkaz, a to e-mail ze dne 29. 2. 2016. Ke skončení prvního jednání dne 20. 2. 2019 tak nastala koncentrace řízení ve smyslu ust. § 118b odst. 1 věta druhá o. s. ř., o čemž ve smyslu tohoto ustanovení byly účastnice řádně poučeny, jakož i o jejich povinnostech a důsledcích s koncentrací řízení spojených. Žalovaná poté podáním ze dne 7. 3. 2019 doložila důkaz jí označený na jednání soudu dne 20. 2. 2019, který soud prvního stupně provedl. Nadto v uvedeném podání žalovaná uvedla nové skutečnosti, k jejichž prokázání označila nové důkazy (viz výše). Odvolací soud stejně ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že tyto nové skutečnosti a důkazy k nim uplatnila žalovaná poté, co koncentrace řízení nastala, což je v rozporu s ust. § 118b odst. 1 věta druhá o. s. ř. a v tomto případě se nejedná ani o žádnou z výjimek dle ust. § 118b odst. 1 věta třetí o. s. ř., pro kterou by k nim soud prvního stupně mohl přihlédnout.

14. Vzhledem k uvedenému tak odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku odvolatelky ad b), neboť v řízení nebyly splněny zákonné podmínky pro provedení žalovanou pozdě označených důkazů k jí pozdě tvrzeným novým skutečnostem, a není zde proto žádného prostoru pro úvahy soudu o tom, zda tyto důkazy provede či neprovede ve smyslu ust. § 120 odst. 1 o. s. ř., a ze stejného důvodu je nelze provést ani dle ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. Koncentrace řízení totiž z časového hlediska uzavírá obsah spisu potud, že soud smí přihlížet jen k tomu, co dosud bylo uvedeno nebo jinak vyšlo najevo. Není tedy pravdou, že pokud by soud prvního stupně tyto důkazy neodmítl, prokázala by žalovaná, že informace poskytla, a že žaloba by musela být zamítnuta. Soud prvního stupně tím, že přihlížel jen ke skutečnostem a důkazům označených žalovanou ke skončení prvního jednání tj. do dne 20. 2. 2019 (odstavec 11 a 13 usnesení), tak v řízení správně respektoval zákonný zákaz přihlížet k novým skutečnostem a důkazům, uplatněných žalovanou v rozporu se zákonem (§118b odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).

15. Dle odvolacího soudu proto řízení před soudem prvního stupně nebylo postiženo žádnou z vad tvrzených odvolatelkou a ani jinou vadou, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a napadený rozsudek je dostatečně odůvodněn ve smyslu ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., pročež odvolací soud neshledal důvody pro zrušení napadeného rozsudku dle ust. § 119a odst. 1 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 o. s. ř. a dále se odvoláním zabýval věcně.

16. Odvolatelka pak v odvolacím řízení navrhla provedení důkazů jí označených již v řízení před soudem prvního stupně, a to v jejím podání ze dne 7. 3. 2019, které soud prvního stupně neprovedl. Ze shora popsaných důvodů k těmto pozdě uvedeným tvrzením a důkazům označených žalovanou nepřihlížel ani odvolací soud.

17. Námitka odvolatelky, kterou vznesla již v řízení před soudem prvního stupně, tedy výčet obecných skutečností (bod 2. 5. odvolání), pro které by soud neměl k provedenému výslechu žalobkyně přihlížet, neshledal odvolací soud důvodnou. Odvolatelka ani ve svém odvolání neučinila žádné konkrétní výhrady k věrohodnosti a spolehlivosti tohoto provedeného důkazu, tedy k tomu, jak soud prvního stupně podle své úvahy tento důkaz hodnotil. A neuvedla ani žádné konkrétní relevantní skutečnosti, proč tento důkaz není sto prokázat pravdivost negativních tvrzení žalobkyně, jež ani nelze prokázat jinak. Její tvrzení, proč k tomuto důkazu nemělo být soudem prvního stupně přihlíženo, jsou zcela obecného charakteru, v jejichž důsledku by de facto jako důkaz nemohl obstát žádný výslech účastníka v řízení, ačkoliv dle § 125 o. s. ř. zákona je tento důkaz rovněž důkazním prostředkem, který může nařídit i soud dle § 131 odst. 1 o. s. ř., a to za podmínek tam stanovených. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl tento důkazu v souladu s ust. § 131 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ust. § 132 o. s. ř. jej i hodnotil a správné je i jeho zjištění z něj učiněné (bod 5 usnesení).

