o určení, že navrhovatelka a účastník 3) Radim Brož jsou společníci společnosti Domov u Blaženky s.r.o., o odvolání navrhovatelky a dalších účastníků proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2019, č. j. 11 Cm 156/2009-141

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že se určuje, že [Jméno navrhovatelky] (dříve [Anonymizováno]) je společníkem společnosti [Jméno účastníka]. se sídlem [adresa], IČ [IČO advokáta F], zapsané v obchodní rejstříku vedeném Městským soudem v Praze v oddíle V., vložce 89453, její obchodní podíl na společnosti činí 0,5813 %, vklad 100 000 Kč (výrok I.), že žaloba na určení, že [Jméno navrhovatelky] je společníkem společnosti [Jméno účastníka]. se sídlem [adresa], IČ [IČO advokáta F], její obchodní podíl na společnosti činí 49,4187%, se zamítá (výrok II.), že žaloba na určení, že [Jméno advokáta D] je společníkem společnosti [Jméno účastníka]. se sídlem [adresa], IČ [IČO advokáta F], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze v oddíle V., vložce 89453, jeho obchodní podíl na společnosti činí 50%, vklad 100 000 Kč, se zamítá, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. V řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 39/2005 se návrhem ze dne 22. 2. 2005 navrhovatelka domáhala mimo jiné určení, že je společníkem společnosti [Jméno účastníka]. (dále i jen „Společnost“) a její obchodní podíl na společnost činí 50 %, vklad 100 000 Kč. Dne 11. 3. 2009 bylo usnesením téhož soudu č. j. 11 Cm 39/2005-94 připuštěna změna návrhu, mimo jiné tak, že se navrhovatelka domáhá i určení, že [Jméno advokáta D] je společníkem společnosti [Jméno účastníka]., jeho obchodní podíl na společnosti činí 50 %, vklad 100 000 Kč. Usnesením z téhož dne byla tato část návrhu navrhovatelky, tj. určení, že navrhovatelka a účastník 3) [Jméno advokáta D] jsou společníky Společnosti, vyloučen k samostatnému projednání. Svůj návrh odůvodnila tím, že Společnost byla založena společenskou smlouvou, uzavřenou dne 1. 8. 2002 ve formě notářského zápisu [Anonymizováno], sepsaného [tituly před jménem] [Anonymizováno], mezi dvěma společníky, kterými byli navrhovatelka a [Jméno advokáta D]. Za navrhovatelku jednala [Jméno advokáta B], jíž k tomu udělila plnou moc dne 6. 5. 2002. Navrhovatelka dále dne 2. 5. 2003 udělila plnou moc [tituly před jménem] [Anonymizováno], advokátovi, který jednající za navrhovatelku, uzavřel dne 7. 5. 2003 s [Anonymizováno] Smlouvu o převodu obchodního podílu navrhovatelky ve Společnosti za cenu 100.000 Kč na tuto osobu. Navrhovatelka tvrdila, že plná moc ze dne 2. 5. 2003 je absolutně neplatným právním úkonem dle ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále je „občan. zák“), protože navrhovatelka jednala při udělování zmíněné plné moci v duševní poruše, jež ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou. Uvedla i další důvody, pro které je uvedená plná moc neplatná, pročež je neplatná i smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 7. 5. 2003. Protože se [Jméno advokáta B] nikdy společníkem Společnosti nestala, není platná ani smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 14. 5. 2003, kterou [Jméno advokáta B] uzavřela s [právnická osoba] (dříve Mansfeldovou). Navrhovatelka dále tvrdila, že všechny převody obchodních podílů, a to i převod části obchodního podílu [Anonymizováno] na [fyzická osoba], které byly ve Společnosti učiněny po roce 2003, jsou neplatné vzhledem k tomu, že od roku 2003 se nekonala valná hromada Společnosti platně, protože na tuto valnou hromadu nebyla navrhovatelka pozvána, ačkoliv byla společníkem. Usnášeníschopnost valné hromady Společnosti vyžadovala přítomnost společníků, kteří mají více než 50 % všech hlasů, což se nikdy nestalo vzhledem k tomu, že navrhovatelka se žádné valné hromady neúčastnila. Naléhavý právní zájem na určení, že navrhovatelka a [Jméno advokáta D] jsou společníci společnosti [Jméno účastníka]., a jejich obchodní podíl činí 50 %, je dán tím, že toto rozhodnutí je nezbytné pro uvedení stavu, zapsaného v obchodním rejstříku, do souladu se stavem skutečným. Jiný prostředek právní ochrany český právní řád nenabízí.

