o určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 26. 4. 2019, o odvolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 25. července 2022, č. j. 38 Cm 69/2021-124

1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem označeným v záhlaví rozhodl tak, že se určuje, že smlouva o převodu podílu ve společnosti [právnická osoba]. ze dne 26. 4. 2019, kterou žalovaný 1) převedl 50 % podíl v žalovaném 3) na žalovaného 2), je neplatná (výrok I.), že žalovaný 1) a žalovaný 2) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 211,13 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jeho zástupce (výrok II.) a že žalovaný 3) nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 3. 8. 2021 jako manželka žalovaného 1), kdy jejich manželství trvá od 9. 9. 2016 dosud, domáhá výše uvedeného určení. Tvrdí, že v listopadu 2018 žalovaný 1) s předchozím souhlasem žalobkyně za použití finančních prostředků, náležících do jejich společného jmění manželů, založil dne 28. 11. 2018 jako jediný zakladatel zakladatelskou listinou ve formě notářského zápisu vyhotoveného notářkou [tituly před jménem] [Jméno] pod sp. zn. NZ 192/2018 žalovanou 3). Předmětná smlouva o převodu podílu ze dne 26. 4. 2019, uzavřená mezi žalovaným 1) jako převodcem a žalovaným 2) jako nabyvatelem, byla uzavřená zcela bez vědomí a souhlasu žalobkyně jako manželky žalovaného 1) a je tak dle žalobkyně neplatná. Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné smlouvy o převodu podílu je dán tím, že je sporná otázka platnosti této smlouvy, a že vlastnictví podílu v žalované 3) je předmětem publikace ve veřejném rejstříku a bez soudního rozhodnutí není možné dát zápis v obchodním rejstříku ohledně žalované 3) do souladu se skutečným stavem.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, že žalovaný 1) nabyl 100 % obchodní podíl v žalované 3) za trvání manželství se žalobkyní založením žalované 3), že tak tento obchodní podíl byl součástí společného jmění manželů žalovaného 1) a žalobkyně, že dne 26. 4. 2019 žalovaný 1) tento obchodní podíl rozdělil na dva 50 % obchodní podíly a jeden tento 50 % obchodní podíl bezúplatně převedl písemnou smlouvou o převodu podílu ze dne 26. 4. 2019 na žalovaného 2), že podpisy obou smluvních stran na této smlouvě o převodu podílu byly úředně ověřeny, že na základě této smlouvy žalovaný 1) za žalovanou 3) podal k rejstříkovému soudu návrh na zápis změn, na základě kterého byla dne 21. 5. 2019 zapsána změna v obchodním rejstříku ohledně společníků žalované 3), kdy žalovaný 1) byl zapsán jako vlastník 50 % podílu se splaceným vkladem na základní kapitál ve výši 500 Kč a žalovaný 2) byl zapsán jako vlastník 50 % podílu se splaceným vkladem na základní kapitál ve výši 500 Kč, že tento stav dosud trvá. Žalovaný 1) převedl smlouvou o převodu podílu ze dne 26. 4. 2019 svůj 50 % podíl v žalované 3) na žalovaného 2) bez souhlasu žalobkyně jako jeho manželky, když provedené dokazování neprokázalo, že by žalobkyně jako manželka žalovaného 1) s převodem 50 % podílu v žalované 3) souhlasila, a to ani konkludentně, a že se žalobkyně, jako manželka žalovaného 1), dovolala neplatnosti právního jednání, spočívajícího v uzavření předmětné smlouvy o převodu podílu.

4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyni, jako manželce žalovaného 1) svědčí právo

dovolat se relativní neplatnosti předmětné smlouvy a vzhledem k tomu, že ze strany žalovaného 2) byla neplatnost dané smlouvy o převodu podílu ze dne 26. 4. 2019 rozporována, byl dán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení neplatnosti této smlouvy soudem, neboť takové soudní rozhodnutí je prvkem soudní ochrany žalobkyně, která není účastníkem předmětné smlouvy o převodu podílu ze dne 26. 4. 2019. Dále je takové rozhodnutí objektivně způsobilé eliminovat nejisté postavení účastníků smlouvy a předejít tak případným dalším sporům, a rovněž je podkladem pro změnu zápisu společníků v obchodním rejstříku u žalované 3).

