o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2024, č. j. 77 Cm 333/2007 24,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. přiznal likvidátorce [Jméno navrhovatelky A], bytem [adresa] (dále jen „likvidátorka“) odměnu za provedenou likvidaci ve výši 5 000 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze po právní moci tohoto usnesení, výrokem II. soud likvidátorce [Jméno navrhovatelky A], bytem [adresa], přiznal náhradu nákladů spojených s likvidací obchodní společnosti [Jméno navrhovatelky B]. v likvidaci, IČO [IČO navrhovatelky B], sídlem [Adresa navrhovatelky B] (dále jen „společnost“) ve výši 5 290 Kč, která jí po odečtení poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč již nebude vyplácena, výrokem III. rozhodl, že likvidátorka je povinna zaplatit nespotřebovanou zálohu na hotové výdaje likvidátorky ve výši 4 710 Kč na účet Městského soudu v Praze číslo 19-2928021/071 vedený u České národní banky pod konstantním symbolem [konst. symbol] a variabilním symbolem [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci usnesení.

2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že navrhovatelka jako likvidátorka jmenovaná soudem podala soudu návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. Likvidátorka požádala soud o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů vynaložených v souvislosti s likvidací společnosti, u které nebyl zjištěn žádný likvidační zůstatek, s tím, že hotové výdaje vyčíslila částkou 8 640 Kč [oznámení o zveřejnění vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 142 Kč, správní poplatky ve výši 410 Kč, poštovné ve výši 338 Kč, kopírování listin ve výši 250 Kč (odhad), telekomunikační poplatky ve výši 150 Kč (odhad), kancelářské potřeby ve výši 350 Kč (odhad), vedení účetních závěrek a účetnictví ve výši 2 600 Kč, archivace písemností ve výši 2 400 Kč]. Vzhledem k tomu, že likvidátorka ukončila likvidaci a společnost byla z obchodního rejstříku ke dni 28. 5. 2021 vymazána, vznikl jí nárok na přiznání odměny a náhradu nákladů, které v souvislosti s likvidací vznikly. Likvidátorka doložila výdaj na oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 142 Kč, správní poplatky ve výši 410 Kč, poštovné ve výši 338 Kč, vedení účetních závěrek a účetnictví ve výši 2 600 Kč, archivace písemností ve výši 2 400 Kč. Jelikož likvidátorka nedoložila žádné jiné jí tvrzené výdaje, nemohly jí být jako účelně vynaložený náklad související s prováděním likvidace soudem přiznány. Soud neshledal jako účelně vynaložený výdaj ve výši 2 600 Kč na zpracování účetnictví a s ohledem na to, že likvidátorce byla poskytnuta záloha na náklady likvidace ve výši 10 000 Kč, nebude jí již náhrada hotových výdajů ve výši 5 290 Kč vyplacena, přičemž rozdíl ve výši 4 710 Kč je likvidátorka povinna vrátit Městskému soudu v Praze.