3. Účastníci navrhli zamítnutí návrhu.

4. Soud prvního stupně z provedeného dokazování mimo jiné zjistil, že:

- společnost [Jméno účastníka]. byla založena společenskou smlouvou, uzavřenou dne 1. 8. 2012 ve formě notářského zápisu [Anonymizováno] sepsaného [tituly před jménem] [Anonymizováno], mezi dvěma společníky, kterými byli [Jméno navrhovatelky] (dříve [Anonymizováno]) a [Jméno advokáta D]; za [Jméno navrhovatelky] jednala [Jméno advokáta B] na základě plně moci, kterou jí dne 6. 5. 2002 udělila,

- dne 6. 5. 2003 uzavřela [Jméno navrhovatelky] (dříve [Anonymizováno]), jako převodkyně, s [Jméno advokáta B], jako nabyvatelkou, smlouvu o převodu obchodního podílu ve Společnosti o velikosti 50%, za cenu 100 000 Kč; smlouvu za převodkyni podepsal [tituly před jménem] [fyzická osoba], na základě plné moci udělené mu [Jméno navrhovatelky] dne 2. 5. 2003,

- dle závěrů znaleckého posudku, jeho doplňku a výslechu znalců [Jméno navrhovatelky] jednala, při podpisu plné moci dne 6. 5. 2002 pro [Jméno advokáta B], a při podpisu plné moci dne 2. 5. 2003 pro [tituly před jménem] [Anonymizováno], v duševní poruše. Duševní porucha (schizoafektivní porucha) ji činila k těmto úkonům neschopnou, nebyla schopna posoudit následky svých úkonů, a nebyla schopna své chování dostatečně ovládat (odst. 52 - 55 usnesení),

- mimořádné valná hromada Společnosti přijala dne 23. 1. 2014 rozhodnutí ve formě notářského zápisu [Anonymizováno]: Základní kapitál společnosti se zvyšuje z 200 000 Kč o 17 milionů Kč na částku 17 200 000 Kč peněžitým vkladem. Valná hromada přijala toto rozhodnutí 100 % hlasů, hlasoval společník [Jméno advokáta G], [Jméno advokáta B] a [Jméno advokáta D],

- z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného zdejším soudem, odd. C vložka 89453, bylo zjištěno, že dne 9. 9. 2002 byla zapsána obchodní firma [Jméno účastníka]. K datu 16. 7. 2015 byl zapsán v obchodním rejstříku vedeným pro Společnost jako jednatel [Jméno advokáta G], a společníci [Jméno advokáta G], obchodní podíl 99,663 %, vklad 17 142 000 Kč, [Jméno advokáta D], obchodní podíl 0,221 %, vklad 38 000 Kč, společník [Jméno advokáta B], obchodní podíl 0,116 %, vklad 20 000 Kč.

5. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatelka se stala společnicí společnosti [Jméno účastníka]. poté, co byla uzavřena společenská smlouva, a předmětná společnost byla zapsána do obchodního rejstříku. Námitku účastníků, že se navrhovatelka nemohla stát společnicí Společnosti, proto že plná moc z 6. 5. 2002, kterou udělila navrhovatelka [Jméno advokáta B], je neplatný právní úkon, když jednala v duševní poruše, neshledal soud důvodnou, neboť z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že Společnost byla zapsána do obchodního rejstříku k datu 9. 9. 2002. Ustanovení § 68a) odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) zhojuje důsledky neplatnosti právního úkonu, kterým byla Společnost založena, k prohlášení neplatnosti Společnosti soudem nedošlo (viz odst. 59 usnesení). Soud dále přihlédl ke skutečnosti, že navrhovatelka byla na základě svého zdravotního stavu zbavena příslušným obvodním soudem v roce 2010 způsobilosti k právním úkonům, a z této skutečnosti vyplývá, že nepříznivý zdravotní stav navrhovatelky byl trvalý. Soud prvního stupně dále učinil závěr, že plná moc z 2. 5. 2013 udělená navrhovatelkou [tituly před jménem] [Anonymizováno] je neplatným právním úkonem dle ustanovení § 38 odst. 2 občan. zák., neboť navrhovatelka jednala v duševní poruše, a proto je neplatná i smlouva o převodu obchodního podílu uzavřená mezi navrhovatelkou a účastnicí 1) dne 6. 5. 2013, když jí na základě ní za navrhovatelku podepsal [tituly před jménem] [fyzická osoba], jako její zmocněnec. Co se týká stanovení výše obchodního podílu, soud prvního stupně vyšel ze stavu k datu vyhlášení usnesení, k tomuto datu došlo k navýšení základního jmění z původní výše 200 000 Kč na částku 17 200 000 Kč (rozhodnutí mimořádné valné hromady dne 23. 1. 2014 a zápis v obchodním rejstříku). Dle soudu prvního stupně navrhovatelka v řízení netvrdila, ani nebylo v řízení zjištěno, že by usnesení valné hromady, které bylo přijato na mimořádné valné hromadě společnosti [Jméno účastníka]. dne 23. 1. 2014, bylo prohlášeno za neplatné, přičemž v tomto případě mu nepřísluší jeho platnost přezkoumávat. Soud prvního stupně proto shledal podíl navrhovatelky na Společnosti v rozsahu 0,5813 %, a v této části návrhu vyhověl, ve zbytku, v němž navrhovatelka požadovala určení, tj. v rozsahu 49,4187 % podílu na Společnosti žalobní návrh zamítl. Při stanovená výše obchodního podílu soud prvního stupně vycházel z vkladu navrhovatelky 100 000 Kč, protože k převodu části obchodního podílu mezi [Jméno advokáta B] a [Anonymizováno] dne 14. 5. 2003 nelze přihlížet, [Jméno advokáta B] nemohla převést právo k obchodníku podílu, který nenabyla (viz odst. 60 usnesení). Soud prvního stupně dále neshledal důvodným ani nárok navrhovatelky na určení, že [Jméno advokáta D] je společníkem Společnosti, a že jeho obchodní podíl na společnosti činí 50 %, z důvodů jí tvrzených, neboť usnesení valné hromady konané dne 3. 7. 2003, kdy tato valná hromada vyslovila souhlas s převodem části obchodního podílu společníka Radima Brože na paní Janu Mansfeldovou, nebylo prohlášeno za neplatné postupem dle § 131 obch. zák., a dle ustanovení § 131 odst. 8 obch. zák, účinného k datu konání valné hromady, již nelze platnost tohoto usnesení v tomto řízení přezkoumávat. A proto návrh navrhovatelky v této části zamítl (viz odst. 61 usnesení). O nákladech řízení bylo soudem prvního stupně rozhodnuto dle § 150 o. s. ř. Soud v odůvodnění odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze 7 Cmo 298/2015-513 ze dne 11. 10. 2018 a shledal, že důvodem jsou osobní poměry navrhovatelky, která trpí duševní poruchou a byla zbavena způsobilosti k právním úkonům. Účastnicí 4) je Společnost se základním kapitálem ve výši 17 200 000 Kč, ostatní jsou společníci této Společnosti. Soud prvního stupně proto shledal důvod zvláštního zřetele, a účastníkům 1), 3), 4) a 5) náhradu nákladů řízení nepřiznal.

