o návrhu na nařízení předběžného opatření, o odvolání žalovaného a účastníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. října 2020, č. j. 44 Nc 2003/2020-212,

1. Krajský soud v Plzni (dále též „soud prvního stupně“) výše specifikovaným usnesením (dále též „předmětné usnesení“) nařídil k návrhu žalobců, který došel soudu prvního stupně dne 21. 10. 2020, podle § 74 odst. 1, § 75 odst. 1, § 76 odst. 1 písm. c), e), odst. 2, 3, o. s. ř. předběžné opatření, kterým uložil společnosti [právnická osoba] coby třetí osobě povinnost ve znění, že se mu s účinností od doručení tohoto usnesení přikazuje vyplácet či poskytovat jakákoli plnění, výnosy, podíl na zisku (dividendu) či na rozdělení jiných vlastních zdrojů společnosti anebo zálohy na takováto plnění, výnosy, podíl na zisku (dividendu) či na rozdělení jiných vlastních zdrojů společnosti, vztahujících se či jinak odvozených od podílu [Jméno žalovaného A], nar. [Datum narození žalovaného A], bytem [adresa], jenž činí 1759/4884 a odpovídá vkladu do základního kapitálu společnosti [právnická osoba] ve výši 7 036 000 Kč (dále též „předmětný podíl“), a to až do doby pravomocného rozhodnutí soudu o žalobě na nahrazení projevu vůle (určení obsahu smlouvy) ohledně převodu tohoto podílu na společnost [právnická osoba], IČ [IČO žalobce B], se sídlem [adresa], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze sp. zn. C 289926, výlučně a na k tomu určený účet soudu do soudní úschovy (výrokem I.), s tím, že navrhovatelům (správně žalobcům) se ukládá, aby do 5. listopadu 2020 podali u zdejšího soudu žalobu na nahrazení projevu vůle (určení obsahu smlouvy) ohledně převodu podílu ve výši 1759/4884, jenž odpovídá vkladu do základního kapitálu [právnická osoba], se [adresa], IČ [IČO žalovaného B], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze sp. zn. C 168717, ve výši 7 036 000 Kč, na společnost [Jméno žalobce B]., IČ [IČO žalobce B], se sídlem [adresa], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze sp. zn. C 289926 (výrokem II.). S odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. Cpjn 19/2006, své rozhodnutí neodůvodnil.

2. Žalovaný a účastník podali proti předmětnému usnesení včasné odvolání. Namítají, že žádný z žalobců nemá vůči žalovanému jimi tvrzené nároky, protože dohoda o spolupráci ze dne 14. 2. 2018, ze které žalobci své domnělé nároky vyvozují, nemá jakékoliv právní účinky, protože žalovaný od ní pro její soustavné a zvlášť závažné porušování ze strany žalobce a) odstoupil, jakož i vůči tomuto žalobci vznesl námitku její neplatnosti a důvody pro tento závěr podrobně odůvodňují. Údajný nárok žalobců proto nemůže být osvědčen a navíc není dána ani potřeba zatímní úpravy poměrů mezi účastníky, což podrobně taktéž odůvodňují. Předmětné usnesení neobsahuje odůvodnění, což je v daném případě v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu. Je i nevykonatelné, je-li účastníku přikazováno všechna označená plnění vyplácet či poskytovat výlučně na k tomu určený účet soudu do soudní úschovy, protože nelze zjistit, na jaký konkrétní účet má účastník tato plnění vyplácet. I pokud by žalobce a) právo na uplatnění kupní opce měl, nenáleželo by mu v takové výši, v jaké jí vůči žalovanému uplatňuje, nařízené předběžné opatření však postihuje celý podíl žalovaného v účastníku. Domáhají se proto změny předmětného usnesení, kterou bude návrh žalobců na nařízení předběžného opatření zamítnut.

3. Žalobci pokládají takto podaná odvolání za nedůvodná. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2020, č. j. 41 Nc 2002/2020-192, bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo žalovanému omezeno nakládání s předmětným podílem. Odvolání žalovaného podané proti tomuto rozhodnutí bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2020, č. j. 6 Cmo 335/2020-397, posouzeno jako nedůvodné, přičemž závěry odvolacího soudu o osvědčení nároku ve věci jsou rozhodné i pro nynější řízení, protože jde o stejný nárok. Podané odvolání je takřka identické s odvoláním, o němž již odvolací soud označeným usnesením rozhodl. Dále obsáhle odůvodňují, že k porušení dohody o spolupráci nedošlo, dovozují, že nárok žalobců existuje v uplatněné výši, a tvrdí, že předmětné usnesení nebylo třeba odůvodňovat. Číslo účtu, kam má být plnění vypláceno či poskytnuto, si povinný může u soudu zjistit. Navrhují proto potvrdit předmětné usnesení jako správné.