3. Soud s odkazem na na přechodná ustanovení nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob (dále jen „nařízení“), uvedl, že u právnických osob, které vstoupily do likvidace přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se postupuje podle dosavadních právních předpisů, to znamená, že likvidátorovi jmenovanému do funkce v období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2013 se stanoví výše jeho odměny a náhrady hotových výdajů podle vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“) bez ohledu na to, kdy likvidace právnické osoby skončila a kdy soud o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora rozhoduje a s odkazem na § 1 odst. 2, § 4 odst. 1 a 2, § 8 odst. 1 vyhlášky, uvedl, že s přihlédnutím k administrativní náročnosti činnosti a oborné kvalifikaci jmenované likvidátorky, jakož i k tomu, že ze strany společnosti nebyla poskytnuta žádná součinnost, soud přiznal likvidátorce zvýšenou odměnu ve výši 5 000 Kč a vzhledem k tomu, že likvidátorka soudu doložila výdaj na oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 142 Kč, správní poplatky ve výši 410 Kč, poštovné ve výši 338 Kč, vedení účetních závěrek a účetnictví ve výši 2 600 Kč, archivace písemností ve výši 2 400 Kč a nedoložila žádné jiné jím tvrzené výdaje, nemohly jí být jako účelně vynaložený náklad související s prováděním likvidace soudem přiznány, zároveň neshledal jako účelně vynaložený výdaj ve výši 2 600 Kč na zpracování účetnictví s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 7 Cmo 456/2011. Uvedl, že s ohledem na to, že likvidátorce byla poskytnuta záloha na náklady likvidace ve výši 10 000 Kč, nebude jí již náhrada hotových výdajů ve výši 5 290 Kč vyplacena, přičemž rozdíl ve výši 4 710 Kč je likvidátorka povinna vrátit Městskému soudu v Praze.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku II. a III. tak, že se jí přiznává náhrada nákladů spojených s likvidací společnosti ve výši 7 890 Kč, která jí po odečtení poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč již nebude vyplácena a ve výroku III. tak, že likvidátorka je povinna zaplatit nespotřebovanou zálohu na hotové výdaje likvidátorky ve výši 1 810 Kč na účet Městského soudu v [adresa] vedený u České národní banky pod konstantním symbolem1148 a variabilním symbolem [var. symbol], a to do 3 dnů od právní moci usnesení.

5. Odvolatelka nesouhlasí se stanovením výše náhrady hotových výdajů spojených s likvidací zaniklé společnosti. Uvedla, že vyčíslila, kromě výdajů přiznaných Městským soudem ve výši 5 290 Kč i výdaj za vedení a zpracování účetnictví, zpracování účetních závěrek a daňových přiznání od data předcházejícího vstupu společnosti do likvidace až po její ukončení v celkové výši 2 600 Kč, soud však neshledal uvedený výdaj jako účelně vynaložený s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12.1.2012, sp. zn. 7 Cmo 456/2011, dle kterého „Je-li likvidovaná společnost neaktivní (nevyvíjí žádnou činnost) a nevlastní-li žádný majetek, pak je již zpracování (vyplnění) daňových přiznání a účetních závěrek s nulovými položkami povinností likvidátora a je pokládáno za jiné práce uskutečněné v souvislosti s prováděním likvidace, které jsou již zahrnuty v odměně likvidátora.“ Uvedené rozhodnutí nelze aplikovat paušálně na všechny případy, úvaha, že vedení účetnictví a sestavení účetních závěrek u neaktivní společnosti znamená pouze vyplnění 0 do daňových přiznání a je pouze mechanická činnost, je nesprávná. S ohledem na zákonnou povinnost vedení účetnictví, sestavování účetních závěrek a podávání daňových přiznání, a to v průběhu likvidace kromě řádných i celé řadě mimořádných, nelze tuto činnost i při odpovědnosti, kterou likvidátor nese, považovat za mechanické vyplnění 0 do formuláře. S ohledem na veškeré povinnosti likvidátora a úkony, které musí v průběhu likvidace činit, odměna ve výši 5 000 Kč ve formě hrubé mzdy, v sobě nezahrnuje odměnu za výše uvedené činnosti.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že:

- odvolatelka byl jmenována likvidátorkou společnosti usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 4. 2008, č. j. 77 Cm 333/2007-7, jež nabylo právní moci dne 2. 7. 2008;

- likvidátorce byla poskytnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 10. 2008, č. j. 77 Cm 333/2007-16, záloha na pokrytí účelně vynaložených nákladů spojených s likvidací ve výši 10 000 Kč;

- likvidační zůstatek činí 0 Kč;

- oznámení o vstupu společnosti do likvidace likvidátorka zveřejnila v Obchodním věstníku;

- společnost nemá žádný movitý ani nemovitý majetek;

- společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku ke dni 28. 5. 2021;

- dne 12. 12. 2023 doručila likvidátorka soudu prvního stupně zprávu o provedení likvidace společnosti datovanou dne 15. 1. 2024, v níž likvidátorka požadovala náhradu hotových výdajů ve výši 8 640 Kč a odměnu za provedenou likvidaci. Likvidátorka vyčíslila výdaje, které jí vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně:

- zveřejnění v Obchodním věstníku – 2 178 Kč;

- správní poplatky – 410 Kč

- vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek – 2 600 Kč;

- poštovné 338 Kč;

- telekomunikační poplatky – 150 Kč

- administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) – 600 Kč;

- archivace – 2 400 Kč.