5. Poté soud prvního stupně uzavřel, že smlouva o převodu podílu ze dne 26. 4. 2019 je neplatná, neboť obchodní podíl žalovaného 1) v žalované 3) byl nabyt za trvání manželství žalobkyně a žalovaného 1) a dle § 709 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“) se stal součástí jejich společného jmění manželů. Žalobkyně k předmětnému převodu obchodního podílu neudělila souhlas, který je nutný, neboť převod obchodního podílu nebo jeho části nelze považovat za běžnou záležitost týkající se společného jmění. Žalobkyně tak měla právo ve smyslu ustanovení § 417 odst. 2 o. z. dovolat se neplatnosti takového jednání, což i učinila. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl. Povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši jím určené částkou 20 211,13 Kč uložil žalovaným 1) a 2) podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla plný úspěch ve věci. Protože žalovaná 3) náhradu nákladů řízení nepožadovala, soud rozhodl tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně se včas odvolal žalovaný 2), který namítal, že soud prvního stupně se nevypořádal s jím namítanými procesními vadami žaloby spočívajícími v tom, že žalobkyně se v projednávané věci domáhá určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 26. 4. 2019, ačkoliv v daném případě bylo možné podat žalobu přímo na určení existence práva nebo právního vztahu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1552/2020, sp. zn. 22 Cdo 2147/99). A že žalobkyně proto nemá na předmětném určení naléhavý právní zájem. Dále se vyjádřil k věcnému posouzení soudem prvního stupně, že soud prvního stupně ponechal bez relevantního odůvodnění i většinu sporných skutkových tvrzení účastníků, a to: zda 100% obchodní podíl žalovaného 1) v žalované 3) byl v SJM žalobkyně a žalovaného 1), zda smlouva o převodu podílu ze dne 26. 4. 2019 vyžadovala souhlas žalobkyně, zda žalobkyně věděla o záměru žalovaného 1) převést na žalovaného 2) 50% podíl v žalované 3), zda žalobkyně s tímto převodem konkludentně souhlasila, a zda je smlouva o převodu podílu pro absenci souhlasu žalobkyně neplatná. To vše dále odůvodnil. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a II. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. K odvolání se věcně vyjádřila žalobkyně, která uvedla důvody, pro které je rozsudek soudu prvního stupně věcně správný. Pokud jde o odvolatelem namítanou procesní vadu, že žalobkyně se neměla u soudu domáhat určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu, ale výhradně existence práva, tak připustila, že uvedená námitka může být s ohledem na judikaturu, se kterou se seznámila, relevantní. K tomu ale uvedla, že případnou nesprávnost petitu lze odstranit i v odvolacím řízení, a proto navrhla, aby odvolací soud podle § 95 o. s. ř. připustil změnu žalobního petitu následovně: Určuje se, že vlastnické právo k 50% podílu žalovaného 2) v žalované 3) (dle smlouvy o převodu podílu ve společnosti [právnická osoba]. ze dne 26. 4. 2019 nikdy nevzniklo a neexistuje. Vzhledem k tomu navrhla, aby odvolací soud, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve smyslu jí navržené změny petitu, potvrdil jeho výroky II. a III. a žalovaným 1) a 2) uložil společně povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení.

8. K vyjádření a návrhu žalobkyně se odvolatel vyjádřil tak, že návrh žalobkyně na připuštění změny žalobního návrhu je neoprávněný, neboť ve skutečnosti se nejedná o pouhou změnu žalobního petitu, ale o uplatnění nového žalobního nároku žalobkyně, což je v aktuální fázi soudního řízení nepřípustné, což dále odůvodnil.

9. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. února 2023, č. j. 7 Cmo 216/2022 - 143, které nabylo právní moci dne 23. 2. 2023) rozhodl tak, že změna žaloby, navržená žalobkyní v podání ze dne 15. listopadu 2022, kterou se domáhá změny žalobního petitu, se nepřipouští. Z odůvodnění tohoto usnesení plyne, že odvolací soud ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu uzavřel, že v tomto případě nelze odvolatelkou navrženou změnu žaloby v odvolacím řízení připustit, neboť žalobkyně se domáhá nového nároku (§ 216 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 95 odst. 2 o. s. ř.). Pro stručnost se dále odkazuje na odůvodnění tohoto usnesení.

10. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně dle ust. § 212 a násl. o. s. ř. i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 2) je důvodné.

11. Při jednání odvolacího soudu, v souvislosti se shora uvedeným usnesením odvolacího soudu, doplnil odvolatel své odvolání tak, že má za to, že v této věci mělo být žalováno na určení, že obchodní podíl je součástí společného jmění manželů (dále i jen „SJM“), a že právo žalobkyně dovolávat se relativní neplatnosti příslušné smlouvy má pouze vůči žalované 1); žalovaní 2) a 3) nejsou ve věci pasivně legitimováni. Námitka relativní neplatnosti by měla význam pouze v řízení o vypořádání SJM k čemuž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3457/2018 a na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 206/2020, ve kterém se Nejvyšší soud zabýval dispozicí společníka s obchodním podílem. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že se žaloba o určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 26. 4. 2019 zamítá a uplatnil náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, které specifikoval ve svém podání ze dne 16. 4. 2023.

12. K tomu se vyjádřila žalobkyně, že předně nesouhlasí s tvrzením odvolatele, že neplatnost smlouvy o převodu obchodního podílu by měla být vypořádávána pouze v rámci řízení o vypořádání SJM tedy, že by tato otázka měla být v takovém řízení řešena. Judikáty, jichž se odvolatel dovolává, nejsou pro tuto věc přiléhavé. Neplatnost smlouvy o převodu obchodního podílu musí být předně reflektována i ve veřejných rejstřících, z čehož ostatně žalobkyně dovozovala svůj naléhavý právní zájem, neboť je třeba, aby skutečnosti v obchodním rejstříku zapsané odpovídaly skutečnému stavu. Neztotožňuje se závěry odvolacího soudu přijatými v jeho usnesení, kterým nebyl připuštěn její návrh na změnu žaloby, a učinila další návrh na změnu žaloby ve stejném znění jako ve svém vyjádření k odvolání, k čemuž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 683/2004 a sp. zn. 26 Cdo 2962/2007. Žalobkyně současně namítala, že v řízení před soudem prvního stupně nebyla dle ust. § 118a o. s. ř. náležitě poučena. Pokud měl soud za to, že je věc třeba posoudit jinak, měl jí o svém právním názoru poučit, tzn. pokud se bylo třeba domáhat nároku žalobkyně návrhem na určení, kdo je společníkem ve společnosti, měl soud žalobkyni o tomto svém náhledu v řízení před soudem prvního stupně poučit. Pokud tak neučil, zatížil řízení jinou vadou, což je důvodem pro zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalobkyně uplatnila náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. Žalovaní 2) a 3) uvedli, že odvolání není důvodné, respektive se připojili k vyjádření žalobkyně. Práva na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů se vzdali.

14. Předně odvolací soud nepřihlížel dle ust. § 41 odst. 3 o. s. ř. k druhému návrhu žalobkyně na změnu petitu žaloby účinném v odvolacím řízení, který je zcela totožný s jejím prvním návrhem, neboť změna žaloby tak, jak se jí žalobkyně domáhá, je dle ust. § 216 odst. 2 o. s. ř. v odvolacím řízení nepřípustná. K nepřípustnosti žalobkyní požadované změny žaloby odkazuje pro stručnost na odst. 9 – 12 svého usnesení ze dne 16. února 2023, č. j. 7 Cmo 216/2022 - 143.

15. Dále odvolací soud konstatuje, že řízení před soudem prvního stupně netrpí žalobkyní namítanou vadou. Žalobkyně v řízení dostatečně vylíčila skutková tvrzení, z nichž bylo jednoznačné, že se domáhá určení neplatnosti předmětné smlouvy o převodu obchodního podílu, a i to proč se toho domáhá, a z čeho dovozuje na takovém určení svůj naléhavý právní zájem. Pokud nyní namítá, že měla být již v řízení před soudem prvního stupně dle ust. § 118a o. s. ř. poučena o tom, jaký jiný nárok má uplatnit, a to včetně poskytnutí procesního návodu, aby dosáhla žádaného účinku, tak namítá deficit hmotněprávního poučení, které je ale obecně vyloučeno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 4. 1995, sp. zn. I. ÚS 153/94, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. 22 Cdo 112/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2014 25 Cdo 2379/2012).