4. Odvolací soud přezkoumal předmětné usnesení podle § 212 a násl. zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aniž by nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná.

5. Podle § 74 o. s. ř. 1) Před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. (2) Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu. (3) Příslušným k nařízení předběžného opatření je soud, který je příslušný k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak.

6. Podle § 76 odst. 1 písm. c) o. s. ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby složil peněžitou částku nebo věc do úschovy u soudu.

7. Podle § 76 o. s. ř. (2) Předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat. (3) Předseda senátu při nařízení předběžného opatření uloží navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu návrh na zahájení řízení. Může také stanovit, že předběžné opatření bude trvat jen po určenou dobu.

8. Podle § 352 o. s. ř. (1) Soud přijímá do úschovy peníze, listiny a jiné movité věci v souvislosti s trestním nebo jiným soudním řízením. U soudu se rovněž skládají peníze a jiné hodnoty náležející osobám, u kterých soud dohlíží na správu majetku, zálohy, jistoty a jiné platby, které bezprostředně souvisí se soudním řízením. (2) O přijetí do úschovy a o složení peněz a jiných hodnot, zálohy, jistoty nebo jiných plateb podle odstavce 1 vydá soud tomu, kdo hodnoty skládá, potvrzení.

9. Podle § 83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

10. „Soud přijímá do úschovy peníze, listiny a jiné movité věci v souvislosti s trestním nebo jiným soudním řízením (srov. § 352 odst. 1 větu první a komentář k § 352); tomu, kdo u něj peníze, listiny nebo věci složí, soud vydá potvrzení. Předběžným opatřením, podle § 76 odst. 1 písm. d) (nyní písm. c)-poznámka soudu) lze uložit složení peněz, listin nebo jiných movitých věcí do úschovy soudu tomu, komu zákon ukládá takovou povinnost v souvislosti s trestním nebo jiným soudním řízením. Jde, např. o § 100 InsZ, podle kterého může být předběžným opatřením uložena povinnost složit do úschovy soudu přiměřenou peněžitou částku k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která vznikla věřiteli porušením povinnosti podat insolvenční návrh.” (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol.Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 444 s.).

11. “Předběžným opatřením, může být uložena některá z povinností příkladmo uvedených v § 76 odst. 1, pouze účastníku řízení. Třetí osobě lze předběžným opatřením uložit povinnosti jen tehdy, je-li to nutné pro splnění povinnosti uložené účastníku a lze-li to po ní spravedlivě žádat. Třetí osobě, (např. bance) nelze předběžným opatřením uložit povinnost k plnění, ale jen takovou povinnost, která představuje součinnost při splnění povinnosti účastníka (neprovádět výplaty z účtu apod.). Třetí osoba, má právo se odvolat proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření, v té části, která se jí týká.” (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol.Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 443 s.).

12. Odvolací soud si za účelem posouzení věci vyžádal od Krajského soudu v Plzni listiny a informace ze spisu vedeného pod sp. zn. 41 Nc 2002/2020. Vycházel též z obsahu předloženého spisu soudu prvního stupně sp. zn. 44 Nc 2003/2020 a zjistil, že Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 1. 10. 2020, č. j. 41 Nc 2002/2020-192 nařídil k návrhu žalobců vůči žalovanému předběžné opatření, jímž bylo žalovanému zakázáno jakékoli nakládání s předmětným podílem (výrokem I.), jakož mu bylo i zakázáno, aby tento podíl převedl, vyjma jeho převodu na žalobce b), dále zatížil právy třetích osob, vložil do jiné obchodní společnosti či korporace jako nepeněžitý vklad, daroval, zcizil či zatížil zástavním či jiným právem obdobné povahy, a to do doby pravomocného rozhodnutí soudu o žalobě na nahrazení projevu vůle ohledně převodu tohoto podílu na žalobkyni b) (výrokem II.), a kterým bylo žalobcům uloženo, aby do 30 dnů od doručení usnesení podali u soudu žalobu na nahrazení projevu vůle ohledně převodu tohoto podílu na žalobce b) (výrokem III). K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 3. 12. 2020, č. j. 6 Cmo 355/2020-397 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2020, č. j. 41 Nc 2002/2020-192 bylo žalobcům doručeno dne 5. 10. 2020, právní moci nabylo dne 17. 12. 2020. Dne 4. 11. 2020 byla Krajskému soudu v Plzni doručena žaloba žalobců vůči žalovanému, kterou se domáhají, aby soud nahradil projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti BDO Czech Republic s.r.o., IČO 26402220, na žalobkyni b).