6. Proti všem výrokům usnesení soudu prvního stupně se včas odvolala navrhovatelka, která zrekapitulovala dosavadní skutkový stav. Namítala vady řízení, které spočívají v tom, že soud prvního stupně se nijak nevypořádal s tím, co vše mu bylo (a muselo být) známo z jeho vlastní činnosti, a to zejména z řízení vedených rejstříkovým soudem. V nich byl soud samostatnými podáními informován i ze strany právního zástupce navrhovatelky o tom, že zde je na základě návrhu ze dne 22. 2. 2005 sporu o tom, kdo je a není společníkem společnosti. Za vadu řízení má odvolatelka i to, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné, protože soud prvního stupně nijak nevypořádává s tím, že na jedné straně stojí soudem klasifikované neplatné smlouvy, navazující na neplatné plné moci (nejen k převodu, ale i k účasti na valných hromadách, jež vystavila navrhovatelka), a na druhé ti, kteří podle nich měli obchodní podíly nabýt, což se však pro neplatnost smluv nestalo, a právě tyto osoby „ukonaly“ cosi, co formálně označily za valné hromady, kterým se ze strany soudu přičítají právní následky. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním v tom smyslu, že setkání několika osob, která se uskutečnila ve dnech 3. 7. 2003, 4. 8. 2010 a 23. 1. 2014 vůbec nebyla valnými hromadami, což vyplynulo i z dokazování před soudem prvního stupně a to, že pro usnášeníschopnost musela být účast vyšší než 50% hlasů všech společníků, jakož i to, že každý společníka měl na 1000 Kč svého vkladu jeden hlas, včetně toho, jaká kvóra hlasů musela být pro jednotlivá rozhodnutí. I zde je dle odvolatelky patrná absence řádného odůvodnění, kde soud nijak nevyložil, jak může valnou hromadu ukonat někdo, kdo není společníkem a jak se tomuto může bránit jiný, který je pro svůj duševní stav nezpůsobilý činit takřka veškeré právní úkony (jednání). Nesprávnost právního posouzení spočívá dle navrhovatelky v tom, že setkáním (několika osob) uskutečněným ve dnech 3. 7. 2003, 4. 8. 2010 a 23. 1. 2014 přičítal soud prvého stupně právních následků, když v nich viděl valné hromady. To že se uvedených jednání valných hromad (3. 7. 2003, 4. 8. 2010 a 23. 1. 2014) účastnil účastník 3) nemůže ničeho zhojit. Pokud by soud prvního stupně postupoval správně, shledal by, že požadovaným určením se má dosáhnout pouze souladu stavu skutečného se stavem zapsaným, což musí soud napravit i bez návrhu. Platí i zásada, že nikdo nemůže mít prospěch ze svého protiprávního jednání. To je zřejmě nejmarkantnější u tzv. „valné hromady datované dnem 23. 1. 2014“, kterou se formálně vytvořila neřešitelná situace. Tato situace dle odvolatelky řešení má a to takové, že se zde nastolí poměry panující od vzniku Společnosti, na kterých nic nemohly změnit následné absolutně neplatné úkony, které byly nezpůsobilé vyvolat právních následků. Dle odvolatelky je zcela nepodstatné, jak se ostatní účastníci vypořádají, je to jejich odpovědnost a jejich vlastní vztahy, a to včetně toho, že jednali s plným vědomí (úmyslně) k tíži navrhovatelky. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrhu navrhovatelky v plném rozsahu vyhoví a účastníkům řízení uloží povinnost nahradit navrhovatelce náklady řízení k rukám jejího zástupce, in eventum napadené usnesení zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně se včas odvolala účastnice 1), ta nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, neboť v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že došlo k převodu obchodního podílu z navrhovatelky na účastnici 1), a že právě ta uhradila i původní vklad ve výši 100 000 Kč. Při převodu obchodního podílu byla navrhovatelka plně při smyslech a důvodem bylo, aby jí byly vráceny sociální dávky, které jí byly odebrány, protože byla jednatelkou Společnosti. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud ve výroku I. změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se v této částí návrh navrhovatelky zamítá. Účastnice se práva na náhradu nákladů řízení vzdala.

8. Proti výroku I. a IV. usnesení soudu prvního stupně se včas odvolali i účastníci 3), 4) a 5), kteří v jeho doplnění především namítali, že ust. § 68a odst. 1 obch. zák. nemůže mít jakýkoliv vliv na platnost (částečnou) či neplatnost zakladatelského právního jednání, které bylo učiněno na základě neplatné plné moci ze dne 6. 5. 2002 Tato plná moc je neplatným právním úkonem dle ust. § 38 odst. 2 občan. zák., a nemůže proto vyvolat žádné právní následky. Tato skutečnost sice nemá vliv na platnost vzniku Společnosti, na druhé straně musí vést ke konstatování, že se navrhovatelka nikdy společnicí Společnosti nestala. K tomu obsáhle argumentovaly s odkazy na komentářovou literaturu a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1424/2006. Odvolatelé navrhli, aby odvolací soud změnil výrok I. napadeného usnesení tak, že návrh navrhovatelky, že navrhovatelka je společnicí Společnosti, její obchodní podíl činí 0,5813 %, vklad 100 000 Kč, se zamítá a ve výroku IV. tak, že navrhovatelka je povinna uhradit náklady řízení účastníkům 3), 4) a 5) k rukám jejich zástupce.

9. S ohledem na čl. II. bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., odvolací soud postupoval dle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř.) projednal věc podle ustanovení § 211 a násl. o. s. ř., a po nařízeném jednání dospěl k závěru, že odvolání jsou zčásti důvodná.

10. S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), odvolací soud posuzoval danou věc podle zákona č. 40/1964. Sb., občanský zákoník a s ohledem na ustanovení § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, (dále jen „ZOK“), posuzoval práva a povinnosti vzniklé do dne účinnosti ZOK, podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a práva a povinnosti vzniklé ode dne účinnosti ZOK posuzoval již dle ZOK.