16. Podle ust. § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

17. Postupem dle § 80 o. s. ř. se lze návrhem na zahájení řízení domáhat, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. V řízení tak může být úspěšný jen ten, kdo je aktivně věcně legitimován a současně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Pokud nejsou uvedené zákonné podmínky splněny, tj. v případě jejich neexistence, je to důvod, pro který určovací žaloba nemůže obstát, a musí být zamítnuta bez dalšího (srov. za mnohé usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 26 Cdo 1255/2006).

18. Aktivní věcná legitimace svědčí žalobci v případě, že je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo se jeho právní sféry sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Soudní teorie i praxe je jednotná v tom, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém se účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má preventivní charakter a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a jednak v případech, kdy určovací žaloba vystihuje účinněji než jiné právní prostředky obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. O naléhavém právním zájmu lze uvažovat pouze v případě, bude-li navrhovaný výrok způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného vztahu, což logicky předpokládá, že bude závazný pro všechny jeho subjekty (srov. § 159a odst. 1 o. s. ř.). Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1364/97 či např. rozsudek ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, uveřejněný pod číslem 2/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež jsou aplikovatelné i za současné právní úpravy). Pro závěr soudu že žalobce má ve věci naléhavý právní zájem, je rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2011, sp. zn. 21 Cdo 2494/2010).

19. Odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci má posouzení platnosti předmětné smlouvy o převodu obchodního podílu povahu předběžné otázky ve vztahu k určení, kdo je společníkem Společnosti. Přičemž žalobkyní navrhovaný výrok není ani způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného vztahu mezi žalovanými, nemůže předejít případným dalším sporům, a rovněž ani rozhodnutí soudu v této věci nemůže být podkladem pro zápis změn v obchodním rejstříku vedeném pro společnost.

20. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně uzavírá, že žalobkyně nemá na určení neplatnosti předmětné smlouvy o převodu obchodního podílu naléhavý právní zájem (srov. např. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3161/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 673/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 278/2015 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1420/2018, vše veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz), což je důvodem pro který musí být žaloba bez dalšího zamítnuta (§ 80 o. s. ř.).

21. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

22. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v řízení před oběma soudy byli úspěšní žalovaní. Toto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení bylo k tíži žalobkyně přiznáno pouze žalovanému 2), neboť žalovaní 1) a 3) se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdali (viz výrok II).

Náklady řízení žalovaného 2) sestávají:

- v řízení před soudem prvního stupně z odměny advokáta za poskytnuté čtyři úkony právní služby /příprava a převzetí věci dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast při jednání soudu dne 25. 7. 2022, jež trvalo déle než 2 hodiny dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, /ve výši 4 x 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. c/ ve spojení s ust. § 7 bod. 5 T), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 4 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), a z 21% DPH ve výši 2 856 Kč. Celkem se výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně určuje částkou 16 456 Kč (§ 151 odst. 2 o. s. ř.).

- v odvolacím řízení ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč, a dále z odměny advokáta za poskytnuté 2 úkony právní služby /odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) AT a účast při jednání odvolacího soudu dne 13. 4. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT/ a z odměny advokáta ve výši jedné poloviny za 1 poskytnutý úkon právní služby advokátem /replika odvolatele dle § 11 odst. 3 AT ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) AT/, a to ve výši 2 x 3 100 Kč + ½ z 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. c/ ve spojení s ust. § 7 bod. 5 AT), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), z náhrady cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 AT ve výši 1 694,73 Kč /cesta na jednání odvolacího soudu Liberec – Praha a zpět, tj. 216 km, osobním automobilem tov. zn. Audi A5, reg. zn. [SPZ], průměrná spotřeba pohonné hmoty 6 l/100, základní sazba 5,20 Kč na 1 km a průměrná cena pohonné hmoty 44,10 Kč/, z náhrady za promeškaný čas za 6 půlhodin ve výši 600 Kč /§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT/ a 21% DPH ve výši 5 154,40 Kč. Celkem se výše náhrady nákladů řízení před odvolacím soudem určuje částkou 15 243,12 Kč (§ 151 odst. 2 o. s. ř.).

Náklady řízení žalovaného 2) před soudy obou stupňů se určují celkem ve výši 31 699,12 Kč, a v této výši mu byla jejich náhrada k tíži žalobkyně přiznána (výrok III.). Současně byla určena lhůta pro splnění povinnosti dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.