13. Na základě shora uvedeného dospěl odvolací soud k následujícím závěrům. Žaloba ve věci samé byla u soudu podána dne 4. 11. 2020, tj. ve lhůtě 30 dnů určené soudem prvního stupně v usnesení ze dne 1. 10. 2020, č. j. 41 Nc 2002/2020-192. Předběžné opatření nařízené vůči žalovanému tak nezaniklo podle § 77 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Předmětem řízení ve věci samé je nahrazení projevu vůle žalovaného soudním rozhodnutím k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba], IČO [IČO žalovaného B], na žalobkyni b). V souvislosti s tímto řízením zákon neukládá společnosti [právnická osoba] povinnost složit do úschovy soudu peníze, listiny nebo jiné movité věci podle § 352 o. s. ř. Navržené předběžné opatření proto vůči ní nelze nařídit pro rozpor s ustanovením § 76 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a návrh je nutno zamítnout. Navržené předběžné opatření je však nedůvodné i proto, že předběžným opatřením se žalobci domáhají uložení povinnosti k plnění podle § 76 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vůči třetí osobě (společnosti [Jméno žalovaného B].). Třetí osobě lze předběžným opatřením uložit jen takovou povinnost, která představuje součinnost při splnění povinnosti žalovaného. Navržené předběžné opatření vůči společností [Jméno žalovaného B]. však pouhou součinnost, nezbytnou pro splnění povinnosti žalovaného nenakládat s obchodním podílem v této společnosti, nepředstavuje.

14. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. napadené usnesení ve výroku I. změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl (výrok I. ad a) tohoto usnesení).

15. Soud prvního stupně též pochybil, když ve výroku II. napadeného usnesení uložil žalobcům podat do 5. 11. 2020 žalobu ve věci samé, když podání totožné žaloby bylo již žalobcům uloženo usnesením ze dne 1. 10. 2020, č. j. 41 Nc 2002/2020-192. Předběžná opatření nařízená soudem prvního stupně, tj. předběžné opatření nařízené usnesením ze dne 1. 10. 2020, č. j. 41 Nc 2002/2020-192 vůči žalovanému a předběžné opatření v přezkoumávané věci nařízené vůči třetí osobě, souvisí s řízením ve věci samé o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o převodu podílu, které je nyní vedeno u soudu prvního stupně pod sp. zn. 41 Cm 98/2020. Podle citovaného ustanovení § 83 o. s. ř. může být ve věci samé vedeno pouze jedno řízení.

16. V rozsahu výroku II. bylo proto usnesení soudu prvního stupně bez dalšího zrušeno podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť nemělo být vůbec vydáno (výrok I. ad b) tohoto usnesení).

17. Výrok II. tohoto usnesení je opodstatněn tím, že vydáním usnesení se řízení mezi žalobci a účastníkem končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť účastník byl v odvolacím řízení plně úspěšným. Žalobci jsou proto povinni nahradit účastníkovi náklady řízení spočívající v nákladech jeho právního zastoupení za 2 úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“), a to 1x za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT a 1x za podání odvolání proti předmětnému usnesení, včetně jeho odůvodnění podle § 11 odst. 2 písm. c) AT, ve výši 3 100 Kč (před snížením) za první z těchto úkonů a 1 550 Kč (před snížením) za úkon posléze uvedený, určených na podkladě § 9 odst. 4 písm. c) AT z tarifní hodnoty 50 000 Kč. Jelikož oba úkony právní služby byly učiněny i při zastupování žalovaného, náleží účastníku odměna za každý z těchto úkonů snížená o 20 % dle § 12 odst. 4 AT. Náleží za ně též paušální náhrada ve výši 2 x 150 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Účastník má právo též na náhradu zaplaceného soudního poplatku za podané odvolání ve výši 1 000 Kč. Celkem tak náleží účastníku 5 864,20 Kč [(3 100 Kč + 1 550 Kč) – 20 % + 2x 150 Kč) + 21% DPH, neboť právní zástupce účastníka je společníkem právnické osoby, jež je plátcem této daně dle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. (s účinností od 25. 2. 2014, jak bylo zjištěno z údajů o subjektu DPH) + 1000 Kč]. Povinnost žalobců k úhradě nákladů řízení rovným dílem vyplývá z § 140 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci mají v řízení postavení samostatných procesních společníků. Lze připomenout, že v případě bankovního převodu je možno českou korunu členit na sto haléřů (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 288/2005, v Aspi).

18. O nákladech tohoto odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovaným bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).