11. Podle ust. § 80 písm. c) o. s. ř. žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

12. Podle ust. § 216 ZOK (1) Základní kapitál lze zvýšit a) převzetím vkladové povinnosti ke zvýšení dosavadních vkladů nebo k novému vkladu, b) z vlastních zdrojů, nebo c) kombinací způsobů zvýšení základního kapitálu uvedených v písmenech a) a b). (2) Účinky zvýšení základního kapitálu převzetím vkladové povinnosti nastávají převzetím vkladové povinnosti a vnesením nebo splacením její předepsané části, nestanoví-li rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu, že nastávají později. Účinky zvýšení základního kapitálu však nemohou nastat později, než je nová výše základního kapitálu zapsána do obchodního rejstříku. Účinky zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů nebo kombinací způsobů uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) nastávají okamžikem zápisu nové výše základního kapitálu do obchodního rejstříku.

13. Pro rozhodnutí soudu je podle ust. § 167 odst. 2 a § 154 odst. 1 o. s. ř., které se vztahuje i na odvolací řízení (§ 211 o. s. ř.), rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí.

14. V řízení vedeném dle ust. § 80 písm. c) o. s. ř. může být úspěšný jen ten, kdo je aktivně věcně legitimován a současně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Aktivní věcná legitimace svědčí navrhovatelce v případě, že je účastna právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo se její právní sféry sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem navrhovatelky na požadovaném určení je pak dán tehdy, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo její právo nebo kde by se bez tohoto určení stalo její právní postavení nejistým, přičemž pro závěr soudu zda navrhovatelka ve věci má naléhavý právní zájem, je rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2011, sp. zn. 21 Cdo 2494/2010).

15. Z návrhu navrhovatelky a dalších podání učiněných v řízení plyne, že navrhovatelka svou aktivní věcnou legitimaci dovozuje ze své účasti na Společnosti, která jí nezanikla, protože smlouva o převodu jejího obchodního podílu na účastnici 1) je neplatná. Tvrdí, že následné valné hromady nebyly valnými hromadami, neboť ty nebyly usnášeníschopné, a ani jejich rozhodnutí nebyla přijata potřebnou většinou hlasů. Naléhavý právní zájem je pak dle ní dán tím, že je proto třeba určit kdo je a kdo není společníkem Společnosti, a jaké jsou velikosti jejich obchodních podílů tak, jak se domáhá. Tj. určit jaký je skutečný stav ve společnosti, neboť zápis v obchodním rejstříku vedeným pro Společnost mu neodpovídá. Navrhovatelka dále uvedla, že se nemůže domáhat vydání obchodního podílu, a proto nepřichází v úvahu žaloba na plnění. Z odůvodnění napadeného usnesení lze usuzovat, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatelka je ve věci aktivně věcně legitimována (odst. 59 usnesení), a že má na požadovaném určení z části naléhavý právní zájem, a to na určení, že navrhovatelka je společníkem Společnosti, přičemž ale její obchodního podílu určil v jiné výši, než požadovala.

16. Odvolací soud vycházeje ze zjištění a závěrů soudu prvního stupně, která má za správná shledal, že:

- v řízení bylo bezpečně zjištěno, že [Jméno navrhovatelky] jednala v duševní poruše při podpisu plné moci dne 6. 5. 2002, kterou zmocnila paní [Jméno advokáta B], ke všem právním úkonům, souvisejících se založením společnosti s ručením omezeným, pročež je tato plná moc absolutně neplatným právním úkonem dle ust. § 38 odst. 2 občan. zák. Z tohoto důvodu je neplatný i zakladatelský právní úkon učiněný navrhovatelkou. Pakliže ale již došlo (byť v rozporu se zákonem) dne 9. září 2002 k zápisu Společnosti do obchodního rejstříku, tak Společnost tímto dnem vznikla. Lze proto přisvědčit soudu prvního stupně, že zápisem do obchodního rejstříku došlo ke zvláštnímu způsobu konvalidace právního úkonu, kterým Společenská smlouva o založení Společnosti je. Zákon v ust. § 68a odst. 1 obch. zák. konstruuje fikci vzniku společnosti v těch případech, kdy společnost nebyla řádně založena. Poté tedy, co Společnost byla do obchodního rejstříku zapsána (tento zápis je konstitutivním zápise), vznikla jako subjekt práv a povinností, tak se její zakladatelé stali, tj. i navrhovatelka, jejími prvými společníky. Pro existenci této skutečnosti, nemá z hlediska právní úpravy žádnou relevanci, že plná moc, kterou navrhovatelka udělila k založení společnosti je absolutně neplatným právním úkonem. Jinak řečeno nelze již učinit závěr o tom, že společnost nevznikla, a ani v tomto řízení posuzovat neplatnost existující společnosti, potažmo že navrhovatelka se společníkem Společnosti při jejím vzniku nestala.