18. Vzhledem k tomu, že odvolatelka dále namítala nesprávné zjištění učiněné soudem prvního stupně v řízení z e-mailu ze dne 29. 2. 2016, a to k jejím tvrzením, že informace žalobkyni poskytnuty byly, což plyne i z e-mailu ze dne 29. 2. 2016, přistoupil odvolací soud k zopakování tohoto důkazu (§ 213 odst. 2 a § 213a odst. 1 o. s. ř.) pro stručnost zjištění z něj prvním soudem učiněných (odstavec 13 rozsudku). Odvolací soud z e-mailu ze dne 29. 2. 2016 zjistil, že odesílatelem e-mailu je Richard Hofer (jednatel žalobkyně), a že byl adresován a zaslán Prim. [tituly za jménem] [Anonymizováno] (jednateli žalované); jeho obsahem je uplatnění práva žalobkyně, jako společníka žalované, ověřit účetní závěrky za roky 2014 a 2015, je navržen termín kontroly a místo konání kontroly, případně je navržena alternativa týkající se zaslání podkladů. Vzhledem k tomu tak dle odvolacího soudu nebylo prokázáno tvrzení žalované, že tímto e-mailem, některé z informací poskytl pan [Anonymizováno] jednateli žalobkyně, neboť autorem tohoto e-mailu není pan [Anonymizováno], ale jednatel žalobkyně a jeho obsahem není nic, co by tvrzením žalované svědčilo. Odvolací soud se proto ztotožnil se zjištěním soudu prvního stupně, že „tento e-mail žádné z tvrzených informací neobsahuje“ a i s jeho závěrem, že „tvrzení žalované nebyla prokázána, neboť jiná tvrzení o poskytnutí odpovědí z její strany včas a tedy i účinně nabídnuta nebyla“ (odstavec 13 a 16 rozsudku).

19. Odvolatelce nelze přisvědčit ani v tom, že rozsudek soudu prvního stupně spočívá pouze na výpovědi žalované, neboť z napadeného rozsudku je zcela zjevné, že soud prvního nevyšel pouze ze zjištění učiněného z této výpovědi při konečném závěru o skutkovém stavu věci, ale i ze zjištění učiněného soudem prvního stupně z důkazu označeného žalovanou k jejím pozitivním tvrzením o skutečnostech pro věc rozhodných (odstavec 13 rozsudku). Soud prvního stupně tak v řízení dostál svému správnému výkladu principů, na kterých spočívá toto sporné řízení, jež je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (odstavec 12 rozsudku).

20. Vzhledem ke všemu výše uvedenému odvolací soud uzavírá, že závěr o skutkovém stavu věci učiněný soudem prvního stupně, který lze v intencích rozsudku soudu prvního stupně shrnout tak, že žalobkyně jako společník žalované požadovala po žalované standardní informace o činnosti žalované, které jí ale přes její výzvu žalovanou poskytnuty nebyly, je správný. A správné je i jeho právní posouzení, že žalobkyně, jako společník žalované, má na poskytnutí jí požadovaných informací o společnosti dle ust. § 155 z. o. k. a zakladatelské listiny Společnosti právo, a že žalovaná svou povinnost z tohoto zákonného ustanovení plynoucí přes výzvu žalobkyně nesplnila. Žalobkyně toto své právo uplatnila u soudu včas (§ 156 dost. 2 věta za středníkem z. o. k.)., pročež soud prvního stupně dle ust. § 155 a § 156 odst. 2 o. s. ř. správně rozhodl o uložení povinnosti žalované předmětné informace o Společnosti žalobkyni poskytnout.

21. Odvolací soud rovněž shledal, že soud prvního stupně rozhodl správně i o náhradě nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když přiznal žalobkyni, jež v něm měla neúspěch v poměrně nepatrné části, právo na náhradu nákladů řízení potřebných k uplatnění jejího práva, a určil pak i správně jejich výši celkem částkou 30 798 Kč (§ 151 odst. 2 o. s. ř.) Současně správně ve smyslu ust. § 155 odst. 1 o. s. ř. rozhodl jen o základu náhrady nákladů řízení státu, kdy povinnost k jejich náhradě uložil v řízení neúspěšné žalované dle ust. 148 odst. 1 o. s. ř.

22. Vzhledem ke všemu shora uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, jak uvedeno ve výroku I.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v odvolacím řízení měla plný úspěch žalobkyně, které vznikly náklady řízení spočívající v odměně advokáta při poskytnutých dvou úkonech právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT (vyjádření k odvolání žalované a účast při jednání odvolacího soudu) dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) AT ve spojení s ustanovením § 7 bod 5 AT, ve výši 2 x 3 100 Kč, tj. celkem 6 200 Kč a v paušální náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby á 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 AT, tj. 600 Kč a 21% DPH ve výši 1 428 Kč dle § 137 odst. 3, písm. b) o. s. ř. (právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH), celkem pak výše nákladů řízení žalobkyně v odvolacím řízení činí 8 228 Kč, a v této výši jí byla odvolacím soudem přiznána, jak uvedeno ve výroku II.