8. Vzhledem k tomu, že odvolatelka byla jmenována likvidátorkou společnosti v roce 2008 (viz výše specifikované usnesení soudu prvního stupně), je třeba při zkoumání toho, zda likvidátorce přísluší odměna a náhrada uplatněných výdajů, vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byla likvidátorka soudem jmenován do své funkce, jak správně učinil soud prvního stupně.

9. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky odměnu likvidátora jmenovaného soudem určuje soud. V případě, kdy jsou odměna likvidátora a jeho hotové výdaje hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud.

10. Podle § 8 odst. 1 vyhlášky náleží likvidátorovi náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.

11. Odvoláním nastolenou otázkou v projednávané věci je, zda lze likvidátorce přiznat náhradu jí požadovaných hotových výdajů. Soud prvního stupně přiznal likvidátorce náhradu hotových výdajů ve výši 5 290 Kč (výdaj na zveřejnění v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč, výdaj za poštovné a správní poplatky ve výši 748 Kč, výdaj za archivaci ve výši 2 400 Kč) z jí nárokované částky 8 640 Kč. Náklady na vedení účetnictví společnosti v průběhu likvidace ve výši 2 600 Kč neshledal za účelně vynaložené, a proto náhradu za ně nepřiznal.

12. V posuzovaném případě se proto odvolací soud zabýval tím, zda je možno požadované náklady na vedení účetnictví společnosti v průběhu likvidace ve výši 2 600 Kč považovat za účelně vynaložené hotových výdajů, přiznání jejichž náhrady likvidátorka požadovala.

13. Tyto služby vykonávala společnost [právnická osoba] a likvidátorce za ně fakturovala (za „DPPO + účetnictví od 22.6. 2008 - 2021) částku 2 600 Kč (předložený příjmový doklad č. 173 ze dne 8.5.2021).

14. V poměrech projednávané věci odvolací soud vychází ze své ustálené rozhodovací praxe, podle níž likvidátor není povinen vést účetnictví – včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání – osobně, neboť i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy. Po likvidátorovi, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, či ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, jež jsou dostupná např. v právním systému www.beck-online.cz). Skutečnost, že společnost nemá žádný majetek, by měla být reflektována ve výši úplaty požadované za poskytnuté účetní a daňové služby, jak je tomu v projednávané věci. Částku 2 600 Kč - s ohledem na poznatky z vlastní rozhodovací činnosti v obdobných věcech – považuje odvolací soud za přiměřenou. Od uvedené rozhodovací praxe nemá odvolací soud důvod se odchýlit, proto odkaz soudu prvního stupně na dřívější rozhodnutí odvolacího soudu je v daném případě bez významu.

15. Z uvedených důvodů odvolací soud požadované hotové výdaje spojené s vedením účetnictví společnosti v likvidátorkou požadované výši 2 600 Kč odvolatelce přiznal.

16. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku II. a III. tak, že ve výroku II. určená výše náhrady hotových výdajů činí částku 7 890 Kč a vzhledem k tomu, že likvidátorce byla vyplacena záloha ve výši 10 000 Kč, již jí nebude doplacena a ve výroku III. tak, že likvidátorka je povinna zaplatit nespotřebovanou zálohu na hotové výdaje likvidátorky ve výši 1 810 Kč na účet Městského soudu v Praze specifikovaný ve výroku.

17. Jelikož je likvidátorka jedinou účastnicí řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.