- plná moc udělená navrhovatelkou dne 22. 5. 2003 [tituly před jménem] [Anonymizováno] k podpisu smlouvy o převodu jejího obchodního podílu na účastnici 1) je absolutně neplatným právním úkonem dle ust. § 38 odst. 2 občan. zák., neboť v řízení bylo bezpečně zjištěno, že navrhovatelka jednala v duševní poruše, která ji k tomuto právnímu úkonu činila neschopnou. Důsledkem toho je, že smlouva o převodu obchodního podílu z navrhovatelky na účastnici 1) ze dne 6. 5. 2013 uzavřená na základě této plné moci je rovněž absolutně neplatným právním úkonem.

- soud prvního stupně i vyšel správně z toho, že neplatnost usnesení uvedených valných hromad nebyla v příslušných řízeních soudem vyslovena (§ 131 odst. 1 obch. zák. a § 192 ZOK), a že v tomto řízení není oprávněn neplatnost valných hromad posuzovat, (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2005, sp. zn. 29 Odo 312/2004, uveřejněné v časopise soudní judikatura, číslo 8, ročník 2005, pod číslem 120 a již uvedený odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016).

17. Poté co odvolací soud zopakoval dokazování, zjistil ve shodě se soudem prvního stupně, že mimořádné valné hromady společnosti konané dne 23. 1. 2014 byli přítomni společníci Anna Kalfebllová (10 % hlasů), [Jméno advokáta D] (19 % hlasů) a [Jméno advokáta G] (71 % hlasů). Valná hromada přijala 100 % hlasů rozhodnutí, že základní kapitál Společnosti se zvyšuje z dosavadních 200 000 Kč o 17 000 000 Kč, a to peněžitým vkladem, lhůta k převzetí závazku k novému vkladu či ke zvýšení vkladů se stanovuje v trvání 1 měsíce. [Anonymizováno] a [Jméno advokáta D] prohlásili, že se vzdali přednostního práva k účasti zvýšení základního kapitálu a společník [Jméno advokáta G] prohlásil, že využívá svého přednostního práva k účasti na zvýšení základního kapitálu, a to do výše jeho navrhovaného zvýšení základního kapitálu. Valná hromada dále udělila 100 % hlasů souhlas s převzetím vkladové povinnosti, co do částky 17 000 000 Kč společníkem [Jméno advokáta G].

18. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeným pro Společnost Městským soudem v Praze sp. zn. C 89453 (veřejnosti dostupný na www.justice.cz) odvolací soud zjistil, že dne 17. února byla provedena změna zápisu v tomto obchodním rejstříku a to tak, že výše základního kapitálu Společnosti je 17 200 000 Kč, a že společníky Společnosti jsou: Anna Kalfebllová: vklad 20 000 Kč, splaceno 100%, obchodní podíl 0,116 %, [Jméno advokáta G]: vklad 17 142 000 Kč, splaceno 100 %, obchodní podíl 99,663 % a [Jméno advokáta D]: vklad 38 000 Kč, splaceno 100%, obchodní podíl 0,221 %. Toto zjištění je totožné se zjištěním soudu prvního stupně, ze kterého ke dni svého rozhodnutí vycházel.

19. Odvolacího soud se poté zabýval námitkami navrhovatelky, jako odvolatelky, že 2 valné hromady konané dne 3. 7. 2003 a valné hromady konané dne 4. 8. 2010 a 23. 1. 2014 nemohly být valnými hromadami Společnosti, když na nich nebylo v důsledku neplatných smluv o převodech obchodních podílů přítomno 50% hlasů všech společníků, a nebylo zde ani dostatečné kvórum pro přijetí jejich rozhodnutí. K tomu odvolací soud shledal, že postavení společníka Společnosti Radima Brože není nikým rozporováno, a že tento společník se valných hromad zúčastnil, jak plyne ze zjištění soudu prvního stupně (odst. 43, 44, 49 a 50 usnesení). Lze proto uzavřít, že odvolatelkou vytýkané nedostatky při konání valných hromad, jsou procedurálními vadami, které mohou způsobit toliko neplatnost usnesení těmito valnými hromadami přijatými, nikoliv tedy vadami, pro které se na usnesení hledí, jako by nebyla přijata (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu 20. června 2013 sp. zn. 29 Cdo 4221/2011 a usnesení ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016, veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz) a i odvolatelkou tvrzený rozpor usnesení valné hromady Společnosti konané dne 23. 1. 2014 s dobrými mravy, je dle ust. § 191 odst. 2 ZOK důvodem jeho neplatnosti. V takovém případě je možná ingerence státu do vnitřních poměrů Společnosti pouze dle ust. § 131 odst. 1 a 8 obch. zák. a § 191 ZOK. A proto soud prvního stupně správně uzavřel, že platnost usnesení předmětných valných hromad není oprávněn v tomto řízení přezkoumávat. Pro úplnost odvolací soud dodává, že usnesení valných hromad jejichž neplatnost odvolatelka namítá, byla tímto nejvyšším orgánem Společnosti přijata ve věcech, jež náleží do jeho působnosti (§ 115 odst. 1 obch. zák. a § 192 odst. 2 písm. b) ZOK)), a proto ani nenastala tzv. fikce jejich nepřijetí. Není tedy pravdou tvrzení odvolatelky, že soud prvního stupně nesprávně posoudil skutkový stav a dospěl k nesprávným právním závěrům, když přičítal usnesením přijatých uvedenými valnými hromadami právní důsledky, neboť ten tak vzhledem k uvedenému učinil zcela v souladu se zákonem, což i odůvodnil. K námitce odvolatelky, že soud prvního stupně ve svém rozhodnutí nevysvětlil, jak se konání valných hromad někým, kdo není společníkem, měla bránit navrhovatelka, která je pro svůj duševní stav takřka nezpůsobilá činit veškeré právní úkony, odvolací soud konstatuje, že to předně není předmětem tohoto řízení, a nadto poučování účastníků o hmotném právu a o tom, jaké má důsledky v procesní oblasti je stále poučením o hmotném právu, což ust. § 5 o. s. ř. nepřipouští. K této námitce odvolatelky odvolací soud na okraj podotýká, že navrhovatelka má od roku 2004 zástupce pro jednání před soudem (udělení plné moci zástupci dne 21. 5. 2004 bylo schváleno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] – č. l. 137 spisu) a poté, co byla zbavena způsobilosti k právním úkonům má i ustanovenou opatrovnici (č. l. 136 spisu).

20. Odvolací soud konstatuje, že pro posouzení nároku navrhovatelky na předmětném určení, a to včetně jejího naléhavého právního zájmu, je rozhodný stav, jaký tu je ke dni vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu. A ačkoliv soud prvního stupně se o tomto rozhodném okamžiku pro své rozhodnutí zmínil, nereflektoval jej správně, když k tomuto okamžiku posuzoval pouze výši obchodního podílu navrhovatelky, nikoliv její celý nárok na určení, že je společníkem Společnosti s obchodním podílem 50 % a s vkladem 100 000 Kč.

21. S odkazem na výše uvedené odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně shledal, že valná hromada společnosti rozhodla dne 23. 1. 2014 o zvýšení základního kapitálu společnosti (viz výše) a zápis této skutečnosti se stal účinnými nejpozději dnem zápisu do obchodního rejstříku (§ 216 odst. 2 ZOK), přičemž důsledkem toho jsou změny skutečností s tím souvisejících, kterými jsou výše vkladů a výše obchodních podílů společníků [Jméno advokáta B], [Anonymizováno] a [Jméno advokáta G], které byly rovněž do obchodního rejstříku zapsány. Protože v tomto řízení nelze platnost předmětného usnesení valné hromady přezkoumávat a účinky zvýšení základního kapitálu nastaly, byl skutečný stav ve Společnosti ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně a i ke dni odvolacího soudu takový, že Společnost má základní kapitál 17 200 000 Kč, jejími společníky jsou [Jméno advokáta G] s obchodním podílem 99,663 %, a vkladem 17 142 000 Kč, [Jméno advokáta D] s obchodním podílem 0,221 % a vkladem 38 000 Kč, společník [Jméno advokáta B] s obchodním podílem 0,116 % a vkladem 20 000 Kč. A lze proto uzavřít, že ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně a ke dni rozhodnutí odvolacího soudu tak stav zápisu v obchodním rejstříku odpovídá skutečnému stavu.

22. Určil-li tedy soud prvního stupně, že navrhovatelka je společníkem společnosti s obchodním podílem o velikosti 0,5813 %, vklad 100 000 Kč (výrok I), a de facto že není společníkem společnosti s obchodním podílem o velikosti 49,4187% (výrok II.), tak jeho rozhodnutí není správné. A to nejenom proto, že takového určení se navrhovatelka nedomáhala, ale předně proto, že soud v tomto řízení může pouze deklarovat skutečný stav jaký tu je ke dni jeho rozhodnutí, ale nemůže jej svým rozhodnutím měnit, tedy konstituovat tak, že společníkem společnosti je navrhovatelka s obchodním podílem ve výši 0,5813 %, a s vkladem 100 000 Kč, a to vedle tří stávajících společníků. K tomu odvolací soud připomíná, že základní kapitál představuje souhrn všech vkladů společníků, který by se v důsledku nesprávného rozhodnutí soudu prvního stupně navýšil právě o 100 000 Kč, tj. o vklad navrhovatelky. Nehledě k tomu, že součet obchodních podílů všech společníků ve Společnosti, tj. včetně obchodního podílu navrhovatelky soudem takto určeného, by přesáhl 100%.

23. Protože soud musí přihlížet ke všem skutečnostem, a to i k těm, které nastaly za řízení až do vyhlášení jeho rozhodnutí, nezbylo odvolacímu soudu než uzavřít, že ke dni jeho rozhodnutí, jakož i ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně nastaly ve Společnosti takové změny, pro které již nelze přihlížet ke skutečnostem, které v minulosti sice nastaly, jež tu ale již nejsou. Dle odvolacího soudu navrhovaný výrok, že navrhovatelka je společníkem Společnosti s obchodním podílem o velikosti 50 % a s vkladem 100 000 Kč tak již nevystihuje obsah hmotným právem vymezeného vztahu mezi společníky a společností, jakož i vztahů mezi nimi navzájem. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně dle ust. § 80 písm. c) o. s. ř. neshledal právní zájem navrhovatelky na předmětném určení, který dovozovala z toho, že jí tvrzený skutečný stav ve Společnosti je v rozporu se stavem zapsaným v obchodním rejstříku. To již samo o sobě je důvodem pro zamítnutí jejího návrhu v této části.

24. Pokud jde o nárok navrhovatelky, na určení, že [Jméno advokáta D] je společníkem Společnosti a jeho obchodní podíl na společnosti činí 50 %, je sice správný závěr soudu prvního stupně, který jej neshledal důvodným proto, že se jej navrhovatelka dovolává pro neplatnost usnesení přijatých valnou hromadou, konané dne 3. 7. 2003, neboť v tomto řízení nelze platnost tohoto usnesení již přezkoumávat (viz výše). Ale není již správné, že soud prvního stupně přiznal navrhovatelce aktivní věcnou legitimaci, na což lze usuzovat z jeho závěru, že navrhovatelka je společníkem Společnosti. Dle odvolacího soudu ve spojení s výše uvedeným lze uzavřít, že navrhovatelka nebyla nijak účastna právního vztahu mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (nabyvatelkou části jeho obchodního podílu) a její právní sféry se sporný právní vztah ani nedotýká, a proto ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř. není v této části jejího návrhu ve věci aktivně věcně legitimována.

25. Ze všech shora popsaných důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a II. změnil dle ust. § 221 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku I. a); ve výroku III. je dle § 219 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku I. b), jako věcně správné potvrdil, a to z jiných důvodů.

26. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, odvolací soud při jednání seznámil účastníky s tím, že v této věci zvažuje při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení aplikovat ust. § 150 o. s. ř. vzhledem k okolnostem případu, a vyzval je k vyjádření. K tomu se zástupce navrhovatelky vyjádřil tak, že navrhovatelka je stižena duševní poruchou, a že je závislá na sociálních dávkách, účastnice 1) se vzdala práva na náhradu nákladů řízení a postup soudu dle ust. § 150 o. s. ř., nechala na jeho úvaze, a zástupce účastníků 3), 4) a 5) se k výzvě soudu nijak nevyjádřil.

27. Odvolací soud ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. posoudil závažné osobní poměry navrhovatelky, kdy navrhovatelka trpí duševní poruchou, pro niž následně byla i zbavena způsobilosti k právním úkonům, jakož i majetkové poměry všech účastníků, přičemž navrhovatelka je osobou téměř nemajetnou a jejím jediným příjmem jsou přiznané sociální dávky, naproti tomu účastnice 4) je společností s ručením omezeným, jejíž základní kapitál je dle zápisu v obchodním rejstříku 17 200 000 Kč a její vlastní kapitál dle účetní Rozvahy za rok 2019 činí 7 880 000 Kč (viz příslušná sbírka listin veřejnosti dostupná na www.justice.cz), přičemž účastníci 3) až 5) jsou společníky této společnosti. Uvedené okolnosti tohoto konkrétního případu jsou dle odvolacího soudu důvody hodnými zvláštního zřetele, pro které se jeví nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení navrhovatelce, která ve věci úspěch neměla, a zároveň je možno spravedlivě požadovat na úspěšných účastnících, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesli ze svého.

28. Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů aplikovat moderační právo dle ust. § 150 o. s. ř., a proto podle ust. § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal.